Proč je Aristotelés důležitý pro křesťanskou teologii?

"Proč je Aristotelés důležitý pro křesťanskou teologii?"

Tato otázka zazněla na jedné křesťanské skupině s cílem propagovat katolický směr, možná luteránství (na přiložené video jsem se nedíval).

 

Zde jsou obecné odpovědi:

 

Aristotelés je pro křesťanskou teologii důležitý z několika důvodů:

 

Filozofický vliv: Aristotelova filozofie, zejména jeho logika, metafyzika a etika, měla obrovský vliv na středověkou křesťanskou teologii. Křesťanští myslitelé jako Tomáš Akvinský se snažili zkombinovat Aristotelovu filozofii s křesťanskou teologií, což vedlo k významnému rozvoji teologických myšlenek.

 

Přirozené teologie: Aristotelés přinesl do křesťanské teologie pojem přirozeného zákona a přirozeného poznání, což ovlivnilo diskuse o vztahu mezi Božím zjevením a lidským rozumem. Tomáš Akvinský se pokusil integrovat Aristotelovu myšlenku přirozeného poznání s křesťanskou naukou o zjevení.

 

Kosmologie: Aristotelova kosmologie, která byla dominantním paradigmatem v antickém světě, ovlivnila středověkou křesťanskou teologii. Avšak tato kosmologie byla později významně revidována v důsledku objevů z oblasti přírodních věd, zejména v době renesance a následně v době osvícenství.

 

Etika: Aristotelova etika, zvláště jeho pojmy jako jsou ctnosti a štěstí, poskytovala křesťanským myslitelům užitečné koncepty pro reflexi nad křesťanskou etikou a morálkou.

 

Celkově lze říci, že Aristotelova filozofie poskytla křesťanské teologii bohatou základnu pro reflektování a formulování teologických myšlenek a doktrín. Nicméně, křesťanská teologie nebyla jen pasivním příjemcem Aristotelových myšlenek, ale často je přetvářela a přizpůsobovala křesťanské víře a naukám.

 

Na jaký křesťanský směr tedy měl Aristoteles vliv?

Aristotelés měl vliv na širokou škálu křesťanských směrů a tradicí, především v průběhu středověku. Mezi hlavní směry, na které měl vliv, patří:

 

Scholastika: Aristotelésova filozofie měla zásadní vliv na vývoj scholastického myšlení ve středověku. Scholastika se snažila zkombinovat křesťanskou teologii s filozofií, přičemž Aristotelova filozofie poskytovala důležitý rámec pro systematické myšlení a argumentaci.

 

Tomismus: Tomáš Akvinský, jeden z nejvýznamnějších středověkých teologů, výrazně ovlivnil aristotelský myšlenkový rámec. Jeho syntéza aristotelské filozofie s křesťanskou teologií se stala známá jako tomismus. Tomáš Akvinský se snažil integrovat Aristotelovu filozofii do křesťanského myšlení a zdůrazňoval možnost harmonie mezi rozumem a vírou.

 

Augustiniánství: I když Augustin měl v některých otázkách odlišné názory od Aristotela, jako například v otázce poznání a hříchu, Aristotelova filozofie přesto ovlivnila některé aspekty augustiniánského myšlení. Augustin byl ovlivněn platónskou tradicí, ale i v jeho díle lze nalézt reflexi nad Aristotelovými myšlenkami.

Mystika: Aristotelova filozofie ovlivnila i některé proudy křesťanské mystiky, zejména prostřednictvím jejího vlivu na intelektuální klima středověku.

Celkově lze říci, že Aristotelova filozofie ovlivnila široké spektrum křesťanských směrů a tradic, a to jak v teologických, tak i v filozofických diskusích a debatách.

 

Kdo z protestantských směrů přijal Aristotelovu filozofii nebo teologii Tomáše Akvinského?

Mezi protestantskými směry není přijetí Aristotelovy filozofie nebo teologie Tomáše Akvinského tak rozšířené jako v katolické tradici. Nicméně existují určité proudy protestantismu, které měly vztah k myšlenkám Aristotela a Tomáše Akvinského:

 

Luteránství: Martin Luther a další reformátoři měli kritický postoj k scholastické teologii a aristotelské filozofii, kterou považovali za příliš intelektuální a odtrženou od Bible. Luther zdůrazňoval víru založenou na Bibli a jednoduchost křesťanského života. Nicméně někteří luteránští teologové později přijali některé aspekty aristotelské filozofie, jako například Philipp Melanchthon.

 

Kalvinismus: Kalvinismus, stejně jako luteránství, měl tendenci odmítat scholastiku a aristotelskou filozofii. John Calvin kladl důraz na biblickou autoritu a suverenitu Boží vůle, což vedlo k menšímu zájmu o aristotelskou metafyziku nebo filozofii.

 

Anglikánství: V anglikánské tradici lze nalézt různé postavy s různým postojem k aristotelské filozofii. Někteří anglikánští myslitelé mohli být ovlivněni aristotelskými myšlenkami, zejména v dobách, kdy byly aristotelské myšlenky široce respektovány v intelektuálním světě.

 

Celkově lze říci, že zatímco někteří jednotlivci a proudy v rámci protestantské tradice mohli přijmout určité aspekty Aristotelovy filozofie nebo teologie Tomáše Akvinského, jako celek protestantismus nebyl tak silně spojen s těmito myšlenkami jako katolicismus. Protestanti obecně zdůrazňovali autoritu Bible a jednoduchost víry, což často vedlo k odmítnutí složitých filozofických systémů jako je tomismus.

