Cesta Johna Wesleyho za křesťanovou dokonalostí

Extrakt z textu: 

https://www.ccel.org/w/wesley/perfection/perfection.html

Poskytnutý text je záznamem cesty Johna Wesleyho směrem k přijetí učení o křesťanské dokonalosti. Wesley popisuje své duchovní zkušenosti, vlivy a vývoj svého chápání svatosti. Zde je rozbor hlavních bodů textu:

1. Úvod a účel:

• Wesleyho záměrem je poskytnout jasný popis své cesty k přijetí učení o křesťanské dokonalosti.
• Uznává revize svých názorů v průběhu času, nejnovější v roce 1777.

2. Rané vlivy (1725-1729):

• V roce 1725 narazil na biskupa Taylora a jeho "Pravidla a cvičení svatého života a smrti", což na něj hluboce zapůsobilo.
• V roce 1726 objevil Kempisovu "Křesťanskou předlohu", zdůrazňující čistotu úmyslu a potřebu věnovat srdce Bohu.

3. Vliv pana Lawa (1726-1729):

• Lawovy práce, zejména "Křesťanská dokonalost" a "Vážný výzvěděk", přesvědčily Wesleyho o nemožnosti být pouze částečně oddán křesťanství.
• Rozhodl se být zcela oddán Bohu, věnovat mu svou duši, tělo a majetek.

4. Zaměření na Písmo (1729):

• Začal intenzivně studovat Bibli v roce 1729, považoval ji za jediný standard pravdy a čisté náboženství.
• Zdůrazňoval nutnost mít mysl Krista a chodit tak, jak chodil Kristus.

5. Kázání o "obřezání srdce" (1733):

• Přednesl kázání v kostele svaté Marie, zdůrazňujíc důležitost mít srdce obřezané pro Boha.
• Popisoval dokonalost jako usilování o Boží slávu ve všech aspektech života.

6. Pokračující oddanost (1735-1738):

• Vyjádřil svou touhu po ničem jiném než po Boží čisté lásce v jeho duši.
• Modlil se o srdce zcela ovládané Boží láskou.

7. Rozhovor s Arvidem Gradinem (1738):

• V roce 1738 měl rozhovor s Arvidem Gradinem v Německu, který definoval "plné ujištění víry" jako hluboký odpočinek v Kristu, pevnou důvěru v Boha a klid mysli.

8. Vydání hymnů a posvátných básní (1739):

• Vydal sbírku hymnů, které explicitně vyjadřovaly názory, zdůrazňující lásku k Bohu, poslušnost a oddanost.
• Hymny odrážely závazek plnit Boží vůli a oslavovat ho ve všech aspektech života.

9. "Charakter metodisty" (1739):

• Vydal spisek s názvem "Charakter metodisty", popisující vlastnosti dokonalého křesťana.
• Zdůrazňoval lásku k Bohu a bližním, čistotu srdce a poslušnost Božím přikázáním.

Tento záznam poskytuje vhledy do teologické cesty Johna Wesleyho a vývoje jeho názorů na křesťanskou dokonalost.

10. Charakter metodisty

Text začíná odkazem na traktát s názvem "Charakter metodisty", napsaný k popisu dokonalého křesťana. Vlastnosti metodisty zahrnují naplno milovat Boha, nacházet radost a touhu v Bohu a být neustále šťastný v Boží přítomnosti. Je zdůrazněna myšlenka dokonalé lásky, která vytlačuje strach, což vede k neustálé radosti a pocitu štěstí. 11. Pokračování charakteru metodisty

Diskuze pokračuje tvrzením, že metodista miluje Boha a svého bližního, dokonce i své nepřátele. Je představen koncept být "čistý na srdci", což naznačuje očištění srdce od negativních vlastností, jako jsou závist, zloba a hněv. Cílem je sladit své touhy s Bohem, snažit se plnit Jeho vůli a stát se zdrojem světla ve světě.

12. Opozice a obrana křesťanské dokonalosti

Text uznává potenciální námitky proti konceptu křesťanské dokonalosti. Diskutuje o ideji, že křesťané nejsou dokonalí ve znalostech ani zbaveni nedostatků. Nicméně hlavní důraz je kladen na tvrzení, že křesťané jsou dokonalí v tom smyslu, že nesčiní hřích. Argumentuje proti přesvědčení, že hřešení je nevyhnutelné, a tvrdí, že křesťané, i ti, kteří stále rostou, mohou dosáhnout úrovně dokonalosti v tomto světě. 

