Co je to legalismus a co je to zákonictví?

Co je to legalismus a co je to zákonictví?

Nikde se nepíše, že Bůh vyžaduje od věřících dokonalost. Naopak, Bůh přijímá každého věřícího takového jaký je. Jinak by ho ani nemohl přijmout už jako při prvním vyznání Ježíše jako Pána nebo při křtu. Problém je v tom že paní Kateřina nevěří v to, že by (znovuzrozený) křesťan (takový, který poznal pravdu a ne nějaké hereze) mohl být dokonalý už tím že uvěřil v Krista. Zdá se že nevěří v dokonalé posvěcení, tak jak to učil John Wesley. Pak navíc píše ty nesmysli, že Zákon představuje Boží charakter, to jsou neskutečný bludy. Naznačuje, že člověk by měl změnit svou povahu nebo charakter, ale charakter je poté co člověk dospěje v podstatě neměnná charakteristika, mění se jen velmi pomalu a velmi těžko. Interpretuje slova z bible, které ale jsou o něčem úplně jiném. Jednoduše moc či dynamis stát se Božími dětmi závisí i na věřícím člověku. Závisí na tom, jestli člověk chce či nechce být Bohu poslušný a následovat ho, zda se chce učit Božímu slovu z Písma nebo nechce. Ale to hlavní je, že ne my, svými skutky docházíme posvěcení a spravedlnosti, ale je to Bůh, kdo nás posvěcuje a zadarmo ospravedlňuje, abychom se nemohli svými skutky chlubit před Bohem. Ale to neznamená, že Bůh nepřijímá naše dobré skutky, protože by jinak Bůh ani nemohl požadovat od věřících, aby konali dobro a žili spravedlivě.

Navíc spousta křesťanů nechápe rozdíl mezi základními pojmy jako je hříšník, čili svévolník, který Boha nechce hledat a spravedlivý, který usiluje žít spravedlivě, ale ve zbytku je ospravedlňován Bohem, protože jak připomněl apoštol Pavel, není jediného člověka, kdo by nezhřešil, kromě Ježíše Krista. Není tedy třeba vytvářet věčné napětí a trápení (sebe i druhých) a iluzi, že znovuzrozený člověk není dokonalý nebo musí být charakterově dokonalý jako Bůh... To jsou všechno legalistické žvásty, a radím každému. aby si na takové bludy dal bacha.

Dlouhá historie hnutí svatosti a z toho vzešlého pentekostalismu či charismatismu je odstrašující, je plná sekt, které byly různou měrou nebezpečné, některé se uchylovaly k mučení a zabíjení křesťanů, jiné jen k vydírání a mámení peněz z naivních oklamaných věřících. Nikdo nedosáhne vnitřního pokoje a klidu, pokoje s Bohem, pokud bude následovat cestu legalismu. A ne, legalismus opravdu není zákonictví. Právě jsem vám vysvětlil co je legalismus. Je to nekonečné kladení požadavků na sebe a na druhé a slibováni spasení, které nikdy nenastane, protože člověk na to sám ze svých vlastních skutků nemá. To je legalismus. Oproti tomu zákonictví je to co dělali farizeové a zákoníci jak čteme v bibli. Prostě kladli neskutečně vysoké břemena na lidi - a navíc, toto se týká především a prvořadě náboženských vůdců. Farizeové a zákoníci byli vůdci lidu. Kromě toho překrucovali Písmo, vytvářeli vlastní zákony či principy, které měli lidi dodržovat. Klasika je když uzdravený dříve slepý muž měl svědčit proti Ježíši před farizeji nebo veleknězem, že ho Ježíš uzdravil. Ježíš konal milost či milostivou spravedlnost a ten chudák měl svědčit proti spravedlivému? Jakoby jeho vlastní skutky neprokazovaly dobro. Oproti tomu farizej chce prostě ZABÍT! To v první řadě. Chce zabít každého kdo věří a říká pravdu a usiluje o spravedlnost. Oproti tomu legalismus může být míněn dobře s dobrým úmyslem, ale je to perfekcionismus, ke kterému nás Bůh nepovolal. Dal nám totiž milost a jsme zadarmo ospravedlněni. Slovo dynamis či moc k tomu stát se Božím dítětem však znamená, že musíme chtít ho následovat, hledat ho. Pak jsme ospravedlněni a už nejsme nazváni hříšníky. Žít jako pohan, v cizoložství nebo nesezdaném svazku, nebo vydírat naivní věřící na základě překrucování bible, nebo šíření heretických názorů, patří k těm nejzávažnějším hříchům, které člověka odvrací od Boží tváře. Je to překážka k Bohu, a takový člověk by ani neměl být pokřtěn.