Důkazy o gramotnosti židů ve starověku

 Setkal jsem se s naprosto neuvěřitelným tvrzením, že židé ve starověku se nevzdělávali a nebyli znalí písma. Písmo Svatí se prý předávalo jen ústní tradicí.

Zde tedy odpovídám na otázku zda byli židé, kteří žili v době proroků a krále Davida, gramotní. Ano. Byli. Ještě známe z bible další příběhy ze staršího období, kdy například Josef, syn Jákobův, syn Izákův, syn Abrahamův byl vysoce postaveným správcem v říši Egyptské. Je vyloučené, že by byl nevzdělaný.

Židé měli od starověku vysokou úroveň vzdělání a znalost písma byla považována za velmi důležitou. Užití písma je doloženo v biblických textech, které obsahují mnoho příkladů psaného slova, jako jsou svitky Písma, dopisy a zápisy o různých událostech.

Přikázání obsažená v Tóře a celkově v hebrejských Písmech, včetně paměti na vyjití z Egypta a vzdělávání v historii izraelského lidu, měla pro židy velký význam. Tyto příběhy a přikázání byly předávány ústně i písemně a byly součástí výchovy a vzdělání.

Vyučovací systém v židovské kultuře zahrnoval různé úrovně autority a vzdělání. Kněží a učenci měli zvláštní povinnost vzdělávat a vyučovat ostatní členy komunity. Výuka probíhala nejen v synagogách a chrámech, ale také v domácnostech, kde rodiče předávali své znalosti svým dětem. Záznamy ukazují, že vzdělání a výuka byla součástí židovského života a kultury již od starověku.

Důkazy

1. Archeologické nálezy:

   • Svitky od Mrtvého moře, nalezené v Qumránských jeskyních, jsou významnými archeologickými nálezy, které obsahují písemné texty na různých materiálech, včetně papyru, pergamenů a bronzu. Tyto svitky poskytují další důkazy o gramotnosti a písemné kultuře starověkých židovských komunit.
     
   • Hliněné tabulky: Například v Tell al-Amarna (Egypt) byly nalezeny diplomatické dopisy z 14. století př. n. l., které obsahují různé jazyky včetně akkadštiny, chetštiny (jazyk Chetitů) a kanaánského jazyka. Tyto dopisy poskytují důkazy o existenci písemné komunikace a gramotnosti v té době.
   • ostraka (ostraky? střepy keramiky): V archeologických nalezištích v Jeruzalémě byly nalezeny keramické střepy s nápisy z hebrejského období 7. až 6. století př. n. l. Tyto ostraka obsahují krátké záznamy, což naznačuje, že i běžní lidé byli schopni psát a komunikovat písemně.

2. Historické záznamy:

   • Záznamy z jiných civilizací: Například egyptské a mezopotámské záznamy obsahují zmínky o kontaktu s Izraelem a jeho obyvateli, včetně zmínek o obchodu, diplomacii a vojenských střetech. Tyto záznamy naznačují, že izraelité měli schopnost komunikovat a vést písemné záznamy.

3. Biblické texty:

   • Starý zákon: Texty jako Tóra, Knihy proroků a další části Starého zákona poskytují interní důkazy o vzdělání a gramotnosti židů. Například v Knize Exodu je popsáno, jak Mojžíš přijal Desatero, což svědčí o důležitosti písemného záznamu přikázání. Též jsou zde zmínky o královských kancelářích a knihovnách, což naznačuje, že i větší část populace měla přístup ke gramotnosti a vzdělání.

Tyto důkazy poskytují podporu pro existenci gramotnosti a vzdělání mezi židy v době proroků a krále Davida a ukazují, že psané záznamy byly běžnou součástí jejich kultury a společnosti.

 

 

Pro milovníky Darbyho a dispenzacionismu

Často se mluví od Nelsonovi Darbym, který byl vůdce Plymouthských bratrů v Anglii. Pokusil jsem se o něm něco zjistit a extrahovat data. Toto čtení bude rozdělené na dvě části.

1. Tvrzení a obecné fakta nebo spekulace poskytnuté softwarem LLM

2. Analýza a zhnutí anglického zdroje, který si můžete přečíst

https://lifecoach4god.life/tag/was-j-n-darby-a-calvinist/

Tag: Was J. N. Darby a Calvinist?

The Calvinistic Heritage of Dispensationalism By Dr. Thomas Ice

1. LLM: Tvrzení a spekulace

John Nelson Darby zemřel ve věku 82 let. Narodil se 18. listopadu 1800 a zemřel 29. dubna 1882.

Křesťanská skupina známá jako Plymouthští bratři, vedená N. Darbym, vznikla v 19. století. Přesnější datum vzniku je spojováno s událostmi kolem roku 1827, kdy se N. Darby spojil s dalšími věřícími v Plymouthu, Anglie, aby zformovali novou náboženskou skupinu. Tato skupina se postupně stala známou jako Plymouthští bratři, nebo také jako Darbyisté. Jejich učení mělo vliv na různé směry protestantského křesťanství, zejména na dispensacionalismus a premilenialismus.

Víra Plymouthských bratří měla své kořeny v metodistickém hnutí, které inicioval John Wesley a jeho bratr Charles Wesley. Nicholas Darby a někteří další členové Plymouthských bratří byli původně součástí metodistické církve. Nicméně, během 19. století, zejména v období kolem roku 1827, došlo k oddělení těchto lidí od metodismu kvůli různým teologickým názorům a interpretacím Bible. Toto oddělení vedlo k formování nové skupiny, která se později stala známou jako Plymouthští bratři. Takže i když měli Plymouthští bratři spojení s metodistickým hnutím a Johnem Wesleyem, jejich víra a učení se postupně odlišovaly od mainstreamové metodistické tradice.

