User:
The Sermons of John Wesley - Sermon 2
The Almost Christian
Preached at St. Mary's, Oxford, before the university, on July 25, 1741.
"Almost thou persuadest me to be a Christian." Acts 26.28.
Pozn. "Almost a Christian" ang. překlad "Téměř křesťan" je Wesleyho legalistické označení pro nedokonalé křesťany (přitom paradoxně citace Sk 26:28 není citace křesťana, ale pohana! Tím pádem nevím koho měl Wesley na mysli, když mluvil o Skoro křesťanovi - tento citovaný Říman nebyl křesťan! Už zde s ním nesouhlasím a soudím to jako nesprávná implikace vzniklá vytržením verše z kontextu.). Podle Wesleyho tito křesťané
-
Mají některé vnější znaky křesťanského života (morální chování, dodržování určitých pravidel, účast na bohoslužbách),
-
Ale chybí jim opravdová, hluboká vnitřní víra a proměna srdce, která je podle něj podstatou skutečného křesťanství.
To znamená, že je to opravdu odsuzující vůči těm, kdo nesplňují Wesleyho morálního nároky (nebo aspoň takto ty nároky AI chápe - možná je legalistické AI?). AI (perplexity.ai) například překládá a vykládá Wesleyho výroky, které nebyly a mění je do této podoby:
AI překlad k podmínce pravého křesťanství: "Všechny vnější skutky musí vycházet z opravdového vnitřního náboženského přesvědčení a touhy sloužit Bohu."
Toto je absolutní legalismus. Toto není nutné. Pohané, žádné náboženské přesvědčení nemají, a taky zákony dodržují! Prostě to vymyslel legalista. Pohané mají lásku a sociální pomoc, soucit empatii nebo pomocnou ruku, jakou spousta křesťanů nemá. Jděte se podívat do organizací jako je Slezská diakonie a zjistěte kolik tam pracuje nekřesťanů! Prostě ten člověk chrlil legalistická přesvědčení, jen o tom nevěděl. Apoštol Pavel sám řekl v listu Římanům 2:14-15, kdesi na začátku, že pohané ač sami od sebe zákon dodržují, dosvědčují, že znají Boha (on to tak neřekl, ale mluvil o Zákonu zapsaném do jejich srdce - přičemž velké Z je u překladu NBK). Prostě to kázání Wesleyho zní jakoby ospravedlňoval skutky Zákona a stavěl tuto morální kvalitu na první místo. Pak ale není třeba být křesťan, když pohané do dělaj lépe a taky to platí lépe ty sociální a humanitární služby! Tohle úplně podrývá potřebu být křesťanem.
Výpis nároků a očekávání na křesťany z kázání "The Almost Christian" od Johna Wesleyho
Níže uvádím výpis nároků a očekávání, které John Wesley v kázání formuloval vůči křesťanům, v českém překladu spolu s originálním anglickým zněním citace.
1. Poctivost a spravedlnost (Heathen honesty)
Česky:
Křesťan by měl být spravedlivý, nekrást, neokrádat,
nevykořisťovat, neklamat, neškodit druhým a pokud možno nikomu
nic nedlužit.
Anglicky:
"By
the rules of this they were taught that they ought not to be unjust;
not to take away their neighbour's goods, either by robbery or theft;
not to oppress the poor, neither to use extortion toward any; not to
cheat or overreach either the poor or rich, in whatsoever commerce
they had with them; to defraud no man of his right; and, if it were
possible, to owe no man anything."
Jinými slovy, AI chápe tento text jako požadavek dodržovat Zákon, ale ve skutečnosti bible pouze dělá rozdíl mezi spravedlivým a nespravedlivým, protože dodržovat zákony obecně je norma.
2. Pravdomluvnost a poctivost ve slovech
Česky:
Křesťan by měl být pravdomluvný, nesmí křivě přísahat,
pomlouvat nebo lhát.
