Chvála... These are the days with Hebrew

 

Hebrejský text	Anglický text
"ימי אליהו"	"Days Of Elijah"
אֵלֶּה הֵם יְמֵי אֵלִיָּהוּ	These are the days of Elijah
הַמַּכְרִיזִים אֶת דְּבַרֵי הָאָדוֹן, אֶהָ	Declaring the word of the Lord, yeah
וְאֵלֶּה הֵם יְמֵי עַבְדְּךָ, משֶׁה	And these are the days of Your servant, Moses
הַצֶּדֶק מִתְיַשֵּׁב	Righteousness being restored
אֵלֶּה הֵם יְמֵי נִסִיּוֹנוֹת גְדוֹלִים	These are the days of great trials
רְעָב וְחֹשֶךְ וְחֶרֶב	Of famine and darkness and sword
עוֹד נַחַיִים אֲנַחְנוּ הַקוֹל בַּמִּדְבֵּר שֹׁוֵק	Still we are the voice in the desert crying
הַכִּנּוּ אֶת דֶּרֶךְ הָאָדוֹן!	Prepare ye the way of the Lord!
אֹמְרִים, הִנֵּה הוּא בָּא, רוֹכֵב עַל הֶעָנָנִים	Say, behold He comes, riding on the clouds
מֵזֶגֶג כְּהַשֶּׁמֶשׁ, בְּקְרִיַּת הַשֹׁפָר	Shining like the sun, at the trumpet's call
שְׂאוּ אֶת קוֹלְכֶם, (זֶה) שָׁנַת הַיּוֹבֵל	Lift your voice, (it's) the year of Jubilee
מִגִּבְעַת צִיּוֹן, הַתְּשׁוּעָה בָאָה	Out of Zion's hill, salvation comes
וְאֵלֶּה הֵם יְמֵי יְחֶזְקֵאל	And these are the days of Ezekiel
הֶעֲצָמוֹת הַיַּבֵּשָׁה נִהְיוּת כִּבָּשָׂר	The dry bones becoming as flesh
וְאֵלֶּה הֵם יְמֵי עַבְדְּךָ, דָּוִד	And these are the days of Your servant, David
בוֹנֵה אֶת בֵּית הַתְּהִלָּה	Rebuilding the temple of praise
וְאֵלֶּה הֵם יְמֵי הַקְּצִיר	And these are the days of the harvest
הַשָּׂדוֹת כֻּלָּם לָבָנִים בַּעוֹלָם	The fields are all white in the world
וַאֲנַחְנוּ הַפּוֹעְלִים שֶׁבַכַּרְמֶךָ	And we are the laborers that are in Your vineyard
הַמַּכְרִיזִים עַל דְּבַר הָאָדוֹן	Declaring the Word of the Lord
אֹמְרִים, הִנֵּה הוּא בָּא, רוֹכֵב עַל הֶעָנָנִים	Say, behold He comes, riding on the clouds
מֵזֶגֶג כְּהַשֶּׁמֶשׁ בְּקְרִיַּת הַשֹׁפָר	Shining like the sun at the trumpet's call
שְׂאוּ אֶת קוֹלְכֶם, (זֶה) שָׁנַת הַיּוֹבֵל	Lift your voice, (it's) the year of Jubilee
מִגִּבְעַת צִיּוֹן, הַתְּשׁוּעָה בָאָה	Out of Zion's hill, salvation comes

 

Záměna soudu, napomínání a pokrytectví

 

Účastníci diskuse na sociální síti:

Hlavní příspěvek Připomněl slova z 1 list Korintským 6 kapitola, kde Pavel dává výtku Korintským: Což nevíte ...?

Komentáře pod příspěvkem:

"A nepíše se v Listu Korintským náhodou i to, že nemáme soudit ostatní lidi?" 

"A nepíše se v bibli,že máme napomínat, když někdo hřeší,aby byl napraven a došel ke spáse?" 

K tomu jsem si dovolil napsat poznámku ohledně napomínání a soudu. 

To o soudu se týká pokryteckého soudu, protože Ježíš svou řeč směroval vůči farizejům a pokrytcům a před těmi varoval, aby před jejich kvasem utíkali. Ale jinak se tam píše toto: "Bratři, jestliže někdo upadne do jakéhokoliv provinění, vy, kteří jste duchovní, napomozte takovému člověku s duchem mírnosti a vlídnosti. Měj na zřeteli sám sebe, abys také nebyl pokoušen."

Pokud tedy vidíme, že někdo hřeší, měli bychom mu pomoci s láskou a trpělivostí, s cílem, aby se vrátil na správnou cestu a dosáhl spásy. Napomínání by mělo být prováděno s ohledem na ducha mírnosti a bdělosti, což znamená, že bychom měli jednat s respektem a láskou, nikoli s odsuzováním.

Toto učení o napomínání je v Bibli důležité a mělo by být prováděno s ohledem na Boží lásku a milosrdenství. Dělal to také apoštol Pavel: Skutky apoštolské 20:31  Proto bděte a pamatujte, že jsem po tři roky nepřestával dnem i nocí se slzami napomínat jednoho každého z vás.
"Toto nepíši proto, abych vás zahanboval, ale napomínám vás jako své milované děti." 1 K 4:14; Ř 15:14 "Také já sám jsem o vás přesvědčen, bratři moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním a schopni se i navzájem napomínat." 2 K 6:1 "Jako spolupracovníci vás však také napomínáme, abyste nepřijímali Boží milost nadarmo."

Vidíte, tedy, že napomínání bylo běžnou součástí první církve. Dnešní církve to moc nedělají, protože zaměnili napomínání a soud jim slouží jen jako výmluva pro to, aby mohli hřešit. Alibismus: Nemohu napomínat, protože bych soudil a abych nebyl sám souzen je klišé. Ale takoví lidé by vůbec neměli být ve vedení církve a to ani na pozici vedoucí mládeže.

Boží láska ke zlým lidem a dar Ducha Svatého

Podrobná analýza Ježíšova výroku

"Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím více váš nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí?" (Evangelium Lukáše 1113)

1. Adresáti a kontrast: Výrok je adresován těm, kteří jsou popsáni jako "zli". Ježíš zde kontrastuje mezi těmito lidmi a jejich schopností dávat dobré dary svým dětem.

2. Dary pro děti: Ježíš popisuje, jak tito "zlí" lidé umějí dávat svým dětem dobré dary. To naznačuje, že i zlí lidé mohou jednat dobře ve vztahu ke svým dětem.

3. Nebeský Otec: Ježíš odkazuje na "nebeského Otce" jako dárce Ducha Svatého. Tím zdůrazňuje Boží autoritu a moc.

4. Dávání Ducha Svatého: Výrok předkládá myšlenku, že Otec může dávat Ducha Svatého těm, kdo ho prosí. To ukazuje na Boží připravenost poskytovat duchovní dar těm, kdo ho žádají.

5. Srovnání: Ježíš zde používá srovnání mezi tím, co dokážou zlí lidé (dávání dobrých darů dětem) a tím, co je schopen udělat nebeský Otec (dávání Ducha Svatého).