Následně LLM spekuloval o roku 1927, takže se nejprve raději uchýlím k tomu co říká anglická wikipedie 

"John Nelson Darby (18. listopadu 1800 – 29. dubna 1882) byl anglo-irský učitel Bible, jedna z vlivných postav mezi původními bratry z Plymouthu a zakladatel Exklusivních Bratří."  Takže ta informace výše není pravdivá.

O Charlesovi Grandisonovi Finneym (wikipedia):

"Finney byl nejlépe známý jako vášnivý obrozenecký kazatel v letech 1825 až 1835 v Burned-over District v Upstate New York a Manhattan, odpůrce presbyteriánské teologie staré školy, zastánce křesťanského perfekcionismu a náboženský spisovatel. Jeho náboženské názory ho vedly, spolu s několika dalšími evangelikálními vůdci, k podpoře sociálních reforem, jako je abolicionismus a rovné vzdělání pro ženy a Afroameričany. Od roku 1835 učil na Oberlin College of Ohio, která přijímala studenty bez ohledu na rasu nebo pohlaví. V letech 1851 až 1865 sloužil jako její druhý prezident a její učitelé a studenti byli aktivisté za abolicionismus, podzemní dráhu a všeobecné vzdělání."

LLM: Je třeba poznamenat, že oddělení, které vedlo ke vzniku Plymouthských bratří, nebylo přímo ovlivněno Finneyovou prací. To bylo spíše výsledkem vnitřních diskusí a rozdílných teologických postojů mezi některými členy metodistického hnutí v Anglii, zejména kolem Plymouthu, což vedlo k jejich odchodu a formování nové skupiny.

Charles Grandison Finney, stoupenec hnutí svatosti v USA, byl známý svým důrazem na osobní zbožnost a změnu života, která se projevovala oddělením od hříchu a dosažením svatosti. Jeho učení bylo často spojováno s legalismem, což znamená, že kladl silný důraz na lidské úsilí a skutky jako prostředek dosažení Božího uznání. Naopak, mnoho jiných teologů, zejména ti spojení s metodistickým hnutím v Anglii, se spíše zaměřovali na Boží milost a přijetí skrze víru v Ježíše Krista.

Proto je možné, že lidé spojení s Wesleyánstvím nebo jinými metodistickými frakcemi v Anglii kritizovali Finneyho učení (NEPODLOŽENO. ZDE BY MOHLO JÍT O SPEKULACI) jako příliš legalistické a odchýlené od důrazu na Boží milost. Tato kritika mohla být jedním z faktorů, které přispěly k odchodu některých jednotlivců od metodistického hnutí a ke vzniku skupiny známé jako Plymouthští bratři, kteří se spíše zaměřovali na důraz na Boží milost a víru v Ježíše Krista jako prostředek spasení.

John Nelson Darby se narodil do anglikánské rodiny a byl původně spojen s anglikánskou církví. Později se stal knězem v Církvi Irské (Church of Ireland), což je anglikánská církev v Irsku. Během svého života se však oddálil od tradičních denominací a stal se jedním z významných vůdců Plymouthských bratří.

Plymouthští bratři měli v rámci svého učení určité podobnosti s kalvinismem, zejména co se týče jejich přesvědčení o suverenitě Boží vůle a učení o vyvolení. Avšak Plymouthští bratři si zachovali svou vlastní identitu a byli často vnímáni jako samostatný směr v protestantském křesťanství, oddělený od hlavních denominací, včetně kalvinismu.

Darby byl aktivní v 19. století a publikoval mnoho důležitých spisů a článků během svého života, které měly vliv na teologické myšlení a na formování Plymouthských bratří. Mezi jeho díla patří komentáře k Bibli, teologické spisy a eseje, které reflektovaly jeho názory na různé aspekty křesťanské víry.

Některá z jeho děl zahrnují:

1. "Collected Writings of J.N. Darby" (Sbírka spisů J.N. Darbyho) - Tato sbírka obsahuje mnoho jeho důležitých spisů a článků, které byly publikovány v průběhu jeho života.

2. "Synopsis of the Books of the Bible" (Přehled knih Bible) - Darby publikoval tento komentář k Bibli, který poskytuje stručný přehled jednotlivých knih Bible a jejich obsahu.

3. "Lectures on the Second Coming of Christ" (Přednášky o druhém příchodu Krista) - Toto dílo reflektuje jeho učení o druhém příchodu Krista a eschatologii.

4. "The Hopes of the Church of God" (Naděje Církve Boží) - V této knize Darby diskutuje o nadějích a očekáváních církve z pohledu biblické proroctví.

Tato díla a další přispěla k formování učení Plymouthských bratří a měla vliv na protestantské teologické myšlení v 19. století.

Darby byl také kritizován za vytrhávání veršů z kontextu ve svých psaných dílech. Kritici tvrdili, že Darby používal selektivní čtení Biblí a interpretaci, aby podpořil své vlastní teologické názory, zejména co se týče eschatologie a nauky o církvi. Tato selektivní interpretace mohla vést k nedorozuměním a nesprávnému chápání biblických textů. Navíc, někteří kritici tvrdili, že Darbyho interpretace často chyběla důkladná exegese a nerespektovala kontext daných pasáží. Tyto kritiky byly součástí širších diskusí o jeho teologickém přístupu a ovlivnily vnímání jeho práce a dědictví v teologických kruzích.

