Přispívání na chrám ve starém zákoně

V Starém zákoně lze nalézt několik situací, kdy lidé dobrovolně přispívali na stavbu nebo údržbu chrámu či svatyně. Některé z těchto událostí jsou:

1. Stavba přenosného stanu shromáždění: Izraelité dobrovolně přispívali materiály pro stavbu přenosného stanu shromáždění, který sloužil jako místo setkávání s Bohem během jejich putování pouští. Tento příběh je popsán v knize Exodus kapitoly 25-31,35-36.

2. Stavba prvního chrámu v Jeruzalémě: Za vlády krále Davida a jeho syna Šalomouna lidé dobrovolně přispívali na stavbu prvního pevného chrámu v Jeruzalémě. Tento proces je podrobně popsán v knize 1. Paralipomenon (1. Kronik) kapitoly 29.

3. Obnova chrámu za vlády krále Joziáše: Lidé přispívali na opravu a obnovu chrámu, který byl zanedbán a zchátral za předchozích vládců. Tento úkon je zmíněn v 2. Paralipomenon (2. Kronik) kapitole 24.

4. Obnova chrámu za vlády krále Jóšijáše: Podobně jako v případě Joziáše byly shromážděny peníze na obnovu chrámu, který byl zanedbán. Tento úkon je zmíněn v 2. Paralipomenon (2. Kronik) kapitole 34.

5. Stavba druhého chrámu po návratu z babylonského zajetí: Lidé dobrovolně přispívali na stavbu druhého chrámu v Jeruzalémě po návratu z babylonského zajetí. Tento proces je popsán v knize Ezdráš kapitoly 1-3 a knize Nehemijáš kapitoly 7-8, 10-12.

6. Financování obětních obřadů a údržby chrámu: Izraelité také dobrovolně přispívali na financování obětních obřadů a údržby chrámu a svatyně, což je zmíněno v různých pasážích Písem, jako je například 1. Paralipomenon (1. Kronik), 29:9 nebo 2. Paralipomenon (2. Kronik) kapitoly 24-31 nebo Nehemjáš 10-12, 10:32-39.

Toto jsou některé z hlavních situací, kdy je v Bibli zaznamenáno dobrovolné přispívání lidí na stavbu a údržbu chrámu či svatyně.

Časové rozestupy mezi jednotlivými událostmi

Časové rozestupy mezi jednotlivými událostmi v Bibli mohou být poměrně značné. Zde jsou odhady těchto rozestupů:

1. Stavba přenosného stanu shromáždění: Tato událost se odehrála během pobytu Izraelitů v poušti po jejich vysvobození z egyptského otroctví. Přesný časový rámec není přesně specifikován, ale traduje se, že tato událost se datuje do doby přibližně 15. století př. n. l.

2. Stavba prvního chrámu v Jeruzalémě: Stavba prvního chrámu za vlády krále Šalomouna probíhala v 10. století př. n. l. Počáteční období Davida a stavby Příbytku shromáždění bylo několik desetiletí před touto událostí.

3. Obnova chrámu za vlády krále Joziáše: Tato událost se odehrála během vlády krále Joziáše v 7. století př. n. l., konkrétně v době jeho reformy, která měla obnovit náboženský život v Izraeli.

4. Obnova chrámu za vlády krále Jóšijáše: Stejně jako v případě Joziáše, i obnova chrámu za vlády Jóšijáše se datuje do 7. století př. n. l., konkrétně do pozdní fáze jeho vlády.

5. Stavba druhého chrámu po návratu z babylonského zajetí: Po návratu z babylonského zajetí začala stavba druhého chrámu v 6. století př. n. l. Tato událost následovala po dobu, kdy Izraelité byli v babylonském zajetí.

6. Financování obětních obřadů a údržby chrámu: Tyto události se odehrály v průběhu různých obdobích izraelských dějin, od počátku existence prvního chrámu až po dobu po návratu z babylonského zajetí a následující období obnovy.

Je třeba si uvědomit, že tyto odhady jsou založeny na historických pramenech a interpretacích biblických textů a mohou se lišit v závislosti na konkrétních teologických a historických názorech.

