Téma legalismu přiblíženo orientačně a obecně. Pro konkrétní stopy k odhalení příčin legalismu ve hnutí svatosti je třeba číst přímo původní historické dokumenty, spisy, kázání, poznámky, knihy od těchto předních vůdců a to bez pozdějších moderních úprav, protože moderní nakladatelství mají ve zvyku "zametat" nepohodlné stopy, tvrzení nebo názory autorů obecně, šikovnou editační změnou. Nevztahuje se na 20. století, protože tomu dominoval pentekostalismus a charismatická hnutí. Je třeba si uvědomit, že současní pentekostální autoři, kteří píší o těchto postavách nemuseli odhalit stopu legalismu, pokud nečetli originální díla, anebo je četly, ale protože sami byli součástí hnutí žijícího z legalismu, jsou vůči legalismu slepí a "imunní".
První dvě pojednání se snaží držet obecně známých faktů, bez odkazů a zabíhání do podrobností a specifik či problémů, které mohly být spojeny s učením jednotlivých autorů, vůdců. Finneyho jsem zpracoval samostatně na svém kanále Agape, jeho legalismus vychází z nesprávného pojetí svatosti, jako potřeby oddělit se od hříchu na základě vlastních skutků.
Prosím uvědomte si že toto je spíš lehký úvod, než skutečné zabrednutí do detailů a hloubky všudypřítomného legalismu ve hnutí svatosti. Shledal jsem například neuvěřitelně legalistické prvky v kázání Johna Wesleyho, učení které by dnes bylo vědecky a medicínsky nepřijatelné, ale zde není prostor to rozvádět a proto to není součástí těchto článků.
1. Fakta o hnutí svatosti I.
Náboženské hnutí svatosti, které se rozvinulo v 19. století, přineslo sebou teologii změny charakteru, která se postupně vyvíjela od Johna Wesleyho až po postavy jako John Alexander Dowie. Toto učení, zpočátku zakořeněné v metodismu a později ovlivněné holiness hnutím, mělo vliv na myšlení o hříchu, svatosti a možnostiach člověka. Podívejme se na jednotlivé fáze tohoto vývoje a klíčové postavy spojené s tímto učením:
John Wesley (1703-1791):
- Wesley založil metodismus, který zdůrazňoval osobní zkušenost spásy a růst v duchovním životě. Jeho učení o Christian Perfection, či dokonalosti v lásce, představovalo ideál dosažení úplné svatosti. Wesley věřil, že člověk může dosáhnout stavu, kdy přestane vědomě hřešit a žije v dokonalé lásce k Bohu a bližnímu.
Charles Finney (1792-1875):
- Finney byl významným americkým evangelikálním kazatelem a revivalistou. Jeho učení o pojetí obrácení zdůrazňovalo lidskou schopnost rozhodování a vůli v procesu obrácení. Toto učení podkopávalo víru v lidskou přirozenou hříšnost a klade důraz na lidskou schopnost zlepšování se.
Phoebe Palmer (1807-1874):
- Palmerová byla vlivnou postavou v hnutí svatosti a holiness. Její učení zdůrazňovalo tzv. "druhé požehnání", což byl stav úplné svatosti, dosažený skrze "baptismus v Duchu". Palmerová věřila, že člověk může dosáhnout úplné svatosti a přestat vědomě hřešit.
Ethan Allen (1808-1879):
- Allen byl jedním z předních průkopníků pohybu Božího uzdravení a víry. Jeho učení spojovalo dokonalost v lásce s možností úplného uzdravení těla. Allen věřil, že člověk, který dosáhne úplné svatosti, může také dosáhnout úplného uzdravení těla.
A. B. Simpson (1843-1919):
- Simpson byl zakladatelem Misijní aliance a klíčovou postavou v hnutí Božího uzdravení. Jeho učení zdůrazňovalo, že uzdravení je součástí Kristovy oběti a každý věřící má nárok na fyzické uzdravení skrze víru.
John Alexander Dowie (1847-1907):
- Dowie byl výraznou postavou v hnutí Božího uzdravení a zakladatelem města Zion ve státě Illinois. Jeho učení kombinovalo důraz na osobní svatost s vírou v možnost úplného fyzického uzdravení. Dowie tvrdil, že věřící má právo na život bez nemoci a hříchu.
