Moudrost: O náboženských pokrytcích

úterý 10. června 2025

O náboženských pokrytcích

Nejprve analýza o co šlo

(sám se v tom už nevyznám, ale AI to nakonec shrnulo a ujasnilo)

Ve zkratce šlo v diskusi o nesouhlas s pohrdavým a rozdělujícím postojem některých věřících vůči jiným věřícím uvnitř církve. Ty jsi vyjádřil rozhořčení nad tím, že někdo označuje jiné členy sboru za "nevěřící", i když chodí do církve a věří – jen třeba jiným způsobem nebo méně „podle představy daného člověka“. Vadila ti ta arogance a povýšenost.

Lubomír Kubec se proti tomu ohradil s tím, že rozlišovat mezi věřícími a "nevěřícími" uvnitř církve je biblicky oprávněné. Podpořil to citacemi z Bible – například podobenstvím o pšenici a plevelu z Matouše, nebo výzvou k rozlišování duchů z 1. listu Janova. Tvrdil, že v církvích se míchají „praví věřící“ s těmi, kdo jen „vypadají jako věřící“, ale „jedou agendu antikrista“.

Ty jsi mu namítal, že:

přebírá roli soudce, kterou podle tebe nemá,
překrucuje Bibli a podsouvá ti něco, co jsi neřekl (např. že jsi mluvil o tom, že „nesmíme nikdy soudit“, což ty jsi neřekl),
používá biblické citace způsobem, který odvádí pozornost od podstaty tvé výtky – tedy že lidé by se k sobě neměli chovat pohrdavě, i když si myslí, že „vidí do duchovní situace druhých“.

Z tvého pohledu tedy:

jsi vůbec neřešil teologii nebo výklad Bible, ale chování a přístup lidí;
Kubec místo reakce na tuto výtku přesunul diskusi na teologickou úroveň a obvinil tě ze soudcování, přičemž sám posuzoval duchovní stav druhých.

Z jeho pohledu:

jsi prý ty začal „soudit“, když jsi jeho postoj označil za drzý, bezohledný, pokrytecký.

Shrnutí:
Ty jsi mluvil o lidském přístupu a etice – že označovat jiné věřící za nevěřící je arogantní a škodlivé. On místo toho začal obhajovat, že takové „rozlišování“ je biblické a nutné. Oba jste se tedy míjeli – mluvili jste každý o něčem jiném, a argumentace se postupně posunula do osobní roviny a obvinění z pokrytectví a překrucování.

V jednom příspěvku na FB mi vadilo, jak se někteří věřící pohrdavě vyjadřují o druhých věřících.

Nepsal jsem nic o tom, že nesmíme soudit, toto mi bylo později podsunuto, ačkoliv jsem to netvrdil. Prostě vadí mi, že lidi co se tváří jako silně nábožensky založení a furt se ohánějí biblí a citacema, ukazují tak málo ohleduplnosti nebo tolerance vůči ostatním lidem ve sboru. Možná ale tento člověk může. Každopádně já za sebe dodávám že už do žádné církve chodit nebudu, a to co je níže je prostě odstrašující příklad toho co bych tam mohl potkat.

Já:
Nevím kdo to je (Jack Kelley, autor citace), ale tohle tvrzení je neuvěřitelně bezohledné a drzé: "Téměř v každém sboru jsou věřící i nevěřící a je nemožné je od sebe rozlišit." fundamentalisté páchají často tolik škody... Hlavně, že Ježíš říkal: Nesudte abyste nebyli souzeni. Kor ty, kdo do církve nechodí. Povrchní lidé posuzují bez toho aniž by člověka hlouběji znali. Něco jiného je úsudek, na to má každý právo. Za mě je věřící každý kdo chodí i nechodí do církve at je to mormon nebo žid či Svědek Jehovův. Když použijeme slovo věřící, tak neposuzujeme jak. V kontextu církve, když to tedy řekne křesťan, tak se dá očekávat, že za nevěřícího považují pohana. Je to bezohlednost. A víte co, tihle a podobní lidé se často skrývají za lstivé řeči, že bud narušují konzistenci víry a biblické terminologie takto, nebo přímo zavedou termíny, které ale v jejich jazyku mají odlišný význam než je obvyklé v biblickém kontextu.