Anglicky:
"They
not only held him in abomination who was forsworn, who called God to
witness to a lie; but him also who was known to be a slanderer of his
neighbour, who falsely accused any man."
3. Láska a pomoc bližním
Česky:
Očekává se, že křesťan bude pomáhat druhým, krmit hladové,
oblékat nahé a dávat potřebné, pokud může.
Anglicky:
"They
expected whatever assistance any one could give another, without
prejudice to himself... to the feeding the hungry, if they had food
to spare; the clothing the naked with their own superfluous raiment;
and, in general, the giving, to any that needed, such things as they
needed not themselves."
4. Vnější projev zbožnosti (forma zbožnosti)
Česky:
Křesťan by měl dodržovat zákaz hříchu, vážit si Božího
jména, vyhýbat se nadávkám, přísahám, nemravnosti, pomluvám a
zbytečným slovům.
Anglicky:
"The
almost Christian does nothing which the gospel forbids. he taketh not
the name of God in vain; he blesseth, and curseth not; he sweareth
not at all, but his communication is, yea, yea; nay, nay... he
abstains from 'wine wherein is excess'; from revellings and
gluttony... he is no railer, no brawler, no scoffer."
5. Usilování o pokoj a nenásilí
Česky:
Křesťan se snaží žít pokojně se všemi, neodplácí zlem za
zlo, neodvádí se k hádkám a neubližuje druhým.
Anglicky:
"He
avoids, as much as in him lies, all strife and contention,
continually endeavouring to live peaceably with all men. And, if he
suffer wrong, he avengeth not himself, neither returns evil for
evil."
6. Aktivní konání dobra a služba druhým
Česky:
Křesťan neomezuje svou dobročinnost na malé skutky, ale pracuje a
trpí pro dobro druhých, snaží se pomáhat všem, učí, napomíná
a utěšuje.
Anglicky:
"In
doing good, he does not confine himself to cheap and easy offices of
kindness, but labours and suffers for the profit of many... he
reproves the wicked, instructs the ignorant, confirms the wavering,
quickens the good, and comforts the afflicted."
7. Pravidelná účast na bohoslužbách a modlitbách
Česky:
Křesťan by měl pravidelně navštěvovat bohoslužby, modlit se
veřejně i soukromě, a to s vážností a pozorností.
Anglicky:
"He
constantly frequents the house of God... behaves with seriousness and
attention, in every part of that solemn service... the constant use
of family prayer... and the setting times apart for private addresses
to God."
8. Upřímnost a vnitřní opravdovost (Sincerity)
Česky:
„Upřímnost je tedy nezbytně zahrnuta v tom být téměř křesťanem; opravdový záměr sloužit Bohu, srdečná touha plnit Jeho vůli.“
Anglicky:
"Sincerity,
therefore, is necessarily implied in the being almost a Christian; a
real design to serve God, a hearty desire to do his will."
9. Plná láska k Bohu
Česky:
Být skutečným křesťanem znamená milovat Boha celým srdcem,
duší, myslí a silou, radovat se v Něm a vzdávat Mu díky ve
všem.
Anglicky:
"Thou
shalt love the Lord thy God with all thy heart, and with all thy
soul, and with all thy mind, and with all thy strength... his spirit
continually 'rejoiceth in God his Saviour.'"
10. Láska k bližnímu jako k sobě samému
Česky:
Křesťan má milovat své sousedy, své bližní, tím ale obvykle nejsou jeho nepřátele.
Anglicky:
"Thou
shalt love thy neighbour as thyself... Every Christian loveth these
also as himself, yea, 'as Christ loved us.'"
Máme právo se bránit?
Ano, Bible a křesťanská tradice uznávají právo na sebeobranu a spravedlivou válku (např. Řím 13,1-4).
Křesťané, kteří jsou vojáky, jsou povinni plnit své občanské a vojenské povinnosti, pokud nejsou v rozporu s Božím zákonem.
Láska k bližnímu neznamená pasivitu vůči zlu, ale spíše aktivní usilování o dobro a spravedlnost.