(Poznámka: Pokud někdy narazíte na nějakého autora, který má sklon vytrhávat verše z kontextu a nemá hloubkovou exegezi, tak je zbytečné se dál zaobírat jeho myšlenkama, leda byste chtěli vyvrátit jeho omyly.)

2. Extrakt: Tag: Was J. N. Darby a Calvinist?

The Calvinistic Heritage of Dispensationalism By Dr. Thomas Ice

Z přiloženého článku je zřejmé, že John Nelson Darby měl s Calvinem společné názory na některé teologické otázky, zejména co se týče nauky o Boží suverenitě a soteriologie. Darby byl přesvědčen o predestinaci jednotlivců a zastával názory, které byly v souladu s Calvinistickou naukou o Boží volbě a milosti. Zároveň Darby odmítal Arminianismus a učení o svobodné vůli, což je další aspekt, který ho spojuje s Calvinismem.

V článku se uvádí, že Darby měl názory na predestinaci jednotlivců a odmítl arminianské učení o svobodné vůli. Měl za to, že svobodná vůle je stavem hříchu a že spása závisí na Boží suverénní milosti. Tyto názory jsou typické pro Calvinistickou teologii. Darby také byl pozván nedispenzacionalistickými Calvinisty, aby obhájil Calvinismus. To svědčí o jeho přesvědčeních a vlivu, který měl v Calvinistických kruzích.

Článek je obsáhlým pohledem na vývoj dispensacionalismu v Americe a jeho vazby na kalvinismus, zejména v rámci amerických denominací. Zahrnuje historii a významné postavy jako J. N. Darbyho, C. I. Scofielda a Lewise Sperry Chafera, stejně jako vliv institucí jako Dallas Theological Seminary. Dále se zaměřuje na vliv dispensacionalismu na různé denominace a jeho postavení v rámci amerického křesťanství v období po druhé světové válce. Tento článek nabízí důkladný pohled na to, jak se dispensacionalismus stal důležitou součástí amerického křesťanství a jak se vyvíjel v různých denominacích.

Darbyho a Calvinovu teologii spojovala důraz na Boží suverenitu a spása vyvolených. Darby sdílel s Calvinem také přesvědčení o nevyhnutelnosti Boží vůle a jeho absolutní suverenitě nad lidskými událostmi. Darby zdůrazňoval a aplikoval ve své vlastní interpretaci teologie Calvinovu nauku o predestinaci.

 

Z textu lze vyvodit následující body, které dokládají podobnost mezi učením Darbyho a kalvinismem:

1. Predestinace a vyvolení: Darby věřil v predestinaci k životu a vyvolení vybraných jedinců Bohem ještě před stvořením světa. To je patrné z citace: "I believe that predestination to life is the eternal purpose of God, by which, before the foundations of the world were laid, He firmly decreed... to deliver from curse and destruction those whom He had chosen in Christ out of the human race" (J. N. Darby).

2. Dispensacionalismus a kalvinismus: Text uvádí, že Darby a další členové Bratrstva přinesli dispensacionalismus do Ameriky a že tento pohled měl silné kalvinistické kořeny. Je zmíněno, že v mnoha ohledech byl Darby sám neoblomným kalvinistou a jeho interpretace Bible a dějin pevně spočívala na "masivním pilíři boží suverenity". Dále se hovoří o Calvinistických organizátorech konferencí, které hrály klíčovou roli v šíření dispensacionalismu, a o tom, jak tato tradice pronikla do Ameriky přes pastoráty a konference s významnými Calvinisty.

3. Spojení dispensacionalismu s Calvinismem v teologii Scofielda a Chafera: Scofield a Chafer, kteří byli hlavními postavami v šíření dispensacionalismu v Americe, byli oba vychováni jako presbyteriánské ministři. Scofield měl velký vliv na Chaferovu teologii, což ukazuje na spojení mezi jejich Calvinistickými kořeny a dispensacionalismem. Chaferův systematický teologický systém byl také popsán jako "neurčený, kalvinistický, premillennialní a dispensacionalní".

Tyto body společně ukazují na určitou konzistenci mezi učením Darbyho a kalvinismem.

 

Z textu lze vyvodit následující body, které dokládají podobnost mezi učením Darbyho a kalvinismem:

1. Premillennialism je logicky spojeno s Augustinianismem, což je starší termín pro kalvinismus.
2. Antropologické předpoklady premillennialismu jsou podobné antropologii Augustinianismu.
3. Emfáza na výběr a suverenitu Boží v premillennialismu odpovídá kalvinistickému přesvědčení o absolutní bezmoci jednotlivce pro vlastní obnovení a spásu.
4. Premillennialismus zdůrazňuje zvolení v současné době, což odpovídá kalvinistickému učení o zvolení jednotlivce.
5. Premillennialismus potvrzuje zásady současného Augustinianismu ve větším měřítku než to činí běžný Augustinianismus.
6. Základní teologické affinitě dispensacionalismu jsou kalvinistické.
7. První členové hnutí Brethren, včetně Darbyho, byli v teologii kalvinisté.
8. Darby učil o suverénní milosti jako nutnosti pro spasení.
9. Darby byl požádán, aby obhajoval kalvinismus na univerzitě v Oxfordu a ve městě Calvin - Ženevě.

Citace z článku podložené zdroji:

Citace 1: Zdroj: Samuel H. Kellogg, "Premilenialismus: Jeho vztah k nauce a praxi," Bibliotheca Sacra, XLV (1888), s. 253. Obsah: "Ale obecně," poznamenává Kellogg, "myslíme si, že lze správně říci, že logické vztahy premilenialismu jsou blíže spojeny s augustiniánskou než s jakýmkoli jiným teologickým systémem."