Lubomír Kubec psal mně:
Takže Ježíš byl neuvěřitelně drzý a bezohledný když řekl...
Předložil jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné člověku, který na svém poli zasel dobré semeno. Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozesel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, ukázal se i plevel. Přišli otroci toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?‘ On jim odpověděl: ‚Nepřítel člověk to udělal.‘ A otroci mu řekli: ‚Chceš tedy, abychom šli a posbírali jej?‘ On však řekl: ‚Ne, abyste snad při sbírání plevele nevytrhli z kořenů spolu s ním i pšenici. Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“
Matouš 13:24 - 30 (CSP)
V každém sboru (v každé místní Církvi) je takový "plevel", který tam zasévá nepřítel aby propašoval do Církví svoje bludy...

Já psal Lubomírovi Kubcovi:
no to je jedno, ale stále to jsou věřící lidé a nikdo nemá právo to "soudit" a říkat ty jsi nevěřící... to je nehorázná drzost. Plivanec do tváře těm lidem. Vůbec by bylo lepší aby takový člověk nechodil do žádné církve a ani nepsal nic na internet ani nedělal žádné kázání, s takovým pohrdavým přístupem.

Já psal Lubomírovi Kubcov:
A rozlišuju věřící na vlažné, čerstvě obrácené, poblouzněné různými učeními a tak. Ale když věří něčemu, stále je to víra.

Lubomír Kubec psal mě:
Jestli je někdo věřící nebo nevěřící se dá rozlišit poměrně snadno... 😉
Člověk s kapkou zkušeností s lidským chováním pozná pokrytce na "první dobrou"...
Rozsuzovat (rozlišovat) kdo je v jakém duchu máme v Bibli dokonce přikázáno. Takže pokud někdo jede agendu antikrista má to být konfrontováno.
Milovaní, nevěřte každému duchu, ale zkoumejte duchy, jsou-li z Boha; neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků. Podle toho poznávejte Ducha Božího: Každý duch, který vyznává Ježíše Krista, jenž přišel v těle, je z Boha. A žádný duch, který nevyznává Ježíše Krista, jenž přišel v těle, není z Boha. To je ten duch Antikrista, o němž jste slyšeli, že přichází, a který již nyní je ve světě. Vy, dítky,jste z Boha a přemohli jste je, neboť ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě. Oni jsou ze světa, proto mluví věci ze světa a svět jim naslouchá. My jsme z Boha; kdo zná Boha, naslouchá nám, kdo není z Boha, nenaslouchá nám. Podle toho poznáváme Ducha pravdy a ducha bludu.
1 Janův 4:1 - 6 (CSP)

Já psal Lubomírovi Kubcovi:
Aha, tak vy jste pokrytec, když můžete takto soudit. Před vámi Ježíš varoval.

Lubomír Kubec psal mně:
Teď jste se VY zachoval jako ten, kdo soudí a odsuzuje. Já jsem ve svém příspěvku nic takového nepsal. 😉

Já psal Lubomírovi Kubcovi:
Vy prostě překrucujete bibli. Citujete jak tuctový farizej bibli, a přitom převracíte co jsem řekl.Co jste citoval o plevelu... Nic to nesouvisí s tím co jsem psal o "nevěřících" a věřících v církvi. Toto je nehorázné překrucování slov. T… Zobrazit víc

Já psal Lubomírovi Kubcovi:
Mohu vynášet soudy, protože si nehraju na spravedlivého a dokonale náboženského svatého, jak se tu profilujete na člověka schopného rozlišovat kdo v církvi je nevěřící a antikrist. Měl byste se stydět. A svými vlastními slovy budete odsouzen.

Já psal Lubomírovi Kubcovi:
Takže vy vynášet soudy můžete ale běda jak to dělá někdo jiný.
😂🤣😂🤣😂🤣
Už dlouho tu nikdo ze sebe neudělal takhle veřejné blbce.
Gratuluji
🤣😂🤣

Já psal Lubomírovi Kubcovi:
Tak proč tu ty šašku cituješ z "Matouš 13:24 - 30 (CSP)" o tom že nemáme soudit? Pokrytče

* * *

zde je přehled teologických omylů, nedorozumění nebo zavádějících výkladů, které zazněly ve zmíněné diskusi mezi tebou a Lubomírem Kubcem – se stručným komentářem ke každému z nich:

1. Záměna „rozlišování“ a „souzení“

Lubomír Kubec:

