Ohledně doktríny Jednou spasen, provždy spasen a odmítnutí Kalvínistického vyznání (15. století) + Helvetské vyznání (19 st.) + Změna jmen Jednoty Bratrské - něco málo o husitské církvi
Moravští bratři, také známí jako Jednotní bratři nebo Unitas Fratrum, byli protestantským hnutím, které vzniklo v 15. století na území Moravy a části Slezska. Jejich teologické pozice byly v mnoha ohledech odlišné od kalvinismu a také od Johna Wesleyho metodismu.
Co se týče doktríny "jednou spasen provždy spasen," tento koncept je typický pro kalvinismus a jeho nauku o predestinaci. Kalvinisté věří, že ti, kteří jsou vyvoleni Bohem, jsou spaseni a nemohou ztratit svou spásu. Tato nauka je známá jako "perseverance of the saints" nebo "neústupnost svatých."
Naopak, John Wesley a metodisté měli odlišný pohled na tuto otázku. Wesley byl zastáncem nauky o "svobodné vůli" a tvrdil, že člověk má svobodnou vůli a může se rozhodnout přijmout nebo odmítnout spásu. Jeho nauka o úplném posvěcení zahrnovala víru v proces, kde se věřící mohou postupně stávat svatšími a bližšími Bohu.
Moravští bratři měli své vlastní teologické postoje, které byly ovlivněny Janem Hussem a jeho učením. Zdůrazňovali společenství, lásku k bližnímu a evangelizaci. Jejich nauka o spásě měla specifické rysy, které se lišily od kalvinismu i metodismu.
Celkově lze říci, že Moravští bratři měli vlastní teologickou identitu, která se odlišovala od kalvinismu i metodismu, a nemohli by být považováni za blízké kalvínskému přesvědčení ohledně doktríny "jednou spasen provždy spasen."
Moravští bratři měli specifický pohled na nauku o spasení, který se lišil od některých jiných protestantských směrů, včetně kalvinismu a metodismu. Jejich nauka byla založena na učení Jana Husa a měla několik charakteristických rysů:
Důraz na víru a milost: Moravští bratři zdůrazňovali důležitost víry a milosti v procesu spásy. Věřili, že spása je dar od Boha a že člověk nemůže získat spásu prostřednictvím svých vlastních skutků, ale skrze víru v Krista a Boží milost.
Společenství a bratrská láska: Měli silné společenství a kladli důraz na lásku k bližnímu. Věřili, že křesťané by měli žít v bratrské jednotě a pomáhat si navzájem.
Evangelizace: Moravští bratři byli aktivní v evangelizaci a misijní činnosti. Věřili, že by měli sdílet evangelium s ostatními a přivádět lidi ke Kristu.
Ovoce Ducha svatého: Stejně jako jiní křesťané věřili, že věřící by měli nést ovoce Ducha svatého, což zahrnuje křesťanské ctnosti a kvality jako láska, trpělivost a sebeovládání. To však nebylo považováno za způsob, jak si získat spásu, ale za důsledek života v Kristu.
Úplné posvěcení: Co se týče úplného posvěcení, Moravští bratři měli koncepci posvěcení, která se v určitém ohledu podobala učení Johna Wesleyho. Věřili, že křesťané by měli směřovat k dokonalosti a posvěcení, což bylo spojeno s růstem v víře a vztahem s Bohem. Nicméně, jejich konkrétní pojetí úplného posvěcení mohlo mít své vlastní charakteristiky a zdůraznění.
Celkově lze říci, že Moravští bratři měli komplexní učení o spasení, které zahrnovalo víru, milost, lásku k bližnímu, a chtěli nést ovoce Ducha svatého. Jejich pohled na úplné posvěcení mohl mít některé podobnosti s učením Johna Wesleyho, ale byl součástí širšího kontextu jejich teologické tradice.
Omlouvám se za případnou nesrovnalost v mé předchozí odpovědi. Rád bych upřesnil, že Moravští bratři se odlišovali od kalvinismu v tom, že zdůrazňovali víru a Boží milost jako způsob získání spásy. To znamená, že nesdíleli kalvínskou nauku o predestinaci, která tvrdí, že ti, kteří jsou vyvoleni Bohem, jsou spaseni bez ohledu na své skutky.