6. Zlo a dobro: Výrok naznačuje, že lidé, kteří jsou označeni za zlé, nejsou zcela bez schopnosti konat dobro.

7. Otcovská péče: Ježíš podtrhuje Otcovskou péči nebeského Otce, který je ochoten dávat svým dětem dar Ducha Svatého.

8. Prošení o Ducha Svatého: Výrok zdůrazňuje, že Ducha Svatého lze obdržet prostřednictvím modlitby a prosby k Bohu.

9. Duch Svatý jako dárek: Výrok definuje Ducha Svatého jako dar, což ukazuje na jeho hodnotu a význam v křesťanské víře.

10. Víra a očekávání: Celý výrok vyzývá k víře a očekávání od nebeského Otce, což je důležité v křesťanském náboženství.

16. Porovnání mezi zemským a nebeským dáváním: Výrok nám umožňuje porovnat lidskou schopnost dávat dobré dary zemskými prostředky s Božím dáváním Ducha Svatého, což naznačuje nadřazenost Božího daru.

17. Prosba jako klíčový prvek: Ježíš zdůrazňuje důležitost prosby a modlitby v procesu obdržení Ducha Svatého, což podporuje náboženskou praxi modlitby.

18. Výzva k dobru: Výrok výslovně vybízí lidi k jednání dobra, i když mohou být označeni za zlé, což podporuje etický aspekt křesťanské víry.
    

19. Boží odpovědnost: Výrok nám připomíná, že nebeský Otec je ten, kdo dává Ducha Svatého, a že tato odpovědnost spočívá na Bohu.

20. Duch Svatý jako dar milosti: Výrok nám připomíná, že Ducha Svatého nelze získat čistě na základě zásluh, ale jako dar milosti od Boha.

21. Boží milosrdenství: Ježíšův výrok ukazuje na Boží nekonečné milosrdenství a ochotu udělovat svého Ducha i těm, kteří mohou být považováni za zlé. To podporuje křesťanskou nauku o Boží lásce a milosrdenství ke všem lidem.

22. Univerzální nabídka: Výrok neposkytuje žádný důkaz, že Ducha Svatého mohou obdržet pouze zlí lidé. Je to univerzální nabídka od nebeského Otce těm, kdo ho prosí, bez ohledu na jejich předchozí jednání.

23. Učedníci nejsou automaticky zlí: Výrok nepodporuje dedukci, že Ježíšovi učedníci jsou automaticky zlí, protože jim je určen Duch Svatý. Spíše zdůrazňuje, že věřící všeho druhu mohou prosit o Ducha Svatého.

24. Láska nebeského Otce: Výrok nám nezanechává dojem, že Otec miluje pouze zlé lidi. Naopak, zdůrazňuje Boží ochotu dávat Ducha Svatého těm, kteří ho prosí, což lze chápat jako vyjádření Boží lásky ke všem lidem.

25. Otevřenost pro změnu: Výrok zmiňuje, že i ti, kdo jsou označeni za zlé, mohou požádat o Ducha Svatého. To může naznačovat Boží ochotu a schopnost měnit srdce a životy těch, kteří se obrátí k němu.

Těmito fakty se zdůrazňuje univerzálnost Božího daru Ducha Svatého a jeho ochotnost milovat a být milosrdný ke všem, kteří ho vyhledávají, bez ohledu na to, jak jsou označeni. Ježíšův výrok nám tak připomíná Boží lásku, milosrdenství a otevřenost pro všechny lidi.

Z širšího biblického kontextu

1. Hřích a lidská povaha: Bible učí, že všichni lidé jsou hříšníci a mají nedokonalosti. Toto je důležité učení, které souzní s Ježíšovým výrokem, který kontrastuje s lidskou zlobu a Boží dobrotou. Tento výrok může vést k uvědomění lidské hříšnosti.

2. Farizejové a pokrytectví: Ježíš byl proti farizejům a pokrytectví, což je důležité téma v evangeliích. Farizeové byli často ukazováni jako lidé, kteří byli spravedliví jen navenek, ale jejich srdce bylo daleko od Boha. Toto je důležitý kontext pro porozumění Ježíšových výroků. V dalších bodech bude vysvětleno, proč je vyloučené, aby se tento výrok o Duchu Svatém vztahoval na farizejství a pokrytecké náboženství.
   

3. Podmínky pro obdržení Ducha Svatého: Získání synovství od nebeského otce vyžaduje upřímné hledání Boha a pokání. Bible často zdůrazňuje potřebu kajícnosti a obrácení se k Bohu. Obdržení Ducha Svatého je spojeno s upřímnou vírou. "Ale všem, kteří ho přijali, dal právo stát se Božími dětmi, totiž těm, kteří věří v jeho jméno, kteří jsou zrozeni ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha." Jan 1:12-13. Z angl. překlad NIV: "Přišel k tomu, co bylo jeho vlastní, ale jeho vlastní ho nepřijali. Přesto však všem, kteří ho přijali, těm, kteří věřili v jeho jméno, dal právo stát se dětmi Božími." Z toho vyplývá, že ti kdo nepřijali Krista a neuvěřili v něj, nejsou Božími dětmi, proto nemohou přijmout Dar Ducha Svatého. Všichni ostatní ano.
   

4. Boží soud a milosrdenství: Bible také mluví o Božím soudu a milosrdenství. Ananiáš a Safira jsou příklady Božího soudního zásahu proti hříšníkům, kteří se pokoušeli klamat církev. To ukazuje na důležitost upřímnosti a poctivosti před Bohem.

Celkově je biblická interpretace komplexní a závisí na teologickém kontextu a perspektivě. Je důležité vést respektující a otevřený dialog o těchto otázkách, což může přinést hlubší porozumění víře a biblickým textům. Je také dobré konzultovat tyto otázky s teology a duchovními, kteří mají hlubší znalost Bible a náboženství.

Závěr

Z výše uvedených bodů lze vyvodit několik klíčových závěrů ohledně Ducha Svatého a podmínek jeho obdržení:

1. Hřích a lidská povaha: Bible učí, že všichni lidé jsou hříšníci, což zahrnuje všechny lidi, včetně těch, kteří se možná sami za hříšníky nepovažují. Toto učení podtrhuje potřebu záchrany a odpuštění, díky kterému lze obdržet také Ducha Svatého.

2. Farizejové a pokrytectví: Ježíš byl kritický vůči farizeům, kteří předstírali svou spravedlnost, ale jejich srdce byla daleko od Boha. To naznačuje důležitost upřímnosti a pokání v duchovním životě. Duch Svatý není udílen na základě vnější formálností, ale na základě dotčeného srdce. Toto dotknutí ale nemusí být emocionální, protože v konečném důsledku jde o skutky, které Bůh hledá, jakkoliv se to může zdát v rozporu s tím, že Duch Svatý je dáván zadarmo.
   

3. Podmínky pro obdržení Ducha Svatého: Je v souladu s biblickým učením, že obdržení Ducha Svatého může být spojeno s upřímnou vírou. Pokání, obrácení se k Bohu a upřímné hledání Boží vůle jsou důležité kroky na cestě ke Duchu Svatému.

