Finney: Lectures on Systematic Theology - II

 

https://www.youtube.com/watch?v=vc6zML5TzLg

 

Text obsahuje některé prvky, které lze interpretovat jako legalismus, zejména ve Finnyho pojetí morálního řízení a jeho důrazu na nutnost dodržování morálního zákona. Například, zdůrazňuje, že existence morálního řízení je nezbytná pro nejvyšší blaho vesmíru a že neuposlechnutí morálního zákona má za následek trest. Finney rovněž tvrdí, že "vše musí být řízeno zákony odpovídajícími své povaze" a že "musí existovat nějaký standard nebo pravidlo povinnosti, kterému se mají všichni členové komunity přizpůsobit".

Tyto prvky mohou být vnímány jako legalistické, protože zdůrazňují dodržování přesných pravidel a norem, ačkoli v kontextu křesťanské víry by měl být důraz kladen na milost a lásku jako základ vztahu s Bohem a s bližními. Pokud je důraz příliš silný na dodržování pravidel a trest za jejich porušení, může to vést k legalismu, který zdůrazňuje právo a následky nad milosrdenstvím a odpouštěním.

Nicméně, je důležité brát v úvahu celkový kontext Finnyho učení a jeho snahu o zvýšení morálního povědomí a odpovědnosti jednotlivce. Mnoho jeho myšlenek může být chápáno v duchu snahy o zlepšení společnosti a usměrňování lidí k životu v souladu s morálními principy.

* * *

Nejprve vám ukážu jaké citace ukazují na legalismus Finneyho učení

Z textu lze vybrat několik citací, které naznačují přítomnost legalismu ve Finneyho učení:

1. "The mere fact that one being is dependent on another does not confer on one the right to govern and impose upon the other obligation to obey unless the dependent one needs to be governed..."
2. "...the right to govern implies the duty to govern, obligation, and consequently the right to govern implies that government is a condition of fulfilling to the dependent party the duties of benevolence..."
3. "This will must be authoritative and not merely advisory."
4. "There must of necessity be a penalty attached to and incurred by every act of disobedience to this will."
5. "If disobedience be persisted in, exclusion from the privileges of the government is the lowest penalty that can consistently be inflicted."

 

6. "Everything must be governed by laws suited to its nature; matter must be governed by physical laws."

Tato citace zdůrazňuje potřebu striktního dodržování zákonů přizpůsobených přírodě daného objektu či jednání. Takový přístup může naznačovat legalistický postoj k dodržování pravidel a předpisů, který klade důraz na rigidní uplatňování zákonů bez ohledu na individuální situace nebo kontext.

 

7. "There must be some head or controlling mind whose will shall be law and whose decision shall be regarded as infallible by all the subjects of the government."

Tato citace poukazuje na autoritativní postavení a absolutní poslušnost vůči "hlavě" nebo "kontrolující mysli", což může naznačovat legalistický přístup k hierarchii a podřízenosti.

8. "But if they are not agreed in opinion or have not exactly the same amount of knowledge, they will not in everything harmonize as it respects their courses of conduct."

Tato citace zdůrazňuje nutnost shody v názorech a znalostech pro dosažení harmonie ve chování. Takový důraz na jednotnost a shodu může naznačovat legalistický postoj k určování správného jednání a normativních standardů.

9. "There must be some standard or rule of duty to which all the subjects of the community are to conform themselves."

Tato citace naznačuje, že všechny osoby v komunitě musí dodržovat stanovený standard nebo pravidlo povinnosti. Tento důraz na dodržování předepsaných standardů je charakteristickým rysem legalistického přístupu k etice a morálce.

10. "There must of necessity be a penalty attached to and incurred by every act of disobedience to this will."

Tato citace zdůrazňuje nutnost trestu za každé jednání neposlušnosti vůči stanovené vůli nebo pravidlům. Takový důraz na trestání porušení pravidel je typický pro legalistický přístup, který klade důraz na dodržování a sankce za nesplnění daných pravidel.

11. "If disobedience be persisted in, exclusion from the privileges of the government is the lowest penalty that can consistently be inflicted."

Tato citace zdůrazňuje, že pokračování v neposlušnosti má za následek vyloučení z privilegií vlády. Tento přístup naznačuje tvrdý a nekompromisní postoj vůči porušování pravidel, což je charakteristický rys legalismu.

12. "But no community ever existed or will exist in which every individual possesses exactly the same amount of knowledge and where the members are therefore entirely agreed in all their thoughts, views, and opinions."

Tato citace zdůrazňuje, že není možné dosáhnout úplné shody mezi členy komunity v jejich názorech a znalostech. Legalistický přístup by mohl klást důraz na jednotnost a shodu v myšlení a názorech a považovat je za nezbytné pro dodržování předepsaných pravidel a standardů.

Finneyho Důraz na autoritativní vládu

Zde jsou další citace, které svědčí pro přítomnost legalismu ve Finneyho učení:

1. "The mere fact that one being is dependent on another does not confer on one the right to govern and impose upon the other obligation to obey unless the dependent one needs to be governed..."
2. "...the right to govern implies the duty to govern, obligation, and consequently the right to govern implies that government is a condition of fulfilling to the dependent party the duties of benevolence..."
3. "This will must be authoritative and not merely advisory."
4. "There must of necessity be a penalty attached to and incurred by every act of disobedience to this will."
5. "If disobedience be persisted in, exclusion from the privileges of the government is the lowest penalty that can consistently be inflicted."
6. "Everything must be governed by laws suited to its nature; matter must be governed by physical laws."

Tyto citace zdůrazňují důraz na autoritativní vládu, poslušnost a trestání porušení pravidel, což jsou charakteristické rysy legalistického přístupu.

Přeloženo do češtiny:

1. "Pouhý fakt, že jedno bytí (jedna bytost p.p.) závisí na druhém (na druhé bytosti, p.p.), neuděluje tomu prvnímu právo vládnout a ukládat tomu druhému povinnost poslušnosti, pokud to první bytí nepotřebuje být řízeno..."
2. "...právo vládnout znamená povinnost vládnout, povinnost a tedy právo vládnout znamená, že vláda je podmínkou plnění povinností vůči závislé straně povinností dobročinnosti..."
3. "Tato vůle musí být autoritativní a ne pouze poradní."
4. "Musí být nutně připojena a postižena každým činem neposlušnosti k této vůli sankce."
5. "Pokud neposlušnost pokračuje, vyloučení z privilegií vlády je nejnižší trest, který lze důsledně uvalit."
6. "Vše musí být řízeno zákony přizpůsobenými své povaze; hmota musí být řízena fyzikálními zákony."

* * *

Argumentační klamy v Systematické teologii - Lekci II.

V textu jsou přítomny některé argumentační klamy, které mohou vést k autoritářskému myšlení:

1. "This will must be authoritative and not merely advisory." 

   Tento výrok představuje argument z autority, kde se tvrdí, že určitá vůle musí být autoritativní a ne pouze poradní. Tímto způsobem se podporuje myšlenka, že vůle určitého jedince nebo subjektu je nezpochybnitelná a musí být respektována bez ohledu na další okolnosti nebo názory.

2. "There must be some head or controlling mind whose will shall be law and whose decision shall be regarded as infallible by all the subjects of the government."

   Tento výrok opět představuje argument z autority, který zdůrazňuje potřebu existence určité autoritativní osoby nebo instance, jejíž vůle je považována za neomylnou a jejíž rozhodnutí musí být bezpodmínečně respektována všemi podřízenými. Tento přístup může vést k autoritářskému systému, kde je jedna osoba nebo entita považována za absolutní autoritu.

3. "This is true whether the substance be material or immaterial, whether matter or mind states and changes whether of matter or mind that do not consist in the actions of free will must be subject to the law of necessity in no other way can they be accounted for they must therefore belong to the department of physical government."

   Tento výrok obsahuje argument z autority, kde se tvrdí, že všechny stavy a změny, které nejsou způsobeny svobodnou vůlí, musí být podřízeny zákonu nezbytnosti a tím pádem patří do oblasti fyzické vlády. Tímto způsobem je předkládáno tvrzení, že určité stavy nebo procesy jsou automaticky podřízeny zákonu a autoritě, což může vést k autoritářskému chápání řízení a kontroly.

Logické zdůvodnění:

Tyto výroky obsahují argumentační klamy z autority, které lze logicky identifikovat následovně:

1. Výrok "This will must be authoritative and not merely advisory" 

   představuje argument z autority tím, že tvrdí, že určitá vůle musí být autoritativní a nelze ji pouze považovat za poradní. Tento argument je klamavý, protože autorita osoby či subjektu není automaticky důkazem správnosti nebo vhodnosti jejich vůle. Závěr, že vůle musí být autoritativní, není logicky odvozen z dalších informací, a tudíž jde o klam z autority.

2. Výrok "There must be some head or controlling mind whose will shall be law and whose decision shall be regarded as infallible by all the subjects of the government" 

   opět obsahuje argument z autority, který tvrdí, že existuje nutnost určité autoritativní osoby nebo instance, jejíž vůle musí být považována za zákon a rozhodnutí za neomylná. Tento argument je klamavý, protože předpokládá, že autorita je neomylná a že všichni subjekty musí automaticky respektovat její vůli, což není nutně pravda. Jde o nepodložený závěr z autority, což je typický argumentační klam.