Citace 2: Zdroj: Samuel H. Kellogg, "Premilenialismus: Jeho vztah k nauce a praxi," Bibliotheca Sacra, XLV (1888), s. 254. Obsah: "Premilenialismus logicky předpokládá antropologii v podstatě augustiniánskou. Běžný kalvinismus potvrzuje absolutní bezmocnost jednotlivce pro vlastní regeneraci a vykoupení."

Citace 3: Zdroj: Samuel H. Kellogg, "Premilenialismus: Jeho vztah k nauce a praxi," Bibliotheca Sacra, XLV (1888), s. 257. Obsah: "Je zřejmé, že antropologické předpoklady, na kterých premilenialismus zdánlivě spočívá, musí nést s sebou odpovídající soteriologii."

Citace 4: Zdroj: Samuel H. Kellogg, "Premilenialismus: Jeho vztah k nauce a praxi," Bibliotheca Sacra, XLV (1888), s. 258-59. Obsah: "Augustiniánská příbuznost eschatologie premilenialistů je ještě zjevnější. Nic není výraznějšího než důraz, s jakým premilenialisté neustále trvají na tom, že současná dispensace je striktně volitelná."

Citace 5: Zdroj: Samuel H. Kellogg, "Premilenialismus: Jeho vztah k nauce a praxi," Bibliotheca Sacra, XLV (1888), s. 256. Obsah: "Jedním slovem můžeme říci, že premilenialisté jednoduše potvrzují o makrokosmu to, co obecné augustiniánství potvrzuje pouze o mikrokosmu."

Citace 6: Zdroj: C. Norman Kraus, Dispensacionalismus v Americe: Jeho vzestup a vývoj (1958), s. 59. Obsah: "Přihlédneme-li k tomu všemu, musíme stále zdůraznit, že základní teologické příbuznosti dispensacionalismu jsou kalvinistické. Většina mužů zapojených do konferenčních pohybů Bible a proroctví přihlásila se ke kalvinistickým vyznáním víry."

Citace 7: Zdroj: Max S. Weremchuk, John Nelson Darby (1992), s. 237, pozn. 25. Obsah: "Na úrovni teologie," říká historik Bratrů H. H. Rowdon, "byli nejstarší Bratři kalvinisté do muže."

Citace 8: Zdroj: J. N. Darby, "Poznámky k Římanům," v Sbírce spisů J. N. Darbyho (1971), 26: 107–8. Obsah: "Takové je rozvinutí tohoto principu suverénní milosti, bez něhož by nebyla zachráněna ani jedna duše, neboť nikdo nerozumí, nikdo nehledá Boha, nikdo z vlastní vůle nepřijde, aby mohl mít život. Soud je podle skutků; spása a sláva jsou ovocem milosti."

Citace 9: Zdroj: W. G. Turner, John Nelson Darby: Biografie (1926), s. 45. Obsah: "Bylo to o mnoho dříve (asi v roce 1831), kdy F. W. Newman pozval pana Darbyho do Oxfordu: období památné veřejně pro jeho vyvrácení odepření doktrín milosti Dr. E. Burtona, bezpochyby držené reformátory, a prohlášené nejen Bucerem, P. Martyrem a biskupem Jewellovem, ale i v článcích IX—XVIII Anglikánské církve."

Citace 10: Zdroj: Harold H. Rowdon, Kdo jsou Bratři a má to význam? (1986), s. 205–07. Obsah: "Vyvrátil 'dokonalost' Johna Wesleye, k radosti Švýcarské svobodné církve." Darby byl oceněn medailí cti vedením Ženevy.

 

 

 

 

 

 

Iveta Slováčková zablokována během Šabatu " kvůli 'sobotě' "

Tak pokud si dobře pamatuji její jméno. Tak jsem ji zablokoval právě teď. Až do posud nebyl důvod, chovala se tolerantně a nijak mě nedráždila. Jinak svědkové E. G. Whiteové alias členové Církve adventistů sedmého dne podle mě zastávají neskutečně legalistické postoje. U téhlé osůbky jsem ti prostě řekl a dost, protože vůbec nechtěla naslouchat argumentům. Ani si je poslouchat. Naprosto jednoduchý a základní požadavek nutný pro jakýkoliv náboženský dialog je, aby ta druhá strana se alespoň namáhala přečíst si nebo poslechnout argumenty. Nejen v případě této ženy, ale i jiných, kteří na tom byli mnohem hůře, je to jako házet hrách na zeď, odrazí se zpátky. Takže jaká byla situace. Naprosto jednoduchá. Já už dlouhodobě zastávám názor, že Šabat je biblické přikázání, které je dobré dodržovat a bylo by dobré ho dodržovat v souladu s tím kalendářem jak to mají židé, tedy podle gregoriánského kalendáře v pátek od západu slunce až do druhého dne do západu slunce. Trvám jen na jasné terminologii a dobrovolnosti. Jinak naprosto uznávám Šabat jako platné Boží nařízení vhodné a užitečné i pro křesťany, jen nepovinné. Pokud někdo nechce nebo nemůže, tak ať se kvůli tomu netrápí. Apoštol Pavel toto zdůraznil, že nikdo kvůli podobným věcem nemá být souzen.

Mimochodem, věděli jste že v druhé polovin 19. století byl "Šabat" povinný pro křesťany v USA? Nemysleli ale skutečný šabat, nýbrž neděli. Měli na to dokonce nařízení.