4. Boží soud a milosrdenství: Bible učí o Božím soudu, ale také o Jeho milosrdenství. Záleží na Božím soudu a současně na Jeho milosrdenství, když se jedinec obrátí a kaje se. V knize Skutků apoštolských máme příklad, že Duch Svatý také usvědčuje z hříchu a koná soud. Jeho role tedy není jen rádce, ochránce, utěšitel a vedení.

Historie pentekostálního hnutí

 Všechny videa na téma historie pentekostalismu a hnutí svatostí... 

Toto je minimum co potřebujete znát abyste věděli proč pentekostalismus zavrhnout.

Mimoto by se k argumentům dalo přidat i vadné a nespolehlivé překlady, které byly modifikovány tak, aby podporovali heretické učení a opodstatňovali způsob života a myšlení, ke kterému vedou své stoupence a posluchače. Kdo chce fakt kvalitní překlad tak doporučuji jedině anglický NIV (případně si tento překlad dát přeložit do češtiny), protože pokud se budete držet NIV, tak vá nemůže žádný pentekostalismus svést z Boží cesty nebo způsobí, že se z té pentekostální cesty odkloníte zpět k Bohu. Prostě překlady na kterých pracovali pentekostální překladatelé obsahují přiliš mnoho opěrných bodů pro pentekostální a charismatickou teologii.

Nadpisi k videím tu zatím nemám. Snad později.

 https://www.youtube.com/watch?v=x8ApKxxX-u0

https://www.youtube.com/watch?v=rRJABdYVpNc

https://www.youtube.com/watch?v=JAyzS1ehpBU

 https://www.youtube.com/watch?v=SRldAsy_FQ0

https://www.youtube.com/watch?v=f4vwpnkAjdE

 https://www.youtube.com/watch?v=Rc8Z9sf25tk

https://www.youtube.com/watch?v=U_NwMOjWi8E

 https://www.youtube.com/watch?v=y58P1NbPmpQ

https://www.youtube.com/watch?v=2Dz99Afur8c

 https://www.youtube.com/watch?v=c2zULzZe1F8

 https://www.youtube.com/watch?v=C0LhqiichBo

Osobní vztah s Bohem a znovuzrození. Učení Johna Wesleyho

Tento článek přijde přesunout na blog Cesta Ježíše Nazaretského. Pokud ještě nemáte ten blog v záložkách a článek vás zaujal, tak si ho zazáložkujte nebo si ho přidejte do odběru (nutno být přihlášen na účet gmail.com). Také musím čtenářům vysvětlit, že barvy v textu u mých článků, pokud je nevidíte - může to být tím, že v prohlížeči Firefox mám nainstalován doplněk Dark Reader, který po zapnutí invertuje barvy. Může se stát, že bez tohoto doplňku uvidíte světlé barvy na světlém pozadí. Doplněk by mělo jít nainstalovat in an prohlížeč Chrome. Pokud vás zajímá téma osobní spásy, respektive prožívání znovuzrození a co je znovuzrození jak to popisoval John Wesely, zaměřte se přibližně na druhou polovinu článku. To nejpodstatnějí je až na samotném závěru. Je to záznam z diskuse s LLM.

* * *

1) teologie "osobního" vztahu s Bohem, kdy byla poprvé představena v protestantiství 2) teologie "osobního" vztahu s Bohem jak byla poprvé prezentována a kým 3) Jak zněla tato původní definice a jak byla opodstatněna 4) Jak zněly původní argumenty pro teologii "osobního" vztahu s Bohem v protestantství a o jaké verše z bible vycházely?

1. Teologie "osobního" vztahu s Bohem se začala prosazovat v rámci protestantismu v období reformace, zejména díky myšlenkám Martina Luthera a Jana Kalvína. Toto hnutí v 16. století zdůrazňovalo důležitost osobního vztahu jednotlivce s Bohem a odmítalo prostřednictví církve jako jediného spojení s ním.

2. Martin Luther a Jan Kalvín byli hlavními postavami, kteří prezentovali teologii "osobního" vztahu s Bohem. Luther zdůrazňoval nauku o ospravedlnění z víry, což znamenalo, že jednotlivec dosahuje spravedlnosti před Bohem vírou v Ježíše Krista. Kalvín se pak zabýval naukou o predestinaci, což byl koncept, že Bůh předem vyvolil, kdo bude spasen, a to na základě svého rozhodnutí, nezávisle na lidských zásluhách.

3. Původní definice teologie "osobního" vztahu s Bohem se opírala o učení, že víra a důvěra v Krista jsou způsobem, jakým jednotlivec najde spásu a spojení s Bohem. Tato myšlenka byla opodstatněna na základě interpretace biblických textů, které zdůrazňovaly víru jako klíčový prvek spásy, například Efeským 2:8-9.

4. Původní argumenty pro teologii "osobního" vztahu s Bohem v protestantismu vycházely z biblických textů, které zdůrazňovaly víru a osobní vztah s Bohem. Jedním z takových textů může být Efeským 2:8-9 z anglického překladu NIV, který v českém překladu zní: "Neboť milostí jste spaseni skrze víru, a to ne z vás samých, je to Boží dar: není to dílem člověka, aby se nikdo nechlubil."

Také Jan 3:16 je důležitým veršem, který podporuje důležitost osobního vztahu s Bohem: "Neboť Bůh tak zamiloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, nýbrž měl život věčný." (Jan 3:16 NIV)

Toto jsou některé z biblických základů, na nichž stála teologie "osobního" vztahu s Bohem v rámci protestantismu.

Q:

V Efezským 2:8-9 "Neboť jste spaseni milostí skrze víru, a to není z vás - je to Boží dar, ne na základě skutků, aby se nikdo nemohl chlubit." 

Se nepíše nic o "osobním vztahu" s Bohem. Je to verš o spáse. Já jsem se vás neptal na teologii spásy, ale na teologii osobního vztahu s Bohem. Otázka je stále nezodpovězena. Používali Luther a Kalvín termíny "osobní vztah", nebo tyto termíny byly zavedeny později a kdy?

 

Máte pravdu, text z Efeských 2:8-9 se přímo nezmiňuje o "osobním vztahu" s Bohem. Termín "osobní vztah" s Bohem, jak ho dnes chápeme, nebyl v době Luthera a Kalvína tak explicitně používán. Tato terminologie a myšlenka se vyvinuly později v rámci křesťanského teologického myšlení a evangelikálního hnutí.

Luther a Kalvín se zaměřovali spíše na spásu vírou a na osobní důvěru v Krista jako způsob, jak dosáhnout spásy. Později, v průběhu historie křesťanství, včetně evangelikálního hnutí v 18. a 19. století, začal být důraz kladen na osobní vztah s Bohem jako důležitý aspekt víry.

Termíny spojené s "osobním vztahem" s Bohem se objevují v náboženské literatuře a kázáních z 19. století. Tyto pojmy byly později promovány evangelikálním hnutím, zejména v angloamerickém prostředí.

Vzhledem k tomu, že termíny "osobní vztah" ve smyslu, jak ho chápeme dnes, nebyly v té době běžné, neexistuje konkrétní dokumentace o tom, kdy byly poprvé zavedeny. Tato myšlenka se však stala důležitým prvkem evangelikálního křesťanství v 19. a 20. století.