Co se týče otázky o tom, jak mohl křesťan ztratit spasení podle Moravských bratří, jejich nauka byla pravděpodobně komplexní a mohla se lišit mezi jednotlivými teology této tradice. Obecně však Moravští bratři zdůrazňovali, že spasení je dar od Boha prostřednictvím víry a milosti, a ne prostřednictvím vlastních skutků. Skutky lásky a ovoce Ducha svatého byly považovány za důsledek spásy a vztahu s Bohem, nikoli za způsob, jak si získat spásu.
Jinými slovy, Moravští bratři nepropagovali názor, že křesťan by mohl ztratit spasení tím, že nedělá dostatek skutků lásky. Spása byla chápána jako dar, který se dostává na základě víry a Boží milosti, a neměla být závislá na lidských výkonech. Tato nauka byla odlišná od kalvínského učení o predestinaci, kde je spasení považováno za nezvratné a nezávislé na lidských činech.
Ano, lze říci, že Moravští bratři měli určitou podobnost s doktrínou "Jednou spasen provždy spasen," i když na odlišném základě než kalvinismus. Jejich víra byla postavena na Boží milosti a důrazu na víru, nikoli na predestinaci. Spása byla chápána jako dar od Boha, který se dostává na základě víry a Boží milosti.
Pokud jde o otázku odpadnutí od víry a herezi, Moravští bratři měli pravděpodobně své vlastní postoje k těmto tématům, které se mohly lišit od jiných protestantských směrů. V každém případě však věřili v důležitost víry a milosti pro získání spásy, a to bylo centrálním bodem jejich nauky. Herezi a odchylky od ortodoxní víry by mohly být považovány za problém, ale otázka, zda by to vedlo k ztrátě spásy, byla pravděpodobně komplexní a mohla se lišit mezi jednotlivými představiteli Moravských bratří.
Každopádně je třeba poznamenat, že postoje k těmto otázkám mohou být interpretovány různě v různých kontextech a dobových společenstvích. Moravští bratři měli své vlastní teologické důrazů a prioritu, které ovlivňovaly jejich chápání těchto otázek.
Bratrská jednota, známá také jako Jednota bratrská nebo Unitas Fratrum, byla protestantským hnutím, které vzniklo v 15. století, a měla své vlastní teologické postoje, které se lišily od kalvinismu a také od Johna Wesleyho metodismu.
Co se týče doktríny "jednou spasen provždy spasen," tento koncept je typický pro kalvinismus a jeho nauku o predestinaci. Kalvinisté věří, že ti, kteří jsou vyvoleni Bohem, jsou spaseni a nemohou ztratit svou spásu. Tato nauka je známá jako "perseverance of the saints" nebo "neústupnost svatých."
Bratrská jednota, na rozdíl od kalvinismu, měla teologii založenou na důrazu na svobodnou vůli člověka a víru jako prostředek k získání spásy. Věřili, že člověk má svobodnou vůli a může přijmout Boží milost a spásu prostřednictvím víry. To znamená, že jejich pohled na zachování spásy se lišil od kalvinistické nauky o neústupnosti svatých.
John Wesley a metodismus, na druhé straně, měli také odlišný pohled na otázku zachování spásy. Wesley zdůrazňoval proces růstu v víře a úplného posvěcení, což bylo spojeno s postupným stáváním se svatšími a bližšími Bohu. Tento pohled se také lišil od kalvinistické nauky o predestinaci a neústupnosti svatých.
Celkově lze říci, že Bratrská jednota měla své vlastní teologické pozice ohledně spasení, které se lišily od kalvinismu a také od metodismu. Jejich nauka byla postavena na důrazu na víru a Boží milost a nezahrnovala kalvinistickou doktrínu o neústupnosti svatých.
Omlouvám se za nepřesnost v mé předchozí odpovědi. Bratrská jednota měla své vlastní teologické postoje k otázce spasení, a to v kontextu 15. století. Jejich nauka o spasení byla založena na následujících principech:
Důraz na víru a milost: Bratrská jednota zdůrazňovala důležitost víry a Boží milosti pro získání spásy. Věřili, že spása je dar od Boha, který je přijímán vírou v Krista a Boží milostí.
Společenství a bratrská láska: Měli silné společenství a kladli důraz na lásku k bližnímu. Věřili, že křesťané by měli žít v bratrské jednotě a projevovat lásku vůči druhým.