Proto jsem se naštval (a nevylučuji, že ji někdy zase odblokuji, ale nevím no, když někdo skálopevně trvá na tom že popírám Šabat a nechce naslouchat a argumenty ho nezajímají, tak takovou osobu asi nemá smysl odblokovávat. Lidi se totiž nemění!).

A o co vlastně šlo. Šlo o to, že jsem napsal, že překlad slova Šabat jako sobota je nesprávný a vede k mylným a zavádějícím překladům a dám vám rovnou ukázku takového vadného překladu.

Zdroj článku:

The Religious Aspects of the 1893 Columbian Exposition: A Case Study of Interreligious Interaction and Religious Pluralism in the Public Square - The Religious Aspects of the 1893 Columbian Exposition: A Case St.pdf 

Valid original / validní originální text:

Původní text mluví o Šabatu a z textu je jasně patrné že jde o svátek odpočinku.

Následně ale v českém nevalidním překladu se ztrácí pointa a věty zní "divně" a nelogicky. Toto jsem popisoval I. Slováčkové a ptal jsem se ji zda umí anglicky nebo zda stojí o to, abych ji to poslal. Ona neodpovídala a ignorovala to i na opakovanou výzvu, když jsem napsal, že neumí naslouchat.

Zde je tedy důkaz a nesprávně přeložený text (Example of INVALID TRANSLATION!):

"Kontext pozorování neděle v pozdním devatenáctém století Před rokem 1880 byly zákony ve všech státech Spojených států navrženy tak, aby omezily aktivity v neděli a prosazovaly dodržování soboty. Tyto zákony byly dodržovány v různé míře před tímto obdobím, ale docházelo k změně v aktivitách, které Američané chtěli provádět v neděli, a dodržování zákonů se snižovalo. Dodržování nedělního odpočinku kleslo po občanské válce částečně kvůli rozvoji dopravy a ekonomiky, což umožnilo nakupování, cestování a další volnočasové aktivity v neděli. Již od 60. let 19. století se zákony o neděli měnily jako reakce na prosazování menšinových náboženských praktik. "V roce 1868 povolilo alespoň soukromou práci patnáct států židům, sedmidenním baptistům a adventistům sedmého dne" (Jonas 1961: 95). 

Ideál čtvrtého přikázání a obavy z změn ve společnosti poskytly motivaci organizacím, které dodržují sobotu, aby obnovily a směřovaly k obnovení přísnějšího dodržování soboty. Americká asociace soboty byla založena v roce 1888 s "veřejně prohlášeným cílem... utažení a vynucení zákonů o neděli" (106). Jonas poznamenal, že "Mezi lety 1888 a 1904 bylo předloženo do Kongresu nejméně dvacet osm návrhů zákonů týkajících se nějakého aspektu regulace neděle" (108). Většina z 28 návrhů zákonů zmíněných Jonasem byla předložena Kongresu s cílem nařídit konkrétní omezení aktivit v neděli ve Washingtonu, D.C."

Důkaz jsem vám poskytl. Naprosto jasný. Slovo Sabbath tedy Šabat překládají jako sobota, ačkoliv anglicky je to označení pro neděli. Sami vidíte jak ty věty jsou nesmyslné. Navíc problém není samotný fakt, že Slováčková neměla pravdu, problémem je, že neměla zájem si vyslechnout argumenty protistrany a neústupně a bez důkazů stála za svým. To je celý problém. Je to problém osobnosti. Navíc ještě překrucovala má tvrzení o Šabatu, která se týkaly pouze překladu, ne dodržování. Mě osobně nedává komunikace s takovým člověkem žádný přínos. Nejdříve jsem ji propustil z přátel na FB, aby mě přestala sledovat a komentovat moje příspěvky. A když i přesto se pustila do mě, že neuznávám Šabat a bla bla bla. Tak až teprve potom jsem ji bloknul. Nevěděl jsem že rozvázání z přátel nestačí, že bude otravovat dál...

Můj názor je, že s Adventisty sedmého dne je zbytečné ztrácet čas, komunikace funguje asi tak jako se Svědky sedmého dne... I když i s těmi to jde lépe, protože u nich existuje pár samostatně uvažujících a dokázali se od organizace Svědků Jehovových odtrhnout.

Shalom.

EDIT:

Lukáš Zolotěnko je další zablokovaný. Stejný případ jak ta Slováčková. Snaží se argumentovat a vůbec si nepřečetl článek. Prostě vůbec neví o čem jsem psal. Zaslepený fanatismus.

anketa - téma: hřích, hříšníci, svatost a odpuštění hříchů

Dotazník. Prosím vyplňte anketu, kterou jsem připravil. Zajímá mě jaký je názor mezi denominacema na téma odpuštění hříchů a vnímání hříšníků. Nezařazení letniční a charismatici, označte se prosím jako církev charismatická, i když tam není pro vás položka jako nezařazený, protože tam není na to přímo kolonka a otázku názor na jazyky jsem tam nedal, jednak jsem zapomněl, druhak to není přímo k tématu a už je to dost dlouhý.

Jak odolat nástrahám ďábla - duchovním útokům. Nepouštějte zlo do svého života

List Efezským 6 kapitola

Pro ty z nás, kteří jsme prošli dokonalým brainwashingem pentekostálního hnutí a zejména charismatrických hnutí... napadlo vás někdy, že tak často citované verše z Ef 6:10... o duchovním boji jsou hrubým způsobem vytrženy z kontextu? Ne? Podívám se dnes na pravý význam toho o čem náš drahý apoštol Pavel psal.