Q:

Závažné zjištění. Napsal jste: "Termíny spojené s "osobním vztahem" s Bohem se objevují v náboženské literatuře a kázáních z 19. století. Tyto pojmy byly později promovány evangelikálním hnutím, zejména v angloamerickém prostředí." Je nutné přesně specifikovat jaké prostředí, hnutí a jaké církve kázali tento pojem "osobní vztah" s Bohem v 19. století a je nutné přesně specifikovat o které roky šlo. Je nutné vystopovat vznik tohoto termínu a kdo ho poprvé začal používat. Dále důležité zjištění. Píšete: "Tyto pojmy byly později promovány evangelikálním hnutím, zejména v angloamerickém prostředí." Kdy přesně v kterém roce to začalo pronikat do angloamerického prostředí?

 

Mějte prosím na paměti, že historie termínu "osobní vztah" s Bohem a jeho konkrétního původu může být obtížné rekonstruovat s přesnými daty, protože mnohé z těchto změn v teologickém slovníku se děly postupně a ne v jediném okamžiku. Nicméně, pokusím se poskytnout obecný přehled.

1. Anglické a americké evangelikální hnutí 19. století:

• Termín "osobní vztah" s Bohem začal být více zdůrazňován v rámci anglického a amerického evangelikálního hnutí v průběhu 19. století.
• Jedním z významných hlasů tohoto období byl metodista John Wesley, zakladatel metodismu, který zdůraz

Q: 

Povězte mi více jak John Wesley používal termín "Osobní vztah" s Bohem.

 

John Wesley, zakladatel metodismu, byl jedním z významných teologů 18. století, kteří klade důraz na osobní vztah s Bohem. Termín "osobní vztah" v jeho teologii se možná nepoužíval doslovně, ale jeho učení a praktiky zdůrazňovaly důležitost individuálního setkání a vztahu s Bohem. Zde jsou některé způsoby, jak John Wesley zdůrazňoval osobní vztah s Bohem:

1. Změna srdce (Heart Religion): Wesley učil o nutnosti "změny srdce" nebo "oživení" jako procesu, kdy Duch Svatý transformuje srdce člověka a vytváří v něm touhu po Bohu. Toto bylo chápáno jako osobní setkání s Bohem, kdy jedinec přijímá víru.

2. Osvobození od hříchu: Wesley zdůrazňoval osvobození od hříchu skrze víru v Krista. Tím, že jedinec přijme Krista a jeho milost, dochází k osobnímu osvobození od hříchu a smíření s Bohem.

3. Spásná víra: Wesley učil, že jedinec musí mít osobní víru v Ježíše Krista jako svého Spasitele. Tato víra vede k osobní spáse a vztahu s Bohem.

4. Třída malých skupin: Wesley rozvíjel systém tříd malých skupin, kde jednotlivci mohli sdílet svou víru, modlit se a růst v ní. Tato praxe podporovala osobní růst v duchovním životě a vytváření osobního vztahu s Bohem.

I když termín "osobní vztah" s Bohem možná nebyl tehdy používán v moderním smyslu, Wesleyova učení a praxe měly za následek zdůraznění individuálního setkání a vztahu s Bohem, což by mohlo být vnímáno jako předchůdce moderního konceptu "osobního vztahu" s Bohem.

Q:

Máte najakou jeho citaci co učil k tomuto? "Změna srdce (Heart Religion): Wesley učil o nutnosti "změny srdce" nebo "oživení" jako procesu, kdy Duch Svatý transformuje srdce člověka a vytváří v něm touhu po Bohu. Toto bylo chápáno jako osobní setkání s Bohem, kdy jedinec přijímá víru."

 

Lituji, ale nemám možnost citovat Wesleyho písemné texty přesně podle jeho originálních slov. John Wesley napsal mnoho traktátů, kázání a deníků, kde se vyjadřoval k různým aspektům víry a náboženství, včetně tématu "změny srdce" a osobního setkání s Bohem.

Jeho učení o "změně srdce" bylo zahrnuto do mnoha jeho traktátů a kázání, jako například v jeho "Kázání o novém narození" (Sermon on the New Birth). V těchto textech zdůrazňoval důležitost právě této "změny srdce" a procesu, kdy člověk prochází proměnou skrze víru a působení Ducha Svatého.

Můžete se pokusit najít konkrétní citace z jeho děl nebo se seznámit s jeho učením o "změně srdce" skrze studium Wesleyho traktátů a kázání.

Q:

Změna srdce byla pravděpodobně úzce spojena s Wesleyho učením o úplném posvěcení. 1) Vysvětlete, jestli John Wesley psal a kázal o bezprostřední změně srdce, nebo o změně, která je na celý život. 2) Vysvětlete jestli toto "oživení" bylo bezprostřední po obrácení a jak ho Wesley popisoval. 3) Jak popisoval jednotlivé fáze života víry takového člověka, který má toto oživení, psal o tom, že věřící trvale cítí toto oživení (znovuzrození či změna srdce) nebo psal, že přichází také fáze pochyb, kdy to člověk necítí, tedy necítí "osobní vztah". 4) Vysvětlete jak to vysvětloval Wesley tu roli emocí. Například jsem slyšel od našeho biskupa, že Abraham zažil setkání s Bohem jen několikrát za život, ale mezi tím uplynula doba, kdy jen věřil a neměl toto setkání. Ostatně Noe to tak mohl mít podobně.

 

John Wesley byl známý svým učením o "změně srdce" a "oživení." Zde jsou odpovědi na vaše otázky:

1. Bezprostřední změna srdce vs. změna na celý život: Wesley učil o obou těchto aspektech. Zdůrazňoval, že existuje bezprostřední "oživení" nebo "změna srdce," což je zážitek konkrétního okamžiku, kdy Duch Svatý působí v srdci člověka a vede k novému narození. Toto bylo chápáno jako bezprostřední a osobní setkání s Bohem. Současně však Wesley učil o postupném procesu posvěcení a růstu v duchovním životě, což bylo nazýváno "svatostí na cestě" (sanctification) a mělo za cíl trvalejší změnu na celý život.

2. Bezprostřední oživení po obrácení: Wesley učil, že "oživení" nebo "změna srdce" může následovat okamžitě po obrácení. Toto bylo chápáno jako zážitek, kdy Duch Svatý osvobozuje jedince od hříchu a vede ho k novému životu v Kristu.

3. Fáze života víry a pochyby: Wesley učil, že život víry může procházet různými fázemi. Jedinec může prožívat období radosti, zanícení a jistoty víry, kdy cítí silný "osobní vztah" s Bohem. Ale může také procházet obdobími pochybností a sucha, kdy tento vztah může být méně zřetelný. Wesley věřil, že důležité je, že i v takových obdobích člověk může stále zachovat svou víru a hledat Boha.

4. Role emocí: Wesley zdůrazňoval důležitost emocí v duchovním životě, ale také varoval před extrémním zdůraz

Q:

Jste si opravdu jistý, že jste v prvním bodě neudělal chybu ve vyjádření? Nezdá se mi, že by JW něco podobného mohl učit. Proveďte překontrolování těchto termínů a porovnejte je s novějšími učeními, vzešlých až během konce 18. století a 19. století. Hledejte kritiku (kritiky) nových termínů, jak se začali používat v metodismu. Porovnejte kritiku ekumenických církví, kritiku teologickou a spory ohledně termínů a možnosti bezprostředního a okamžitého prožitku. Také znovu překontrolujte, zda je možné, že by tento bezprostřední zážitek mohl mít trvalý efekt (tj. změnu srdce).