3. Výrok "This is true whether the substance be material or immaterial, whether matter or mind states and changes whether of matter or mind that do not consist in the actions of free will must be subject to the law of necessity in no other way can they be accounted for they must therefore belong to the department of physical government" 

   obsahuje argument z autority tím, že tvrdí, že určité stavy a změny musí být automaticky podřízeny zákonu nezbytnosti, pokud nejsou způsobeny svobodnou vůlí. Tento argument je klamavý, protože nedokazuje, proč by měly být stavy a změny automaticky podřízeny zákonu nezbytnosti. Předpokládá, že autorita zákona nezbytnosti je nezpochybnitelná, aniž by poskytl adekvátní důkazy či logické odůvodnění. Jde tedy o klam z autority.

1. Výrok "If disobedience be persisted in, exclusion from the privileges of the government is the lowest penalty that can consistently be inflicted" obsahuje argument z autority tím, že tvrdí, že v případě trvalé neposlušnosti je vyloučení z privilegií vlády nejnižším možným trestem, který lze konzistentně uvalit. Tento argument je nepodložený, protože nedokazuje, proč by vyloučení z privilegií vlády mělo být nejnižším možným trestem nebo proč by mělo být konzistentním opatřením. Chybí zde logické odůvodnění nebo relevantní důkazy, které by podpořily tvrzení. Tento argument lze proto považovat za klam z autority.

2. Výrok "But no community ever existed or will exist in which every individual possesses exactly the same amount of knowledge and where the members are therefore entirely agreed in all their thoughts, views, and opinions" 

   obsahuje argument z nejistoty tím, že tvrdí, že žádná komunita nikdy neexistovala ani neexistuje, kde by každý jedinec měl přesně stejné množství znalostí a kde by členové byli úplně shodní ve svých myšlenkách, názorech a názorech. Tento argument je nepodložený, protože absence důkazů o existenci takové komunity neznamená, že tvrzení je pravdivé. Je to nepodložená generalizace, která nedokazuje, že všechny komunity jsou neschopné dosáhnout shody v názorech a znalostech. Tento argument lze proto považovat za klam z nejistoty.

* * *

Přepis z videa: https://www.youtube.com/watch?v=vc6zML5TzLg

Okay, finish lectures on systematic theology.

Lecture two:

Even though I don't think this is quite the modern definition of systematic theology, one.

Lecture two, one term, government defined.

Two, distinction between moral and physical government.

Three, fundamental reason of moral government.

For whose right it is to govern.

Five, what is implied in the right to govern.

Six, limits of the right to govern.

Seven, what is implied in moral government.

Eight, moral obligation to find.

Nine, conditions of moral obligation.

One, define the term government.

The primary idea of government is that of direction, guidance, control by or in accordance with rule or law.

This seems to be the generic signification of the term government, but it appears not to be sufficiently broad in its meaning to express all that properly belongs to moral government, as we shall see.

This leads me to to distinguish between moral and physical government.

All government, as we shall see, is and must be either moral or physical; that is, all guidance and control must be exercised in accordance with either moral or physical law, for there can be no laws that are not either moral or physical.

Physical government is control exercised by a law of necessity or force, as distinguished from the law of free will or liberty.

It is the control of substance as opposed to free will.

The only government of which substance, as distinguished from free will, is capable is and must be physical. This is true whether the substance be material or immaterial; whether matter or mind; states and changes, whether of matter or mind, that do not consist in the actions of free will must be subject to the law of necessity.

In no other way can they be accounted for; they must, therefore, belong to the department of physical government.

Physical government, then, is the administration of physical law or the law of force. Thus, the states and changes of our intellect and sensibility come under the department of physical government. These states and changes are affected by a law of necessity as opposed to the law of liberty or free will.

The intellect and sensibility, as we shall abundantly see hereafter, are so correlated to the will that its free actions produce certain changes in them by a law of force or necessity.

Thoughts and feelings are not strictly moral actions for the reason that they are not voluntary and must therefore belong to the department of physical as opposed to moral government.

There is a secondary sense in which thoughts and feelings, as also outward actions, may be regarded as belonging to the department of moral government and consequently as possessing moral character. As thoughts, feelings, and outward actions are connected with and result from free actions of the will by a law of necessity, a moral agent must be responsible for them in a certain sense, but in such cases the character of the agent belongs strictly to the intention that caused them, and not to those involuntary and necessary states and actions themselves.

They cannot strictly come under the category of moral actions, as we shall more fully see hereafter, for the reason that, being the result of a law of necessity, they do not, cannot with strict propriety, be said to belong to the department of moral government.

Moral government consists in the declaration and administration of moral law; it is the government of free will, as distinguished from substance.

Physical government presides over and controls physical states and changes of substance or constitution, and all involuntary states and changes.

Moral government presides over and controls or seeks to control the actions of free will; it presides over intelligent and voluntary states and changes of mind.

It is a government of motive, as opposed to a government of force, control exercised or sought to be exercised in accordance with the law of liberty, as opposed to the law of necessity.

It is the administration of moral as opposed to physical law; moral government includes the dispensation of rewards and punishments; government is administered by means as complicated and vast as the whole of the works and providence and ways and grace of God.

Three, I am to inquire into the fundamental reason of moral government. Government must be founded in a good and sufficient reason, or it is not right; no one has a right to prescribe rules for and control the conduct of another unless there is some good reason for his doing so; there must be a necessity for moral government, or the administration of it is tyranny.

Is there any necessity for moral government, and if so, wherein? I answer that from the nature and relations of moral beings, virtue or holiness is indispensable to happiness; but holiness cannot exist without moral law and moral government, for holiness is nothing else than conformity to moral law and moral government; moral government, then, is indispensable to the highest well-being of the universe of moral agents and therefore ought to and must exist; the universe is dependent upon this as a means of securing the highest good; this dependence is a good and sufficient reason for the existence of moral government.

Let it be understood, then, that moral government is a necessity of moral beings and therefore right; when it is said that the right to govern is founded in the relation of dependents, it is not or ought not to be intended that this relation itself confers the right to govern irrespective of the necessity of government.

The mere fact that one being is dependent on another does not confer on one the right to govern and impose upon the other obligation to obey unless the dependent one needs to be governed and consequently that the one upon whom the other is dependent cannot fulfill to him the duties of benevolence without governing or controlling him; the right to govern implies the duty to govern, obligation, and consequently the right to govern implies that government is a condition of fulfilling to the dependent party the duties of benevolence; strictly speaking, the right to govern is founded in the intrinsic value of the interest to be secured by government, and the right is conditioned upon the necessity of government as a means to secure those interests.

I will briefly sum up the argument under this head as follows:

1. It is impossible that government should not exist.

2. Everything must be governed by laws suited to its nature; matter must be governed by physical laws.

3. The free actions of will must be governed by motives, and moral agents must be governed by moral considerations.

4. We are conscious of moral agency and can be governed only by a moral government.

5. Our nature and circumstances demand that we should be under a moral government because:

   Subsection one, moral happiness depends upon moral order.

   Sub-comment two, moral order depends upon the harmonious action of all our powers as individuals and members of society.

   Sub-comment three, no community can perfectly harmonize in all their views and feelings without perfect knowledge or, to say the least, the same degree of knowledge on all subjects on which they are called to act.

   Four, but no community ever existed or will exist in which every individual possesses exactly the same amount of knowledge and where the members are therefore entirely agreed in all their thoughts, views, and opinions.

   Sub-sub comment five, but if they are not agreed in opinion or have not exactly the same amount of knowledge, they will not in everything harmonize as it respects their courses of conduct.

   Sub-comment six, there must therefore be in every community some standard or rule of duty to which all the subjects of the community are to conform themselves.

   Sub-comment 7, there must be some head or controlling mind whose will shall be law and whose decision shall be regarded as infallible by all the subjects of the government.

   Eight, however diverse their intellectual attainments are, in this they must all agree that the will of the lawgiver is right and universally the rule of duty.

   9. This will must be authoritative and not merely advisory.

   10. There must of necessity be a penalty attached to and incurred by every act of disobedience to this will.

   11. If disobedience be persisted in, exclusion from the privileges of the government is the lowest penalty that can consistently be inflicted.

   12. The good, then, of the universe imperiously requires that there should be a moral governor.

All right, Lord willing, we will continue with Roman numeral four, "For Whose Right It Is to Govern," next week. Thank you."

 * * *

Porovnání autoritativních přístupů Johna Alexandera Dowieho a Charlese G. Finneyho

Porovnání mezi učením a řízením Johna Alexandra Dowieho a učením Charlese Finneyho z hnutí svatosti ukazuje několik podobností a rozdílů v jejich přístupech.

Podobnosti:

1. Autoritářský přístup k vedení: Obě osobnosti projevovaly autoritativní chování a silné vedení ve svých komunitách. Dowie vydával přísné příkazy a uplatňoval tvrdé disciplinární opatření ve Zion City, zatímco Finney byl známý svou pevnou autoritou při kázání a vedení svého sboru.