11. Víra, která přináší pokání, lásku a skutky
Česky:
Víra musí být živá, přinášející pokání, lásku a dobré
skutky, nikoli jen víra v pravdivost učení.
Anglicky:
"The
faith which bringeth not forth repentance, and love, and all good
works, is not that right living faith, but a dead and devilish one."
12. Vytrvalost v modlitbě a hledání Boha
Česky:
Křesťan má neustále vytrvale hledat Boha v modlitbě, dokud
nezakusí opravdovou víru a lásku.
Anglicky:
"Always
to pray, and not to faint... till thou also canst lift up thy hand
unto heaven, and declare... 'Lord, Thou knowest all things, Thou
knowest that I love Thee.'"
Tyto body shrnují hlavní nároky a očekávání, které John Wesley v kázání "The Almost Christian" předkládá jako měřítka skutečného křesťanského života, od základní poctivosti až po hlubokou lásku a živou víru.
* * *
K výše uvedeným výrokům se ještě vrátím. Nyní překlad první části Wesleyho kázání.
"Skoro mě přesvědčuješ, abych byl křesťanem." Skutky 26,28.
A mnoho jich je, kteří jdou tak daleko: od doby, kdy byla křesťanská víra na světě, bylo mnoho v každém věku a národě, kteří byli skoro přesvědčeni, aby byli křesťany. Ale protože to před Bohem nic neplatí, jít jen tak daleko, je pro nás velmi důležité zvážit,
Za prvé. Co je implikováno v tom být skoro,
Za druhé. Co v tom být úplně, křesťanem.
I. (I.) 1. Nyní, v tom být skoro křesťanem je implikováno, za prvé, pohanská čestnost. Nikdo, předpokládám, nebude mít žádné pochybnosti o tom; zvlášť, protože pod pohanskou čestností zde myslím, ne tu, která je doporučována v spisech jejich filozofů, ale takovou, jakou si běžní pohané navzájem očekávali, a mnozí z nich ji skutečně praktikovali. Podle pravidel tohoto byli učeni, že by neměli být nespravedliví; neměli by brát majetek svého souseda, ať už loupeží nebo krádeží; neměli by utlačovat chudé, ani používat vydírání vůči nikomu; neměli by podvádět ani obelhávat chudé ani bohaté v jakémkoli obchodě, který s nimi měli; neměli by nikomu upírat jeho právo; a pokud by to bylo možné, neměli by nikomu nic dlužit.
- Znovu: běžní pohané uznávali, že určité ohledy je třeba věnovat pravdě, stejně jako spravedlnosti. A podle toho nejen považovali za ohavnost toho, kdo byl přísahou zproštěn, kdo se odvolával na Boha jako na svědka lži; ale také toho, kdo byl znám jako pomlouvač svého souseda, kdo falešně obvinil jakéhokoli člověka. A skutečně, o málo lépe si cenili úmyslných lhářů jakéhokoli druhu, považujíce je za hanbu lidského rodu a za pohromy společnosti.
