Správné chápání podobenství o koukolu a soud nad heretiky

 

Vzpomínáte si na Ježíšovo kázání o koukolu? Také pálení plevele Jan 15?

 

Ježíšova kázání o koukolu najdeme v Matoušově evangeliu v kapitole 13, verších 24-30. Toto kázání obsahuje příběh o koukolu, který byl zaset do setby pšenice a o  Ježíš o něm mluví jako o symbolu nepoctivosti a zla mezi dobrými lidmi. Je možno vykládat také tak, že Ježíš mluví o křesťanech, kteří hledají pravdu v bibli, ale žijí ve světě mezi pohany, kde čelí zlu a útokům od nepřátelů církve (viz např. 1. list Janův). Ve svém výkladu Ježíš poukazuje na to, že dojde k oddělení koukolu od pšenice a koukol bude spálen.

Když se podíváme na kontext tohoto kázání, Ježíš využil tuto událost jako podobenství, aby poukázal na různé druhy lidí ve společnosti a v náboženství. Koukol zde může symbolizovat hříšníky, totiž ty, kteří následují cestu zla a nepoctivosti, zatímco pšenice reprezentuje ty, kteří následují Boží cestu spravedlnosti a dobrých skutků. Jsou to dva světy stojící proti sobě, svět pravdy, milosti a víry v dobro a svět lži a snahy ničit vše dobré a slabé a zranitelné.

Co se týče Janova evangelia 15, tam se nachází podobenství o vinném kmenu a vinných ratolestech. Ježíš zde hovoří o vztahu mezi vinným kmenem (kterým je On sám) a ratolestmi (jeho učedníky). V této pasáži zdůrazňuje nutnost spojení s Ním, protože bez Něj nemohou ratolesti nést ovoce. V nové smlouvě je církev vnímána jako vinný kmen, který má mnoho větví, ale ne všechny údy jsou skutečně naroubovány do zdroje pravdy. Proto tyto větve nenesou ovoce.

I když se Ježíš v těchto pasážích nezmiňuje přímo o farizejismu nebo pokrytectví, Ježíšova učení o rozlišování mezi spravedlivými a nepoctivými je relevantní pro tyto koncepty. Ježíš často kritizoval farizeje za jejich pokrytectví a falešnou náboženskou zbožnost. Proto lze tyto pasáže chápat jako výzvu k upřímnému následování Boží cesty a odmítnutí zla a nepoctivosti, která může existovat i mezi těmi, kteří se tváří jako náboženští.

Výraz "Plemeno zmijí" byl použit Janem Křtitelem a také Ježíšem, a byl adresován farizeům a saduceům. Tato fráze se objevuje v Matoušově evangeliu 3:7-10, kde Jan Křtitel káže a varuje před pokrytectvím farizeů a saduceů. V této pasáži Jan Křtitel používá analogii s pálením plevelu a oddělením dobrých plodů od špatných, což je podobný koncept, jaký zmínil ve výše uvedené otázce. V souladu s tím je dále v evangeliích zmínka o Ježíšově útoku proti farizejům:

Matouš 12:25-34 a Matouš 23:33 Matouš 23:26-33 "Vy hadi, plemeno zmijí, jak byste unikli odsouzení do pekla?" Ježíš tvrdě kritizuje farizeje. Odkaz "Plemeno zmijí" použitý Janem Křtitelem a Ježíšem v kontextu kritiky farizeů a saduceů také ukazuje na potřebu otevřenosti a upřímnosti v náboženském životě. Tímto výrazem byli farizeové a saduceové nazýváni, protože byli obviňováni z pokrytectví a falešné náboženské zbožnosti. Ježíšova ostrá slova a kritika těchto skupin jsou v souladu s jeho učením o pravdě a spravedlnosti. Je však nutné si uvědomit, že jako křesťané kázající pravdu se setkáme s odporem ze strany světa. Svět bude proti nám útočit. Je tedy možné, že za své slova budeme souzeni a skončíme ve vězení, až řekneme pravdu. Nedávno například ve Finsku byla obviněna bývalá politička za to, že upozornila, že homosexualita v církvi je hřích. Politické hnutí LGBT/LGBT+ se chopilo příležitosti a začalo usilovat o zničení křehké ženy, která odvážně řekla pravdu. Musím však poznamenat, že s případem nejsem hlouběji seznámen, takže nemohu povědět, zda tato žena nepatřila k některým křesťanským hnutím, které by dnes Kristus sám zkritizoval takto tvrdě jako ty farizeje.