Nakonec bychom si ještě mohli objasnit pojem farizejství. Je to pojem velmi blízký výše zmíněnému zákonictví. Farizejství reflektuje charakter náboženských vůdců, kteří dychtili po tom udržet si moc, toužili odstranit z cesty spravedlivého, který říkal pravdu, protože ohrožoval vše co si tak precizně budovali. Ježíš je ohrožoval pravdou, když svědčil o jejich nepravosti, shromažďování majetku a udržování si moci, ale nic neměli ze skutků milosti, jak požadoval Zákon. Takže farizejství je jakési nebezpečné rivalství, pachatelé farizejství udělají vše pro to, aby si udrželi moc. Patří sem například nebezpečná sekta Branhamistů (W. Branham), jsou ochotni překračovat zákon, dopouštět se krádeže, hackerských útoků, aby uklidili z cesty toho, kdo svědčí proti nim (John Collins - nějaké konkrétní info můžete najít např. na stránce jonestown.sdsu.edu). Farizej prostě vydá spravedlivého na smrt bez výčitek svědomí. Co není farizejství. Zcela jistě ne narušené vztahy mezi věřícími z odlišných vyznání, kultů, sekt, jiných náboženství atd. To že se někdo nechce stýkat nebo nechce komunikovat se sektáři a heretiky z důvodů času, zachování si pokoje, atd. to nemůže být farizejství už z podstaty toho slova a z definice. Proto i blokování je naprosto v pořádku. Apoštol Pavel sám vyzýval, abychom se s heretiky, modláři nebo smilníky nesměšovali, oddělili se od nich... Usvědčoval a napomínal heretiky, varoval před nimi (něco podobného dělal Jan Křtitel, Ježíš a tuším že i Petr, ten ale jen obecně). Takže kritika, ukazování na bludná učení apod. je součástí apologetiky a nemá nic společného s falešnou láskou, pokrytectvím nebo farizejstvím. To je spíš protikladný postoj k nezdravé praxi, kdy se v rámci všeobecné ekumenické nebo akademické tolerance vyzývá k tomu, aby se nemluvilo o omylech a chybách toho či onoho hnutí, církve, sekty. Proto se taky mlčí o historii a předstírá se jak ten pentekostalismus je zdravý a vážený. Takže se nemluví o těch závažných historických chybách, které by proti pentekostalismu svědčili a odhalili jeho celkovou prvopočáteční prohnilost. Samozřejmě, že toto je zneužíváno právě těmi heretiky k útokům, když někdo tedy bojuje za to, aby pravda vyšla najevo, tak tím kdo překrucuje bibli, takový člověk je označen za farizeje. Ale to je prostě to celkové otočení významu slovo. Celkově to svědčí o úpadku obecného křesťanství.

Duchovní znovuzrození

 

Duchovní znovuzrození

Aniž byste si to běžně uvědomovali existují dva druhy duchovního znovuzrození.

První skupina příznaků duchovního znovuzrození je doprovázena skutky. Nyní beru v potaz nekřesťanské prostředí. Jako příklad ze života uvádím ukrajinského vojáka, který vyprávěl o svém znovuzrození. Před válkou na Ukrajině to byl zlodějíček. Vojna mu ale přinesla řád a disciplínu a nový smysl života. Jasně, je to tak trochu ideologie boje za vlast a záchranu, ale tato ideologie stojí na naprosto rozumném základě ochrany života, principu milování svého bližního. Voják vyprávěl jak se znovuzrodil a televizní team ho natočil když procházel vesnici a hledal jestli tam nejsou nějací civilisti kteří by vyžadovali evakuaci. Takže pomáhal lidem. Nevím nic o jeho víře. V tomto prostředí je možné, že se setkal s křesťanskou vírou stejně tak jako se mohl setkat s obrázky svatých... s modloslužbou pravoslavné církve.

Dále jsem ještě před svým obrácením slyšel o příbězích jak se znovurodili lidé, kteří prošli klinickou smrtí. Četl jsem na to téma knihy a lidé často vyprávěli jak se setkali se světlem nebo peklem, měli buď pozitivní nebo negativní zážitek a to je duchovně znovuzrodilo v tom smyslu, že od té doby si více váží života.

Válka na Ukrajině také hodně lidí znovuzrodí, protože lidé si musí více pomáhat, jsou závislí na druhých a musí opustit mnoho věcí, na kterých si zvykly, ke kterým měli pouto a proto se učí hledat nové hodnoty a vnímat nebo hledat nový smysl života v lásce k bližnímu. A to mluvím stále o nevěřících.

Cca pět-šest let před svým obrácením jsem jsem normálně vymetal kluby a hospody a pil jsem s kamarády. Kouřili jsme a dělali různou neplechu. To vám nebudu povídat. To byl smysl a radost mého života. Své znovuzrození jsem prožil v okamžiku, kdy jsem se zcela a radikálně odvrátil od těchto věcí. Tato životní změna mi pomohla pochopit, že podstata duchovního znovuzrození spočívá v tom, že se člověk odvrací od svého starého způsobu života a hledá novou cestu. Pro mnohé křesťany představuje tato změna základní princip pokání, kdy člověk upřímně reflektuje svůj život a hledá duchovní posun. Je to pokání, člověk jde do sebe. Já tenkrát hledal smysl života a našel ho v knihách o buddhismu, esoterice. A to dávalo smysl. Už jsem nechtěl žít tenhle starý život a vyměnil ho za život hledání duchovního osvobození a pravdy.

Toto technicky splňuje to co křesťané chápou pod pojmem znovuzrození.

Stát se Božím dítětem

Druhé znovuzrození v žádném případě není závislé na skutcích. To druhé znovuzrození je dané tím, že nám z Boží milosti bylo dáno, abychom poznali kdo je Ježíš Kristus a díky tomu uvěřili v něj, že zemřel za naše hříchy. Dal nám milost přijmout tuto milost a díky tomu jsme se stali členy jeho rodiny.