13. Publikace hymnů a další vysvětlení

Příběh zmiňuje vydání druhého svazku hymnů a potřebu dalšího objasnění doktríny křesťanské dokonalosti. Předmluva k hymnické knize zdůrazňuje myšlenku spásy jako obrazu Božího otisknutého na srdcích. Popisuje neustálý proces obnovy, očištění a osvobození od vlastní vůle, zlých myšlenek a pokušení. Příběh se zabývá potenciálními námitkami a brání názoru, že křesťané mohou být osvobozeni od hříchu v tomto světě.

14. O Existenci Dokonalého Odpočinku

• Odkaz na hymnus "Lord, I believe a rest remains."
• Vyjádření o existenci odpočinku pro ty, kdo znají Boha.
• Výzva k uvědomění si této možnosti nyní, prostřednictvím víry a odstranění nedůvěry.

15. O Odpovědích na Objevené Námítky

• O publikaci druhého svazku hymnů a rozšíření debaty.
• Vyvrácení možných námitek vůči křesťanské dokonalosti.
• Ujištění, že křesťané, i když nerostoucí, mohou dosáhnout dokonalosti ve světě.

16. O Vysvětlení a Obraně Křesťanské Dokonalosti

• Podrobnější vysvětlení křesťanské dokonalosti.
• Potvrzení, že není rozporu mezi prvním a posledním názorem.
• Citace tří hymnů, které ilustrují touhu po očištění a dokonalosti v Kristu.
  

Extrahuji část text z bodu 14.

15. Přibližně o rok později, tedy v roce 1742, jsme vydali další svazek hymnů. Spor byl nyní na vrcholu, a proto jsme hovořili na toto téma podrobněji než kdy dříve. Mnoho hymnů v tomto svazku se zaměřuje přímo na toto téma. Stejně tak i předmluva, která, jelikož je krátká, nemusí být od věci vložena celá:

"(1.) Snad předsudek proti křesťanské dokonalosti vzniká převážně z nepochopení její povahy. Ochotně připouštíme a neustále prohlašujeme, že v tomto životě není takové dokonalosti, která by znamenala buď osvobození od činění dobra a účasti na všech Božích nařízeních, nebo osvobození od nevědomosti, omylů, pokušení a tisíců nedostatků neoddělitelně spojených s tělem a krví.

"(2.) Za prvé, nejenže dovolujeme, ale naléhavě tvrdíme, že není dokonalosti v tomto životě, která by znamenala jakékoliv osvobození od účasti na všech Božích nařízeních, nebo od činění dobra vůči všem lidem, dokud máme čas, a to zvláště k domu víry'. Věříme, že nejen nemluvňata v Kristu, kteří teprve našli vykoupení jeho krví, ale také ti, kdo jsou dospělí do dokonalých mužů', jsou nezbytně povinni, jakmile mají příležitost, jíst chléb a pít víno na jeho památku' a zkoumat Písma'; postem, stejně jako střídmostí, `ovládat svá těla a podrobit je;' a, především, vylévat své duše v modlitbě, jak tajně, tak ve velkém shromáždění.

"(3.) Za druhé věříme, že v tomto životě není taková dokonalost, která by znamenala úplné vysvobození od nevědomosti nebo omylů v nezbytných věcech k spáse nebo od mnoha pokušení nebo od nesčetných nedostatků, které tělo alespoň částečně tlačí na duši. Nemůžeme najít v Písmu žádný základ pro to, abychom si mysleli, že by některý obyvatel hliněného domu byl zcela zbaven buď tělesných nedostatků, nebo nevědomosti mnoha věcí; nebo si představovali, že je neschopný omylu nebo padání do různých pokušení.

"(4.) Ale koho tedy myslíte pod pojmem ten, kdo je dokonalý'? Myslíme tím toho, v němž je myšlení, které bylo v Kristu', a který také chodí tak, jak chodil On'; člověka, který má čisté ruce a čisté srdce' nebo je čištěn od všeho nečistého těla a ducha'; v němž není příčina k uklouznutí' a který, v souladu s tím, nepáchá hřích.' Prohlásit to ještě podrobněji: Rozumíme tímto biblickým výrazem dokonalý muž' toho, v němž Bůh naplnil své věrné slovo: Ze všeho vašeho nečistota a ze všech vašich modlů vás očistím: Z všeho nečistého vás spasu: Vás posvětím celé v těle, duši a duchu'; toho, kdo chodí ve světle, jak je On ve světle, v němž není žádná tma vůbec; krev Ježíše Krista, jeho Syna, ho očistila od každého hříchu.'