Apoštol Pavel v Listu Efezským hovoří o duchovním boji a potřebě vybavit se Boží zbrojí, abychom v něm obstáli. Co přesně Pavel myslel duchovním bojem si dneska vysvětlíme. V kontextu, který popisujete, mluví o tom, že naše válka není proti tělesnému nepříteli, ale proti duchovním silám zla (Efezským 6:12). Na první pohled se zdá, že je řeč o jakýchsi skrytých okultních silách, které proti nám vedou duchovní útoky. Z charismatického prostředí jsme mnohokrát slyšeli toto:

Pavel vyjadřuje nutnost nasadit si Boží zbroj, aby mohli odolat v den zlého a stát pevně (Efezským 6:13). Zbrojí popsanou Pavlem jsou pravda, spravedlnost, připravenost evangelia míru, víra, spása a Boží slovo, což je meč Ducha (Efezským 6:14-17).

Nyní se pokusím podat vyváženější pohled s ohledem na to co předchází tomuto úseku:

Pavel varuje, že ďábel je aktivní a snaží se pohltit ty, kdož nejsou pevně zakotveni ve víře (1. Petrův 5:8). Tento boj není jen o fyzickém aspektu, ale o duchovním. Ďábel je popisován jako lstivý pokušitel, který se snaží odlákat pozornost od pravdy, což může znamenat nejen Boží slovo, ale také schopnost vidět naší vlastní pýchu nebo od vlastní omyly a ničit tak Boží dílo.

Podíval jsem se na řecký text a interlineární překlad (možná NASB? na biblehub.com).

Výraz "πάλη" (palē) znamená doslova "boj" nebo "zápas". Ve verši 12 je překládán jako "zápas" (ang. wresling, jindy se uvádí struggle) v tradičním výkladu. Mohl by existovat alternativní výklad tohoto termínu, který by se více zaměřoval na jiný aspekt duchovního boje, ale ve většině překladů je interpretován jako "zápas" nebo "boj".

Celkově je význam tohoto verše spojen s duchovním bojem a nutností obléct si Boží zbrojí, aby křesťané mohli odolat léčkám (pokušením) ďábla a jeho duchovním silám. Tradiční výklad této pasáže zdůrazňuje důležitost duchovní přípravy a pevného postavení v Boží síle. 

Co tvoří kontext Ef 5

15 Be very careful, then, how you live—not as unwise but as wise, ¹⁶ making the most of every opportunity, because the days are evil.

"Velmi dávejte pozor na to jak žijete, ne jako nemoudří, ale jako moudří, využívajíce každé příležitosti, protože dny jsou zlé."

 

Co tvoří kontext Ef 6

"6 Děti, poslouchejte své rodiče, neboť to je správné. 2 ‚ Cti svého otce i matku‘—což je první přikázání s příslibem— 3 ‚aby se ti dařilo a abys dlouho žil na zemi.‘

4 Otcové, nepopouzejte své děti k hněvu, ale vychovávejte je ve výcviku a vyučování Pána.

5 Služebníci, poslouchejte své pozemské pány s úctou a strachem a s upřímným srdcem, stejně jako byste poslouchali Krista. 6 Poslouchejte je nejen proto, abyste získali jejich přízeň, když vás mají na očích, ale jako otroci Kristovi, plníce vůli Boží z celého srdce. 7 Služte celým srdcem, jako byste sloužili Pánu, ne lidem, 8 protože víte, že Pán každému odmění za každé dobro, které činí, ať je otrokem nebo svobodným.

9 A vy páni, jednejte s vašimi otroky stejně. Nevyhrožujte jim, protože víte, že ten, který je jejich Pánem i váš, je na nebesích, a není s ním náležitost osobám."

 

Pozor, ať vás někdo neklame, slovo palé neznamená "válka" a už vůbec ne v kontextu verše.

Slovo palé může mít různé interpretace v závislosti na kontextu, ve kterém je používáno. Zatímco slovo "válka" často evokuje silné a negativní konotace spojené s konfliktem, ničením a strachem, slovo "boj" může být vnímáno více jako vytrvalý úsilí, odhodlání a vytrvalost ve tváři obtíží.

Tato informace je pro vás důležitá proto, že každý si musí hlídat co pouští do svého podvědomí za informace, aby v sobě nenechal zasít semeno strachu a nepokoje, nebo aby nepodlehl dezinformacím, nebo falešným učením. Hlavní ale je, že slovo válka má potenciál přinést neklid, stres a strach. Ne že by bylo špatné mluvit o válce pokud objektivně skutečně hrozí, avšak apoštol Pavel v kontextu listu Efezským opravdu nemluví o válce, ale o schopnosti čelit pokušením a vytrvat ve víře a pravdě.

Je důležité, aby kazatelé a lidé obecně byli obezřetní při používání slov a vybírali je s ohledem na jejich potenciální dopad na posluchače. Použití slov jako "válka" může skutečně vyvolávat strach a nebezpečí, zatímco slova jako "boj" mohou být motivující a povzbuzující. Ve skutečnosti obchodníci dobře znalí marketingu útočí na lidské emoce jako je strach a hněv (pocit nespravedlnosti) a snaží se je protlačit, aby mohli svůj obsah (video, kázání) dostat k vám. Abyste se stali odběrateli a to i za cenu manipulace a dezinterpretace.

Apoštol Pavel zdá se použil slovo "πάλη" (palē), což lze přeložit jako "boj" nebo "zápas", a nikoli explicitně slovo "válka". Jeho záměrem bylo vyjádřit potřebu duchovního úsilí, vytrvalosti a odhodlání v tváři duchovních bojů a obtíží, nikoli vyvolávat strach nebo paniku.