Janovo a Ježíšovo použití slov "Plemeno zmijí" s farizeji a pokrytectvím, a to v kontextu pálení plevelu, což zdůrazňuje potřebu rozlišování mezi tím, co je spravedlivé a co je zlé, a odmítání pokrytectví a falešné náboženské zbožnosti. Myslím, že v dnešních Facebookových skupinách nebo jiných sociálních sítích, by však tito křesťané byli také velmi rychle zablokováni, smazáni nebo kdyby dokonce někdo našel tu odvahu říci to do televize, byl by možná označen za náboženského štváče, fanatika, xenofoba; a státní zástupce, v roli satanova advokáta, by si na tomto věřícím smlsnul.

Křesťan hledající pravdu by si měl položit otázku ohledně konceptu koukolu/plevele a jeho možného odporu výkladu apoštolů v jejich vyučování a varování před hříchy a falešnými učiteli v církvi. Je důležité brát v úvahu, že Ježíšovo podobenství o koukolu/plevelu má své vlastní specifické poselství a kontext, a ne vždy lze jednoduše porovnávat různé biblické pasáže.

1. Ježíšovo podobenství o koukolu/plevele: Toto podobenství se zaměřuje na záležitosti rozlišování a konečného soudu, kde bude odděleno zlo od dobra. Ježíš zdůrazňuje, že konečné rozhodnutí bude provedeno Božím soudem. Tímto způsobem můžeme chápat, že Ježíš použil tuto příhodu k vysvětlení, že Bůh je tím, kdo provádí konečné soudy.

2. Výklad apoštolů: Apoštolové, jako například Pavel, Petr a Jakub, se v jejich dopisech často zaměřovali na konkrétní záležitosti v církvi, včetně varování před hříšníky, falešnými učiteli a herezemi. Jejich učení se více zaměřovalo na praktické aspekty života církve a na způsoby, jak chránit církev před zlem a falešnými naukami.

V tomto kontextu není nutné vidět konflikt mezi Ježíšovým podobenstvím o koukolu/plevele a apoštolským vyučováním. Ježíšovo podobenství má globálnější poselství o konečném soudu a Božím rozhodnutí, zatímco apoštolové se zaměřovali na konkrétní otázky, které vznikaly v průběhu rozvoje církve.

Výrok v listě Galatským o obraně pravého evangelia se týká boje proti falešným učitelům, kteří zpochybňovali evangelium o spasení skrze víru v Ježíše Krista. To může být spojeno s tématem varování před falešnými učiteli, které se objevuje i v apoštolských dopisech. Celkově by se však mělo brát v úvahu, že různé pasáže v Bibli mají své vlastní kontexty a poselství, a není vždy nutné je považovat za vzájemně se vylučující.

Navíc nesmíme zapomenout na to, že samotní žáci apoštolů, jako například Ignác Antiochijský, bojovali proti herezím a usvědčovali hříšníky (tedy svévolníky a bezbožníky) v církvi. Tato snaha byla založena na ochraně pravého učení a zachování důvěryhodnosti církve.

Písmo svaté, které jsme sdělili z židovské tradice, nás učí, že ti kdo chtějí následovat Boží cestu, cestu Boha Izraele, by měli být bdělí a ochránci pravdy. Je zde také princip, že by měli rozlišovat mezi tím, co je biblické a co je hereze. V Listu Judově, například, se hovoří o potřebě bojovat za víru a varovat před falešnými učiteli.

"Milovaní, ačkoli jsem vynakládal všechnu snahu, abych vám psal o našem společném spasení, musel jsem vám napsat napomenutí, abyste statečně bojovali o víru, která byla jednou provždy dána svatým. Vloudili se totiž někteří bezbožní lidé, dávno předem poznamenaní k tomuto odsouzení, kteří milost našeho Boha zaměňují za nestydatost a zapírají toho jediného Panovníka, našeho Boha a Pána Ježíše Krista." Judův 1:3-4 

Z citace je vidět, že Juda se nebojí kritizovat či zaútočit na samotný kořen zla církvi či sboru, aby ho vykořenil. Juda jakožto kompetentní osoba - žid, který byl od dětství vychován tak aby usiloval o pravdu a Boží spravedlnost, musel promluvit pravdivě a to proti pýše a závažnému hříchu v církvi. Důsledkem takového napomenutí by mělo být, že bezbožníci odmítající nápravu byli vyloučeni v církve.

Na druhé straně existuje také důležitý aspekt jednoty v církvi. Křesťané by měli usilovat o jednotu ve víře a lásku k bližním. Někdy se může stát, že vyjádření nesouhlasného názoru se některým zdá jako soud, který může narušit jednotu. Proto je důležité, aby tato rozprava a usvědčování probíhala v lásce a pokoji, s respektem k druhým a s pečlivým přihlédnutím k biblickým principům.

Celkově lze říci, že křesťanská církev má povinnost ochraňovat pravdu a bránit se proti herezi, ale zároveň by měla usilovat o jednotu a lásku mezi věřícími. Rozhodování, kdy a jakým způsobem uplatňovat obhajobu biblického učení proti herezím, by mělo být vedené modlitbou, biblickým učením a moudrostí.