"(5.) Tento člověk nyní může svědčit před všemi lidmi: Jsem ukřižován s Kristem: Přesto žiji; už ne já, ale Kristus žije ve mně.' Je svatý jako Bůh, který ho povolal,' jak v srdci, tak v všem způsobu života.' Miluje Pána svého Boha ze všeho svého srdce' a slouží mu ze všeho svého sil.' Miluje svého bližního,' každého člověka, jako sebe samého;' ano, jako nás Kristus miluje;' zvláště ty, kteří ho zneužívají a pronásledují, protože neznají Syna ani Otce.' Opravdu, jeho duše je celá láska, naplněná střevy milosrdenství, laskavostí, tichostí, dobrotou, trpělivostí.' A jeho život se s tím shoduje, je plný díla víry, trpělivosti naděje, lásky práce.' A cokoliv' dělá, ať už slovem nebo skutkem, činí to ve jménu,' ve lásce a síle, Pána Ježíše.' Jinými slovy, dělá `vůli Boží na zemi, jak je to v nebi.'

"(6.) To znamená být dokonalým člověkem, být posvěcen celý'; dokonce mít srdce tak všemi plameny lásky k Bohu,' (abych použil slova arcibiskupa Ushera,) aby neustále přinášelo každou myšlenku, slovo a čin jako duchovní oběť, přijatelnou Bohu skrze Krista.' Ve každé myšlence našich srdcí, v každém slovu našich jazyků, v každém díle našich rukou prokazovat Jeho chválu, který nás povolal z temnoty do jeho podivuhodného světla.' O, kdybychom byli takto `dokonalí v jednom' my i všichni, kteří hledají Pána Ježíše úprimně!"

To je nauka, kterou jsme kázali od počátku a kterou kážeme i dnes. Skrze pozorování z každého úhlu a opakované porovnání s Božím slovem na jedné straně a zkušenostmi Božích dětí na straně druhé jsme však nahlédli hlouběji do povahy a vlastností křesťanské dokonalosti. Nicméně stále není žádný rozpor mezi našimi prvními a posledními názory. Naše první pojetí bylo: Mít myšlení, které bylo v Kristu,' a chodit tak, jak chodil'; mít veškeré myšlení, které bylo v Něm, a vždy chodit tak, jak chodil: Jinými slovy, být vnitřně i vně oddán Bohu; být oddán celým srdcem i životem. A toto pojetí máme i nyní, aniž bychom cokoli přidávali nebo ubírali.

 

17 - 19. Otázky a odpovědi

 

Wesley zdůrazňuje několik klíčových bodů ve svých odpovědích týkajících se posvěcení a křesťanské dokonalosti:

1. Definice posvěcení:

   • Wesley definuje posvěcení jako "obnovení v obrazu Božím, v spravedlnosti a pravé svatosti."
   • Proces být dokonalým křesťanem zahrnuje milovat Boha celým srdcem, myslí a duší, což naznačuje odstranění všeho vnitřního hříchu.

2. Načasování vnitřního posvěcení:

   • Wesley tvrdí, že vnitřní posvěcení začíná v okamžiku, kdy je člověk ospravedlněn.
   • Ačkoliv po ospravedlnění věřící zůstává v hříchu, postupně umírá hříchu a roste v milosti. POZNÁMKA! HEREZE! NESPRÁVNÝ VÝKLAD LISTU ŘÍMANŮM - FIALOVĚ ZVÝRAZNĚNO! Můj výklad je, že apoštol Pavel mluvil o umření hříchu jednou pro vždy díky tomu že poznal Boží milost a odpuštění hříchů! Takže žádné postupně, ale v ten moment, kdy to pochopíte, vás už hřích neodsuzuje a toto já nazývám umření hříchu nebo osvobození od nadvlády hříchu, že na nás satan nemůže žalovat kvůli hříšné povaze člověka neboť Bůh nás vidí jako dokonalé a očištěné Boží děti.
     
   • Vnitřní posvěcení není omezeno pouze na krátkou dobu před smrtí; věřící mohou usilovat o něj dříve.

3. Kázání o posvěcení:

   • Wesley radí kázat o posvěcení těm, kteří o něj neusilují, téměř vůbec, a těm, kteří jej hledají, vždy prostřednictvím slibů a povzbuzení namísto nucení.