Ovoce Ducha svatého: Stejně jako jiní křesťané věřili, že věřící by měli nést ovoce Ducha svatého, což zahrnovalo křesťanské ctnosti a kvality, jako je láska, trpělivost a sebeovládání. Tyto ctnosti byly považovány za projev života v Kristu.
Úplné posvěcení: Ohledně úplného posvěcení existuje shoda s učením Johna Wesleyho. Bratrská jednota věřila v proces posvěcení, kdy věřící postupně rostou v podobnosti s Kristem a stávají se svatšími. Tento pohled je podobný Wesleyho naukám o dokonalosti a růstu v víře.
Celkově lze říci, že Bratrská jednota měla pohled na spasení, který zdůrazňoval víru, Boží milost, společenství a ovoce Ducha svatého. Skutky a úplné posvěcení byly součástí jejich teologického učení, ale nebyly považovány za způsob, jak si získat spásu, nýbrž za výsledek života v Kristu a vztahu s Bohem. Tento pohled je v určitých ohledech podobný učení Johna Wesleyho a metodismu.
Je třeba poznamenat, že teologické postoje a učení Církve bratrské v 15. století mohly být různorodé, a proto může být obtížné poskytnout jednoznačnou odpověď na otázku o zachování spasení podle jejich víry. Nicméně, existuje několik obecných principů, které byly součástí jejich teologického dědictví:
Víra a milost: Církev bratrská zdůrazňovala důležitost víry a Boží milosti pro získání spásy. Víra byla považována za způsob, jak přijmout Boží milost a spasení.
Ovoce Ducha svatého: Podobně jako jiné křesťanské tradice, i Církev bratrská uznávala význam projevování ovoce Ducha svatého v životě věřících. To zahrnovalo křesťanské ctnosti a chování, které bylo v souladu s Boží vůlí.
Společenství a bratrská láska: Církev bratrská kladla důraz na společenství a bratrskou lásku mezi věřícími. Toto společenství bylo považováno za důležitý prvek křesťanského života.
Úplné posvěcení: Existoval pohled na proces úplného posvěcení, kde věřící postupně rostli v podobnosti s Kristem.
Důležité je, že Církev bratrská nezastávala kalvinistickou nauku o predestinaci, která tvrdí, že spasení je naprosto určeno Bohem a není ovlivněno lidskými skutky nebo volbami. To znamená, že neměli koncept "jednou spasen, provždy spasen" ve smyslu kalvinismu.
Odpadnutí od víry a hříchy byly pravděpodobně vnímány jako problém, ale postoj k tomu, zda by to vedlo k ztrátě spasení, byl pravděpodobně komplexní a mohl se lišit mezi jednotlivými představiteli Církve bratrské. Skutky lásky byly chápány jako projev života v Kristu a vztahu s Bohem, nikoli jako způsob, jak si získat spásu.
Na základě historického kontextu a učení Církve bratrské v 15. století by se dalo říct, že měli určitou podobnost s doktrínou "Jednou spasen provždy spasen," ačkoliv jejich učení nebylo postaveno na predestinaci, ale spíše na důrazu na Boží milost a víru. Byli to lidé víry a zdůrazňovali dar Boží milosti pro získání spásy. Ve smyslu, že víra a Boží milost byly považovány za klíčové pro spásu, by mohlo existovat podobenství s doktrínou "Jednou spasen provždy spasen."
Co se týče otázky odpadnutí od víry a víry v hereze, historické názory Církve bratrské byly pravděpodobně různorodé a mohly se měnit mezi jednotlivými představiteli a dobovými kontexty. Není možné jednoznačně říci, zda měli jednotní bratři přesně stejný postoj k těmto otázkám jako jiné křesťanské tradice.
Nicméně, obecně platí, že mnoho křesťanských tradic, včetně některých kalvinistických směrů, odsuzovalo herezi a pokládalo ji za potenciálně nebezpečnou pro víru. Někteří by mohli věřit, že věřící, kteří by uvěřili vážným herezím, by mohli čelit riziku ztráty spasení. Ale znovu zdůrazňuji, že to mohlo být interpretováno různě v různých teologických a historických kontextech, a není možné přesně určit, jaký byl postoj Církve bratrské v této otázce.