2. Silná víra a důraz na duchovní aspekty: Oba lídři zdůrazňovali duchovní aspekty svých učení a věřili v sílu modlitby a víry jako prostředku uzdravení a záchranu.

3. Odpor vůči tradičním metodám: Jak Dowie, tak Finney se stavěli proti tradičním postupům a víře v lékařskou péči. Dowie odmítal lékařské metody léčby a Finney zdůrazňoval sílu víry nad fyzickými prostředky.

Rozdíly:

1. Zaměření na uzdravení: Dowie se zaměřoval na fyzické uzdravení lidí prostřednictvím modlitby a duchovního vlivu, zatímco Finney se soustředil spíše na duchovní obnovení a záchranu duší prostřednictvím kázání a víry.

2. Přístup k autoritě: Zatímco oba lídři projevovali autoritářský přístup, Finney se více zaměřoval na duchovní autoritu a vliv v kázání a vedení sboru, zatímco Dowie se snažil o autoritativní kontrolu nad fyzickým prostředím a zdravím lidí.

3. Přístup k nepřátelům: Dowie často označoval ty, kteří se s ním nesouhlasili, za nepřátele a nepřátele Božího díla, zatímco Finney se snažil o obrácení těchto jedinců a jejich duchovní nápravu spíše než o jejich odsouzení.

Celkově lze říci, že jak Dowie, tak Finney sdíleli určité podobnosti ve svých autoritativních přístupech k vedení a důrazu na duchovní aspekty života, ale jejich zaměření a přístup k autoritě a nepřátelům se lišily v souladu s jejich individuálními učeními a přesvědčeními.

J. A. Dowie - Listy Uzdravování - Prorocký Duch je Božským médiem komunikace

Historický záznam a překlad z Listů uzdravování. Překlad a oprava původního textu zabralo množství času (celkem cca 14 stránek bude zveřejněno v několika vydáních). Pokud shledáte článek přínosným, prosím oceňte mou práci malým příspěvkem cca 200 kč nebo víc na můj účet. Nejsem placeným pracovníkem církve, ani žádné akademické instituce. Jsem technologicky omezen a příspěvek jde na udržení techniky v chodu. Číslo mého účtu: 2901588648 / 2010 (přidejte zprávu: příspěvek na techniku - výzkum historie pentekostálního hnutí). 

 

Dnes článek ze stránky tj. str. 7-8 (str. 831-832a) ve vydání 5. svazku a 43. čísla z roku 08/19/1899.

 

Původní název článku: Blahoslavení jsou ti, kteří myjí své šaty. 

Pro svou značnou délku, článek bude rozdělen na několik částí.

* * *

Generální vedoucí Křesťanské katolické církve se modlí každé ráno a večer v 9 hodin za Zion, za hříšníka a za nemocného. Ať Zion na každém místě v ten čas poklekne k prosbám o Boží požehnání.

HLAS ZE SIONU PRO BOŽÍ LID V KAŽDÉ ZEMI.

VĚČNÉ EVANGELIUM O KRÁLOVSTVÍ BOŽÍM VYHLÁŠENO A OBHÁJENO.

BLAZE TĚM, KDO SI MYJÍ SVÉ ŠATY.
Duše a Tělo jsou Šaty Ducha, a Jejich Čistota
je Podmínkou Vstupu Skrze Brány.

V následující sérii článků (z nichž některé už vyšly, p.p.)

Generální vedoucí ukazuje, jak svobodný zednář Metodistický biskup zamítl Otce, Syna a Svatého Ducha.

ZPRÁVA OD S. A E. W. A A. W. N.

Zemětřesné pravdy božsky inspirovaného zionského učení pokračují v odvážné, milující, důvěrné řeči generálního vedoucího a s Božím požehnáním na nich, vyhledávají nejhlubší hlubiny duchů stovek tisíců čtenářů a posluchačů po celých zemích; ukazují jim černotu hříchu, jeho strašné důsledky a nekonečnou lásku, milosrdenství a moc Boží. V neděli odpoledne, 6. srpna 1899, bylo ve Svatostánku Zionu shromážděno přes dva tisíce lidí a většina z nich pozorně naslouchala požehnané pravdě hlásané generálním vedoucím; někteří, jako vždy, nacházejíce meč Ducha příliš ostrým nástrojem pro jejich zbroj lhostejnosti.

(p.p. Nastává otázka co tím redakce časopisu myslela. Je možné, že někteří, kteří nesouhlasili s Dowieho vyučováním, kázáním nebo tvrzdní, s nepravdama, polopravdama či se způsobem manipulativního jednání na jevišti prostě odmítli povstat a přidat se k davu. Je velmi pravděpodobné, že právě tyto odvážné, které manipulátor vyzval aby se postavili to odmítli a raději odešli ze zfanatizovaného davu. konec poznámek překladatele)
Byla to příležitost stále požehnanějšího obřadu Večeře Páně, přijetí nových členů do společenství a svěcení nových úředníků. Požehnání přijatá v onu posvátnou hodinu budou pokračovat ve stále se rozšiřujících kruzích, dokud Ježíš nepřijde.

 
Setkání bylo zahájeno zpěvem žalmu č. 44:

O, podivuhodné jméno, které proroci slyšeli
dlouhé roky před jeho narozením;
Viděli ho přicházet z dálky,
Kníže pokoje na zemi.

Dr. Dowie pak četl z Inspirovaného slova Božího v knize Zjevení Ježíše Krista, kterou dal svému služebníku Johnovi, 22. kapitola:

 
A ukázal mi řeku vody života, jasnou jako křišťál, vycházející z trůnu Božího a Beránkova, uprostřed jeho ulice. A na této straně řeky a na ní byl Strom života, nesoucí dvanáct druhů ovoce, každý měsíc přinášející ovoce své, a listí toho stromu bylo k uzdravení národů. A nebude již žádné prokletí, a trůn Boží a Beránkův bude v něm, a jeho služebníci mu budou sloužit; a uvidí jeho tvář; a jeho jméno bude na jejich čelech. A nebude tam už žádná noc; a nepotřebují světla lampy, ani světla slunce; neboť Pán Bůh jim dá světlo: a budou kralovat na věky věků. A řekl mi: Tato slova jsou věrná a pravdivá: a Pán, Bůh duchů proroků, poslal svého anděla, aby ukázal svým služebníkům věci, které se musí brzy stát.

Prorocký Duch je Božským médiem komunikace.

Bůh mluvil skrze Svatého Ducha skrze duchy proroků.
Celá tahle kniha, s výjimkou té části, kde sám Kristus mluví přímo, byla zjevením skrze Svatého Ducha prostřednictvím posla, duchovní bytosti.
 

Byl tak majestátní, že když dosáhl určitého bodu své komunikace, Jan říká: "Padl jsem, abych se poklonil před nohama anděla, který mi ukázal tyto věci."
    Věci v této knize byly Janovi ukázány prostřednictvím prorockého ducha: neboť ten anděl byl prorok poslaný z nebe. Tento prorocký duch promluvil k Danielovi, když Gabriel, mocný anděl; mluvil. Tentýž Gabriel promluvil k Zachariášovi, knězi Božímu, v chrámu a vyprávěl o blížícím se narození Jana Křtitele. Gabriel byl prorocký duch.

(p.p. V této části narážíme na nepravdivé tvrzení. O Gabrielovi víme, že to byl archanděl, ale nikde se nepíše, že by byl prorocký duch. Z toho by čtenář mohl vyvodit, že je možné anděla Gabriela příjumout jako prorockého ducha, což by bylo velmi chybné učení. Proto ani následující věty nejsou v souladu se zdravým biblickým učením, proto je zvýrazňuji fialově. p.p.)

Tento samý duch prorokoval příchod Krista a mluvil k Panně Marii. Duchové, jejichž jména známe, mluvili k lidem, Svatý Duch používající tyto prorocké duchy k mluvení k prorokům.
(p.p. V tomto místě je patrné, že Dowie zaměňoval anděly za duchy, podle učení už to není přímo Duch Svatý, kdo dává proroctví ale jsou to andělé - Duch Svatý používá anděly, tzn. že v jeho chápání bible, to nebyl Duch Svatý sám, ale andělé... Jak kdyby říkal, že ty proroctví nebyly od Ducha Svatého ale nejprve od andělů - jsou snad andělé více než Duch Svatý, o kterém rozumíme že je Bohem? p.p.) 

Teď to nezruší skutečnost, že Svatý Duch je Inspirátorem a že jasně a jednoznačně učiní Boží komunikaci. Ukazuji pouze jeden ze způsobů, jakými Bůh tuto komunikaci zprostředkovává.
Nemohu říct, že Bůh je omezen, neboť je nemožné omezit Neomezeného, definovat Nekonečného.
Když člověk touží po definování pravdy, pravda, kterou definuje, bude v procesu definice zcela zničena. Definovat znamená umístit hranici kolem věci, omezit ji ze všech stran; a nemůžete omezit Nekonečného. Pokus o to je katastrofální.
Pro Boha neexistují žádná omezení.
Nemohu předpokládat, že by Bůh byl omezen. Pokus o omezení Svatého Izraele je velký hřích, nespravedlnost, bláznovství.