 

Omlouvám se za eventuální nesrovnalosti v předchozí odpovědi. Reviduji své předchozí informace.

John Wesley v metodismu a jeho teologii zdůrazňoval potřebu "nového narození" nebo "oživení," což bylo chápáno jako radikální zásah Ducha Svatého do života jednotlivce. Toto "oživení" bylo vnímáno jako zásadní bod, kdy člověk prochází vnitřní proměnou a začíná nový život v Kristu.

Wesley věřil, že toto "oživení" může následovat bezprostředně po obrácení, kdy jedinec přijme víru v Krista. Nicméně, zdůrazňoval, že toto oživení může být také postupné a trvat celý život. V jeho učení bylo důležité zachovat rovnováhu mezi bezprostředním zážitkem a postupným růstem v duchovním životě.

Co se týče kritiky a debat ohledně těchto termínů a koncepcí, určitě existovaly různé názory a interpretace. Někteří teologové a církevní představitelé byli skeptičtější vůči důrazu na "oživení" a "nové narození" jako okamžitému zážitku. Diskuse a debaty o těchto tématech byly částí náboženských kruhů té doby.

Je důležité mít na paměti, že teologie a náboženská učení jsou často různorodá a mohou se interpretovat různými způsoby. V každém případě, John Wesley a metodismus měly významný vliv na křesťanskou teologii a náboženský život v 18. století a později.

Q:

Reaguji na tvrzení: Co se týče kritiky a debat ohledně těchto termínů a koncepcí, určitě existovaly různé názory a interpretace. Někteří teologové a církevní představitelé byli skeptičtější vůči důrazu na "oživení" a "nové narození" jako okamžitému zážitku. Diskuse a debaty o těchto tématech byly částí náboženských kruhů té doby. 1) Psal nebo kázal John Wesley o tomto oživení jako o možnosti, nebo jako o nutnosti? Tvrdil například, že ti kdo toto oživení nebo znovunarození neprožijí nejsou spaseni? 2) Jak se vyjadřoval k problematice, kdy to člověk necítí? 3) Psal nebo kázal také o tom, že je možné, že toto oživení může trvat jenom po nějakou dobu? Například, že to člověk cítí jenom rok? Nebo že člověk může procházet obdobími, kdy toto oživení necítí, ale čas od času člověk prožívá s Bohem zase obživení nebo inspiraci na základě Slova z Písma, které ho oslovilo nebo díky zkušenosti například zážitku s lidma?

 

1. John Wesley a oživení jako nutnost: John Wesley zdůrazňoval "oživení" nebo "nové narození" jako důležitý a nezbytný aspekt duchovního života. Podle jeho učení bylo "oživení" nutné pro spásu, což znamenalo, že jedinec musel prožít toto "oživení" jako součást svého vztahu s Bohem. Byl známý tím, že kladl důraz na osobní zážitek a proměnu života skrze víru v Krista.

2. Necítění "oživení": Wesley učil, že ne vždycky budeme cítit "oživení" nebo "nové narození" intenzivně. Věřil, že víra nemusí být závislá na emocích, a že člověk může procházet obdobími, kdy necítí tuto intenzitu. To však neznamená, že by víra byla nepřítomná. Wesley zdůrazňoval důležitost trpělivosti a setrvalosti v duchovním růstu.

3. Trvání oživení: Wesley nepoučoval, že "oživení" nebo "nové narození" by mělo být omezeno na určitou dobu nebo že by mělo být jenom dočasným zážitkem. Místo toho, zdůrazňoval, že duchovní růst je procesem, který může trvat celý život. Byl přesvědčen, že vztah s Bohem může procházet různými fázemi a změnami, ale že základem zůstává důvěra v Krista.

Wesley také učil, že vztah s Bohem může být ovlivněn vnějšími okolnostmi, zkušenostmi, studiem Bible a setkáními s ostatními věřícími. Byl otevřen k různým způsobům, jakými se jedinec může stále hlouběji spojovat s Bohem.

Q:

Takže jsem se konečně dobral k tomu co jsem chtěl vědět. Je to bod 2.: Necítění "oživení": Wesley učil, že ne vždycky budeme cítit "oživení" nebo "nové narození" intenzivně. Věřil, že víra nemusí být závislá na emocích, a že člověk může procházet obdobími, kdy necítí tuto intenzitu. To však neznamená, že by víra byla nepřítomná. Wesley zdůrazňoval důležitost trpělivosti a setrvalosti v duchovním růstu. To znamená, že někdo toto oživení nemusí cítit, protože není podstatné. Podstatné je tedy to jestli člověk věří Bohu a Písmu a také to, jestli se něčím z toho čemu věří dokáže řídit. Jak by k tomu například přišli duševně nemocní pacienti s depresí nebo úzkost, kteří necítí tyto pozitivní emoce? Tím chci říct, že odvozovat pocit spasení jen od emocí by byla naprostá zvrácenost, která se skutečně v metodismu učila, ale až po Wesleym, tedy během 19. století a později v pentekostálním hnutí. Protože takové učení v podstatě odepírá spásu a podrývá víru těm, kdo mají víry méně, když je pak nepřímo obviňuje z hříchu, z hřešení, a že kvůli tomu přišli o spásu nebo nemají spásu. A to je legalismus, který vznikl až po životě Johna Wesleyho. On jistě neměl s tímto legalistickým učením nic společného, takže by měl počítat s tím, že duševně nemocní nebo jiní lidé v nesnázích a nouzi prostě nemusí prožívat tyto emoce. Navíc ty emoce lze snadno vyprodukovat pomocí hudby během bohoslužby, kdežto po bohoslužbě po návratu do normálního života to odezní. Tato zvrácená víra, že to znamená, že ten člověk není znovuzrozený, nebo je vyhořelý, nebo je zařazován mezi zákoníky (protože necítí Ducha) se vyvinula až později. Charakterizoval John Wesley oživení nebo znovuzrození jako proces čtení Písma a celkového zápalu nebo zájmu číst bibli (případně se modlit) a hledat Boha? Řekl nebo napsal o tomto procesu hledání Boha, že nemusí být nutně doprovázeno pozitivními emocionálními zážitky?

 

Ano, John Wesley nekladl důraz na zážitky a emoce jako jediný nezbytný prvek duchovního života. Wesley zdůrazňoval, že víra a proces "oživení" nebo "nového narození" jsou komplexní a mohou zahrnovat různé aspekty, včetně studia Bible, modlitby, hledání Boha a životního zájmu o duchovní věci.

Wesley věřil, že víra a vztah s Bohem jsou více než jen emocionální zážitek. Byl známý tím, že kladl důraz na hledání Boha skrze modlitbu, studium Písma a zapojení do dobrých skutků. Wesley nezastával názor, že ti, kteří neprožívají intenzivní emocionální zážitky, nejsou znovuzrození nebo spasení.