ODPADNUTÍ OD víry

Tento nově zrozený stav, obvykle přináší druh úlevy, z vědomí, že nám byli odpuštěny hříchy a máme věčný život. Je na tom fajn, že je to stav počáteční nevinnosti, který přináší spasení. Co se však časem stává, že poznáváme nová učení, která nás mohou zavést na špatnou cestu, nauky které představují jiné evangelium a lidi z církevního prostředí, které nás může negativně ovlivnit a tímto technicky můžeme o to spasení přijít, když se necháme svést a oklamat učiteli falešného evangelia. Není snadné určit kdo je spasený a kdo ne, protože pod vlivem těchto učení existuje mnoho věřících, kteří díky nesprávné interpretaci bible dochází k matoucím závěrům, tvrdí například, že spása je založená na skutcích a že musíte dělat dobré skutky, abyste byli spaseni. Tu si fakt nejsem jistý jestli ti lidi jsou spaseni, když stojí na skutcích a ne na milosti. Navíc je to jistý druh elitářství, kdy sami sebe považují za dobré (dobrý člověk dělá dobré věci, zlý člověk zlé věci). Je v tom nutně dávka soudu, kdy říkáte že jedni dělají zlé věci a nejsou spaseni, a druzí dělají dobré věci a jsou spaseni, takže jsou elita vyvolených, kteří díky tomu, že měli jinou startovní línii budou spaseni, ale ti co uvěřili pozdě nebo s těžšími výchozími podmínkami, nebudou spaseni. Je to jako nastavit laťku či filtr a pravidla kterými projdou jen někteří lidé, a ti budou spaseni. Jenže co nevidíme je to, že existují dva druhy duchovního znovuzrození, které nejsou časově na sobě závislé a nejsou propojené. Protože někdo se může obrátit od svých zlých skutků a znovuzrodit ještě jako nevěřící a bude konat dobro. A někdo jiný to nepozná za celý život, ale uvěří v Krista jako ten zločinec na kříži, který nic dobrého nedělal, jen byl spravedlivě potrestán za své zločiny a svou vinu před Kristem přiznal a byl spasen. Na základě čeho, že řekl: tento je spravedlivý a nic zlého neudělal? Jak rychlí jsme souzení a jak rádi bychom zabránili některým lidem, aby vstoupili do Božího království jen na základě povrchního soudu. Ježíš měl podobenství o Božím království o dělnících, které vlastník vinice zval postupně během dne, každý pracoval jinak dlouho a někdo ani nemusel pracovat vůbec. Přesto všichni dostali stejnou odměnu. Protože Bůh v tomto ohledu nezohledňuje kolik toho člověk udělal, ale zda přijal nabídku. Tímto tedy jsme se stali účastníky Božího království, Božími dětmi a dědicové z milosti, proto nejsme souzeni a odsouzeni podle skutků, ani kvůli lidské přirozenosti, která je všem lidem vlastní ať křesťanům či nekřesťanům. Toto je to duchovní znovuzrození o kterém, mluvil Ježíš, takže to nepleťte, jde o účast na Božím království, ne o skutcích, na kterých spása nestojí.

Rozdělení církve

A to že apoštol Jakub řekl, že víra bez skutků je mrtvá? Jistě to mělo nějaký kontext a týkalo se to především lásky mezi bratry, kteří spolu žili a scházeli se jako komunita. V realitě ale narážíme právě na to rozdělení církve, kdy zjistíme, že někteří učitelé šíří jiné evangelium, které nás svedlo na nesprávnou cestu. Tito učitelé tvrdí, že naše spasení závisí na skutcích, a že bez nich nemůžeme být spaseni.

Prostřednictvím pečlivého, racionálního a kontextuálního výkladu bible nám Bůh ukázal, že některé z těchto učení jsou mylné a mohou vést k herezi, když zpochybňují základní principy naší víry:

dědictví, které nám bylo zaslíbeno, naší víru v Ježíše Krista a milost, která nám byla dána. Celkově vnímám nedostatek vzájemného pochopení a porozumění, což má za následek pocit zpochybňování samotného spasení. V této situaci je pochopitelné, že dochází k rozchodu a vztah s těmito lidmi se může stát méně blízkým, vztah se mění jako k cizincům, jejichž hodnoty a postoje jsou velmi odlišné. Jsou to ti, kteří ve svých projevech a přesvědčeních mohou působit jako privilegovaná skupina, jež má tendenci bránit "hříšníkům" v přístupu do Božího království. Oni si to neuvědomují, protože se domnívají, že tím konají službu Bohu. Ale je to legalismus a zákonictví a tím pádem i elitářství. Nový pojem, který jsem zavedl pro tyto lidi, který více vystihuje povahu rozdělení, povahu útoku o nepřijetí Božího dítěte do Božího království, více zdůrazňuje skutečnost, že učení těchto lidí nestojí na milosti, ale na vlastní snaze dostat se do Božího království pomocí skutků. To co tito elitáři očekávají od sebe, ale očekávají také od druhých a to je chyba, která je může stát spasení a když ne spasení tak přinejmenším Boží hněv.

Je Pilates špatný?

 

Je Pilates špatný?

V minulosti tu byly články o Józe nebo meditaci. Nedávno měla kámoška nějaké výhrady vůči józe, sice nezmínila nic specifického, ale dohledával jsem pomocí GPT, takže toto jsem se dozvěděl pro ty, kdo pátrají a chtějí být informováni zda je tam spojitost s jógou nebo hinduismem.

Kdy vzniklo pilates?

Pilates je cvičební metoda, která byla vyvinuta Josephem Pilatesem v první polovině 20. století. Joseph Pilates se narodil v roce 1883 v Mönchengladbachu v Německu a zemřel v roce 1967 v New Yorku.

Joseph Pilates začal vyvíjet svou cvičební metodu, kterou nazval "Contrology", během první světové války, kdy pracoval jako fyzioterapeut s vojáky. Jeho cílem bylo vytvořit cvičení, které by pomohlo zlepšit fyzickou kondici a flexibilitu, a také posílilo vnitřní svaly.

Po válce se Joseph Pilates přestěhoval do Spojených států, kde otevřel studio v New Yorku a začal učit svou cvičební metodu. Jeho metoda se stala populární mezi tanečníky a dalšími umělci, kteří hledali efektivní způsob, jak zlepšit svou fyzickou kondici a flexibilitu.

Joseph Pilates napsal dvě knihy o své cvičební metodě: "Your Health" (1934) a "Return to Life through Contrology" (1945). Tyto knihy obsahují popis cvičení a principů, na kterých je metoda založena.