(p.p. Zdá se, že Dowie správně nechápe co psal apoštol Pavel ve svém prvním dopise Korintským, kapitola 14, kde hovořil o daru proroctví a o tom, jak je třeba správně využívat v shromáždění. Ve verši 32 píše: "Duchové proroků podléhají prorokům," což lze chápat jako zásadu říkající, že ti, kteří mají dar proroctví, by měli být schopni kontrolovat svůj dar a podřídit ho duchovní autoritě v shromáždění. Je tam tedy řeč o duchovních darech, ale jistěže všechny duchovní dary pochází od jednoho Boha Ducha Svatého. p.p.)

Nemohu tedy říci, že Bůh je omezen ve svém mluvení ke svému lidu prostřednictvím duchů proroků, ale proroci, jako v případě apoštola a proroka Jana, musí být podřízeni Bohu pod pokyny prorockých duchů. To není spiritualismus. Směřování Církve Boží dnes musí být v rukou těch, jimž Bůh udělil Božskou moc (pp. Dowie myslí sebe).
A hle, přicházím rychle. Blaze tomu, kdo zachovává slova proroctví této knihy.

A já, John (tj. angl. Jan, pp.), jsem ten, který slyšel a viděl tyto věci. A když jsem slyšel a viděl, padl jsem k uctívání před nohy anděla, který mi tyto věci ukázal. A on mi řekl: Neučiň to; Jsem spoluslužebník s tebou a se svými bratry proroky a s těmi, kteří zachovávají slova této knihy; uctívej Boha.

Byl spoluslužebník.

Andělé nebes jsou našimi spoluslužebníky.

Byl prorocký duch poslán jako posel, anděl, aby Janovi ukázal tyto věci, ale nemohl přijmout uctívání od Jana.
Byl pouze spoluslužebníkem. Byl z jeho bratrů proroků, sám prorocký duch, který byl pověřen Bohem, aby odhalil toto slavné apokalyptické vidění.
Nevím, jak by to mohlo být jinak uděláno.
Zdá se mi, že tahle poslední a v některých ohledech nejzázračnější ze všech knih Bible, tohle poslední zjevení Jeho Církvi, mohlo být dáno jen tímto způsobem: duch komunikující s Duchem a odhalující věci, které se musí brzy stát, tímto způsobem.
Nevím, jak by Bůh mohl komunikovat s člověkem svou vůlí, kromě toho, že vezme člověka a použije ho; mluví svou vůli skrze něj a uskutečňuje svoji vůli skrze něj.

A řekl mi: Nepřikrývej slova proroctví této knihy; neboť čas je blízko. Kdo je nespravedlivý, nechť dělá nespravedlnost nadále; a kdo je špinavý, nechť zůstane špinavý nadále; a kdo je spravedlivý, nechť dělá spravedlnost nadále; a kdo je svatý, nechť zůstane svatý nadále.

(pp. Z pokračování Listů uzdravování se zdá, že John A. Dowie nepochopil že se nejedná o přikázání, ani o rozhodnutí ať si každý žije jak chce, ale spíš o to, že ještě není čas na třídění koukolu a pšenice. Dle mého pochopení bible, se jedná spíš o to, že křesťané by se neměli snažit změnit tento svět, předělat lidi nebo křesťany. Ale Dowie to chápe přesně naopak, což je patrné z tyransky přísného charakteru jeho kultu Zion city. V tomto mém chápání je pak následující jednání Dowieho zcela nepochopitelné, ale i když bylo úspěšné, nemohlo vést ke spasení, protože celý ten kult byl postaven na těžkém legalismu a absenci milosti, byl postaven na předpokladech, že křesťan aby byl spasen musí činit dobré skutky až do úplného sebezapření a zničení, pokud nemá víru, tak do sebezničení, jinak nebude spasen. Kdežto Nová smlouva učí opak, že ten kdo na to nemá, může být i přesto spasen. Článek v této části ukončím, protože Bůh rozhodně nikoho nenabádá k hříchu!!! a pokračovat budeme příště. Konec pp)

Možná je lepší okrajové čtení, protože je lepší překlad řeckého jazyka, který říká, že slovo "nadále" by mělo být přeloženo jako "ještě více." Je to jako by Bůh řekl:
"Pokračujte v tom a dělejte svou podlost. Buďte v tom pečlivější a jděte do pekla rychle."...

Pět mýtů kultury čistoty (Purity culture) a proč jsou falešnými sliby

Překlad článku ze zdroje: https://www.cbeinternational.org/resource/5-purity-culture-myths-and-why-they-are-false-promises/

5 Mýtů kultury čistoty a proč jsou falešnými sliby

Byla jsem vychována v křesťanské kultuře čistoty. S hrdostí jsem nosila svůj prsten „Pravá láska čeká“. Četla jsem křesťanskou kultovní klasiku Joshua Harrise, s názvem I Kissed Dating Goodbye (V češtině zřejmě pod názvem "S nikým nechodím a nejsem cvok", jinak u nás vyšla také jeho kniha "Ani ň" a další kniha o manželství - on sám se však nakonec rozvedl a odpadl od křesťanské víry. Pozn. překladu - dále jen zkratkou pp.) . Dnes jsem psycholožka a hlasitá kritička kultury čistoty. Evangelikální hnutí za čistotu známé jako Purity culture - narozené v 90. letech a stále živé dnes - používá falešné sliby, dezinformace a hanbu k tomu, aby přesvědčilo lidi, aby se zdrželi sexu.

Když jsem se blížila k třicítce a byla ve vážném vztahu (s mým nynějším manželem), začala jsem se ptát, proč bych měla čekat. Kultura čistoty mi selhala: Bůh mi nepřivedl prince v mladém věku, jak mi bylo slibováno. Začínala jsem si uvědomovat, že kultura čistoty vyzývá křesťany, aby čekali se sexem z obav a v očekávání perfektních budoucích vztahů. Zkrátka z všech špatných důvodů.

Zatímco cílem biblické sexuální etiky pro křesťany je ušlechtilý a nutný cíl, hlavní poselství čistotního hnutí je prosyceno strachem: máme zůstat čistí, jinak. Kultura čistoty šíří mýty o předmanželském sexu a zaručených výhodách abstinence do manželství. Zastánci slibují křesťanům, že pokud vydržíme ještě trochu déle, naše pohádky se stanou skutečností - kompletní s úžasným svatební nocí a celoživotní sexuální a manželskou blažeností.

Jako psycholožka jsem vyškolená k rozpoznání dlouhodobých účinků hanby. Mnoho z nás, zejména ženy, které vyrůstaly pod vlivem učení kultury čistoty, nese dnes významné emoční a duchovní trauma. Věřím, že egalitární křesťané* by měli převzít vedení v reformování toxické teologie, která podporuje kulturu čistoty. Můžeme začít tím, že vyvrátíme škodlivé mýty kultury čistoty. Zde je pět nejrozšířenějších mýtů kultury čistoty a proč jsou falešnými sliby.

(pp. Obrat "egalitární křesťané" se odkazuje na jednu z teologických perspektiv v křesťanství, která zdůrazňuje rovnost pohlaví a genderovou spravedlnost v církvi i ve společnosti. Egalitární křesťané věří, že muži a ženy mají rovnocenné postavení před Bohem a mají stejnou hodnotu, důstojnost a práva v Božím království. To zahrnuje rovné postavení v církevní službě, vedení a duchovních funkcích.)

Mýtus 1: Mýtus o duchovním barometru

Mýtus „duchovního barometru“ říká, že co je pro člověka nejdůležitější, je jeho/její panenství. Jinými slovy, kultura čistoty implicitně a někdy dokonce přímo tvrdí, že sexuální historie věřícího je primárním znakem jeho/jejího duchovního stavu (a to i o tom, zda je spasen nebo ne). Čistota se používá k měření víry, k posouzení toho, jak dobrým křesťanem je někdo ve srovnání s ostatními. Místo aby křesťany poznávali podle jejich vztahu s Ježíšem, kultura čistoty tvrdí, že je poznáme podle jejich panenství.

Jako ženy býváme často redukovány na to, co jsme nebo co jsme neudělaly v posteli. Na svatební den nosíme bílé šaty jako vnější symbol vnitřní morálky a duchovní dospělosti. Známky našeho duchovního zdraví, jako je dobrá služba našemu společenství, péče o chudé a láska k těm kolem nás, jsou považovány za druhořadé ve srovnání s panenstvím.

Používání čistoty jako měřítka duchovního zdraví vede mezi věřícími k pýše a odsuzování. Efektivně z čistoty dělá modlu nebo dokonce náboženství založené na skutcích, ve kterém je spása závislá pouze na následování pravidel.

Mýtus 2: Mýtus o pohádkách

V 90. letech byly plné půlty křesťanských knih, které slibovaly happy-endy dívkám, které zůstaly čisté, modlily se za křesťanského manžela a vyhýbaly se „neformálnímu randění“. Věřili jsme, že pokud počkáme se sexem, Bůh nás obdaří dobrými křesťanskými manželi, kteří splňují každé kritérium na dlouhém seznamu „budoucího manžela“, který nám naše vedoucí skupin mládeže slibovali.