Církev husitská, vedená učením Jana Husa a následně rozdělená na různé frakce, měla své vlastní teologické postoje k otázce spasení a zachování víry. Nicméně, v mnoha ohledech měla určitou podobnost s Moravskými bratry a Bratrskou jednotou v důrazu na víru, Boží milost a spásu.
Důraz na víru a Boží milost: Ján Hus zdůrazňoval důležitost víry a Boží milosti pro získání spásy, podobně jako Moravští bratři a Bratrská jednota. Víra byla považována za klíčový prvek, který přijímá Boží milost a spásu.
Ovoce Ducha svatého: Církev husitská, stejně jako ostatní křesťanské tradice, uznávala význam projevování ovoce Ducha svatého v životě věřících. To zahrnovalo křesťanské ctnosti a život v souladu s Boží vůlí.
Úplné posvěcení: Existoval pohled na postupné posvěcení a růst v podobnosti s Kristem, což bylo podobné konceptu úplného posvěcení, jaký měl John Wesley a metodismus.
Je třeba poznamenat, že konkrétní postoje a učení uvnitř Církve husitské mohly být různorodé, a existovaly různé frakce s různými teologickými názory. Většina husitů však zdůrazňovala víru, Boží milost a význam Ducha svatého, což mohlo vést k podobnému pojetí zachování víry a spásy jako u Moravských bratří a Bratrské jednoty.
Celkově lze říci, že Církev husitská měla některé podobné prvky v jejím učení o spasení a zachování víry jako Moravští bratři a Bratrská jednota, a to zejména pokud jde o důraz na víru a milost.
Církev bratrská, známá také jako Jednota bratrská nebo Unitas Fratrum, byla založena v Českých zemích v 15. století. Konkrétně byla založena v roce 1457, kdy byla přijata Jednotná kostnická církevní zřízení. Toto datum je považováno za oficiální vznik Církve bratrské. Jejími zakladateli byli především Jan Rokycana, Petr Chelčický a další reformátoři, kteří se inspirovali učením Jana Husa a usilovali o reformu církve v Českých zemích. Církev bratrská hrála významnou roli v náboženských a společenských dějinách Českých zemí a stala se jedním z předchůdců moderních českých evangelických církví.
Církev bratrská prošla několika změnami jména v průběhu své historie. Původně byla známá jako "Jednota bratrská" (Unitas Fratrum), ale později se její název měnil v reakci na různé historické a politické události. Zde je několik důvodů, proč došlo ke změnám názvu:
Zákon o toleranci (1781): V roce 1781, císař Josef II. vydal Zákon o toleranci, který zaručoval náboženskou svobodu a uznání pro různé náboženské skupiny, včetně Církve bratrské. V tomto kontextu změnili název na "Evangelická církev helvetského vyznání," aby více odpovídali novým právním požadavkům.
Období pronásledování: Během některých období byla Církev bratrská pronásledována a potlačována, což mělo za následek změnu názvu. Například během rekatolizace v českých zemích byla církev označována různými jmény, aby se skryla.
Restaurace a obnovení: Po obdobích pronásledování a potlačení byla církev obnovena a název se často vrátil k původní "Jednota bratrská" nebo používal různé varianty, které odrážely její historickou kontinuitu s původními Jednotami bratrskými.
Celkově byly změny jména Církve bratrské často ovlivněny historickými a právními událostmi, které církev procházela. Odrážely také její snahu přizpůsobit se novým podmínkám a získat uznání v různých obdobích historie.
"Helvetské vyznání" (též známé jako Helvetská konfese) bylo jedním z hlavních vyznání víry přijímaných Evangelickou církví helvetského vyznání (která byla v té době jednou z oficiálních názvů Církve bratrské). Toto vyznání mělo své kořeny ve švýcarské reformaci a bylo charakteristické několika hlavními rysy:
Kalvinský vliv: Helvetské vyznání bylo ovlivněno reformačními myšlenkami Jana Kalvína, zejména jeho naukou o predestinaci a reformovanou eucharistií. To znamená, že víra Evangelické církve helvetského vyznání měla kalvinistický charakter.
Důraz na Svaté písmo: Vyznání zdůrazňovalo autoritu Bible jako základního pramene víry a praktiky. To bylo v souladu s reformačním zásadou "sola scriptura" (pouze Písmo).