Po Josephově smrti v roce 1967 jeho manželka Clara Pilates pokračovala v rozvoji a učení jeho metody. V 80. letech 20. století se Pilates stal populární cvičební metodou po celém světě.

Jak se Pilates k těmto cvikům dostal? Napadlo ho to nebo se někde inspiroval?

Joseph Pilates se inspiroval různými zdroji, aby vytvořil svou cvičební metodu. Mezi jeho inspirační zdroje patřily:

Jóga: Pilates studoval jógu a byl ovlivněn jejími principy a cvičeními. Některé cviky v Pilates jsou podobné józe, ale s důrazem na sílu a kontrolu.

Západní fyzioterapie: Pilates pracoval jako fyzioterapeut s vojáky během první světové války a byl ovlivněn západními fyzioterapeutickými metodami.

Řecký idealismus: Pilates byl fascinován řeckým idealismem a ideou dokonalého těla. Chtěl vytvořit cvičební metodu, která by pomohla lidem dosáhnout tohoto ideálu.

Zoologie: Pilates studoval pohyb zvířat a byl fascinován jejich flexibilitou a sílou. Některé cviky v Pilates jsou inspirovány pohybem zvířat. (Pozn. uživatele: jestli to spíš nebylo z té jógy, jsou tam cvičební pozice jako kobra apod.)

Vlastní zkušenosti: Pilates sám trpěl zdravotními problémy v dětství, včetně astmatu a slabé fyzické kondice. Díky cvičení a vlastnímu vývoji se mu podařilo zlepšit své zdraví a fyzickou kondici.

Pilates také experimentoval s různými cvičeními a technikami, aby vytvořil svou metodu. Používal různé přístroje, jako jsou například "Reformer", "Cadillac" a "Wunda Chair", které byly navrženy tak, aby poskytovaly odpor a podporu pro cvičení.

Pilatesova metoda nebyla vytvořena náhodou, ale byla výsledkem jeho dlouhodobého studia, experimentování a vývoje.

GPT: "Pilates studoval jógu a byl ovlivněn jejími principy a cvičeními"

Když to píšete, znamená to, že Pilates vyznával hinduismus, protože jóga je hinduistická praxe, součást hinduistického náboženství. Jak moc se tedy oddával hinduismu? Byl někdy v Indii nebo se setkal s někým z Indie kdo učil jógu včetně hinduistické víry a náboženských přesvědčení?

Joseph Pilates nebyl hinduista a nevyznával hinduismus. Ačkoli studoval jógu a byl ovlivněn jejími principy a cvičeními, jeho zájem o jógu byl spíše sekulární a zaměřený na fyzické a mentální benefity cvičení.

Pilates se nikdy osobně nevydal do Indie a neexistují žádné záznamy o tom, že by se setkal s někým z Indie, kdo by učil jógu včetně hinduistické víry a náboženských přesvědčení.

Pilatesův zájem o jógu byl spíše ovlivněn západními interpretacemi jógy, které se v té době začaly šířit v Evropě a Americe. Tyto interpretace jógy byly často odtrženy od jejich původního hinduistického kontextu a byly prezentovány jako sekulární cvičební metody. (Pozn. uživatele: Když vytrhnu verše z bible a budu to prezentovat jako sekulární formu uvažování, a pak čtenář s odstupem deseti let zjistí, že to bylo z bible, mění to něco? Ano, protože kontext je náboženský, a autor toho výroku to myslel úplně jinak v kontextu své víry. Navíc vaše nové zjištění z vás najednou může udělat věřícího člověka - budete se zajímat o další části té víry, a vše co souvisí s podobným náboženským smýšlením. Je tedy pravděpodobné, že přes Pilátes se praktikant dostane k Józe nebo že ji prostě paralelně zahrne do své praxe a otevře se náboženskému smýšlení ve formě esoteriky nebo hinduismu, buddhismu, apod.)

Pilates sám sebe považoval za křesťana a jeho cvičební metoda nebyla nikdy zamýšlena jako náboženská praxe. Jeho cílem bylo vytvořit cvičební metodu, která by pomohla lidem zlepšit jejich fyzickou kondici, flexibilitu a mentální zdraví, bez ohledu na jejich náboženské přesvědčení.

Je důležité poznamenat, že jóga sama o sobě je komplexní a multifacetední praxe, která zahrnuje fyzické cvičení, dýchací techniky, meditaci a filozofii. Ačkoli jóga má své kořeny v hinduismu, může být praktikována i bez náboženského kontextu. (Pozn. uživatele: což vás ale neodděluje od toho náboženství, protože nevědomě v něm stále zůstáváte. Když jako dítě budete číst části vytržené z bible a přijímat z toho myšlenky, aniž byste věděli, že je to bible: např. úvodní část Přísloví, tak už jste se pustili do náboženství, aniž byste to věděli.)

"Tyto interpretace jógy byly často odtrženy od jejich původního hinduistického kontextu a byly prezentovány jako sekulární cvičební metody."

Na tom přece nezáleží, došlo ke změně názvu a potlačení skutečnosti, že se jedná o propagování náboženského obsahu, za účelem, aby svůj produkt efektivně prodávali. Součástí takového marketingu je klam a útok na smysly, jen si nevybavuji název. V podstatě jde o brainwashing tím, že se něco vytrhne z kontextu a překroutí.

Mluvíte o fenoménu, který se nazývá "kulturaální přivlastňování" (cultural appropriation) nebo "duchovní přivlastňování" (spiritual appropriation). To znamená, že se bere určitá praxe, symbol nebo koncept z jiné kultury nebo náboženství a použije se v jiném kontextu, často bez ohledu na původní význam a kontext.