OK, zde bych přerušil Wesleyho kázání a podívejme se na to. Ve světě antického Říma tedy bylo očekávané, stejně jako v židovské Toře (Zákoně) i v křesťanské bibli, která navíc obsahuje evangelia, soupis Skutků apoštolských a apoštolské dopisy, že kdo by si podlým způsobem vymýšlel lži nepodložené, vykonstruoval nepravdivé příběhy proti někomu s cílem ho poškodit, svrhout, okrást, atp. bylo to označováno, slovy starověkého Žida, jako kopání jámy spravedlivému, strojení nástrah svévolníků. Slovy prvních učedníků a křesťanů byly to podlé záměry bezbožníků s cílem poškodit nebo ublížit bližnímu. Bližní byl obvykle soused a nejednalo se o osobu, která je vůči vám ve stavu nepřátelském, s cílem vás poškodit. Jinými slovy jak pohanské tak biblické právo zachovává nárok na obranu, obranu života i majetku a na spravedlnost, podle starověké židovské tradice a podle Tory, právo na spravedlivý soud (hebr. mišpat) podle Tory. Tolik jsem se rozepsal jenom kvůli tomu, abych zdůraznil, že právo obvinit někoho na základě podezření stále platí a je legální a validní jak v pohanských zákonech, tak v bibli. Ovšem v bibli to má jiný kontext, protože například církev, podle apoštola Pavla, měla usilovat o vysvětlování, učení, dobrou komunikaci s cílem objasnit křesťanské učení. Pokud se nepovadlo záležitost objasnit, přišlo na řadu staršovstvo, kteří by jako zkušenější a moudřejší měli mít schopnost vysvětlit křesťanské učení a zásady. Teprve po odmítnutí byla exkomunikace, ale jen jako poslední řešení, že nebyla vůle k nápravě. Přitom apoštol Pavel v podstatě opravdové hříšníky - tedy bezbožníky řešil veřejně, neboť je jmenoval v listech.
Z bible známe případy falešného obviňování za tímto účelem, různé zákeřné plány osnovaly osoby jako Jezábel nebo farizejové. Farizejové svým charakterem trochu připomínají narcisty, přicházeli za Ježíšem, aby mu kladli záludné, nepříjemné otázky, protože ho považovali za hrozbu, za ohrožení své pozice a moci. Jejich jediným cílem bylo najít cokoliv, z čeho by ho mohli obvinit, ovšem, na rozdíl od narcistů, tito se se museli držet Zákona. Až teprve když nic nedokázali najít, museli si najmout Jidáše, aby ho mohli falešně obvinit. Toto jsou tedy příklady z bible i ze současnosti, osoby s narcistickou poruchou osobnosti. Jeden kamarád či známý z FB, jménem Lukáš, právě řeší v práci narcistu, neustále naschvály. Jen ještě jeden rys u farizejú si nevybavuji, že bych viděl neustálé porušování hranic, tak jak to narcisové mívají, ale to mohlo být skryté veřejnosti. Jeden příklad je zde, příklad narcistického porušování hranic ze strany farizejů vůči uzdravenému dříve slepému muži, který moudře promluvil před farizeji:
- Odpověděli mu: „Ty jsi jeho učedník, ale my jsme Mojžíšovi učedníci.
- My víme, že k Mojžíšovi promluvil Bůh, ale o tomto člověku nevíme, odkud je.“
- Ten člověk jim odpověděl: „To je podivné, že nevíte, odkud je, a přitom mi otevřel oči.
- Víme, že Bůh hříšníky neposlouchá, ale poslouchá toho, kdo se bojí Boha a koná jeho vůli.
- Od věků se neslyšelo, že by někdo otevřel oči slepému od narození.
- Kdyby ten člověk nebyl od Boha, nemohl by nic učinit.“
- Odpověděli mu: „Ty jsi se celý narodil v hříchu, a ty nás učíš?“ A vyhnali ho ven.
To bylo velice pokrytecké, protože nedokázali přijmout, že muž měl pravdu a navíc všichni se narodili v hříchu, jenom oni mluvili jako by oni sami ne.
Pokračování Wesleyho kázání:
- Ještě jednou: existoval jakýsi druh lásky a pomoci, kterou navzájem mezi sebou očekávali. Očekávali jakoukoli pomoc, kterou by někdo mohl poskytnout druhému, aniž by tím uškodil sám sobě. A to rozšiřovali nejen na ty malé úkony lidství, které se vykonávají bez jakýchkoli nákladů nebo námahy, ale také na krmení hladových, pokud měli jídlo navíc; na oblékání nahých svými vlastními nadbytečnými oděvy; a obecně na poskytování věcí, které sami nepotřebovali, každému, kdo je potřeboval. Tak daleko, v nejnižším hodnocení, sahala pohanská čestnost; první věc, která je implikována v tom být skoro křesťanem.