Ze všech mýtů kultury čistoty mě osobně nejvíce ovlivnil tento. Byla jsem si jistá, že čekáním na svého „Boáze“ a odmítáním randění s „blbci“, mi Bůh přivede „toho pravého“. Místo toho můj první vážný vztah na koleji neočekávaně skončil. Tento rozchod následovalo mnoho let svobodného života, než jsem konečně poznala svého manžela. Mýtus o pohádkách způsobil intenzivní úzkost a zoufalství během těch dlouhých let. Také vyvolal mnoho hněvu k Bohu, žárlivosti na provdané kamarádky a ošklivé pýchy.

Mýtus o pohádkách zmenšuje Boha na vílu, která nám splní přání, pokud uděláme to správné. Zkroutí vztah s Bohem do transakce: zůstání čistým znamená snového partnera (pp. podobné mýty však platí i v dalších hnutích jako jsou pentekostální, hnutí víry, apod.). Písmo je plné přikázání s podmínkami: pokud lituješ svých hříchů, Bůh ti odpouští; pokud přijmeš Ježíše jako svého Spasitele, Bůh ti uděluje věčný život. Ale co si neuvědomujeme je, že většina Písma jsou přikázání, ne sliby. Nejsou to záruky. Není nám zaručen snový sňatek nebo dokonce vysněný partner. Je klamavé tvrdit křesťanům, že tomu tak není.

Mýtus 3: Mýtus o otočením přepínači

Mýtus o otočném přepínači učí křesťany, že pokud zůstanou čistí před manželstvím, budou moci přepnout přepínač na svatební noc a mít okamžitě úžasný sexuální život. Jak mnoho zklamaných, rozčarovaných křesťanských párů zjistilo, to je často daleko od pravdy. Bez správné přípravy, vzdělání a komunikace není naplňující sexuální život pro mnoho novomanželů normou.

Kultura čistoty slibuje svobodným dospělým, že automaticky budou mít úžasný sex, pokud budou čekat na manželství - ale nemá moc, aby tento mýtus splnila. Když páry zjistí, že tomu tak není, cítí rozčarování, zklamání a frustraci.

Mýtus o otočeném přepínači také udržuje hanbu. Některé ženy a muži nedokáží „přepnout přepínač“ ve svém mozku, který bere sex z „nedovoleného“ na „jdi na to“, a jejich manželství za to obrovsky trpí. Mnozí, kteří vyrůstali v kultuře čistoty, bojují s hanbou a sexuální dysfunkcí i poté, co se vezmou.

Zůstávat čistý před manželstvím neznamená, že budeme mít uspokojivý sexuální život. Stejně tak špatný sexuální život rozhodně není naprostou pravdou, jen kvůli tomu, že pár byl sexuálně aktivní před manželstvím. Křesťany připravujeme na zklamání a selhání, když jim nabízíme falešné sliby místo zdůrazňování vzájemné práce, boje a trpělivosti potřebné pro naplněnou intimitu.

Mýtus 4: Mýtus o poškozeném zboží

Pokud se pustíme do myšlenek, že 1) panenství určuje spásu a/nebo duchovní dospělost, 2) že máme nárok na pohádkový sňatek, a 3) že si užijeme úžasný sexuální život, protože jsme čekali, pravděpodobně přijmeme také mýtus o poškozeném zboží. Mýtus č. 4 říká, že jsme zašpiněné a poškozené zboží, pokud máme předmanželský sex - zejména ženy.

Kultura čistoty používá všechny druhy analogií, metafor a příběhů k ilustraci tohoto toxického mýtu. Jsme přirovnávány k rozbitým šálkům nebo zašpiněným ubrouskům; jsme sklenice vody pošpiněné slinami; jsme roztrhaný kousek papíru ve tvaru srdce (a kousky představují části našeho srdce, které dáváme, pokud máme sex).

Hlavní poselství kultury čistoty je jasné: nebudete celí a čistí a nevinní, pokud budete mít předmanželský sex (pp. pravděpodobně lze zobecnit na: pokud budete jakkoliv sexuálně aktivní, sexuální fantazií počínaje, uspokojováním konče). Na svatební den se budete muset představit jako pošramocení a zničení. Nezbude vám celé srdce, které byste mohli darovat svému budoucímu manželovi. Budete mu muset předložit to, co po vás zbylo. Jste poškozené zboží a měli byste se stydět.

To, že nejste panna, neznamená, že jste „méně než“, zlomení nebo nedůstojní lásky. Neznamená to, že nejste hodni milujícího, božského partnera; silného, požehnaného manželství; nebo zdravého sexuálního života. Když uděláme chyby, je tu odpuštění a milost. A pokud Bůh může odpustit naše hříchy - dokonce i sexuální - můžeme a musíme odpustit našim manželům a sobě samým.

Mýtus 5: Mýtus o ženách jako branách

Nemůžete plně pochopit hnutí za čistotu, aniž byste zkoumali kontext, ve kterém se narodilo: patriarchát. Zprávy kultury čistoty mají své kořeny v patriarchální teologii a tradičních genderových rolích.

Podle této zkreslené teologie jsou ženy asexuální a nepotřebují ani nepociťují sex tak jako muži. Sex slouží především k uspokojení sexuálních potřeb a pohnutek mužů a ženy by měly plnit své „manželské povinnosti“ vesele, ochotně a s nadšením (pp. bible však hovoří jinak např. 1. List Korintským říká, že muž a žena se nemají navzájem sobě odpírat, cítí-li potřebu). Kultura čistoty tvrdí, že všichni muži mají vysoké sexuální touhy, nemohou se vyhnout sexualizaci žen a nemohou ovládat své touhy ani nést zodpovědnost za své sexuální touhy. Protože ženy jsou zřejmě méně sexuální, očekává se, že budou hlídat sexuální touhy mužů. Protože muži sebe nemohou ovládat, ženy jsou odpovědné za mužskou touhu. (pp. Zdá se mi text nesrozumitelný nebo nejasný. Sexuální touha je přirozený a biologický jev, který nelze úplně ovládat. Každý jedinec má svou vlastní sexuální touhu a přitažlivost, které jsou součástí jeho fyziologie a psychologie. Názor, že ženy mají mít kontrolu nad sexuální touhou mužů, zastává konzervativní pohled na genderové role a sexuální morálku, který vychází z představy, že ženy mají být hlídačkami mužské sexuality. Ale logicky je tento přístup zcela nesmyslný. Co ženy mohou přímo ovládat je způsob jakým se oblékají, protože tím přímo ovlivňují reakce mužů a sílu jejich touhy. Bible v tomto směru jednoznačně mluví o cudnosti a slušném zahalování, z čehož vyplývá to, že by křesťanské ženy něměly být zdrojem pokušení pro muže, mimo případ manželství. Neznamená to však, že by se měly cítit nečisté pro svou přitažlivost, jen že by měli opatrně zacházet se svými zbraněmi - jak víte, zbraně jsou nebezpečné, mohou vystřelit a zranit. konec pp.).

Představte si hanbu, kterou cítí ženy a muži, kteří neodpovídají těmto úzkým genderovým stereotypům! Kultura čistoty je nutí věřit, že s nimi je něco špatně, protože nezapadají do těchto úzkých forem.

Ještě horší je vina a hanba, které dopadají na zranitelné dívky, zejména na dívky, které jsou oběťmi sexuálního napadení. Někteří se cítí vinné, že to je jejich chyba, protože „pokušili“ muže svým oblečením nebo chováním. Tyto ničivé zprávy jsou posílány také v sekulární kultuře, ale věřím, že v církvi působí větší škody. V církvi může dívka, která je napadena, slyšet, že je „poškozené zboží“ a že nějakým způsobem způsobila své vlastní zneužití. (pp. nevhodné a provokativní jednání však také dle bible má své zlé následky a je pravděpodobné, že více je přitažlivější žena, když otevřeně vystavuje na obdiv svá velká prsa, rozkrok nebo zadek, a důmyslně se na takový čin připravila tím, že si přímo naplánovala takový útok na mužské genitálie. Proto je tedy nutné rozlišovat zda žena postupovala neuváženě a nedbale prostou neopatrností a z hlouposti mládí nebo to byl její záměr provokovat a dráždit! Jistě je však těžké v případě znásilnění dokázat, že to záměr nebyl a ještě horší je, když sekulární vyšetřovatelé a policisté zlehčují motiv a nevinnost oběti násilného trestného činnu, jako by pachatelem byla sama oběť. Proto je třeba opatrnosti a cudnosti, aby se žena nedostala do zlé situace, protože myslet na to, že žijeme ve světě plného zla a nebýt naivní jako Dína, která si vyrazila v cizím kraji, a byla proti své vůli poznána Šekemem. To je příběh z bible. Šekem šel zřejmě lesem a náhodou tam potkal Dínu, které si užívala krásy přírody. Byl nečekaně zaskočen krásou a svými pudy, které ho přemohly a nedokázal se ovládnout. Svůj komentář zakončím takto: Není správné strkat hlavu do lví klece. Tato metafora se často používá k popisu situace, kdy někdo vstupuje do nebezpečné situace nebo se vystavuje riziku, které může mít vážné následky. Podobně jako by člověk, který vloží hlavu do klece lví, riskoval útok lva, riskuje i ten, kdo se dobrovolně dostane do nebezpečných situací. Je důležité být opatrný a vyhýbat se rizikovým situacím, které mohou ohrozit naše zdraví, bezpečí nebo blaho.)