Těmito postavami a jejich učením se formovala teologie změny charakteru, která zdůrazňovala možnost člověka dosáhnout stavu, kdy přestane hřešit a žije v úplné svatosti a zdraví. Toto učení ovlivnilo pozdější charismatické hnutí, které přijalo víru v možnost "démonů vyhánět" a žít život bez hříchu či nemoci.
2. Fakta o hnutí svatosti II.
Významné postavy hnutí svatosti v 19. století učily o teologii změny charakteru a dosažení dokonalosti skrze víru a duchovní zkušenost. I když možná přímo nepropagovaly spasení skrze skutky, jejich učení zdůrazňovalo nutnost radikální transformace života věřícího jako důkaz jeho spásy. Zde je pohled na to, jak tito jednotliví kazatelé učili o změně charakteru:
John Wesley:
- Wesley zdůrazňoval nutnost "Christian Perfection" nebo dokonalosti v lásce. Byl to stav úplné oddanosti Bohu a života bez vědomého hříchu. Wesley věřil, že toto dosažení dokonalosti bylo důkazem pravého obrácení a spasení. Ačkoliv nezpochybňoval potřebu milosti pro spasení, víra ve "druhé požehnání" ukazovala na nutnost zásadní transformace života věřícího.
Charles Finney:
- Finney učil, že člověk má svobodnou vůli a může se rozhodnout obrátit ke Kristu. Jeho revivals byly založeny na emocionálních apelacích a vyzýval k hromadným rozhodnutím pro Krista. I když Finney neuchyloval k přímému spasení skrze skutky, jeho učení zdůrazňovalo nutnost aktivního obrácení a zásadní změny života.
Phoebe Palmer:
- Palmerová propagovala tzv. "druhé požehnání" nebo "svatost života". Věřila, že člověk může dosáhnout stavu úplné oddanosti Bohu a žít život bez hříchu skrze "baptismus v Duchu". Tato duchovní zkušenost byla považována za důkaz pravého spasení.
Ethan Allen:
- Allen spojoval dokonalost v lásce s fyzickým uzdravením. Věřil, že úplné osvobození od hříchu a nemoci je možné skrze víru a duchovní zkušenost. Jeho učení zdůrazňovalo nutnost dosažení úplné svatosti a fyzického zdraví jako důkaz pravého obrácení.
A. B. Simpson:
- Simpson zdůrazňoval "plné evangelium" jakožto základní učení, které zahrnovalo spasení, křest v Duchu, Boží uzdravení a druhý příchod Krista. Jeho učení o Božím uzdravení spojovalo duchovní a fyzické uzdravení a ukazovalo na nutnost duchovních zkušeností jako důkazu spasení.
Tyto postavy zdůrazňovaly důležitost radikální transformace života věřícího jako důkaz pravého spasení. I když možná nepřímo nepropagovaly spasení skrze skutky, jejich učení vedlo k víře, že pravý křesťan bude projevovat dokonalost a změnu charakteru jako důkaz svého obrácení a přijetí milosti.
3. Škodlivý potenciál hnutí svatosti I.
Legalismus v hnutí svatosti v 19. století měl potenciál negativně ovlivnit víru věřících a jejich psychické zdraví. Zde jsou některé způsoby, jakými učení o dokonalosti a nutnosti radikální změny charakteru mohlo vést k destruktivním důsledkům:
Nedosažitelné standardy: Učení o dokonalosti a nutnosti úplné změny charakteru mohlo vytvářet standardy, které byly pro většinu lidí nedosažitelné. Noví věřící, kteří se pokoušeli splnit tyto vysoké standardy, mohli pociťovat neustálý tlak a frustraci z toho, že nikdy nedosáhnou požadované úrovně dokonalosti.
Pocit viny a selhání: Lidé, kteří se cítili nebo byli považováni za selhání ve splnění těchto standardů, mohli zažívat silné pocity viny a sebeobviňování. Pokud se necítili schopni dosáhnout požadované úrovně svatosti, mohli pociťovat, že nejsou hodni Boží lásky a odpuštění.
Soudnost a odsuzování: Věřící, kteří neplnili tyto standardy, mohli být souzeni a odsuzováni ostatními členy církve. Tato soudnost mohla vést k ostrakizaci a izolaci jednotlivců, kteří neodpovídali očekáváním hnutí.