(II.) 4. Druhá věc, která je implikována v tom být skoro křesťanem, je mít formu zbožnosti; zbožnosti, která je předepsána v evangeliu Krista; mít vnější vzhled skutečného křesťana. Podle toho skoro křesťan nedělá nic, co by evangelium zakazovalo. Nezneužívá jméno Boha; nepožehnává a neproklíná; vůbec nepřísahá, ale jeho komunikace je: ano, ano; ne, ne. Neznesvěcuje den Páně, ani nedovoluje, aby byl znesvěcován, dokonce ani cizincem, který je v jeho bránách. Nejenže se vyhýbá všemu skutečnému cizoložství, smilstvu a nečistotě, ale také každému slovu nebo pohledu, který k tomu přímo nebo nepřímo směřuje; a také všem prázdným slovům, zdržuje se jak od pomlouvání, tak od pomluv, drbání, zlého mluvení a od "všech hloupých řečí a žertování" – eutrapelia, jakýsi druh ctnosti v očích pohanského moralisty; – stručně, od veškeré konverzace, která není "dobrá k užití k budování," a která tedy "zarmucuje Ducha svatého Božího, jímž jsme zapečetěni k dni vykoupení."
Zde opět přidám svůj komentář. Udivuje mě, že ačkoliv Wesley informoval své posluchače o tom, že pohané mají lásku a všeobecně závazná pravidla mezilidského chování, jak jsem tučně zvýraznil, tak ani další závazek ze strany křesťana - víra v Krista, podle jeho terminologie, nemá stačit k tomu být plnohodnotný křesťan. Poznámku sem uvedl protože, by to byl jeden z hlavních momentů, kde s Wesleym nemohu souhlasit. Navíc necítím se v pohodě s jeho terminologií, že by evangelium něco zakazovalo. V kontextu informací o dobovém pozadí evangelia, by se však dalo dodat, že apoštolský sněm sice nezakazoval nic než modloslužbu, ale z dobového kontextu lze implikovat, že věřící museli stále dodržovat Římský zákon a zásady slušného chování, tak aby nebyly křesťané před pohany zahanbeny, samo evangelium, ale nezakazovalo nic. Pro Židy platil židovský zákon Tora, pro Římany a poddané té říše platily jejich zákony.
-
Zdržuje se „vína, v němž je přebytek“; od veselí a obžerství. Vyhýbá se, jak jen může, všem svárům a hádkám, neustále se snaží žít v pokoji se všemi lidmi. A pokud utrpí křivdu, neodplácí, ani nevrací zlo za zlo. Není pomlouvačný, není rváč, není posměvačný, ani co se týče chyb nebo slabostí svého bližního. Nečiní nikomu úmyslně křivdu, bolest nebo zármutek; ale ve všech věcech jedná a mluví podle toho jasného pravidla: „Co bys nechtěl, aby ti činili, to nečiň jinému.“
-
A při konání dobra se neomezuje na levné a snadné úkony laskavosti, ale pracuje a trpí pro prospěch mnohých, aby jakýmikoliv prostředky mohl někomu pomoci. Navzdory únavě nebo bolesti, „co jeho ruka najde, aby činila, činí to s veškerou silou“; ať už je to pro jeho přátele, nebo pro jeho nepřátele; pro zlé, nebo pro dobré. Neboť „nebuď líný“ v tom, ani v žádné „práci“, jak má „příležitost“, činí „dobro“, všechno možné dobro, „všem lidem“; a to jak jejich duším, tak jejich tělům. Napomíná zlé, poučuje nevědomé, potvrzuje váhající, oživuje dobré a utěšuje trpící. Snaží se probudit ty, kteří spí; vést ty, které Bůh již probudil k „Prameni otevřenému pro hřích a nečistotu“, aby se v něm umyli a byli čistí; a podněcovat ty, kteří jsou spaseni vírou, aby ve všem zdobili evangelium Krista.