4. Biblické zakotvení úplného posvěcení:

   • Wesley poukazuje na jasná biblická zaslíbení pro úplné posvěcení, cituje verše jako Žalm 130:8, Ezechiel 36:25, 29 a 1 Jan 3:8. POZNÁMKA: NEMLUVÍ SE TAM NIC O TOM KDY, NENÍ TO TEOLOGICKÝ VÝKLAD. Vytrženo z kontextu, zejména ten 1. list Janův! A ten Žalm 130 je taky orientován na Izrael. Ezechiel nepíše nic o úplném posvěcení! To je o vykoupení. Šílené!
     
   • Důrazně zdůrazňuje příkazy jako "Buďte dokonalí, jako váš Otec, který je na nebesích, dokonalý" a "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem."

5. Modlitby a příkazy pro posvěcení:

   • Wesley cituje modlitby a příkazy, které naznačují nebo explicitně žádají o úplné posvěcení.
   • Mezi ně patří Modlitba Páně ("Vytrhni nás zlého"), Ježíšova modlitba o jednotu v Janovi 17 a příkazy být dokonalým a milovat Boha celým srdcem.

6. Očekávání dokonalosti před smrtí:

   • Wesley tvrdí, že samotná povaha příkazu, který není dán mrtvým, ale živým, podporuje očekávání záchrany od všeho hříchu ještě před smrtí.
   • Cituje pasáže z Titovi, Lukáše a Římanů k podpoře Boží moci vytrhnout z hříchu právě v tomto současném světě.

7. Příklady osob dosahujících křesťanské dokonalosti:

   • Wesley odkazuje na svatého Jana a ty, o nichž napsal, jako příklady lidí, kteří dosáhli křesťanské dokonalosti.
   • Uznává, že nemusí být mnoho nezpochybnitelných příkladů, s ohledem na možné nevýhody pro takové jedince.

8. Přijetí a Skepse:

   • Wesley uznává, že může existovat skepse nebo nechuť k těm, kdo tvrdí, že jsou zbaveni všeho hříchu.
   • Naznačuje, že někteří mohou takové dotazy pokládat z neúcty, varuje před možným poškozením těch, kteří takové tvrzení dělají.

9. Radost z Víry a Dokonalost v Lásce:

   • Wesley uzavírá otázkou, proč věřící nemohou setrvat v radosti z víry, dokud nejsou dokonale dokonalí v lásce.
   • Argumentuje, že svatá zármutek neztmívá tuto radost, a věřící mohou radovat se i pod křížem, sdílejíc v utrpeních Kristových.

Celkově lze říci, že Wesley tvrdí, že křesťanská dokonalost nebo posvěcení je proces obnovy v obrazu Božím, zahrnující odstranění veškerého vnitřního hříchu. Toto stav je dosaženo vírou, podává se okamžitě a věřícím se radí, aby po něm aktivně pátrali. Wesley podporuje své názory biblickými odkazy a věnuje se potenciální skepsi nebo odporu vůči konceptu křesťanské dokonalosti.

VSUNKA TÝKAJÍCÍ SE ROZPORU ODKAZOVANÝCH VERŠŮ - ANALÝZA WHEWELEYHO TEXTU POMOCÍ LLM a pomocí mého úsudku:

Co říká bible ve zmíněných citacích: Žalm 130:8, Ezechiel 36:25, 29 a 1 Jan 3:8

 

LLM

Zde jsou české překlady zmíněných biblických citací:

1. Žalm 130:8:

   • Biblický text: "On vysvobodí Izraele ze všech jeho nepravostí."
   • V kontextu této diskuse se používá k podpoře myšlenky, že existuje jasný biblický slib, že Bůh vysvobodí lidi ze všech jejich hříchů.

2. Ezechiel 36:25, 29:

   • Biblický text (Ez 36:25): "Potřu na vás čistou vodu, a budete čistí; od všech nečistot svých a od všech svých modlářství vás očistím."
   • Biblický text (Ez 36:29): "A vysvobodím vás od všech nečistot vašich. Budu vás vyvolávat k obdělání a budete obděláváni."
   • Citace z Ezechiela podporují myšlenku očištění a vysvobození od hříchu prostřednictvím Boží milosti.

3. 1 Jan 3:8:

   • Biblický text: "Kdo činí hřích, je z ďábla, neboť ďábel hřeší od počátku. Na to byl Syn Boží zjeven, aby zrušil díla ďábla."
   • Tato citace zdůrazňuje, že Syn Boží (Ježíš) přišel, aby zrušil díla ďábla, což může být interpretováno jako odstranění hříchu.

V kontextu diskuse o křesťanské dokonalosti Wesley tyto verše používá k podpoře svého tvrzení, že Bible poskytuje jasné sliby o osvobození od hříchu a dosažení dokonalosti v lásce a posvěcení.