Pro Wesleyho byla důležitá spíše trvalá oddanost a růst v duchovním životě, než okamžité emocionální zážitky. Někteří pozdější interpreti a hnutí mohou klást větší důraz na emocionální zážitky, ale to nebylo základním prvkem Wesleyho vlastního učení.

John Wesley tedy chápal proces "oživení" nebo "nového narození" jako hluboký duchovní proces, který může být doprovázen emocemi, ale nemusí nutně být emocionálním zážitkem a měl mnoho různých aspektů, včetně hledání Boha a růstu v duchovním životě.

Q:

"Wesley věřil, že víra a vztah s Bohem jsou více než jen emocionální zážitek. Byl známý tím, že kladl důraz na hledání Boha skrze modlitbu, studium Písma a zapojení do dobrých skutků. Wesley nezastával názor, že ti, kteří neprožívají intenzivní emocionální zážitky, nejsou znovuzrození nebo spasení." Jaký postoj by měl Wesley kdyby někdo tvrdil, že když věřící neprožívá tyto pozitivní emocionální prožitky oživení nebo "dlouhodobě změnu", ačkoliv má to "hledání Boha skrze modlitbu a studium Písma," tak že je duchem mrtvý, apod. ve smyslu "litera, zabíjí, Duch oživuje", čili když to někdo překrucuje a říká, že tento člověk, který čte a studuje písmo je podle jeho názoru duchovně mrtvý (asi odkaz na list Římanům 6-7). Jak by na to Wesley argumentoval?

 

John Wesley by pravděpodobně argumentoval tím, že víra a duchovní růst jsou komplexní a mohou se projevovat různými způsoby u různých jednotlivců. Wesley zdůrazňoval, že důležité je nejen studium Bible a modlitba, ale také život zasvěcený dobrým skutkům a službě bližním.

Pokud někdo tvrdil, že jedinec, který studuje Písmo a modlí se, ale necítí intenzivní emocionální zážitky, je duchovně mrtvý, Wesley by pravděpodobně argumentoval následovně:

1. Variabilita duchovních zkušeností: Wesley by zdůraznil, že duchovní zkušenosti jsou u každého jednotlivce různé. Někteří mohou prožívat silné emocionální zážitky, zatímco jiní mohou mít hlubší důvěru a oddanost bez výrazných emocí.

2. Důležitost trvalé oddanosti: Wesley by připomněl, že důležité je setrvávat v hledání Boha a ve studiu Bible. Emoce mohou být proměnlivé, zatímco důvěra a oddanost mohou být trvalé.

3. Základní principy metodismu: Wesley by mohl také argumentovat principy metodismu, které zdůrazňují duchovní růst, postupné posvěcení a oddanost službě. Emoce mohou být součástí tohoto procesu, ale nejsou jediným měřítkem duchovního zdraví.

Celkově by Wesley zdůraznil, že nejde jen o emocionální zážitky, ale spíše o celkový život věřícího, který je zasvěcen Bohu, studiu Písma a službě druhým lidem. Emoce mohou být součástí tohoto zážitku, ale nejsou jediným ukazatelem duchovního zdraví.

Q: 

Používal John Wesley obrat "osobní vztah s Bohem" nebo "osobní vztah" ve vztahu k Bohu?

 

John Wesley nepoužíval přesně termín "osobní vztah s Bohem" ve svých náboženských textech, jak je známe dnes. Jeho učení a kázání se soustředila na "oživení" (new birth), "posvěcení" (sanctification) a "vztah s Bohem" (relationship with God), ale nepoužíval možná tak konkrétní formulace, jaké můžeme slyšet v pozdější době v evangelikálním kontextu.

Termín "osobní vztah s Bohem" nebo podobné formulace se objevily později v náboženské literatuře a kázáních, zejména v 19. století a později, kdy byl zdůrazňován důležitý individuální aspekt náboženské zkušenosti. Wesleyovo učení však obsahovalo koncepty spojené s osobním vztahem s Bohem, i když možná ne tak explicitně vyjádřené tímto konkrétním slovním spojením.

 

Druh, bratr, přítel a bližní

Studium Biblických Slov: Druh, Přítel, Bližní a Milovaný v Hebrejštině

V biblických verších existují slova, která vyjadřují významy jako "druh," "přítel" a "milovaný." Tyto slova mají své kořeny v hebrejštině, což je jazyk, kterým byla napsána část Bible. Zde se podíváme na čtyři verše, které obsahují tato slova, a podrobně rozebereme jejich významy a gramatiku.

Genesis 26:26

Ve verši Genesis 26:26 (NIV) čteme:

"A přišel k němu Abimelech z Geraru, a také jeho přítel Ahuzzath a velitel vojska jeho, Fíkol."

Překlad do češtiny: "Abimelech z Geraru přišel k Izákovi, a s ním byl jeho přítel Ahuzzath a velitel jeho vojska Fíkol."

• Slovo "přítel" (מֵרֵעַ - méré'a) je zde ve formě "רֵעֵהוּ" (re‘ehú).
• Typ slova: Je to podstatné jméno mužského rodu.
• Konstrukce: konstrukt mužský singular
• Zájmenná koncovka: zájmenná koncovka 3. os. mužského rodu sg.
• Rod a číslo: Je mužského rodu.

Genesis 38:12

Genesis 38:12 (NIV) nám přináší tento verš:

"Potom uplynula dlouhá doba, a Šúova dcera, Judova manželka, zemřela. Když Juda přestal truchlit, šel k pastevcům, kteří stříhali jeho ovce, do Timny, a jeho přítel Chíra, Adullamský, šel s ním."

Překlad do češtiny: "Pak uplynuly dny, a dcera Šúa, manželka Judy, zemřela. Když se Juda uklidnil, odešel k pastevcům, kteří stříhali jeho ovce, do Timny, a jeho přítel Chíra, Adullamský, šel s ním."

• Slovo "jeho přítel" zde zní stejně jako v předchozím verši, "רֵעֵהוּ" (re‘êhú).
• Typ slova: Je to podstatné jméno mužského rodu.
• Konstrukce: konstrukt mužský singular
• Zájmenná koncovka: zájmenná koncovka 3. os. mužského rodu sg.
• Rod a číslo: Je mužského rodu.

Exodus 32:27

Exodus 32:27 (NIV) obsahuje tento verš:

"K tomu jim řekl: 'Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Každý z vás si dejte meč na bok, choďte sem a tam od brány do brány v táboře a zabijte své bratry, své přátele a své sousedy.'"

קָרוֹב (qáróv) (základní tvar)

Základní tvar - blízký, blízko, ohledně místa, času nebo osobního vztahu s člověkem.

(íš et-qeróvó) dosl. člověk blízký (někdo koho znáte a kdo žije s vámi nebo poblíž vás) - Ekvivalent překládaný do češtiny z řecké bible je bližní (N). Lze to tak chápat také v kontextu verše. Hospodin nařídil člověku zabít své bližní - ovšem jen ty, kteří byli ve vzouře proti Bohu!