Akceptování tří sacramentů: Helvetské vyznání uznávalo tři sakramenty: křest, Večeři Páně a kněžské svěcení.
Odmítání transsubstanciace: Toto vyznání odmítalo katolickou nauku o transsubstanciaci (přeměně chleba a vína při Večeři Páně) a místo toho přijímalo reformovanou nauku o Večeři Páně.
Důraz na Boží svrchovanost: Vyznání zdůrazňovalo Boží suverenitu a predestinaci, což byly charakteristické prvky kalvinismu.
Helvetské vyznání bylo vydáno jako součást procesu přizpůsobení se novým náboženským podmínkám v Českých zemích v souvislosti s vydáním Zákona o toleranci v roce 1781. Tím se církev snažila získat oficiální uznání a náboženskou svobodu v rámci Habsburské monarchie. Charakteristickým rysem byl kalvinistický teologický základ vyznání, což ho odlišovalo od jiných českých náboženských tradic, včetně těch, které měly kořeny v díle Jana Husa.
Ano, podle Helvetského vyznání, které přijala Evangelická církev helvetského vyznání (Církev bratrská) v roce 1781, bylo dovoleno křtít novorozeňata. Křest byl jedním ze tří uznávaných sakramentů v tomto vyznání, a byl prováděn i na novorozencích. Tento postoj byl v souladu s reformovaným teologickým učením, které dovolovalo křest i dětem.
V reformované tradici, ke které patřila i Církev bratrská v té době, byl křest považován za známku Božího zaslíbení a začlenění do církve, a to nejen pro dospělé, ale i pro děti. Věřilo se, že křtem byly děti přijímány do společenství věřících a měly právo na duchovní výchovu v rámci církve. Toto učení bylo v souladu s naukou reformátorů, jako byl Jan Kalvín, a bylo zdůrazňováno v reformovaných církvích.
Omlouvám se za způsobení nedorozumění. Je důležité si uvědomit, že přechod k názvu "Evangelická církev helvetského vyznání" v roce 1781 a zahrnutí kalvinistického vyznání neznamená, že se celá doktrína Církve bratrské změnila. Mělo to spíše právní a organizační důvody spojené s úsilím získat náboženskou svobodu v rámci Habsburské monarchie.
Přechod k názvu "Evangelická církev helvetského vyznání" byl součástí snahy Církve bratrské získat oficiální uznání od státních autorit, a to včetně císařského zákona o toleranci. To však neznamenalo, že celá doktrína církve se změnila na kalvinismus nebo že by změnila svou základní nauku o spasení na predestinaci.
Některé části Církve bratrské mohly být ovlivněny kalvinistickými prvky, zejména v období, kdy byl přijat název "Evangelická církev helvetského vyznání." Nicméně, byla to stále náboženská tradice s vlastními důrazmi a interpretacemi víry, a neměla jednotnou doktrínu "jednou spasen, provždy spasen" ve smyslu kalvinismu.
Celkově byl přechod k názvu "Evangelická církev helvetského vyznání" více spojen s praktickými záležitostmi týkajícími se uznání a náboženské svobody, než s podstatnými teologickými změnami v její doktríně.
Během období pronásledování a rekatolizace v českých zemích byla Církev bratrská často označována různými jmény, aby se skryla před církevními i státními úřady. Tyto alternativní názvy nejenže chránily členy církve před perzekucí, ale také umožnily její přežití a uchování. Některé z těchto názvů zahrnují:
Bohemian Brethren (Čeští bratři): Toto bylo anglické označení pro církev, které bylo často používáno v zahraničí.
Moravian Brethren (Moravští bratři): Toto označení bylo používáno v některých zahraničních kontextech a je odvozeno od regionu Morava.
Moravian Church (Moravská církev): Tento název byl používán v některých anglicky mluvících zemích.
Unity of the Brethren (Jednota bratří): Tento název byl také používán v zahraničních kontextech a zdůrazňoval jednotu církve.
Hidden Brethren (Skrytí bratři): Toto označení odkazuje na snahu církve skrýt se před pronásledovateli.
Tyto názvy byly používány v různých dobách a na různých místech, aby se Církev bratrská mohla vyhnout pronásledování a udržet svou existenci.
Žádné komentáře:
Okomentovat