Duchovní znovuzrození

 

Duchovní znovuzrození

Aniž byste si to běžně uvědomovali existují dva druhy duchovního znovuzrození.

První skupina příznaků duchovního znovuzrození je doprovázena skutky. Nyní beru v potaz nekřesťanské prostředí. Jako příklad ze života uvádím ukrajinského vojáka, který vyprávěl o svém znovuzrození. Před válkou na Ukrajině to byl zlodějíček. Vojna mu ale přinesla řád a disciplínu a nový smysl života. Jasně, je to tak trochu ideologie boje za vlast a záchranu, ale tato ideologie stojí na naprosto rozumném základě ochrany života, principu milování svého bližního. Voják vyprávěl jak se znovuzrodil a televizní team ho natočil když procházel vesnici a hledal jestli tam nejsou nějací civilisti kteří by vyžadovali evakuaci. Takže pomáhal lidem. Nevím nic o jeho víře. V tomto prostředí je možné, že se setkal s křesťanskou vírou stejně tak jako se mohl setkat s obrázky svatých... s modloslužbou pravoslavné církve.

Dále jsem ještě před svým obrácením slyšel o příbězích jak se znovurodili lidé, kteří prošli klinickou smrtí. Četl jsem na to téma knihy a lidé často vyprávěli jak se setkali se světlem nebo peklem, měli buď pozitivní nebo negativní zážitek a to je duchovně znovuzrodilo v tom smyslu, že od té doby si více váží života.

Válka na Ukrajině také hodně lidí znovuzrodí, protože lidé si musí více pomáhat, jsou závislí na druhých a musí opustit mnoho věcí, na kterých si zvykly, ke kterým měli pouto a proto se učí hledat nové hodnoty a vnímat nebo hledat nový smysl života v lásce k bližnímu. A to mluvím stále o nevěřících.

Cca pět-šest let před svým obrácením jsem jsem normálně vymetal kluby a hospody a pil jsem s kamarády. Kouřili jsme a dělali různou neplechu. To vám nebudu povídat. To byl smysl a radost mého života. Své znovuzrození jsem prožil v okamžiku, kdy jsem se zcela a radikálně odvrátil od těchto věcí. Tato životní změna mi pomohla pochopit, že podstata duchovního znovuzrození spočívá v tom, že se člověk odvrací od svého starého způsobu života a hledá novou cestu. Pro mnohé křesťany představuje tato změna základní princip pokání, kdy člověk upřímně reflektuje svůj život a hledá duchovní posun. Je to pokání, člověk jde do sebe. Já tenkrát hledal smysl života a našel ho v knihách o buddhismu, esoterice. A to dávalo smysl. Už jsem nechtěl žít tenhle starý život a vyměnil ho za život hledání duchovního osvobození a pravdy.

Toto technicky splňuje to co křesťané chápou pod pojmem znovuzrození.

Stát se Božím dítětem

Druhé znovuzrození v žádném případě není závislé na skutcích. To druhé znovuzrození je dané tím, že nám z Boží milosti bylo dáno, abychom poznali kdo je Ježíš Kristus a díky tomu uvěřili v něj, že zemřel za naše hříchy. Dal nám milost přijmout tuto milost a díky tomu jsme se stali členy jeho rodiny.