V případě jógy se jedná o to, že se jóga vytrhla z jejího původního hinduistického kontextu a byla prezentována jako sekulární cvičební metoda, bez ohledu na její původní duchovní a filozofický význam. To může být vnímáno jako forma kulturního přivlastňování, kdy se bere určitá praxe a použije se pro komerční účely, bez ohledu na původní kulturu a náboženství.

Co se týče marketingové strategie, kterou jste zmínil, je možné, že se jedná o fenomén, který se nazývá "neuromarketing" nebo "behaviorální marketing". To znamená, že se používají různé techniky, aby se ovlivnilo chování a rozhodnutí spotřebitelů, často bez jejich vědomí. To může zahrnovat použití emocionálních apelů, manipulaci s jazykem a obrazem, aby se vytvořil určitý dojem nebo pocit.

Brainwashing je také možné, že se jedná o fenomén, který se nazývá "manipulace s vědomím" nebo "kontrola mysli". To znamená, že se používají různé techniky, aby se ovlivnilo vědomí a chování lidí, často bez jejich vědomí nebo souhlasu. To může zahrnovat použití různých technik, jako je například hypnóza, sugesce, nebo manipulace s emocemi.

Ano, měl jsem na mysli neuromarketing. V podstatě jde o to, že kdyby to prezentovali v původní podobě bylo by to americkou křesťanskou veřejností odmítnuto a sekulární veřejností taky. Byl to tedy klamný marketingový tah - neuromarketing.

Ano, přesně tak. Neuromarketing je forma marketingu, která využívá znalostí lidského mozku a chování k ovlivnění rozhodnutí spotřebitelů. V případě jógy se jedná o to, že se jóga prezentovala jako sekulární cvičební metoda, bez ohledu na její původní duchovní a filozofický význam, aby se zvýšila její přijatelnost pro americkou křesťanskou a sekulární veřejnost.

Tento marketingový tah byl skutečně klamný, protože se jóga prezentovala jako něco, co není. Jóga je komplexní praxe, která zahrnuje fyzické cvičení, dýchací techniky, meditaci a filozofii, a je hluboce zakořeněna v hinduistické tradici. Odstranění tohoto kontextu a prezentace jógy jako sekulární cvičební metody bylo tedy klamné a mohlo být vnímáno jako forma kulturního přivlastňování.

Je zajímavé, že tento marketingový tah byl úspěšný, a jóga se stala populární cvičební metodou v Americe a dalších zemích. Nicméně, je důležité si uvědomit, že tento úspěch byl založen na klamném marketingovém tahu, který odstranil původní kontext a význam jógy.

Důkaz o Kristově Božství přímo z PNS

 

Důkaz o Kristově Božství přímo z PNS

Malý kousek citace z letáku, který se věnoval rozboru překladu verše psaného v PNS (org. Svědků Jehovových).

Filipským 2:6 oznamuje, že Ježíš je identický s Bohem, je téže podstaty a je mu ve všem rovný, má Boží podobu. 2:7 však současně oznamuje, že přišel v těle v podobě člověka.

PNS - SJ úplně převrací význam verše Fp 2:6 textem: „neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl rovný Bohu”, což je uměle vykonstruovaná věta, která neodpovídá řeckému textu. “to ejnaj isa theú” oznamuje, že byl totožný s Bohem, tedy Bohem a předchozí část říká, že to nepovažuje za zvýhodnění před ostatními lidmi, následující část říká, neboť přišel v lidské podobě a ponížil sebe na tuto úroveň existence. Není možné dosadit slovíčko “aby”, to se řecky řekne jinak ἵνα [‘ina], je možné překládat jako „že“, ale přesněji dosadit přímo to co tam je (sloveso být se dosazuje běžně, v tomto případě však je uvedeno doslova slovíčkem ejnaj). 7) klam zesilují přidáním slovíčka „Ne“.

Spasitel Ježíš Kristus vs Spasitel Jehova

Izajáš 43:11 „Já - já jsem Jehova a kromě mne není zachránce” PNS

Hebrejsky: Anókhí Anókhí JHVH we’éin mibbaládaj móšiá. P: „Jen já, jen já jsem JHVH a kromě mne Spasitel není.“

Tento verš je stěžejní jak pro SJ, tak pro židy a křesťany, protože všichni se shodneme, že zde Bůh říká, že je jediný zachránce Bůh. V novém zákoně (NZ) však existuje celá řada zmínek, kdy zachráncem je nazván Ježíš Kristus, čímž fakticky buď musí přestat platit NZ nebo prohlašujeme, že Ježíš je Bůh. V předchozím letáku s odkazem na

Ř 9:5 ο χριστος το κατα σαρκα ο ων επι παντων θεος „‘o Christos to kata sarka ‘o ón epi pantón Theos eulegentos“, kde je jasně uvedeno, že Kristus podle těla je Bohem nadevšechno. Ne, tedy že by NZ prohlašoval, že Ježíš není Bůh, ale PNS je klamný překlad.

Navíc jak dle 1 Kor 8:6 „pro nás je [skutečně] jeden Bůh, Otec, z něhož je všechno a my pro něho; a je jeden Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, a my skrze něho” PNS tedy tvrdí, že není rozporu v tom, aby byl pánem Jehova (dle SZ) a Ježíš Kristus zároveň. Tento verš činí rovnítko mezi JHVH a Ježíšem a to ve shodě s Fp 2:6, kde se tvrdí, že Ježíš je identický s Bohem. V opačném případě, kdyby nebyly téže podstaty, pak by se jednalo o schizma. Podobných veršů, kde dochází ke ztotožnění Zachránce/Pána JHVH a Zachránce/Pána Ježíše Krista existuje v bibli celá řada, pojďme se na to podívat.