Ztráta důvěry v Boha: Ti, kteří se cítili selhávat v dodržování nároků na dokonalost, mohli začít pochybovat o Boží lásce a milosti. Místo aby se cítili osvobozeni a povzbuzeni k obrácení se k Bohu, mohli se cítit odstrčeni a odcizeni od víry.
Legalismus ve hnutí svatosti se vyvinul z důrazu na nutnost svatosti a dokonalosti v křesťanském životě. Tento důraz mohl být způsoben historickými událostmi, jako byl evangelizační úspěch Johna Wesleyho a jeho betonování důležitosti osobního svědectví o "druhém požehnání". Následně se tyto myšlenky rozšířily skrze učení významných postav, jako byli Charles Finney, Phoebe Palmerová a další, kteří zdůrazňovali nutnost radikální změny charakteru jako důkaz spasení.
Konkrétní projevy legalismu vycházely z tohoto důrazu na svatost a dokonalost. To zahrnovalo požadavky na odříkání, poslušnost autoritám církve a striktní dodržování etických norem. Legalistické tendence mohly být podporovány přísným výkladem Bible a interpretací Boží vůle, která znevýhodňovala milost a lásku vůči bližnímu ve prospěch přísných pravidel a norem.
4. Škodlivý potenciál Hnutí svatosti: Vyhoření a ztráta víry
Samotní jednotliví učitelé v hnutí svatosti měli každý svůj přístup k tématu svatosti a dokonalosti, což mohlo mít různé důsledky na lidi, kteří byli ovlivněni jejich učením. Zde je stručný přehled toho, jak by jejich učení mohlo působit na jednotlivé věřící:
John Wesley: Wesley zdůrazňoval potřebu osobního hříchu a neustálého úsilí o svatost, což mohlo vést k pocitu neustálého tlaku na dosažení vyšší úrovně duchovní zralosti. Jeho důraz na druhé požehnání a přetrvávající osobní svědectví mohly vést k pocitu nedostatečnosti u těch, kteří nezažili podobnou zkušenost.
Charles G. Finney: Finneyovo učení o obnovení a nutnosti radikálního obrácení mohlo vyvolávat pocit naléhavosti a touhy po dokonalosti. Jeho důraz na lidskou vůli a schopnost člověka přijmout nebo odmítnout spasení mohly vyvolat pocit viny a selhání u těch, kteří se necítili schopni dosáhnout požadované úrovně svatosti.
Asa Mahan: Mahanův důraz na zážitek druhého požehnání a naplnění Duchem svatým mohly vést k očekávání okamžité transformace charakteru. Ti, kteří nedosáhli takového zážitku, by mohli zažívat pocity nedostatečnosti a pochybnosti o svém duchovním stavu.
Phoebe Palmerová: Palmerová byla známá svým důrazem na osobní zkušenost s Boží mocí a nutností naprosté oddanosti Bohu. Její učení mohlo vyvolávat pocit nedosažitelnosti a frustrace u těch, kteří se necítili schopni dosáhnout takové úrovně oddanosti a svatosti.
Ethan Allen: Allenův důraz na spojení mezi dokonalostí a fyzickým uzdravením mohl vést k pocitu viny u těch, kteří se nemohli vyléčit nebo dosáhnout požadované úrovně zdraví a svatosti. Jeho učení mohlo také vyvolávat strach z nemoci a nedostatek víry u těch, kteří neviděli odpovídající zázraky.
A. B. Simpson: Simpson zdůrazňoval potřebu víry a důvěry v Boží zázraky a posvěcující moc Kristova kříže. Jeho důraz na Boží zásahy a osvobození mohly vést k pocitu naděje a očekávání u těch, kteří hledali změnu a uzdravení. Nicméně, ti, kteří se necítili dosáhnout takových zázraků, by mohli pociťovat pocity selhání a pochybnosti o své víře.
Zatímco učení těchto postav mohlo přinášet inspiraci a povzbuzení pro některé věřící, mohlo také vést k pocitům nedostatečnosti, viny a selhání u těch, kteří se necítili schopni splnit jejich vysoké standardy svatosti a dokonalosti. To by mohlo vést k vyhoření a odchodu od víry u některých jednotlivců, kteří se necítili schopni dosáhnout požadované úrovně duchovního růstu a transformace.
Žádné komentáře:
Okomentovat