ODPADNUTÍ OD víry

Tento nově zrozený stav, obvykle přináší druh úlevy, z vědomí, že nám byli odpuštěny hříchy a máme věčný život. Je na tom fajn, že je to stav počáteční nevinnosti, který přináší spasení. Co se však časem stává, že poznáváme nová učení, která nás mohou zavést na špatnou cestu, nauky které představují jiné evangelium a lidi z církevního prostředí, které nás může negativně ovlivnit a tímto technicky můžeme o to spasení přijít, když se necháme svést a oklamat učiteli falešného evangelia. Není snadné určit kdo je spasený a kdo ne, protože pod vlivem těchto učení existuje mnoho věřících, kteří díky nesprávné interpretaci bible dochází k matoucím závěrům, tvrdí například, že spása je založená na skutcích a že musíte dělat dobré skutky, abyste byli spaseni. Tu si fakt nejsem jistý jestli ti lidi jsou spaseni, když stojí na skutcích a ne na milosti. Navíc je to jistý druh elitářství, kdy sami sebe považují za dobré (dobrý člověk dělá dobré věci, zlý člověk zlé věci). Je v tom nutně dávka soudu, kdy říkáte že jedni dělají zlé věci a nejsou spaseni, a druzí dělají dobré věci a jsou spaseni, takže jsou elita vyvolených, kteří díky tomu, že měli jinou startovní línii budou spaseni, ale ti co uvěřili pozdě nebo s těžšími výchozími podmínkami, nebudou spaseni. Je to jako nastavit laťku či filtr a pravidla kterými projdou jen někteří lidé, a ti budou spaseni. Jenže co nevidíme je to, že existují dva druhy duchovního znovuzrození, které nejsou časově na sobě závislé a nejsou propojené. Protože někdo se může obrátit od svých zlých skutků a znovuzrodit ještě jako nevěřící a bude konat dobro. A někdo jiný to nepozná za celý život, ale uvěří v Krista jako ten zločinec na kříži, který nic dobrého nedělal, jen byl spravedlivě potrestán za své zločiny a svou vinu před Kristem přiznal a byl spasen. Na základě čeho, že řekl: tento je spravedlivý a nic zlého neudělal? Jak rychlí jsme souzení a jak rádi bychom zabránili některým lidem, aby vstoupili do Božího království jen na základě povrchního soudu. Ježíš měl podobenství o Božím království o dělnících, které vlastník vinice zval postupně během dne, každý pracoval jinak dlouho a někdo ani nemusel pracovat vůbec. Přesto všichni dostali stejnou odměnu. Protože Bůh v tomto ohledu nezohledňuje kolik toho člověk udělal, ale zda přijal nabídku. Tímto tedy jsme se stali účastníky Božího království, Božími dětmi a dědicové z milosti, proto nejsme souzeni a odsouzeni podle skutků, ani kvůli lidské přirozenosti, která je všem lidem vlastní ať křesťanům či nekřesťanům. Toto je to duchovní znovuzrození o kterém, mluvil Ježíš, takže to nepleťte, jde o účast na Božím království, ne o skutcích, na kterých spása nestojí.

Rozdělení církve

A to že apoštol Jakub řekl, že víra bez skutků je mrtvá? Jistě to mělo nějaký kontext a týkalo se to především lásky mezi bratry, kteří spolu žili a scházeli se jako komunita. V realitě ale narážíme právě na to rozdělení církve, kdy zjistíme, že někteří učitelé šíří jiné evangelium, které nás svedlo na nesprávnou cestu. Tito učitelé tvrdí, že naše spasení závisí na skutcích, a že bez nich nemůžeme být spaseni.

Prostřednictvím pečlivého, racionálního a kontextuálního výkladu bible nám Bůh ukázal, že některé z těchto učení jsou mylné a mohou vést k herezi, když zpochybňují základní principy naší víry:

dědictví, které nám bylo zaslíbeno, naší víru v Ježíše Krista a milost, která nám byla dána. Celkově vnímám nedostatek vzájemného pochopení a porozumění, což má za následek pocit zpochybňování samotného spasení. V této situaci je pochopitelné, že dochází k rozchodu a vztah s těmito lidmi se může stát méně blízkým, vztah se mění jako k cizincům, jejichž hodnoty a postoje jsou velmi odlišné. Jsou to ti, kteří ve svých projevech a přesvědčeních mohou působit jako privilegovaná skupina, jež má tendenci bránit "hříšníkům" v přístupu do Božího království. Oni si to neuvědomují, protože se domnívají, že tím konají službu Bohu. Ale je to legalismus a zákonictví a tím pádem i elitářství. Nový pojem, který jsem zavedl pro tyto lidi, který více vystihuje povahu rozdělení, povahu útoku o nepřijetí Božího dítěte do Božího království, více zdůrazňuje skutečnost, že učení těchto lidí nestojí na milosti, ale na vlastní snaze dostat se do Božího království pomocí skutků. To co tito elitáři očekávají od sebe, ale očekávají také od druhých a to je chyba, která je může stát spasení a když ne spasení tak přinejmenším Boží hněv.