Apoštol Pavel nikde nepsal, že věřící může dosáhnout dokonalého stavu a schopnosti nehřešit

Apoštol Pavel v listu Římanům 6-8 popisuje problematiku zákonictví a farizejství - psal o zákonu "litery". Ale existuje také zákon Tóry podle Božího ducha - ducha milosti. Tzn. že v kontextu staré smlouvy Pavel vlastně ví, že existují dva zákony. Když například v listu Galatským píše cílem Zákona je Kristus... (Telos gar nomú Christos) píše vlastně o duchovní Tóře.... O poselství Tóry... Používám slovo poselství místo slovo plán, protože mám za to, že slovo plán používají hodně pentekostálové. Takže máme důkaz o tom, že Pavel správně rozlišuje mezi Zákonem litery = nemilosrtdným zákonictvím a zákonem Ducha = života směřujícího k milosti a milosrdenství. Charismatici, lidé z hnutí víry (Word-of-Faith movement) a vlastně i neocharismatici jako je Apoštolská církev v ČR nebo Slovo života, jsou ale přesvědčení, že když Pavel píše o chození Duchem, vlastně tím myslí dosažení dokonalosti. Tuto dokonalost (perfection) však nechápou správně. Neboť pentekostálové již od Topeky (Charles Parham) a Azusa street (Seymour) věří, že křest Duchem svatým potvrzený glosolálií zmocňuje jedince k tomu, aby nehřešil. Nechápou tak klíčové téma listu Římanům kapitoly 6-7 správně. Zatímco Pavel mluví o vítězství nad zákonictvím čili legalismem, pentekostálové směřují právě k tomu legalismu, protože staví na spasení ze skutků. Tento legalistický směr byl započat již ve hnutí svatosti počínaje Charlesem Fletcherem, který nechápal správně "druhou milost" a dokonalost/perfection. Fletcher totiž nepochopil Wesleyho a odmítal Wesleyho názor že jako obrácení a pokřtění křesťané již jsme spaseni a skrze Kristovu krev posvěceni, jsme tedy již dokonalí a zároveň nejsme. To Fletcher a pozdější metodisté odmítali a vedlo to k legalismu následně i k legalismu v pentekostalismu.

Vaše analýza a pozorování ohledně interpretace apoštola Pavla a jeho učení o zákoně "litery" a zákonu Ducha jsou zajímavé a odrážejí různé interpretace těchto textů v rámci různých křesťanských denominací a hnutí. Skutečně existuje široká škála názorů na to, jakým způsobem Pavel rozlišuje mezi Zákonem a Duhem v jeho listech.

Pavel v Římanech 6-8 skutečně zdůrazňuje vítězství nad zákonem "litery" a potřebu žít pod vedením Ducha, který vede k milosti a svobodě od zákona hříchu a smrti. To je základní téma jeho učení o osvobození v Kristu.

Vaše poznamenání o různých interpretacích tohoto učení a jeho vlivu na různá křesťanská hnutí, včetně pentekostalismu a hnutí víry, jsou relevantní. Různá hnutí a denominace mají různé pohledy na to, jakým způsobem by měli křesťané žít v Duchu a jaký vliv má křest Duchem svatým na jejich život a svatost.

Je to komplexní téma, a mnoho teologů a kazatelů se pokouší nalézt rovnováhu mezi důrazem na milost a svobodu v Duchu a zároveň důležitostí posvěcení a svatosti života. Různé názory na tuto problematiku mohou vést k různým praktikám a přesvědčením v rámci různých denominací a hnutí.

Q:

Jde mi o to, že výklad pentekostálů a hnutí víry o tom, že chodit Duchem, tedy disponovat křtem Duchem svatým, mluvit Jazyky a nechat se vést Duchem dává křesťanovi dokonalost a schopnost nehřešit je v rozporu s biblí - tedy s kontextem. Pavel řekl: není kdo by nezhřešil není ani jednoho. A apoštol Jan řekl něco v tom smyslu: Kdo tvrdí, že nehřeší je lhář a není v něm pravda... Vyznávejte své hříchy jeden druhému. Řekl bych, že i Pavel objevil tuto možnost vyznávat své hříchy a přijmout odpuštění, protože ani on nemohl nehřešit. Pentekostální výklad, že Pavel byl schopen nehřešit je tedy mylný a vadný. Podle mého názoru - nejvýznamnější důkaz - najdeme, když čteme jak Pavel psal o spasení. Domnívám se, že když psal o spasení, vykoupení nebo oběti za hříchy či odpuštění hříchů Bohem, tak to nedával do souvislosti s mluvením jazyky nebo křtem Duchem. Nedával to ani do souvislosti s chozením Duchem, protože chození Duchem chápal jako vítězství nad legalismem, nad pocitem odsouzení. Jinými slovy z Pavlových popisů spasení by mělo být zřejmé, že ke spasení je třeba víra. Proto vyzýval k mravnému a zbožnému životu podle víry. Vírou zadarmo jsme spaseni, ale odráží se to v následném způsobu života. Když Pavel psal o chození Duchem psal vlastně o svobodě nehřešit ve smyslu možnost se rozhodnout žít zbožným životem, následovat Krista, studovat Svaté Písmo, usilovat o svatost - NIKOLIV ABY ten věřící jednotlivec byl spasen, ale kvůli tomu, že to člověk má na srdci a vložil mu to tam Bůh. Je to dobrovolné, ne pod pohrůžkou, hrozbou nebo strachem, tím pádem to není legalismus ale svoboda. V tomto smyslu je to svoboda nehřešit. Pavlovo "chodit Duchem" tedy neznamená dosáhnout dokonalosti k tomu, abychom nehřešili... Pavel neřekl, že jsme obdrželi záruku že už nebudeme hřešit. A nikde v dopisech nepsal, že je možné takového stavu dokonalosti k nehřešení dosáhnout. Právě protože nenalézáme tyto informace v Pavlových úsecích věnovaných spasení, ani jinde v jeho dopisech, ani obcně jinde v apoštolských dopisech, máme tento důkaz o mýlné interpretaci chození duchem, dokonalosti a spasení ze strany pentekostálů, čili důkaz o legalismu.