User:

Ano ale 1 Jan do toho nezapadá, protože ta reference v 1. Jana odkazuje na antikristy, viz celý kontext Janova dopisu, kdežto to co je ze Staré smlouvy se buď týká Izraele, nebo je to odkaz na Zemi živých čili zaslíbené Boží království ve kterém bude vládnout Mesiáš. To znamená, že Wesley má ve svých argumentech k podpoře svého přesvědčení značné nedostatky. Ty první dva verše naznačují hlavně odpuštění hříchů skrze Mesiáše, tak se to chápe v moderním křesťanství, že Bůh odpustí hříchy těm, kdo uvěřili v Mesiáše. Není to text, který by říkal, že křesťané či věřící přestanou hřešit ještě před druhým příchodem Krista nebo před obnovením země a jeho království na celé zemi.

 

LLM

Vaše pozorování jsou oprávněná. Skutečně, biblické verše mají specifický kontext a vykládání je může být různorodé. Wesley v tomto textu prezentuje svůj pohled na křesťanskou dokonalost, ale interpretace biblických pasáží mohou být subjektivní.

1. 1 Jan 3:8:
   • Jsem s vámi zajedno v tom, že kontext této citace odkazuje na boj proti antikristům a zničení děl ďábla, spíše než na momentální dokonalost věřících.

Wesleyův pohled na křesťanskou dokonalost a použití těchto citací k jeho podpoře by mohl být diskutabilní a závisí na teologickém rámci, který přijímáte. Různé církve a teologické tradice mohou mít odlišné názory na tuto otázku. Děkuji za vaši připomínku, která klade důraz na důkladné porozumění biblickým textům a jejich kontextu.

KONEC ANALÝZY BIBLICKÝCH ODKAZŮ

POZN. Mám opravdu problém v tom že JW často vytrhává verše z kontextu i ve svých kázáních. Bohužel.

19.

1. Predestinace a svobodná vůle: Wesley se snaží vyrovnat s otázkami týkajícími se Boží predestinace a lidské svobodné vůle, zdůrazňuje důležitost obou prvků.

2. Role dobrých skutků: JW zdůrazňuje důležitost konání dobrých skutků a etického života jako projevu křesťanské víry.

3. Bible jako autoritativní pramen: Wesley staví na autoritě Bible a snaží se vysvětlit, že jeho víra je zakotvena v biblických základech.

4. Vztah víry a děl: JW klade důraz na vztah mezi vírou a skutky, což je jedno z klíčových témat v jeho učení.

    

20. - 23. Během probuzení, které JW inicioval nastaly také velmi negativní jevy podobné pentekostální zkušenosti pomatených bláznů (jinými slovy: Už za života JW toto hnutí mělo potenciál plodit heretiky).

V bodech 20 až 23 JW pojednává o událostech a vývoji v Londýně v roce 1762, kde došlo k výraznému nárůstu Božího díla. Mnoho lidí bylo hluboce přesvědčeno o svém ztraceném stavu, mnozí našli vykoupení v Kristově krvi, a několik zpátečníků bylo uzdraveno. Někteří věřili, že Bůh je zachránil od veškerého hříchu. JW věnoval pozornost varování před nebezpečím pýchy a nadšenectví, ale když opustil město, nadšenectví se rozšířilo. Někteří začali považovat své vlastní představy za dojmy od Boha, domnívajíce se, že nikdy nezemřou. To způsobilo zmatek a rušení.

JW se vrací do Londýna a vidí, že někteří jsou napraveni, ale jiní odmítají poučení. Zároveň je kritizován jak od nich samých za to, že je příliš kárá, tak od ostatních za to, že je nedostatečně kárá. Přesto Boží dílo pokračuje a stále více hříšníků je přesvědčováno a obraceno k Bohu.

V bodě 21 JW zmiňuje, že během té doby několik nadšenců předpovědělo konec světa 28. února. JW se postavil proti nim a varoval před tímto omylem. Ačkoliv tito lidé měli malý počet následovníků, způsobili mnoho rozruchu a podnítili odpůrce křesťanské dokonalosti.

"Ve stejnou dobu asi pět nebo šest upřímných nadšenců předpovědělo, že svět skončí 28. února. Okamžitě jsem se jim postavil ze všech sil, jak veřejně, tak soukromě. Na toto téma jsem kázal zvlášť jak na West-Street, tak v oblasti Spitalfields. Varoval jsem společenství znovu a znovu a hovořil jsem s každým, s kým to šlo; a viděl jsem ovoce své práce. Podařilo se jim získat jen velmi málo stoupenců: věřím, že v celém našem společenství jich bylo sotva třicet. Nicméně vytvořili velký rámus, poskytli obrovskou příležitost k urážkám těm, kteří se snažili využít každé příležitosti proti mně, a výrazně zvýšili počet a odvahu těch, kteří se postavili proti křesťanské dokonalosti."