Ještě víc mě pohoršuje, že zprávy o kultuře čistoty jsou předávány především, pokud ne výhradně, mladým dívkám. Ne mladí muži. Koule čistoty, prsteny čistoty a další symboly hnutí čistoty jsou téměř výhradně zaměřeny na ženy.

Měla jsem desítky přátel s prsteny „Pravá láska čeká“ během střední školy a na vysoké škole, ale neznám jediného mužského přítele, který by nosil něco podobného. Zatímco muži jistě trpěli kvůli hnutí čistoty také, cílil zejména na ženy a dívky. Genderové zkreslení zpráv kultury čistoty dále zdůrazňuje, že hlídání sexuálních bran je ženská role a že ženy jsou zodpovědné nejen za správu svých vlastních hranic a sexuálních pokušení, ale také za ty mužů (pp. možná autorka myslela schopnost říct "ne").

Když zdůrazňujeme sexuální čistotu pouze pro ženy, zmeškáváme šanci oslovit muže biblickou etikou sexuality - etikou, která není založena na hanbě, strachu a falešných slibech. Tím, že zanedbáváme tuto pravdu, riskujeme ochromení mužů ve svých pozdějších manželstvích. Bere se mužům příležitost naučit se klíčové dovednosti, jako je sebeovládání a odložené uspokojení, dovednosti, které jsou stejně důležité pro naplněný sexuální život jako pro zdravé manželství (pp. jak jsem již uvedl výše, sexuální touhu nelze efektivně ovládat, leda se zcela vyhnout protějšku, ženám; to po nás ale bible nevyžaduje, vyžaduje však cudnost v oblékání a slušnou komunikaci... Flirt lze také považovat za nekřesťanské jednání, mimo manželství to je nemravné. Základní biblické vzory jsou dobré a přínosné, pokud nejsou extrémně překrucovány ve prospěch fanatického náboženství.).

Evangelikální kultura čistoty není založena na biblické sexuální etice. Je to patriarchální, toxická kultura, která využívá viny, hanby a falešných slibů k tomu, aby ovládla mladé dívky a ženy. Jako křesťané bychom měli bojovat proti těmto mýtům a vytvářet bezpečné, milující a emancipační prostory pro křesťany obojího pohlaví, aby zkoumali a vystavovali biblickou pravdu o sexualitě. Měli bychom pomáhat všem, kteří byli zraněni kulturu čistoty, a ukazovat jim, že jsou milováni, milováni a úplně nepoškozeni.

J. A. Dowie - Listy Uzdravování - Redakční poznámky (Zions' Leaves of Healing)

Historický záznam a překlad z Listů uzdravování. Překlad a oprava původního textu zabralo množství času (celkem cca 14 stránek bude zveřejněno v několika vydáních). Pokud shledáte článek přínosným, prosím oceňte mou práci malým příspěvkem cca 200 kč nebo víc na můj účet. Nejsem placeným pracovníkem církve, ani žádné akademické instituce. Jsem technologicky omezen a příspěvek jde na udržení techniky v chodu. Číslo mého účtu: 2901588648 / 2010 (přidejte zprávu: příspěvek na techniku - výzkum historie pentekostálního hnutí). 

 

Dnes článek ze stránky tj. str. 4-5 (str. 828-829) ve vydání 5. svazku a 43. čísla z roku 08/19/1899.

 

REDAKČNÍ POZNÁMKY.

TEN, KTERÝ SE USAZUJE NA NEBESÍCH, SE ZACHECHTÁ:

"Pán se jim vysměje.
"POTOM k nim promluví ve svém hněvu
A rozruší je ve svém tvrdé nespokojenmosti:

(p.p. GT překládá jinak: "POTOM k nim promluví ve svém hněvu a bude je trápit ve své bolestné nelibosti")
"JIŽ jsem ustanovil svého Krále
Na svém svatém pahorku Ziónu."

(p.p. Zdá se, že J. A. Dowie zde použil tento verš, aby naznačil že on je tím králem, ale pokud je to citace z auditoria, potřebovali bychom slyšet jak přesně to použil, tedy kontext.)

Jako součást TATO slova zazněla při našem čtení z nich z naší lekce minulé odpoledne v den Páně, čtyři tisíce pět set lidí, kteří se tlačili na Zionský svatostánek, s námi pocítilo vzrušení z toho vítězného žalmu, který se objevuje po všech třicet století od jeho napsání a zpívání na starověkém Sionu.

Bylo to úžasné publikum, kterému jsme čelili, když jsme vstali pár minut po třetí hodině posledního dne Páně, 13. srpna, v Zionském svatostánku. (p.p. Text naznačuje, že měli přísnou disciplínu, pokud museli vstávat ve 3 hodiny ráno.)

 
BUDOVA má pouze pevné židle pro tři tisíce dvě stě lidí; ale každý palec dostupného stojícího místa ve všech částech domu a všechny schodiště a přilehlé místnosti a všechna vnější schodiště a okna, kde to bylo možné, aby lidé slyšeli, i když neviděli, byly nacpané do posledního místa lidmi, kteří byli netrpěliví slyšet naše slova ohledně Ziónu a Jejích Nepřátel (p.p. angl. "Her Enemies" - tento a celý následující text prozrazuje, že Dowie trpěl panaroidní představou, že je pronásledován tiskem, novináři a že celý svět se spiknul proti němu. Dowie sám se od tisku distancoval a odmítal s ním mluvit, protože o něm nemluvil dobře. V té době ale existovaly i jiné církve, se kterými tisk neměl mít problém, jenže Dowie jako vůdce Zionu nepřipouštěl, že by mohl mít špatně svou teologii a vedl sektu, takže kritiku nesnášel. Chtěl se ve světě nechat portrétovat jen v dobrém světle. Dowie a celý Zion tedy podobně jako moderní Hnutí víry nesnášel kritiku a viděl ji automaticky jako projev nepřátelství a projev satana ve světě, který ho chce zničit. Je to velmi absurdní tvrzení, protože pomyslete na to, proč by tisk či soudy měli mít zájem někoho zničit... Dowie tedy zaměňuje biblické pronásledování křesťanů, které známe z bible a z prvního století, kdy praví křesťané byli vyslýchání, zavíráni do vězení, mučeni a popravováni a zaměňuje odůvodněnou kritiku veřejnosti, která se například snažila domoci spravedlnosti například v tom, že Dowie byl prostě podvodník předstírající modlitby, slibující uzdravení a zároveň za to vybíral peníze - podobně jako v dnešní době to dělá například Benny Hinn - , ale slibované uzdravení se nestalo. Co Dowie dělal že utíkal před následky svých selhání a kritiku nechtěl slyšet. konec pp.). 

Mluvili jsme a četli Žalm 2:1-6 a aplikovali jej na Nové Pronásledování ze strany Sdruženými lháři v Tisku a Vražednými hordami soudních lékařů vypovídajícími před soudy (p.p. Jak bylo patrno z předchozích článků, které jsem zpracoval a přeložil z tohoto vydání z roku 1899, vidíte, že Dowie měl velké nepřátelství s doktory, a štval své členy pro ti nim, aby věřící od nich nepřijímali žádnou pomoc a nevěřili ničemu co říkali, tedy Dowie v podstatrě učil, že jsou to satanovi služebníci a traviči. pp.).

Několik týdnů se novinový tisk, zdánlivě sdruženým úsilím, choval jako Asociace která má jediný cíl: házet proti Ziónu bahno.

NEJHLUČNĚJŠÍ lži, které "generace zmijí" od Kristových dnů kdykoliv vymyslela, byly vylité proudy černého bahna z každého deníku v Chicagu a, "jako vši v Egyptě," byly rozšířeny po celé zemi telegrafy Asociace tiskových agentur. (p.p. Jsou dochovány výpovědí svědků, které mají historickou hodnotu a zároveň svědčí proti Dowiemu, že byl podvodník. pp.)

VŠICHNI čtenáři LISTŮ LÉČENÍ dostanou podrobnou zprávu o našem Proslovu, dá-li Bůh, příští týden v těchto stránkách, doprovázenou kresleným filmem od našeho vlastního umělce ze Zionu s názvem „Militant Zionu“ (p.p. nebo: "Bojovný Zion").
 

VÝKŘIKY vítězství tisíců přítomných a jednomyslné potvrzení naší Obrany devadesáti devíti z každých sto našich posluchačů, zdá se, že přivedlo tisk k šílenství tak strašnému, že z jejich strany bylo v mnoha ohledech vysloveno násilí.

Noviny úplně špatně odhadly stav nejlepšího veřejného mínění v Chicagu a probudily se, aby zjistily, že jejich pokusy zničit Zión nás jenom posílily ve všech směrech, duchovně, morálně a finančně.

ÚSKOČNÉ (p.p. Zbabělé) pokusy o poškození finančních institucí Ziónu nevedly ke stažení jediného dolaru z banky Zion city ani k nejmenšímu oslabení postupu Asociace země a investic Ziónu, která je pověřena výběrem a přípravou místa pro Zion city.