Fil 3:20 „Pokud jde o nás, naše občanství existuje v nebesích, odkud také dychtivě očekáváme zachránce, Pána Ježíše Krista” PNS

1 Tm 2:3 „To je znamenité a přijatelné před zrakem našeho Zachránce, Boha”

Jednou je zachráncem míněn Bůh a podruhé Pán a přitom je jasné, že Pavel, který dopis napsal je jeden a týž, takže klade rovnítko mezi Pána, Spasitele, Boha a Ježíše Krista.

V listu Koloským nalézám verš 3:17, ze kterých vyplývá, že všechno máme činit ve jménu Pána Ježíše Krista. Nikoliv Jehovy.

„A ať děláte cokoli slovem nebo skutkem, všechno dělejte ve jménu Pána Ježíše a děkujte skrze něho Bohu, Otci” PNS a dále 3:23-24 “ Ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší jako pro Pána, a ne pro lidi, neboť víte, že od Pána obdržíte patřičnou odměnu, dědictví. Služte jako otroci Pánu, Kristu.”

To připomíná Boží přikázání: „Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí“ (Mt 22:37)

Tyto pasáže potvrzují Božství Ježíše Krista, neboť ho nazývají Pánem a současně říkají, že máme dělat vše jako pro Pána, nikoliv jako pro Boha; ačkoliv, kdyby jste ty slova zaměnili, nebyl by v nich rozdíl.

Nicméně bych rád ještě upozornil na řecký text, který čárky mezi slovy Pánu Kristu nedělá:

G: τῷ Κυρίῳ Χριστῷ δουλεύετε•

T: tó Kyrió Christó dúlejte

P: Pánu Kristu služte.

Tak jak je to, máme sloužit Pánu=Bohu=Jehovovi, nebo sloužit Pánu=Kristu=Jehovovi?

PS: Na výňatek reagovat nemusíte, je to jen výcuc; k hlubšímu pochopení je třeba si přečíst celý leták a věnovat značné množství porovnávání textu v řečtině, PNS a srovnat s jinými doslovnějšími překlady a taky používat řecko-český lexikon.

Život podle Ducha. Co tím Apoštol Pavel myslel?

 

Pavel v listu Galatským nepíše do prázdna ani mimo běžný život. Mluví k lidem, kteří mají vlastní zkušenost s vírou a tlakem okolí. V listu Galatským Pavel řeší problém náboženského sporu a otázku, kdo vlastně určuje, co je správné? Jeho jazyk není jen teologický, ale hluboce lidský. Dotýká se morálky a zvyků v helénisticko-Římském prostředí a mezilidských vztahů i toho, jak člověk vnitřně prožívá tlak společnosti, morálních očekávání a požadavků okolí.

Apoštol Pavel byl řecky mluvící žid, který se od dětství pohyboval mezi dvěma světy - náboženský a pohanský. Oběma těmito světy je jeho jazyk etiky formován. A právě to je pro výklad důležité: Pavel není někdo, kdo stojí mimo dobové morální normy, ale někdo, kdo je zná, nese je v sobě a zároveň je přetváří ve světle svého poselství.

Píšu-li o tom, že Pavel v sobě nesl dobové morální normy, můžeme to jasně vidět v Galatským v tzv. „seznamech neřestí a ctností“ („skutky těla“ vs. „ovoce Ducha“ v Gal 5). Takové katalogy byly běžné nejen v židovství, ale i v řecko-římské morální filozofii. Pavel tedy skutečně mluví jazykem, který byl jeho posluchačům srozumitelný i z okolního pohanského morálního světa.

Takže když Pavel mluví o:

svárech,
závisti,
hněvu,
rozkolech,
sebeovládání,
mírnosti,
střídmosti,

tak používá jazyk, kterému věřící z pohanů dobře rozuměli. Zejména „sebeovládání“ (enkrateia / self-control) je silně helénistické etické téma, známé ze stoicismu a obecně řecko-římské morálky. Tady je ale zásadní doplnění: Pavel tyto prvky neuvádí proto, aby jen převzal pohanskou etiku beze změny, nýbrž proto, že je zasazuje do vlastního křesťanského rámce.

Pavel tedy v Galatským neříká:

„Staňte se lepšími lidmi pomocí filozofické etiky.“

Pavel sám se odkazuje na svou výchovu a původ, čímž sděluje to, že člověk není morálně formován samotným abstraktním duchovnem, ale především výchovou, prostředím, rodinou, zkušenostmi a zvyky, které si osvojí v dětství a dospívání. Morální chování se v běžném lidském životě neučí jen skrze ideje, ale skrze vztahy, opakování, autoritu, hranice a příklad. Morální chování se v běžném lidském životě neučí jen skrze ideje, ale skrze vztahy, opakování, autoritu, hranice a příklad. Ještě bych dodal vřelý, laskavý, otevřený a naslouchající přístup, což je opakem autoritářského, přísného, odměřeného nebo nařizujícího chování. Jinými slovy změnu nelze vynucovat, ale lze motivovat dobrým příkladem.

Pavlův jazyk může být srozumitelný jen téhdy, pokud ho chápeme tak, že nepopírá obecnou lidskou zkušenost, ale vstupuje do ní. A právě tady je třeba zdůraznit, že Pavel pracuje s morálním jazykem, který odpovídá pohanskému světu, v němž jeho adresáti žili. Nejde tedy o to, že by člověk byl změněn jen „Duchem“ mimo všechny lidské vlivy; jde o to, že Duch působí v člověku, který už je formován výchovou, kulturou a přijatými etickými normami. Duch tedy dělá všechny ty věci povzbuzuje, motivuje, dává úlevu od břemene, ale učit morálce nedokáže. Duch v Pavlově pojetí není náhradou výchovy a lidské socializace, ale působí skrze člověka, který už je těmito věcmi formován.