-
Ten, kdo má formu zbožnosti, používá také prostředky milosti; ano, všechny z nich, a při všech příležitostech. Neustále navštěvuje dům Boží; a to ne tak, jak to dělají někteří, kteří přicházejí do přítomnosti Nejvyššího, buď zatíženi zlatem a drahým oděvem, nebo ve veškeré okázalosti šatů, a buď svými nevhodnými zdvořilostmi k sobě navzájem, nebo nevhodnou veselostí svého chování, popírají veškeré nároky na formu i moc zbožnosti. Kéž by mezi námi nebyl nikdo, kdo by spadal pod stejné odsouzení! Kteří přicházejí do tohoto domu, možná, s pohledem kolem, nebo se všemi znaky největší lhostejnosti, ačkoli se někdy mohou zdát, že se modlí k Bohu o jeho požehnání na to, co začínají; kteří během toho hrozného obřadu buď spí, nebo se opírají v nejpohodlnější poloze jakoby spali; nebo, jako by si mysleli, že Bůh spí, mluví spolu, nebo se rozhlížejí, jako by jejich pozornost byla zaměstnána něčím jiným. Ani ti by neměli být obviňováni z formy zbožnosti (pozn. lidé, kteří se chovají lhostejně nebo nezodpovědně během bohoslužby, by podle Wesleyho neměli být považováni za ty, kteří skutečně mají formu zbožnosti). Ne; ten, kdo má i toto, se chová vážně a pozorně v každé části toho slavnostního obřadu. Zvláště, když přistupuje k Pánově stolu, není to s lehkým nebo lhostejným chováním, ale s výrazem, gestem a chováním, které neříká nic jiného než „Bože, smiluj se nade mnou hříšníkem!"
V tomto bodě musím opět přerušit Wesleyho kázání, neboť je to jedno z dobrých míst, které trefně vystihuje Wesleyho legalismus. Jeho vysoká očekávání se odrážejí i v tom jak ke spaseným a znovuzrozeným křesťanům přistupuje jako k hříšníkům, což je synonymum pro bezbožníky (bible v hebr. se onich vyjadťuje v singularu reša, v pluralu reša'im). Apoštol Pavel o nich nemluví jako o hříšních ale o svatých a Božích dětech. Wesley tedy požaduje vážný přístup, vážnou tvář, žádné veselí, řádnou radost obráceného Božího dítěte. Copak to není legalismus? A ty přehnané nároky na formu to je co? To snad není legalismus?
Ještě jsem o tomto diskutoval s AI, který opakovaně Wesleyho legalismus přehlíží, a srovnává ho s apoštolem Pavlem, ale apoštol sám ospravdlňoval pohany na základě skutků jejich zákona, podobně jako to dělal Wesley. Tak pak proč vůbec se zaobírat nějakou církví, biblí a pod. legalistickými kazately? Vždyd je to hrůza co slibují a jak podvratně a vlezle lákají ovečky na sladké falešné sliby. Když jsem uvěřil ve Slově života krátce po miléniu, evangelizovali jsme s misionáři z Liverts Ort z Upsaly a vždycky to probíhá stejně. Nikdo nikdy těm lidem neřekne, pozor, tím že vyznáš Pána se zavazuješ žít tím a tím dělat to a to, a ted by mě zajímalo, kolik těch lidí by se doopravdy obrátilo, kdyby jim ti evangelisté dali podobný seznam skutků ideálního chování křesťana jako má Wesley.
"V kázání „The Almost Christian“ Wesley rozlišuje mezi „skoro křesťanem“, který může mít morálku bez víry, a „opravdovým křesťanem“, jehož víra se projevuje v životě."