BANKA ZION CITY nedosáhla nikdy tak velkých týdenních obchodních zisků, a dlouhodobé vklady vzrostly o desetitisíce dolarů.

ZÁJEM o Zion city nikdy nebyl větší, a touha být tam nikdy nebyla intenzivnější než v těchto dnech.

ALE, nejlepší a nejslavnější ze všeho je, že Bůh vztáhl svou ruku, aby uzdravil a zachránil a přivedl ještě větší množství (p.p oklamaných a naivních) lidí do společenství svého Syna a křesťanské katolické církve v Ziónu.

NAŠE téměř čtyřhodinová promluva s časem na čtení Slova Božího a na Modlitbu, úplně zničila všechnu důvěru v Tisk i Lékaře, tak šílený pokus Státní Rady smrti, mylně nazývaný Radou Zdravotnictví, ve Státním hlavním městě, Springfieldu, se ukázal jako bumerang a vrátil se k nim s ohromným účinkem.

Vzdáváme Bohu veškerou slávu.

Když svatostánek Zionu zněl smíchem a pohrdáním nad tím jak jsme odhalili Nepřátele Ziónu, zdálo se, že slyšíme Boha smát se, jako bychom slyšeli Ježíše Krista, našeho Krále na Jeho svaté výsosti na nebesích, jak se směje, a jako by všichni andělé oslavovali, když viděli škrtiče občanské a náboženské svobody, kteří chtějí dusit lidstvo od kolébky až ke hrobu (p.p. toto je pravděpodobně narážka na lékaře - "traviče" - Dowie tímto heslem vyjadřuje pohrdání lékařskými léčebnými postupy, protože léky nazývá "jedy", viz zbytek vydání těchto Listů uzdravování.), prchající před mstícím Božím mečem ze Ziónu.

TEN, KTERÝ SEDÍ NA NEBESÍCH, se smál a měl je v posměchu.

Minulou neděli se nejméně osm tisíc osob zúčastnilo třech bohoslužeb, a byli i tací, kteří odhadovali, že přišlo tolik lidí, kteří se ani nedokázali dostat na doslech.
Zjevně je nemožné říct zda je tento odhad správný, ale nemůže být daleko od pravdy; protože v jednu chvíli odpoledne jeden z našich přátel, který přišel příliš pozdě na to, aby získal vstup, pečlivě spočítal dav, který trpělivě stál venku a našel tam patnáct set lidí, zatímco všechny odpolední proudy lidí přicházely a odcházeli zklamaní, protože se nemohli dostat dovnitř.

ZAZNAMENÁVÁME tyto skutečnosti, protože tisk potlačuje pravdu, poskytuje falešné a zkreslené a naprosto nedůvěryhodné zprávy o shromáždění, a přesto byli nuceni přiznat, že bylo přítomno plných čtyři tisíce posluchačů a že se zdálo, že téměř všichni jsou s námi. (p.p. Množství posluchačů nehraje roli; naopak svědčí o nebezpečnosti Dowieho kultu, nikoliv o tom zda to co poslouchali bylo biblicky správné a v pořádku, zda to bylo zdravé učení, nebo se jednalo o texty manipulativně vytrhávané z kontextu a zneužité pro šíření nebezpečného sektářství a legalismu. Je zcela irelevantní jestli byli všichni jednomyslně mystifikování Dowieho nenávistnými a pomluvačnými proslovy proti těm lidem, kteří svědčili proti němu; podstatné je, že Dowie nepřijímal kritiku a nekomunikoval se svými oponenty a taky nakonec padl, protože časem vyšlo najevo jak nakládal s financemi Zionu, tedy že extrémně celou komunitu zadlužil a v podstatě z nich udělal otroky, ale způsobem vyděračským, tyranským a vykořisťovatelským, což měl společné s jeho součastníkem z Chicaga, Frankem Sandfordem. pp.)

BIBLICKÁ LEKCE V PÁTEK, 1. ZÁŘÍ, 20 H.

MNOHO stovek lidí ze Siónu zůstalo venku, aby předali místa cizincům, a hovořili s několika stovkami těch, kteří přicházeli a odcházeli.

Na konci týdne jsme překonali náročné období a odešli na několik dní odpočinku. Plánujeme se vrátit do boje příští Neděli, kdy Matky zionistických dětí budou mít příležitost vyjádřit svůj názor ohledně falešných obvinění, že Bůh nechrání své dcery v tisících domovů v Ziónu v čase jejich potřeby.

Právě jsme zrevidovali všechny stránky tohoto dokumentu a redakčně je připravili pro tisk a nemáme čas na další psaní, protože tyto řádky musíme poslat přes dvacet mil do Muskegonu v Michiganu zvláštním poslem, abychom mohou být zaslány včas pro vydání tohoto týdne.

 
Ať se Zión všude modlí za nás a za odvážné syny a dcery Zionu, kteří v Chicagu a v Mansfieldu, v Ohiu, a jinde, jsou předváděni "čaroději" a "bezcennými lékaři" na šibenici nemilosrdných lotrů Tisku (p.p. na pranýř), a před opovrženíhodné Soudy malé soudní pravomoci (p.p. angl. Courts of Petty Jurisdiction), kde jsou nalezeni agenti Mah-hah-bone a další podlí ďáblové zodpovědní za vedení.(p.p. Tyto výrazy v textu nebo proslovech jsou jedním z hlavních rozpoznávacích rysů sekty, protože sektáři vidí celý svět v nepřátelství proti nim, všichni je chtějí zničit, všichni je chtějí zrujnovat, všichni mají potřebu lhát a vymýšlet si, a ty svědectví, které vycházeli v novinách od podvedených věřících i nevěřících, kteří nalítli slibovaným uzdravením, nechali se zpoplatnit, ale nebyli uzdraveni - podle něj to všechno to byli lháři, kteří mají potřebu jednat podle. A soudy a vyšetřovatelé, kteří odhalují podvody, to všechno jsou satanem nastrčené instituce, které mají za cíl zničit Boží lid. V tomto nenávistném extrémismu vidíme hlavní rys - Zion je izolován od vnějšího světa, který představuje nepřekročitelné zlo: Musíte se rozhodnout jestli Budete plně se Zion city, nebo půjdete proti Bohu, buď zavrhnete vše světské, všechny novinové články a budete naslouchat jeno Dowieho hlasu, nebo jste podslí satani, kteří usilují o zničení Božího lidu. Dowie vidí svět černobíle a vyzívá k tomuto vidění také ostatní posluchače. Tento bezbřehý fanatismus je opravdu nebezpečný, protože může vést k velmi vyhraněným duševně a sociálně škodlivým postojům. Dowie vykazuje rysy patologické osobnosti, zřejmě duševně narušená osobnost. Pro veřejnost představoval nebezpečí, protože to co učil bylo stejně nebezpečné a škodlivé jako jsou současné moderní sekty. konec p.p.)

Nikdy se nevzdáme nepříteli: protože bitva je Pánova.

A co se týče našeho života, je "skryt s Kristem v Bohu", a ten Život je mimo dosah vrahovy dýky a kulka se nás nemůže dotknout.

Zión jde vpřed: protože Sloup ohně svítí jasně a posunuje se vpřed na čele Země Siónských vojsk, a vozy nebeské sestupují, aby nás potkaly, když se blížíme k vítězství. (p.p. Zdá se, že Dowie používá odkaz na oheň jinak než pentekostální křesťané. Zde je odkaz víc na starozákonní podobu ohnivého sloupu; je to připomínka Hospodinovy manifestace v čase, kdy Bůh vyváděl Izreale ze zajetí egypta a takto se Bůh zjevil také svým nepřátelům. Je třeba si uvědomit rozdílu mezi ohněm jak pentekostální křesťané ztotožňují oheň s Duchem Svatým ve spojení s druhým křtem Duchem Svatým, což je nebiblická podoba a definice křtu, a tu Dowie neměl na mysli. Takže zatímco pentekostální křesťané mluví o tomto křtu jako o ohni nebo o Duchu Svatém jako o zápalu pro Boha, Dowie jednoznačně mluví o starozákonní hrozivé podobě Hospodina, což je více k pravdě než zvrácená pentekostální definice Ducha Svatého jako ohně. Nejsou to totožné definice, nýbrž podstatně odlišné. konec pp.)

NÁŠ program na příští neděli je následující:

RÁNO v 11 —Předávání a posvěcení mladých dětí Bohu, a Výpověď matky v Ziónu o Boží záchranné milosti bez pomoci Lékařů.
ODPOLEDNE ve 3—Nové pronásledování a hanlivé popření spravedlnosti minulou středu, s dalším Bitím Nečistého Tisku a Vražedných Lékařů.(p.p Opět vidíme jak Dowie chápe "pronásledování", jako popírání kritiky, vyhýbání se komunikace s novináři a popírání spravedlnosti, když se nedokáže rozumně bránit proti nařčení z podvodů... Reaguje vlastně jako pachatel přestupku nebo zločinu, tím že se vyhýbá veřejnosti - a utíká před vnějším světem dovnitř Zionu, který má zcela pod kontrolou. Vlastně když se tam později pokusil proniknout Charles Fox Parham tak se ho pokusili zavraždit - "náhodou" spadl vodojem tam kde se Parham zrovna nacházel, protože se snažil převést následovníky Dowieho k sobě pod svůj vliv a vyvést je ze Zionu. Ale tato příhoda připomíná také událost v jiné sektě, zvané JonesTown pod vedením Jima Jonese - zavraždění kongresmana Leo Ryana a zranění několika dalších lidí na letišti. ... Vidíme tedy jak nebezpečné jsou sekty, a že je možné se jich včas vyvarovat, když rozpoznáme extrémní projevy členů sekty. pp.)