V bodě 23 JW reaguje na některé otázky od jednoho z těchto odpůrců křesťanské dokonalosti, kde se snaží obhájit názor, že dosažení dokonalosti je možné již v tomto životě.

Je to ten poslední text, kde se píše anglicky:

"Two or three began to take their own imaginations for impressions from God, and thence to suppose that they should never die; and these, labouring to bring others into the same opinion, occasioned much noise and confusion. Soon after, the same persons, with a few more, ran into other extravagances; fancying they could not be tempted; that they should feel no more pain; and that they had the gift of prophecy, and of discerning of spirits. At my return to London, in autumn, some of them stood reproved; but others were got above instruction. Meantime, a flood of reproach came upon me almost from every quarter; from themselves, because I was checking them on all occasions; and from others, because, they said, I did not check them. However, the hand of the Lord was not stayed, but more and more sinners were convinced; while some were almost daily converted to God, and others enabled to love him with all their heart." 

POZNÁMKA:

Na mě to celé dělá dojem, že tím že JW zdůrazňoval vlastní zkušenost a individuální zkušenost, jeho hnutí mělo značný potenciál uklouznout k herezím a zplodit v budoucnu nějaké hnutí podobné tomu pentekostálnímu nebo prorockému. Jak je to možné? Díky novým postojům, ke kterým Wesley nabádal, s největší pravděpodobností, byli položeny základy k cestě za mysticismem. John Wesley některé dokázal usměrnit a varovat, ale těch několik co nedokázal pak šli jinou cestou. A to vzešlo z jeho hnutí. Můžeme argumentovat, že podobní lidé existovali i za života první církve, ovšem je to něco jiného. JW totiž nenabádal k prorockým darům, ale varoval, protože viděl, že tito lidé nemají zdravé evangelium. Zatímco Wesley otevřel dveře na vnímání jakéhosi vnitřního hlasu, mělo to ten potenciál, že někteří a možná mnozí, začali své domněnky, svou vlastní mysl, považovat za zkušenost s Bohem nebo myšlenky či zjevení od Boha. On sice dokázal některé varovat, ale v jiném čase a na jiném místě, se to velice snadno mohlo vymknout kontrole.

23.

John Wesley (JW) v této části odhaluje několik omylů ve vzorcích myšlení těch, kteří popírají dosažitelnost křesťanské dokonalosti v tomto životě. Některé klíčové body:

1. Větší Míra Svatého Ducha pod Novým Zákonem: JW argumentuje, že pod Novým Zákonem byla dána větší míra Svatého Ducha než pod židovským zřízením. Ptá se, zda není pravda, že byl Duch Svatý dán větším měřítkem od okamžiku oslavení Krista. (Jan 7:39)

2. Sláva po utrpení Krista: JW klade otázku, zda sláva, která následovala po utrpení Krista (1 Petr 1:11), byla vnější slávou nebo vnitřní slávou svatosti.

3. Přísliby ohledně svatosti: Otázka zda Boha kdy v Písmu zavázal k něčemu více, než co nám přislíbil.

4. Naplnění příslibů ohledně svatosti: Ptá se, zda mají být přísliby ohledně svatosti naplněny v tomto životě nebo až v následujícím.

5. Podle jakých zákonů žije křesťan: Zkoumá, zda je křesťan pod jinými zákony než ty, které Bůh slíbil napsat do jejich srdcí. (Jer 31:31, Heb 8:10)

6. Právo na dokonalou lásku v tomto životě: Otázka, zda je pro křesťana nemožné milovat Boha celým svým srdcem, myslí, duší a silou v tomto životě.

24 - 25.

Dále JW hovoří o zkušenostech s duchovním životem a proměnou jeho víry. Popisuje, jak přijal křesťanskou víru, jak prožíval pochybnosti a strasti, a nakonec, jak našel sílu v Kristu a prožíval vítězství nad hříchem. Dále uvádí své pocity ohledně lásky k Bohu, která je pro něj středem jeho života.

Dále se zmiňuje o životě jedné ženy, která zažila těžké nemoci a smrti čelila s vírou a radostí v Kristu. Její slova a postoje odrážejí její pevnou důvěru v Boha i v těžkých okamžicích.