Můj argument zní - právě apoštol Pavel v Římanům jmenuje příklady, shodně tak činí Wesley, - že pohané dokazují svou lásku tím, že mají skutky zákona. Ř 2:14-15 v NBK "dílo Zákona" je napsáno velkým písmenem. Wesleyho kázání na některé křesťany má a bude mít tento účinek: prakticky svým kázáním ruší svá vlastní slova. Řečeno po lidsku: V podstatě není třeba žádné vnější formy, žádné zbožnosti a dokonce ani víry v Krista, protože jeho kázání je protikřesťanské. Můžete si říkat co chcete, ale přesně tohle dělá, protože ve výsledku si člověk řekne: je tedy jednodušší nemít žádnou formu zbožnosti a řídit se jen tím pohanským zákonem, který je daleko méně legalistický než Wesley a jeho potřeba dodržovat seznam nějakých vlastností. Kromě podnikatelů, ti to mohou vnímat jinak. Jinak po mě pohanský zákon nic nevynucuje, mohu si dělat co chci a chodit kam chci a kdy chci a nikdo mě nehlídá. A hlavně! Nikdo mě neodsuzuje za mou nedokonalost.
To byla moje odpověd AI. Zejména se mi z toho líbí dva nové termíny:
- protikřesťanské (místo heretické - může být dobré použít i tam, kde se člověk dostane do styku s obdivovateli Wesleyho a hnutí víry, potažmo pentekostalismu)
- slídilové - což je odkaz na Pavlovo:
Jelikož mi skončil limit pro diskusi s AI, tak jsem to předal ChatGPT, aby dokončil za mě můj spor s AI. Napsal tuto větu jako závěr:
Konečně, otázka svobody v Kristu je klíčová. Křesťanství by mělo vést k opravdové svobodě, nikoli k otroctví pravidel a zákonů. Je důležité hledat rovnováhu mezi vírou, skutky a osobním vztahem s Bohem, abychom se vyhnuli jak legalismu, tak laxnosti.
Jo, ale co je vlastně laxnost? Jaký je rozdíl mezi laxností a svobodou? Jsem asertivní. Mám právo být asertivní. Nemusím následovat cestu slídilů.
GPT mini odpovídá:
Rozdíl mezi laxností a svobodou spočívá v tom, jak se tyto pojmy vztahují k osobní odpovědnosti a morálním hodnotám.
Laxnost se obvykle chápe jako nedostatek disciplíny nebo úsilí dodržovat pravidla a normy. Může vést k nezodpovědnému chování, kdy jedinec ignoruje důsledky svých činů a nebere v úvahu etické nebo morální standardy. Laxní přístup může vést k chaosu a nedostatku struktury v životě.
Svoboda, na druhé straně, je schopnost jednat podle vlastního uvážení, s respektem k sobě i k ostatním. Svoboda zahrnuje odpovědnost za vlastní činy a rozhodnutí. Když se člověk cítí svobodný, může se rozhodovat na základě svých hodnot a přesvědčení, aniž by byl omezován vnějšími tlaky nebo očekáváními.
Pokud jde o asertivitu, je to zdravý způsob, jak vyjadřovat své potřeby a názory, aniž byste se uchylovali k agresi nebo pasivitě. Mít právo být asertivní znamená, že si uvědomujete svou hodnotu a máte právo na vlastní názory a rozhodnutí. Následování vlastní cesty, která je v souladu s vašimi hodnotami, je důležité a může vás vést k větší spokojenosti a naplnění.
Je důležité najít rovnováhu mezi svobodou a odpovědností, abyste mohli žít autentický život, který je v souladu s vašimi přesvědčeními, aniž byste se stali laxními nebo ignorovali důsledky svých činů.
Takže jsme nakonec skončili u toho, že je lepší se vyhnout slídilům a cesta asertivity není cesta laxnosti. Doporučuji všem vyhnout se církvím, zvlášť těm, které jsou odvozeny od Wesleyho tradice, hnutí víry nebo pentekostalismu a ve výsledku vedou do legalismu, vyhoření nebo odsouzení.
Galatským 2,3-5:
- „Ale ani Titus, který byl se mnou, ač byl Řek, nebyl donucen k obřízce,
- a to pro falešné bratry, kteří se vkradli, aby prozkoumali naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili.
- Jim jsme ani na chvíli nepodvolili, abychom zachovali pravdu evangelia pro vás.“