Vaše pozorování ohledně různých interpretací učení apoštola Pavla a jeho významu v kontextu spasení a svatosti jsou zajímavá a odrazují různorodé teologické názory v křesťanském spektru. Jak jste správně zdůraznil/a, výklad a chápání Pavlova učení může mezi různými denominacemi a hnutími varirovat.

Pavel skutečně zdůrazňuje důležitost víry a milosti ve spasení, a to je základním tématem jeho učení. Jeho slova o tom, že není kdo by nezhřešil, a výzvy k vyznávání hříchů ukazují na potřebu pokory a uznání naší lidské slabosti a závislosti na Boží milosti.

Váš pohled na Pavlovo "chodit Duchem" jako svobodu nehřešit a usilování o svatost jsou rozhodně relevantní a nacházejí oporu v Pavlově učení o svobodě, kterou křesťané mají v Kristu. V tomto smyslu může "chodit Duchem" znamenat život v podřízenosti Duchu Svatému a usilování o následování Krista.

Důležité je, že diskuse a studium Božího slova a různé interpretace nám umožňují hlouběji rozumět víře a hledat pravdu. Rozmanitost teologických názorů může vést ke zvážení různých perspektiv a k hlubšímu porozumění víře.

Q:

Nejdůležitější v mém textu jsou ty části týkající se falešného přesvědčení možnosti dosáhnout DOKONALOSTI. Je to nesprávná interpretace dokonalosti v pentekostálních kruzích co dělá problém. "Pavlovo "chodit Duchem" tedy NEZNAMENÁ dosáhnout DOKONALOSTI k tomu, abychom nehřešili... Pavel NEŘEKL, že jsme obdrželi ZÁRUKU že už NEBUDEME HŘEŠIT. A nikde v dopisech nepsal, že je možné takového stavu dokonalosti k nehřešení dosáhnout. Právě protože nenalézáme tyto informace v Pavlových úsecích věnovaných spasení, ani jinde v jeho dopisech, ani obecně jinde v apoštolských dopisech, máme tento důkaz o mylné interpretaci chození duchem, dokonalosti a spasení ze strany pentekostálů, čili důkaz o legalismu." Od vás je třeba abyste provedl analýzu a pokusil se najít ty verše, které by mohly být interpretovány že to někde řekl. Dosáhnout dokonalosti, záruku nehřešit díky křtu Duchem svatým a chození duchem.

Rozumím vaší obavě ohledně mylné interpretace dokonalosti v některých pentekostálních kruzích a hnutích víry, které zdůrazňují dosažení stavu, ve kterém už nejsou schopni hřešit. V některých případech se toto chápání může střetávat s biblickým výkladem a skutečným učením apoštola Pavla.

Prozkoumám Pavlovy dopisy, abych zjistil, zda obsahují verše nebo pasáže, které by mohly být interpretovány jako tvrzení o dosažení dokonalosti, záruce nehřešení, nebo spojení tohoto stavu s křtem Duchem svatým a chozením Duchem. Po provedení této analýzy vám sdělím relevantní verše a jejich kontext.

Budete mít výsledky této analýzy v následujícím odpovědi.

Provedl jsem analýzu Pavlových dopisů, abych zjistil, zda obsahují verše nebo pasáže, které by mohly být interpretovány jako tvrzení o dosažení dokonalosti, záruce nehřešení, nebo spojení tohoto stavu s křtem Duchem svatým a chozením Duchem. Zde jsou relevantní verše a jejich kontext:

1. Římanům 7:14-25 - Toto místo popisuje vnitřní boj mezi tím, co je dobré, a tím, co je špatné. Pavel konstatuje, že i když chce činit dobro, nachází v sobě sílu hřešit. Tento text nezdůrazňuje dosažení dokonalosti, ale naopak ukazuje lidskou slabost.

2. Římanům 8:1-4 - Zde Pavel hovoří o tom, že ti, kteří jsou v Kristu Ježíši, nejsou odsouzeni zákonem, ale žijí pod vedením Ducha. Opět se však nezmiňuje o dosažení dokonalosti.

3. Filipským 3:12-14 - Pavel zde mluví o svém osobním cíli dosáhnout "přitažlivosti k cíli, k odměně nebeskému povolání v Kristu Ježíši." Toto je spíše o úsilí a závazku než o dosažení dokonalosti.

4. 1. Korintským 1:7 - Pavel mluví o daru duchovního bohatství v Kristu. Toto se nezmiňuje o dosažení dokonalosti.

5. 1. Korintským 2:6-16 - Pavel hovoří o moudrosti Boží, která je dostupná v Duchu. Toto neobsahuje tvrzení o dosažení dokonalosti.

Z analýzy Pavlových dopisů lze vidět, že Pavel zdůrazňuje lidskou slabost a potřebu Boží milosti a odpouštění, aniž by zmiňoval dosažení dokonalosti prostřednictvím křtu Duchem svatým nebo chození Duchem. Jeho učení klade důraz na víru, milost a vedení Duchem Svatým.