A teprve sem Pavel vkládá vlastní teologický důraz. Člověk má být veden ne pouhým tlakem Zákona, ani tlakem společenským, ne strachem z odsouzení a ne moralistním výkonem, ale Duchem, který osvobozuje od tíhy vnějšího zákonického měření. To neznamená, že se etika ruší. Znamená to, že její kořen není v legalismu, ale v proměně nitra a ve svobodě, kterou dává milost.

Pavlův jazyk spojuje dvě roviny. Jedna je lidská: výchova, sociální prostředí, mravní formování. Druhá je Pavlova: Duch, milost a osvobození od zákona jako od nástroje odsudku. A právě v tomto napětí Pavel mluví nejživěji.

Kontext Izajášovy modlitby v kapitole 64 (verš o šatech)

Kontext Izajášovy modlitby v kapitole 64 (verš o šatech) je specificky zaměřen na Izraelský lid a jejich jedinečný vztah s Bohem skrze smlouvu, kterou s ním uzavřeli jejich otcové. Tento vztah zahrnoval vysoké morální a rituální nároky, které měly za cíl udržet Izrael ve zvláštním vztahu s Bohem.

Kontext smlouvy a její důsledky

1. Specifická smlouva s Izraelem

Izrael měl s Bohem uzavřenou specifickou smlouvu, která zahrnovala dodržování zákonů a nařízení daných skrze Mojžíše. Tato smlouva stanovila vysoké standardy pro spravedlnost a chování Izraelitů:

Deuteronomium 28:1-2: „Jestliže skutečně budete poslouchat Hospodina, svého Boha, a bedlivě plnit všechny jeho přikázání, která vám dnes udílím, Hospodin, váš Bůh, vás povýší nade všechny národy země. A všechny tyto požehnání vás dostihnou a naleznou vás, jestliže budete poslouchat Hospodina, svého Boha.“
Deuteronomium 28:15: „Jestliže však nebudeš poslouchat Hospodina, svého Boha, a bedlivě plnit všechny jeho přikázání a nařízení, která vám dnes udílím, dostihnou tě všechny tyto kletby a naleznou tě.“

2. Modloslužba a odklon od Boha

Izrael často upadal do modloslužby, což bylo v rozporu s Božími přikázáními. Tato modloslužba byla jedním z hlavních důvodů, proč se Izrael ocitl v odloučení od Boha a proč proroci jako Izajáš volali po pokání a návratu k Bohu:

Jeremiáš 2:13: „Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mě, pramen živé vody, a vykopali si cisterny, cisterny rozpukané, které nedrží vodu.“

Rozdílný přístup ke spravedlnosti a hříchu

1. Starozákonní přístup

V Starém zákoně byla spravedlnost často spojována s dodržováním zákonů a nařízení. Izajášova zmínka o „poskvrněném šatu“ (Izajáš 64:6) reflektuje tuto realitu, kdy i ty nejlepší lidské skutky nejsou dostatečné ve srovnání s Boží svatostí.

2. Novozákonní přístup

V Novém zákoně je spravedlnost dosažena skrze víru v Ježíše Krista, který naplnil zákon a přinesl nový způsob vztahu s Bohem založený na milosti a víře:

Římanům 3:21-22: „Nyní však je zjevena spravedlnost Boží bez zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky. Je to spravedlnost Boží skrze víru v Ježíše Krista pro všechny, kdo věří.“
Efeským 2:8-9: „Neboť milostí jste spaseni skrze víru; a to není z vás, je to dar Boží: ne ze skutků, aby se nikdo nechlubil.“

Rozdíl v pohledu na pokání a odpuštění

V Novém zákoně je pokání více než jen lítost nad hříchem; je to změna srdce a mysli a obrácení se k Bohu skrze víru v Krista. Hříchy jsou odpuštěny na základě Kristovy oběti, ne na základě našich skutků:

1. Janův 1:9: „Jestliže vyznáváme své hříchy, věrný je on a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.“

Co jsou paralelismy v biblických verších?

 

Co jsou paralelismy v BIBLICKÝCH VERŠÍCH

Paralelismy používali pisatelé bible, aby se ujistili, že jejich slova budou správně pochopena posluchačstvem nebo čtenářem. Skvělý příklad paralelismu je Dt 10:12-13.

Už jste četli Deuteronomium 10:12-13? To je taky šokující verš. Vycházel z něho Ježíš Kristus. Je to verš z Tóry, Vycházeli z něj apoštolové. Pokud se na něj podrobně podíváte, zjistíte, že Ježíš tento verš splnil a vyučoval do puntíku. Nejvýznamnější z toho je Dt 12, kde Bůh třemi různými frázemi (paralelismy) popisuje a vysvětluje jednu a tu stejnou věc - požadavek či přikázání, jinými slovy. Kdybych to měl napsat jako matematickou rovnici, zapsal bych to takto "Hopodin požaduje:"=chesed=agapé="bát se Hospodina"="chodit po všech jeho cestách"="milovat Boha a sloužil Hospodinu, svému Bohu"= "celým svým srdcem" milovat nebo sloužit="dbát na Hospodinova přikázání a nařízení"="Zachovávat Hospodinovu Tóru"="Poslouchat Boží slovo"="Být poslušný Bohu"="Číst nebo vyučovat Tóru"