Typ slova: Adj - Přídavné jméno

קְרֹבֽוֹ (qəróvó)

• Překlad: Jeho přítel
• Typ slova: Adj-msc Přídavné jméno
  
• Konstrukce: konstrukt mužského rodu v singularu
• Zájmenná koncovka: 3ms (označuje 3. osobu mužského rodu jednotného čísla)
• Rod: Mužský

רֵעֵ֖הוּ (rê-‘êhú)

• Překlad: Jeho druh, společník
  
• Typ slova: N-msc
• Konstrukce: Není to konstrukt.
• Zájmenná koncovka: 3ms (označuje 3. osobu mužského rodu jednotného čísla)
• Rod: Mužský

אָחִ֛יו (’áchíw)

• Překlad: Jeho bratr
  
• Typ slova: N-msc
• Konstrukce: Není to konstrukt.
• Zájmenná koncovka: 3ms (označuje 3. osobu mužského rodu jednotného čísla)
• Rod: Mužský

אָח (’ách) (základní tvar)

• Přítel
• Rod a číslo: N - mužský singular

Izajáš 41:8

Izsajáš 41:8 (NIV) nám přináší tuto pasáž:

"Ale ty, Izraeli, jsi můj služebník, Jákob, kterého jsem si vyvolil, potomek Abrahama, mého přítele."

Překlad do češtiny: "Ale ty, Izraeli, jsi můj služebník, Jákob, kterého jsem si vyvolil, potomek Abrahama, mého přítele."

• Zde se slovo "přítel" v hebrejštině říká "אֹהֲבִֽי" (’óhăví).
• Typ slova: Je to participium v qálu překládané jako podstatné jméno mužského rodu.
• Konstrukce: mužský konstrukt singularu
• Zájmenná koncovka: koncovka zájmenná 1 os. spol. rod. sg.
  
• Rod a číslo: Je mužského rodu.

Lexikonová definice slova אָהַב áchav

1. Láska k lidskému objektu, včetně lásky ke svým dětem, manželovi, přátelům a bližním.
2. Také se používá ve spojení s touhou nebo láskou k potravě, pití, moudrosti, znalosti a dalším abstraktním konceptům.
3. Láska k Bohu a láska k Izraeli.

Toto slovo se vyskytuje v různých formách a významech v bibli a je spojováno s různými aspekty lidských vztahů a citů, včetně lásky k Bohu, lidem a věcem.

Pokud se slovo "ohév" vyskytuje v participiu, může mít některé z následujících významů:

1. Participium Pi`el (Participle Pi'el): Tato forma slova se obvykle používá ve spojení s osobními zájmeny nebo podstatnými jmény. Možné významy zahrnují:

   • "Milovaní" nebo "přátelé" (např. Zechariah 13:6).
   • V figurativním smyslu může znamenat "milenci" nebo "oblíbené" (např. Hosea 2:7, 2:9).

2. Participium Niph`al (Participle Niph'ál): Tato forma je obvykle používána ve spojení s podstatnými jmény a má možné významy jako:

   • "Lidé, kteří jsou milovaní" nebo "oblíbení" (např. 2 Samuel 1:23).

V biblických textech se tyto participiální formy slova "aheb" mohou objevit v různých kontextech, které závisí na konkrétním verši a textu.

Inspirující poznámka

Bůh miloval Abrahama, protože konal jeho vůli. Poslal Svého syna Božího na zem a nazývá ho synem protože koná jeho vůli. U Boha je milovaný ten, kdo koná jeho vůli, je poslušný. Na rozdíl od hříšníků (tj. bezbožníků, kteří jsou ve vzpouže vůči Bohu viz Ex 32:27), Bůh odpouští těm kdo ho hledají a chtějí ho poznat.

Kdo tedy může být božím přítelem?

Božím přítelem může být ten, kdo slyšel o Bohu jako Abraham a koná jeho vůli, protože Abraham vykonal vše to co po něm Bůh chtěl. Bůh ho nazval svým milovaným... Přestože toto slovo může být v bibli používáno k vyjádření sexuální blízkosti (partner), tento tělesný význam nelze přenášet na vztah mezi Bohem a člověkem. To že nás Bůh miluje je vyjádřeno tím, že slyšíme slovo a konáme ho, ale také tím, že ho hledáme a rozhodujeme se podle jeho instrukcí (Tóry, tanachu, nové smlouvy).

Neměli bychom spíš mluvit o Boží blízkosti než o osobním vztahu s Bohem?

On nás nazývá svými přáteli, pokud konáme jeho vůli, ale nikde a nikdy v bibli věřící nenazývají Boha přítelem, místo toho se staví do pokorné role služebníka. Spravedliví Boží muži jak je popisováno v bibli, udržují Boží bázeň a nemluví o "osobním vztahu" s Bohem, tato pozice a toto oslovení nazývat své věrné blízkými je vyhrazena jen Bohu. Proto mi stále přijde nevhodné vybočovat z biblického pojetí blízkého vztahu s Bohem. Vždyť ani král David, ani mi lidé, neudržujeme s Bohem permanentní "pocit blízkosti" ale procházíme stavy, kdy máme pocit, že je nám vzdálen. Osobně bych volil vyjadřování o Boží blízkosti člověku, než o osobním vztahu, protože mi to nepřijde úplně ekvivalentní používat termín, který používáme u lidí. Bible používá i jiné obraty ať už odděleně nebo společně v jednom verši, jako bratr a bližní. Např. Ex 32:27 naznačuje toto chápání, že vztah mezi lidmi je jiný než vztah s Bohem, protože Bůh není náš bližní (nebydlí s námi jako soused), ale spíš je nám blízko v duchovním smyslu. Je pravda, že Jan 14:23 říká, že Bůh si zřídí příbytek u toho, kdo zachovává jeho přikázání a bude milován Otcem, ovšem toto by se mělo chápat spíš v duchovním smyslu ve smyslu požehnání, Boží ochrany, Božího povzbuzování od Ducha Svatého.

הַמוֹעֵ֣ד גּוֹי־פְדוּיי־יֵשׁוּעַ

JEN POKUS!

 

Q:

"Pegeš gojím hanitcaltá beješú'a" může být vhodným způsobem, jak vyjádřit myšlenku "Setkání Ježíšových spasených pohanů" ve starohebrejštině. Toto slovní spojení popisuje setkání pohanů, kteří byli zachráněni skrze Ježíše, a mohlo by být vhodným názvem pro církev s touto myšlenkou.

Slovní spojení "פֶגֶשׁ gojim hanitcaltá b'jeshua" by mohlo být vhodným způsobem, jak vyjádřit myšlenku "Setkání Ježíšových spasených pohanů" ve starohebrejštině. Toto spojení popisuje setkání pohanů, kteří byli zachráněni skrze Ježíše, a mohlo by být vhodným názvem pro církev s touto myšlenkou.

V hebrejštině by toto slovní spojení vypadalo takto:

פֶגֶשׁ גויִים הַנִתְצַלְתָּ בְּיֵשׁוּע

Toto je hebrejský zápis pro myšlenku, kterou jste popsali. Pokud máte další otázky nebo potřebujete další pomoc, rád vám pomohu.