Povzbuzování k příspěvku na chrám

v Bibli existují různé pasáže, které povzbuzují Izraelity k přinášení obětí a darů pro podporu chrámu a jeho služebníků ve svatyni. Tyto pasáže můžeme nalézt jak v Zákonech, tak i v Knihách historických a Prorockých knihách. Zde jsou některé příklady:

1. Exodus 25:1-2: "Pán díval se na Mojžíše a řekl: 'Řekni Izraelitům, aby mi přinášeli oběti; přijímějte tyto oběti ode všech, kdo cítí v srdci vůli dávat.'"

2. 2. Mojžíšova (Exodus) 35:4-5: "Tehdy Mojžíš řekl celému shromáždění Izraele: 'Toto je to, co Pán přikázal: Vezměte si ze svého majetku obětní dary pro Pána.'"

3. 2. Kronik (2. Paralipomenon) 24:4-5: "Poté se král obrátil na celý Izrael a řekl jim: 'Uložte pokyn Pána, svého Boha, abyste dávali příspěvky ke stavbě chrámu Pána, tak jak jsem přikázal svým otcům a odřekl Pána vám.'"

4. Nehemjáš 10:32-33: "Také jsme se zavázali každý, že každoročně přispějeme tři zlaté šekely na údržbu domu našeho Boha, posvěcený chléb pravidelné oběti, pravidelnou oběť, svátky novoluní a svátky posvátné, na oběti pokojné pro dům našeho Boha."

5. Nehemjáš 12:44: "A v tentýž den byly ustanoveny úředníci nad pokladnice, pokladnice pro dary, obětní dary, pravidelné oběti a třetiny, aby sbírali do nich od polí měst díly předepsané zákony pro kněze a levity."

Tato nařízení a povzbuzování jsou důležitou součástí biblických textů a ukazují, že Izraelité byli aktivně povzbuzováni k finanční podpoře chrámu a jeho služebníků.

Frekvence

Co se týče frekvence příspěvků či chrámové daně, zdá se, že to byla pravidelná a opakující se povinnost. Podle poskytnutého textu byla daň původně příležitostná, ale později se opakovala častěji. Po návratu z babylonského zajetí byla proměněna v každoroční povinnost.

Frekvence odvádění této daně se měnila v závislosti na historickém období a na specifických podmínkách.

Takže i když nemáme přesné časové intervaly mezi jednotlivými příspěvky, je zjevné, že odvádění chrámové daně bylo pravidelnou a opakující se povinností, která se měnila v závislosti na historickém kontextu a náboženských zákonitostech.

Výše daně

Zdá se, že chrámová daň, kterou Izraelité odváděli jednou za rok, byla částka, která by odpovídala asi čtyřem dnům práce průměrného dělníka. Tato daň byla zavedena pro podporu bohoslužebného provozu a údržbu chrámu. Měla povahu povinného finančního příspěvku, který byl spojen s náboženskými závazky a rituály té doby. Tyto peníze byly pak použity na financování různých aspektů náboženské praxe, včetně obětních obřadů a údržby chrámu.

Například po návratu z babylonského zajetí byla proměněna v každoroční povinnost, zatímco v době Spasitelově obnášela půl šekelu nebo didrachmu. Didrachma je starověká řecká mince, která měla hodnotu dvou drachem. Toto slovo pochází z řeckého "δίδραχμα" (didrachma), což doslova znamená "dvě drachmy". Didrachma byla široce používaná v antickém Řecku a později i v římské říši a byla to mince vyrobená ze stříbra. Dvě didrachmy byly obvykle rovny čtyřem denárům. Pro představu: V Římě za vlády císaře Augusta (27 př. n. l. - 14 n. l.) byla průměrná mzda nekvalifikovaného dělníka kolem jednoho až dvou denárů denně. Denní mzda byla obvykle dostatečná na základní potřeby, ale nedokázala poskytnout dostatečné zabezpečení pro mimořádné výdaje, jako byly nemoci, nebo pro přežití v případě nezaměstnanosti.