VEČER v 8 — Prohlášení o Poselství Ziónu Božím poslem v Ziónu, s Odhalováním denominačních lhářů.

BRATŘI, MODLETE SE ZA NÁS.

OZNÁMENÍ VYDAVATELE.

Příští číslo LISTŮ UZDRAVOVÁNÍ bude obsahovat úplnou zprávu o projevu Generálního dozorce na téma "Nové pronásledování sdruženými lháři tisku a vražednými hordami lékařů v soudních síních." Jelikož pravděpodobně bude velký zájem o tento časopis, žádáme, aby byly objednávky provedeny co nejdříve.
Speciální cena pro pobočkové církve a shromáždění (toto číslo pouze), 2,50 dolaru za sto kopií.
Adresa ŘEDITEL ZIONSKÉHO VYDAVATELSKÉHO DOMU,

 

                               1207 Michigan Avenue,

                                            Chicago,  111.

BIBLICKÁ TŘÍDA SIÓNU

Vedená. Diákonem Donielem Sloanem.

BIBLICKÁ LEKCE NA PÁTEK ZÁŘÍ, 20:00

Boží Pravda O Církvích.

1. Úvodní Poznámka—-Zjev. 1:9-11; 22:6-7. Nepsal Bůh knihu o církevní historii? Není církevní historie psána pro Boží pravé služebníky? Nepokrývají tyto církve rozsah proroctví?
2. Apostolská Církev—Kristus do r. 200 n. l.—Zjev. 2:1-7 Nebyl Bůh blízko první Církvi? Nehledali vždy svatou službu? Nečinili pokání a nezískali zpět ztracenou půdu?
3. Církev Otců—r. 200 až 400.—Zjev. 2:8-11. Nebyli to odvážní kazatelé pravdy? Nebyli za ni pronásledováni? Nezemřeli tisíce jako mučedníci?
4. Řecká Církev—r. 400 až do současnosti—Zjev. 2:12-17. Nemísila se s světem? Neplatil stát kazatele? Není Bůh proti jejich lžím?
5. Římskokatolická Církev—r. 600 až pád.—Zjev. 2:18-29. Nemůže Bůh vidět všechnu jejich zkázu? Není papež svádějící učitel? Nepřešla úplně na stranu ďábla?
6. Denominační Církve—1600 až Kristovo Zjevení.—Zjev. 3:1-6. Nejsou mrtvé a připravené zemřít? Nejsou nedbalé a neodmítají pokání? Nejsou slepé vůči blížícímu se Kristovu příchodu? (p.p. Čtu mezi řádky: Program naznačuje, že Dowie odmítal denominační církve, tedy všechny církve, které varovali před jeho učením; on lanařil jejich stoupence, takže jeho učení muselo vadit stejně jako učení Torbena Sondergaarda z The Last Reformation nebo aktivity stoupenců Poslední reformace vadili denominačním církvím, takže když se denominace distancovali od jeho učení nebo ho označili za heretika, tak on si to vysvětloval tak, že oni jsou ti oklamaní odpadlíci co dělají kompromisi se světem, protože byli svedení satanem a nejsou schopni vnímat pravdu. Hlavní je, že Dowie jediný měl pravdu, on jediný byl posel - prorok Boží a apoštol, ten Elijáš a o chvíli později také "Mesiáš", takže v podstatě mimo Zijón nebylo možné najít spasení, protože jen on znal cestu. ... pp.)
   
7. Zion—Podobný první církvi—Od současnosti až do vytržení.(p.p. Termín naznačuje, že Dowie převzal učení Nelsona Darbyho o vytžení, respektive ho převzal po Ewardovi Irvingovi; Dowie mluví o Zionu jako o ní: o dceři či nevěstě Kristově... pp.)—Zjev. 3:7-13. Neodporuje ji muž? Neposlouchá Boha? Nedá ji Bůh zapravdu? (p.p. neobhájí ji Bůh?)
8. Populární Církve—Od současnosti až po Velkou Tribulaci.—'Zjev. 3:14-22. Není z nich Bůh už otráven? Copak se nechlubí tím, že mají vše, co chtějí? Nebude je Bůh trestat soudem? Pán, náš Bůh, je Bohem, který spravuje církev.

BIBLICKÁ LEKCE NA NEDĚLI 3. ZÁŘÍ, 13:30.
Boží Nejvyšší Testy Lásky.

1. Test Nálady.—Ef. 4:31-32. Neměli bychom být laskaví pod pobouřením? Může být člověk zahořklý a zároveň odpouštějící?

2. Test Motivu.—Heb. 13:5-6. Nemůže být člověk spokojen s málem? Nepomáhá Bůh všem, kdo se Ho bojí?

3. Test Postavení.—Fil. 2:2-4. Nejdou mnozí k ďáblu kvůli přílišné úctě? Není sebepreferování běžnou chybou?

4. Test Ovládání.—Kaz. 6:9-12. Není většina lidí v pokušení být ješitná? Není život příliš krátký na takové hlouposti?

5. Test Chování.—1. Petr 4:3-5. Nečekají ostatní, že budeme dělat to, co oni? Když se jim zkříží cesta, nezneužijí toho?

6. Test Ambice.—2. Kor. 5:8-12. Nesmí se člověk nelíbit lidem, aby se líbil Bohu? Nezdá se člověk věrný Bohu divný lidem?

7. Test Nucení.—1. Petr 2:20-23. Není křesťan povolán trpět pro Krista? Jaký příklad nám zanechal Kristus k následování?

8. Test Nevinnosti lásky.—2. Kor. 10:3-6. Neznamená chodit podle těla být plný představ? Lze soudit podle vnějšího zdání a být pravdivý?

9. Test zbožnosti - Tit. 2:11-12. Učí nás milost vyhýbat se hříchu? Máme opustit vzezření zla?

10. Test účelu - Fil. 4:8-19. Jaké dobré věci jsou nám dány k zamyšlení? Když se zamýšlíme nad správnými věcmi nejsme obdarováni požehnáním?

11. Test síly lásky - Fil. 4:10-13. Co nemůže člověk snést kvůli Ježíši? Pokud někdo zná Boha, neposune se pro Něj dál?

12. Test důvěřivosti - Řím. 4:19-22. Existuje důvod nevěřit tomu, co Bůh říká? (p.p. Toto tvrzení předpokládá, že následovník Dowieho učení věřil tomu že Dowie je opravdu Boží muž poslaný od Boha. Nikdo nezpochybňoval jeho slova, protože to bylo nežádoucí, zpochybňovat slova "Božího posla". Takový slepě věřící je člověk, který už ztratil rozlišovací schopnost a byl zcela pohlcen sektářským učením. V tomto ohledu bylo učení Dowieho totožné s učením Charlese Parhama, který je považován za zakladatele pentekostalismu, a je v tomto ohledu totožné s mnoha sektama z hnutí víry. Mezi řádky je tedy skryto, že posluchač má bezmezně důvěřovat Dowiemu a přijmout vše co Dowie řekl. konec pp.) Není Bůh schopen a ochoten udělat vše, co řekl?

13. Test odvahy - Řím. 15:12-14. Jak moc bude člověk důvěřovat Kristu? Jakou naději naplňuje Duch svatý?

14. Test odolnosti - 2 Tim. 2:3-7. Není dobrý voják statečný při nepřízni osudu? Nemá jednota myšlení vliv na to, co dělá vojáka dobrým? Boží svatý lid je lidem lásky zkoušeným. (p.p. Zde opět jednota myšlení znamená, stejně jako jakémkoliv jiném sektářském učení jako jsou sekty hnutí víry, nekritické přemýšlení. V hnutí víry je to také očerňováno jako duch kritiky, náboženský duch, atd. a vytváří se agresivní postoj vůči lidem, kteří chtějí přemýšlet a jsou opatrní nebo pečliví během toho co co poslouchají slova kazatele, aby sami rozlišovali co je od Boha a co ne. Takže ano jsou nebezpeční, stejně jako dnešní charismatičtí křesťané, Nová apoštolská reformace a hnutí víry. Toto jsou hlavní rozpoznávací znaky. Jednota myšlení zde je chápána jinak než v první církvi, kde bylo učeno zdravé myšlení, zde je jednota myšlení prostředkem tyrana a despoty k ovládnutí a zvládnutí skupiny slepě důvěřujících, naivních věřících k tomu, aby z nich vyždímal duši až do posledního haléře. Zde je jednota myšlení interpretována tak, že jení žádoucí samostatné přemýšlení nebo kritika, natož vznášení pochybujících otázek. ).