Pokračuje v otázkách týkajících se křesťanské dokonalosti a toho, zda ti, kteří jsou osvobozeni od hříchu, mohou být stále pokušeni. Autor vysvětluje, že i když jsou věřící stále pokušeni, potřebují stále Kristovu oběť a jeho přímluvu.

Q15 - Q19

pokračuje v odpovědi na otázky o zkušenosti s pokušením a jeho rozlišováním od zkázy v srdci. Tvrdí, že někdy je nemožné odlišit pokušení od zkázy bez přímého svědectví Ducha. Vysvětluje, že rozlišování může probíhat tak, že když je člověk chválen, může to být pokušení k pýše, ale pokud se hned pokloní Bohu a necítí pýchu, je si jist, že pokušení bylo odraženo.

Podobně při útocích nebo pokusech o hněv nebo nečistotu člověk reaguje opačně, s láskou nebo odmítnutím. Autor zdůrazňuje, že rozlišování může být obtížné, ale pomocí přímého svědectví Ducha se člověk může ujistit, že pokušení bylo odraženo a duše zůstává naplněná čistou láskou.

Dále autor diskutuje o otázce, jak vědět, že je osvobozen od vrozené zkázy. Tvrdí, že to může vědět stejně, jako ví o svém ospravedlnění, a to prostřednictvím svědectví a ovoce Ducha. Popisuje, že svědectví Ducha o osvobození od vrozené zkázy může být někdy nejasné, ale obecně je stejně jasné a pevné jako svědectví o ospravedlnění.

Odpovídá i na otázku, zda je svědectví třeba, když jde o reálnou změnu jako posvěcení. Tvrdí, že pokud je třeba svědectví o novém narození, které je také reálnou změnou, je třeba i svědectví o posvěcení. Zmiňuje, že v čase pokušení může být práce Boží zastřena a vstupují pochybnosti, a proto je důležité mít přímé svědectví Ducha.

JW cituje biblické verše jako podporu svého stanoviska a tvrdí, že svědectví Ducha je potřebné a odpovídá na případné otázky a pochybnosti. Odmítá myšlenku, že svědectví by bylo nezbytné pouze pro některé křesťany a zdůrazňuje, že to platí pro všechny Boží děti, bez ohledu na jejich duchovní zralost.

(

1. 1. Korintským 2:12 - "My jsme přijali ne ducha světa, ale Ducha, kterýž jest z Boha, aby nám bylo známo to, což nám od Boha dáno jest."

2. Římanům 8:16 - "Týž Duch vydává svědectví našemu duchu, že jsme synové Boží."

3. 1. Janova 5:19 - "Víme, že jsme z Boha, a svět všecken leží ve zlém."
4. 1. Korintským 1:22 - "Kterýž nás i zapečetil, a dal nám závdavek Ducha do srdcí našich."

5. Efezským 1:13 - "V němž i vy, uslyševše slovo pravdy, totiž evangelium spasení svého, i uvěřevše v něm, zapečetěni jsouce Duchem Svatým zaslíbením svým."

)

Otázka č. 20 se týká toho, zda někteří lidé mají svědectví od Ducha, že nikdy nakonec neodpadnou od Boha. JW odpovídá, že to může být pravda a takové přesvědčení může být užitečné. Lidem s tímto svědectvím bychom měli nejen nebránit, ale je třeba je naléhavě povzbuzovat, aby vytrvali a udrželi svou důvěru až do konce.

Otázka č. 21 se ptá, na situaci kdy někteří mají svědectví od Ducha, že nikdy nezhřeší. Autor odpovídá, že nezná Boží záměr pro konkrétní osoby, ale v Písmu nenalézá žádný obecný stav, ze kterého by člověk nemohl upadnout do hříchu. Dokonce i ti, kdo jsou posvěceni, mohou upadnout a zahynout. Autor zdůrazňuje, že i "otcové v Kristu" potřebují varování a mohou zakusit pokleskání v Duchu.

Otázka č. 22 se zaměřuje na to, jakým "ovocem Ducha" můžeme vědět, že jsme od Boha, i ve vysokém smyslu. Autor odpovídá, že to je znát láskou, radostí, pokojem, trpělivostí, dobrotou, věrností, tichostí a sebeovládáním ve všech věcech přirozených i duchovních.

Otázka č. 23 se ptá, zda to není to samé, co už máme, když jsme ospravedlněni. JW odpovídá, že ne všichni, kdo jsou ospravedlněni, dosahují této úrovně poslušnosti a oddanosti vůči vůli Boží. Zdůrazňuje, že mnozí, kteří jsou ospravedlněni, stále pociťují pýchu, hněv, vlastní vůli, až do doby, než postupně umrtví tyto sklony a plně obnoví lásku.