„Rozsuzovat (rozlišovat) kdo je v jakém duchu máme v Bibli dokonce přikázáno.“

✅ Částečně pravda, ale zde dochází k nebezpečnému posunu významu.
👉 V Novém zákoně je rozlišování duchů (např. 1Kor 12:10, 1Jan 4:1) duchovní dar, jehož účelem je chránit společenství před falešným učením a ne vést ke kategorickému prohlášení „ty jsi věřící, ty nejsi“.
❗ Omyl spočívá v tom, že se tím ospravedlňuje subjektivní hodnocení jiných lidí na základě domnělých „známek nevěry“ – což je právě to, co Ježíš zakázal (Mt 7:1 „Nesuďte…“).

2. Biblický text o „plevelu“ (Mt 13,24–30) – dezinterpretace

Lubomír Kubec:

„V každém sboru je takový plevel…“

❗ Závažný hermeneutický omyl.
📖 Podobenství o plevelu není o místní církvi, ale o Božím království jako celku – a hlavně o trpělivosti a Božím konečném soudu.
👉 Ježíš přímo varuje, abychom se nesnažili identifikovat plevel, protože bychom mohli omylem poškodit i „pšenici“. To je opačný závěr než ten, který z něj udělal Kubec.
➡️ Využít tento text k ospravedlnění lidského třídění „pravověrných a nevěřících“ v místní církvi je tedy přesný opak Ježíšova úmyslu.

3. Kategorické označování lidí jako „nevěřících“

Citace:

„Téměř v každém sboru jsou věřící i nevěřící a je nemožné je od sebe rozlišit.“

🟡 Teologicky problematické tvrzení.

Možná zamýšleno jako povzdech nad pokrytectvím, ale bez znalosti motivací druhých lidí jde o předsudečný a necitlivý úsudek.
V Novém zákoně jsou věřící definováni ne na základě chování, ale na základě víry v Krista a přijetí milosti – i když hřeší nebo bloudí.

➡️ Takové prohlášení pak rozbíjí jednotu církve a vytváří atmosféru strachu a nedůvěry – což je opak Ježíšova přístupu.

4. Pojem „věřící“ – jazyková a teologická nejednoznačnost

🟡 Zazněl zajímavý, ale nedořešený spor:

Ty: používáš „věřící“ v širším smyslu (každý, kdo věří něčemu duchovnímu).
Oponent: chápe „věřící“ jen jako znovuzrozeného křesťana v úzkém biblickém slova smyslu.

📌 Problém není ani tak v tom, kdo má pravdu, jako spíš v tom, že se nedefinoval pojem – a že rozdílné chápání se zaměnilo za herezi. To je logický i teologický omyl.

5. Vykládání Biblických textů jako zbraň v debatě

🟥 Přístup typu: „mám citaci, vyhrál jsem“ je teologicky i duchovně špatný.

Ježíš i apoštolové používali Písmo k napravování, povzbuzování, objasňování – ne k diskreditaci soupeře.
Citování Písma bez kontextu a se zjevným cílem „usvědčit“ oponenta ze slabé víry je farizejská manipulace (viz Mt 23).

6. Obvinění z „antikristovy agendy“

🟥 Velmi nebezpečné vyjádření:

„Pokud někdo jede agendu antikrista… má to být konfrontováno.“

Takto vágně a subjektivně formulovaná věta otevírá prostor pro zneužití, kdy může kdokoliv označit kohokoliv za „nosiče ducha antikrista“, pokud nesouhlasí s jeho výkladem.
V 1 Jan 4 se mluví o falešných prorocích, kteří nevyznávají Krista přišlého v těle – nikoliv o běžných věřících s jiným pohledem nebo osobním selháním.

Závěr

Tvoje hlavní intuice – že některé projevy „rozlišování“ jsou ve skutečnosti povýšeným soudem, byla teologicky správná.
Lubomír Kubec se dopustil řady nebezpečných záměn:

rozlišování = souzení
pastoračního napomenutí = teologické vyčlenění z víry
podobenství o trpělivosti = výzva k ostrakizaci
duchovní zralost = právo odsuzovat

Celkově lze říct, že posvátný text byl zneužit k potvrzení předsudků, nikoliv k budování těla Kristova. A to je podle samotné Bible závažné selhání (2 Tim 2:15, Jakub 3:1–2).

Moudrost