Je důležité, aby slova, která používáme, odrážela naše hodnoty a úmysly a nevyvolávala zbytečný strach nebo negativní emoce. Pokud sledujeme videa a kázání s potenciálem vyvolat strach, pak takové videa mají u citlivých jedinců mohou vzniknout problémy se spaním, noční můry, výkyvy nálad, silné radikální emoce nebo černobílý pohled na svět a psychóza. Použití slov s ohledem na jejich kontext a konotace je klíčové pro komunikaci, která je podporující, povzbuzující a konstruktivní. Učme se od biblických apoštolů jak používali slova a jak často, v jakém kontextu i jaký byl jejich pravý význam a účel.

Jak často se v apoštolských listech vyskytují slova satan, ďábel a démon?

Kolikrát se v apoštolských listech vyskytuje slovo satan?

Ve Starém zákoně se v Apoštolských listech slovo "satan" vyskytuje 19krát.

Zde je tabulka s výskyty slova "satan" v Apoštolských listech:

List	Výskyt slova "satan"
1. Korintským	2x
2. Korintským	0x
Galatským	0x
Efezským	1x
Filipenským	0x
Koloským	0x
1. Tesalonickým	0x
2. Tesalonickým	0x
1. Timoteovi	1x
2. Timoteovi	2x
Titovi	0x
Filemonovi	0x
Židům	1x
Jakubův	2x
1. Petrovi	1x
2. Petrovi	0x
1. Janovi	1x
2. Janovi	0x
3. Janovi	0x
Jidášovi	0x

Celkem: 11 výskytů slova "satan" v Apoštolských listech.

Pavel sám použil toto slovo ve svých dopisech asi 7x.

Překvapivě, ani jednou (❕) v dopisech apoštolů není použito slovo démon, byď se na některých místech vyskytuje alternativa k duchovním mocnostem:

1. "Mocnosti" (Efezským 6:12)
2. "Protivník" (1. Petrovi 5:8)
3. "Pokušení" (Jakub 4:7)
4. "Zlý duch" (1. Janovi 4:1)
5. "Satan" (1. Petrovi 5:8)

Kde se vyskytuje slovo satan v dopisech apoštolů

Samozřejmě, zde jsou citace s výskyty slova "satan" v Apoštolských listech:

1. Korintským 5:5: "vydejte toho člověka satanu pro zkázu těla, aby byl zachráněn duch v den Páně Ježíše."

2. Korintským 7:5: "neboť jen na chvilku se strhněte k modlitbě, potom se zase vraťte k tomu, co vás dříve sjednávalo, aby vás satan nezkušeným neovládl pro vaši nezdrženlivost."

Efezským 4:27: "a nedávejte místo ďáblu."

1. Timoteovi 1:20: "mezi nimiž jsou Hymenaios a Alexandros, které jsem vydal satanu, aby byli potrestáni a naučili se, že mají znevažovat Boha."

2. Timoteovi 2:26: "a aby se probudili a vysvobodili z léčky ďábla, který je zajal podle své libovůle."

Jakub 4:7: "Poddejte se tedy Bohu. Postavte se proti ďáblu, ať utíká od vás."

Jakub 4:10: "Povyšte se před Bohem, a on se vás povýší."

1. Petrovi 5:8: "Buďte střízliví, bděte. Váš protivník, ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil."

Židům 2:14: "Proto také děti mají podíl na krvi a těle, aby smrtí překazil toho, který má moc smrti, toho je ďábel."

Jejich souvislost byla připravena podle českého ekumenického překladu Bible.

Kladli jste si někdy v životě tuto otázku?

Proč apoštolové nemluvili o démonech nebo vymítání démonů, když charismatická (zejména charismaticky-pentekostální) a pentekostální (letniční) hnutí kladou na vymítání démonů důraz?

Uvědomili jste si, že apoštolové se vyjadřovali specifickým jazykem své doby, který byl ale velmi morální, láskyplný a ohleduplný a neobsahuje prvky moralismu nebo legalismu? Tedy některé prvky moralismu můžeme spatřovat například u Ježíšovi kritiky Farizeů, ovšem Ježíš vždy mluvil pravdu a usvědčoval bezbožníky (farizeje a zákoníky), kteří svou spravedlnost pouze předstírali. Je pravda, že Ježíš i Jan Křtitel občas použili ostrý jazyk jako "plemeno zmijí!", aby usvědčili svévolníky (tj. hříšníky) z nepravosti, kdežto "hříšníky" (záměrně s uvozovkama), kteří činili pokání ospravedlňoval. Je to nesmírně důležité, protože v dnešní době je mnoho křesťanů, zpravidla mezi charismatiky, ale ostatní skupiny nemusí být vyjímkou, je tak silný moralismus a legalismus, zneužívání jazyka proti člověku, jehož cílem je sejmout dotyčného a "zabít" ve smyslu zbavit víry a života toho dotyčného. Protože když se jedná o útok proti víře a milosti, ze které ten člověk žije, z milosti odpuštění hříchů, jde vždycky o legalismus... Ovšem někdy může být opravdu těžké rozlišit kdy se jedná o svobodu z milosti a kdy o hříšnou nevázanost. To vyžaduje dialog a naslouchání, čas na vysvětlení myšlenek. Protože pokud nepoznáme (biblické) argumenty a tíhneme k odsouzení toho o čem nic nevíme, jsme zrovnatak stejní jako farizejové, kteří chtěli zabít, aniž by si vyslechli argumenty.