Otázka č. 24 se týká těch, kteří jsou nově ospravedlněni a již dosahují této úrovně oddanosti. Autor odpovídá, že pokud to skutečně dělají, jsou posvěceni a zachráněni od hříchu v tom okamžiku. Tuto úroveň však považuje za výjimečnou a tvrdí, že většina ospravedlněných stále prožívá postupné umrtvování hříšných sklony a není plně obnovena v lásce.

Pozn. co to má znamenat? Naznačuje text, že ti co to nedělají nejsou plně zachránění od hříchu? To by bylo kázání ospravedlnění na základě skutků.

Fakta: Podle názorů Johna Wesleyho, jak jsou prezentovány v textu, tvrdí, že dosažení dokonalosti v tomto životě je spíše výjimkou než pravidlem a že většina křesťanů prochází procesem postupného posvěcování a duchovního růstu. Úplné posvěcení, jak ho chápal Wesley, není něco, co by každý křesťan automaticky měl ihned po konverzi. Místo toho je to zkušenost, která může přijít později, a to skrze proces postupného duchovního růstu.

Podle Wesleyho úplné posvěcení znamená, že křesťan dosáhl maximální míry lásky a oddanosti k Bohu v tomto životě. Věřil v možnost a nutnost tohoto stavu, ale také uznával, že většina křesťanů tuto úroveň nedosáhne okamžitě. Pro Wesleyho bylo úplné posvěcení vyjádřením dokonalé lásky k Bohu a bližním.

Otázka č. 25 se týká toho, zda všichni ospravedlnění postupně umírají hříchu a rostou v milosti, dokud je Bůh ne dokončí v lásce, možná až těsně před smrtí. JW odpovídá, že to je pravděpodobně případ většiny, ale není to pravda pro všechny. Bůh může často používat čas k tomu, aby lidé přijímali světlo, rostli v milosti a vykonávali jeho vůli, než jsou ospravedlněni nebo posvěceni. Nicméně, Bůh není vázán na tento postup a může "zkrátit svou práci," konat v týdnech, dnech nebo dokonce v hodinách, posvěcovat ty, kteří ještě neudělali nic, a kteří neměli čas na postupné zrání ve světle nebo milosti.

Otázka č. 26 se ptá, zda apoštol Pavel používá výraz "zapečetěni Duchem" víc, než by měl na mysli "obnovenou lásku". JW odpovídá, že v některých případech Pavel možná nemyslí tolik, ale v jiných případech zahrnuje jak ovoce, tak svědectví. Zmiňuje, že v Efeským 1:13 se zdá, že termín zahrnuje jak ovoce, tak svědectví, a to ve vyšší míře, než je obvyklé při prvním "obnovení lásky." Bůh "opečetí nás Duchem zaslíbení," dává nám plné ujištění naděje, které vylučuje možnost pochybování, a také svatým Duchem vtiskne celý obraz Boží na naše srdce.

Q27 - Q28

John Wesley argumentuje, že křesťané, kteří dosáhnou posvěcení lásky, mohou přesto "zarmucovat Svatého Ducha". Podle něj se to děje, když se chovají nevhodně, například nevedou konverzaci, která by byla prospěšná, nejsou trpěliví, nemají vlídnost, vyskytuje se v nich hněv, neodpouštějí okamžitě, používají hlasitý, hrubý nebo hrubý tón, šíří zlé řeči nebo klepy.

Vzhledem k těmto nedostatkům ve chování věřících, kteří prošli posvěcením lásky, Wesley zdůrazňuje, že i když mají víru, lásku, radost a pokoj, mohou jim chybět určité aspekty charakteru spojené s ovocem Ducha, které jsou důležité pro dosažení úplné dokonalosti.

Kromě toho, když Wesley hodnotí ty, kteří tvrdí, že byli nedávno obnoveni v lásce, zdůrazňuje, že někteří z nich prošli specifickým způsobem očištění od hříchu předtím, než byli naplněni láskou. Tvrdí, že toto zvláštní očištění může Bůh použít, aby ukázal svoji práci jako zřetelnější a odlišil ji od obyčejné lásky, kterou lze zažít i v ospravedlněném stavu.

Otázkou 28. jsem skončil, ale text dále ještě pokračuje. Kdo se chcete dozvědět více pokračujte na "Q. 29. Can those who are perfect grow in grace?"