Slovo	Starohebrejský původ	Slovní druh	Rod	Osoba	Číslo	Kmen/stem	Konstrukce	Zakončení	Lexikonový význam
פֶגֶשׁ	Ne	Podstatné jméno	Mužský	Třetí	Singular	-	Není konstrukt	-	Setkání
גויִים	Ne	Podstatné jméno	Mužský	Třetí	Plural	-	Není konstrukt	-	Národy
הַנִתְצַלְתָּ	Ne	Sloveso	-	Druhá	Singular	Hifíl	Není konstrukt	-	Být zachráněn
בְּיֵשׁוּע	Ne	Předložka	-	-	-	-	Není konstrukt	-	V Ježíši

 

Omlouvám se za nepřesnost v předchozí tabulce. Zde je aktualizovaný gramatický rozbor slovesa "הַנִתְצַלְתֶּם" ve starohebrejštině:

Slovo	Starohebrejský původ	Slovní druh	Rod	Osoba	Číslo	Kmen/stem	Konstrukce	Zakončení	Lexikonový význam
פֶגֶשׁ	Ne	Podstatné jméno	Mužský	Třetí	Singular	-	Není konstrukt	-	Setkání
גויִים	Ne	Podstatné jméno	Mužský	Třetí	Plural	-	Není konstrukt	-	Národy
הַנִתְצַלְתֶּם	není participium!	Sloveso	-	Druhá	Plural	Nifál	Není konstrukt	-	Byli jste zachráněni
בְּיֵשׁוּע	Ne	Podstatné jméno	Mužský	Třetí	Singular	-	Není konstrukt	-	Ježíš

Pozn. Význam je jiný než jsem chtěl Znamená to: Shromromáždění národů byli zachráněni v Ježíši.

Zde jsou tři možné překlady věty "פֶגֶשׁ גויִים נִתְצַלְתֶּם בְּיֵשׁוּע" do češtiny:

1. "Setkali jste se s národy v Ježíši."
2. "Byli jste spojeni s národy v Ježíši."
3. "V Ježíši jste se spojili s národy."

Q: Nemělo by to být bez členu správně takto? pegeš hagojím nitcaltem beješuá?

 

Máte pravdu, ve vašem slovním spojení by neměl být člen "הַ" před slovesem "נִתְצַלְתֶּם." Správně by to mělo být:

פֶגֶשׁ גויִים נִתְצַלְתֶּם בְּיֵשׁוּע

Děkuji za upozornění, a omlouvám se za předchozí chyby.

Napište k tomu פֶגֶשׁ גויִים נִתְצַלְתֶּם בְּיֵשׁוּע výslovnost a přidejte k tomu tu tabulku jak jsem vám řekl.

Výslovnost slovního spojení "פֶגֶשׁ גויִים נִתְצַלְתֶּם בְּיֵשׁוּע" včetně gramatické tabulky:

Výslovnost: "Pegel goyim nitcaltem b'Yeshua"

Slovo	Starohebrejský původ	Slovní druh	Rod	Osoba	Číslo	Kmen/stem	Konstrukce	Zakončení	Lexikonový význam
פֶגֶשׁ	Ne	Podstatné jméno	Mužský	Třetí	Singular	-	Není konstrukt	-	Setkání
גויִים	Ne	Podstatné jméno	Mužský	Třetí	Plural	-	Není konstrukt	-	Národy
נִתְצַלְתֶּם	Ne	Sloveso	-	Druhá	Plural	Nifál	Není konstrukt	-	Byli jste zachráněni
בְּיֵשׁוּע	Ne	Předložka	-	-	-	-	Není konstrukt	-	V Ježíši

Toto je správná výslovnost a gramatický rozbor vašeho slovního spojení. Pokud máte další otázky nebo potřebujete další informace, rád vám pomohu.

 

Q: u posledního slova v tabulce neurčujte předložku ale základ slova ješua pro 2. sloupec a následující sloupce

Omlouvám se za nepřesnost. Zde je aktualizovaný gramatický rozbor se správným základem slova "יֵשׁוּע" (Ješua) a bez předložky:

Výslovnost: "Pegel goyim nitcaltem beJešua"

Slovo	Starohebrejský původ	Slovní druh	Rod	Osoba	Číslo	Kmen/stem	Konstrukce	Zakončení	Lexikonový význam
פֶגֶשׁ	Ne	Podstatné jméno	Mužský	Třetí	Singular	-	Není konstrukt	-	Setkání
גויִים	Ne	Podstatné jméno	Mužský	Třetí	Plural	-	Není konstrukt	-	Národy
נִתְצַלְתֶּם	Ne	Sloveso	-	Druhá	Plural	Nifál	Není konstrukt	-	Byli jste zachráněni
בְּיֵשׁוּע	Ne	Podstatné jméno	Mužský	Třetí	Singular	-	Není konstrukt	-	Ježíš

D

 

"פְדוּיֵי." Toto slovo je množné číslo od slova "פְדוּי" (peduy), což znamená "vykoupení" nebo "vykoupení lidé."

Q:

פְדוּי z národů spasení Ježíšem se řekne ve starohebrejštině jak?

Slovo "פְדוּי" (peduy) z národů spasení Ježíšem by v biblické hebrejštině zaznělo podobně, s použitím slova "גְּאֻלָּה" (ge'ulah) pro "vykoupení" a "אֶת־יֵשׁוּעַ" (et-Yeshua) pro "Ježíše." Celá věta by zněla: "גְּאֻלָּת הַגויִם בְּיֵשׁוּעַ." Tímto způsobem by byla vyjádřena myšlenka vykoupení národů skrze Ježíše ve starohebrejštině-

Jednotné číslo:

 

גְּאֻלָּת הַגּוֹי בְּיֵשׁוּעַ   הַפֶגֶשׁ

Ale toto je lepší:

הַפֶגֶשׁ הַגּוֹי גְּאֻלָּת בְּיֵשׁוּעַ 

Tato věta by byla správně přeložena jako "Setkání národa vykoupením v Ježíši." Ve starohebrejštině slovo "הַפֶגֶשׁ" (hafegesh) předchází slovu "הַגּוֹי" (hagoi), což znamená "národ," a slovu "גְּאֻלָּת" (ge'ulat), což znamená "vykoupení," a slovu "בְּיֵשׁוּעַ" (b'Yeshua), což znamená "v Ježíši." Tato formulace zdůrazňuje setkání národa s vykoupením v Ježíši.

Shromáždění národa Ježíšových vykoupených:

Věta "הַפֶגֶשׁ גּוֹי־פְדוּיי־יֵשׁוּעַ" by byla správně přeložena do češtiny jako: "Setkání národa vykoupeného v Ježíši."

čili hMGPJ (Setkání pohanů vykoupených v Ježíši).

 

Conclution

Pochybuji o tom פֶגֶשׁ

Dám tam spíš leviticus 23-36: הַעֲצֶ֣רֶת גּוֹי־פְדוּיי־יֵשׁוּעַ

ale nejvýstižnější je mó'éd מוֹעֵ֣ד dle Jób 30:23 jako místo nebo čas setkání, posvátné setkání, stan setkávání apod. Jinak podobný význam.

Takže 

הַמוֹעֵ֣ד גּוֹי־פְדוּיי־יֵשׁוּעַ

HaMó'éd gój-pelé-jéšu'á

COPY RIGHT RESERVED.