Je to "klíč" k pochopení toho co Ježíš myslí "slyšet slova" nebo "slyšet Boží hlas", Prozkoumejte co říká Písmo o Božím hlasu a zjistíte, že Boží hlas v Tóře je jen jiné označení pro dodržování Božích přikázání (tzv. paralelismus). Dnes v roce 2026, ktomu ještě dodám: "Ano, protože židům bylo řečeno: Slyš Izraeli. A následovaly Boží slova, proroctví nebo přikázání. Když přišel Ježíš říkal jim opět ty samé věty. Opaokval co jim bylo řečeno, neboť, jak On sám praví: Nepřišel jsem kázat evangelium pohanům ale židům. Ano, protože pro pohany by jeho slova byla nesrozumitelná, nesprávně pochopena a příliš těžká na dodržování. Toto je úplný kontext, které potřebujeme znát, pokud se poprvé setkáme s křesťanstvím. "

Paralelismy jsou velmi důležité a často se používají například v Žalmech, kde autor textu vyjadřuje stejnou myšlenku vícero slovy, aby se ujistil, že jeho slova budou správně pochopena. Příklad takového paralismu je zde:

»Tvé potomstvo rozmnožím jako nebeské hvězdy; tvému potomstvu dám všechny tyto země. V tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země.« To proto, že " (1.) " Abraham uposlechl mého hlasu a " (2.) " dbal na to, co jsem mu svěřil: na má přikázání, nařízení a zákony." Genesis 26:4-5

Ano, ale stále pamatujme na kontext: Toto bylo před mnoha lety a bylo to určeno Židům. Jejich poslání. úkol a kultura je specifická. Ovlivňuje to však porozumění bible, té části novosmluvní.

Připomínka článku: Hnutí víry z "A Historical and Theological Framework for Understanding Word of Faith Theology Russell A Morris and Daniel T Lioy"

Hnutí víry

Opravdu jen krátký výcuc

Z toho co mě značně zaujalo z "A Historical and Theological Framework for Understanding Word of Faith Theology Russell A Morris and Daniel T Lioy"

Autor se opírá o významné autory jako McConnell 1995, Bloodsworth 2009; Bowman 2001; Ezeigbo 1989; Farah 1981; Matta 1987; Neuman 1990.

Pro stručnost v textu vynechám autory.

Antropocentrický světový názor: Teologie Hnutí víry prosazuje antropocentrický světový názor, kde jsou křesťané oprávněni k zdraví, bohatství a prosperitě, což je dosažitelné skrze víru.
Popularita a přizpůsobení: Díky své popularitě je teologie Hnutí víry často upravována tak, aby vyhovovala specifickému kontextu svých příznivců, což vede k různým hybridním formám hnutí.
Kritika původu: McConnell (1995) tvrdí, že některé principy hnutí mají své historické kořeny v mimobiblických a kultických zdrojích, což je v rozporu s obecným přesvědčením, že hnutí vychází z pentekostálních a charismatických tradic.

***

 

1.1. Pentekostální a charismatické tradice víry

 

Někteří tvrdí, že Hnutí víry vzniklo především v rámci pentekostálních a charismatických tradic víry .. . Dokonce i předpentekostálové jako John Wesley, Charles Finney a George Whitefield jsou uváděni jako ti, kteří položili základy, které později usnadnily vznik teologie Hnutí víry .. . Vzhledem k tomu, že Hnutí víry využívá velkou část evangelikální a pentekostální terminologie, často se jeví jako ortodoxní .. . Následkem toho někteří předpokládají, že Hnutí víry je produktem těchto tradic .. .

... Výsledkem je, že Hnutí víry má nyní vliv v různých sektorech pentekostálních a charismatických tradic .. .

... Zatímco klasický pentekostalismus zdůrazňuje potřebu křtu Duchem svatým, prvky jako uzdravování, znamení a zázraky, stejně jako důraz na duchovní dary, byly od počátků ústředními body hnutí (víry) .. .

(Jestli si smím zde dovolit poznámku mimo tuto práci, tak počátek pentekostalismu nesl extremistické rysy podobné pozdějšímu hnutí víry, zejména roky 1900-1907; a teď se dostáváme k tomu podstatnému! Petr Doležal)

Několik rozlišujících prvků raného pentekostalismu je zřejmých v rámci Hnutí víry, ačkoliv v tomto případě jsou často projevovány v extremističtějších formách (Moriarty 1992:27–29), konkrétně:

Víra, že Bůh obnovuje církev v současné generaci.
Tendence vyzdvihovat duchovní projevy.
Tendence být zaměřený na osobnosti.
Tendence produkovat následovníky, kteří jsou teologicky slabí (hlavně kvůli populárnímu odmítání vzdělání).
Víra, že vylití Ducha svatého přinese jednotu celé církvi.

Ačkoliv v rámci Hnutí víry existují prvky pentekostalismu, mnoho z těchto prvků je hermeneuticky přejato mimo hlavní proud pentekostální teologie.

1.2. Revivalismus v polovině 19. století ve Spojených státech

viz původní článek

1.3. Mimobiblické a kultické vlivy

Ronald Enroth (1983:12–15) rozlišuje mezi kultem a kultickým přístupem pomocí tří metod: senzacionální, sociologické a teologické.

 

... (viz původní článek v češtině) ...

 

Nebudu už tedy dále uvádět více, jen vypíšu pár bodů kterými se dále práce zabývá:

2. Kontextuální vlivy na Hnutí víry

2.1. Americký sen

2.2. Pealeho pozitivní myšlení a Rogerovská psychologie (Norman Vincent Peale a Carl Rogers)

2.3. Na zkušenosti zaměřené křesťanství

Friedrich Schleiermacher
Emoce a svědectví: Hnutí se šířilo prostřednictvím osobních svědectví a emocionálního dopadu, což se stalo ústředním prvkem pentekostalismu.

Tyto prvky pomohli k rozvoji hnutí víry.

Práce pokračuje dál, to tu už nechci rozebírat.