Tento text jsem dostal emailem od kámoše ohledně jazyků, ale nevím z jakého je zdroje. Je možné je je to přeloženo z anglického zdroje na internetu:
V průběhu církevní historie byl dar jazyků vždy všemi považován za nadpřirozenou
schopnost hovořit skutečnou cizí řečí, kterou se mluvčí předtím neučil.
Spisy raných církevních teologů jako byli Irenej, Hippolyt Římský, Hegemonius, Řehoř Naziánský, Ambrosiaster, Jan Zlatoústý, Augustin, Lev Veliký a dalších to potvrzují. Uvádím jen několik příkladů:
Řehoř Naziánský (asi 329-390): „Mluvili cizími jazyky a ne svou mateřštinou a byl to převeliký div, mluvili jazyky, které se nikdy neučili. A bylo to znamení těm,
co nevěřili, ne věřícím, aby nevěřící byli usvědčeni, jak je psáno ‚Cizími jazyky a cizími rty budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak Mě nebudou poslouchat,‘ praví Pán.“ (The Oration on Pentecost, 15-17)
Jan Zlatoústý (asi 344-407), komentář k 1. Kor 14:1-2: „A jako
byl při stavbě věže [v Bábelu] jeden jazyk zmatený do mnohých, tak se pak mnohé jazyky často snoubily v jediném člověku, který dokázal mluvit persky i římsky i indicky i mnoha dalšími jazyky, zněl v něm totiž Duch svatý: a tomu daru říkali dar
jazyků, protože lidé dovedli z ničeho nic mluvit různými jazyky.“ (Homilie na 1. Korintským, 35.1)
Augustin (354-430): „V nejranějších časech, Duch Svatý padl na ty, co věřili, a mluvili jazyky, které se neučili, jak jim Duch Svatý dával mluvit. Byla to znamení právě pro tu dobu. Neboť znamení Ducha Svatého bylo zapotřebí ve všech jazycích, aby se ukázalo, že Boží evangelium bude znít po celé zemi v každé řeči.“ (Homilie na První Janovu epištolu, 6.10)
Na základě toho byli církevní otcové také přesvědčeni, že jazyky ze Skutků 2 a z 1. listu Korinstkým 12-14 jsou totožné a že dar v obou pasážích znamenal schopnost mluvit skutečnou cizí řečí.
Podobně považovali i reformátoři dar jazyků za nadpřirozenou schopnost mluvit
skutečnými cizími jazyky. Jan Kalvín přistupoval k 1. Kor 12:10 takto:
Mezi znalostí jazyků a jejich výkladem byl rozdíl, protože ti, co měli dar jazyka, často neznali jazyk národa, kterému sloužili. Ti, co vykládali, pak překládali cizí jazyky do vlastního. Tuto schopnost nezískali vlastním přičiněním nebo studiem, ale dostali ji nádherným zjevením Ducha. (Komentář k 1. Kor 12:10)
vyjádření protestantů
"S reformátory se na tom později shodli i puritáni a další význační teologové jako Jonathan Edwards, Charles Hodge, Charles Spurgeon, B. B. Warfield a mnozí další."
Dokonce i zakladatel moderního letničního hnutí Charles Fox Parham byl skálopevně přesvědčen, že biblický dar jazyků znamená nadpřirozenou schopnost hovořit existujícími cizími řečmi, které se dotyčný nikdy předtím neučil. Když se svými studenty prožil moderní dar jazyků, měl za to, že se jedná o skutečné lidské řeči.
Dokonce své mínění tehdy zveřejnil v několika novinových denících. (Citace jsou převzaté z knihy Strange fire /Cizí oheň/ od Johna MacArthura.)
Takto Charlese Parhama cituje 7. ledna 1902 Topeka State Journal: „Pán nám dá moc mluvit s lidmi z nejrůznějších národů, aniž bychom se jejich řeči museli učit ve škole.“
Kansas City
Times jej 27. ledna 1901 cituje takto: „Mimo
jiné máme poučit církev, že je zbytečné ztrácet roky přípravami misionářů na práci v cizině. Ve skutečnosti máme prosit Boha o moc.“
Hawaiian Gazette zase uvádí jeho výrok dne 31. května 1901: „Nepochybuji, že když budou daru jazyků hodni a budou o něj ve víře usilovat, dostanou jej a budou tak moci mluvit s lidmi, mezi kterými se rozhodnou pracovat, jejich
vlastní řečí, což bude přirozeně nepopsatelná výhoda. Studenti z Bethel College se už nemusí biflovat jako dřív, aby se jazyky naučili. Budou na ně zázračně vylity (…) a se Španěly, Italy, Čechy, Maďary, Němci, Francouzi zvládnou mluvit v
jejich vlastním jazyce. Vůbec nepochybuji o tom, že nám na našem setkání budou dány i rozmanité jazyky obyvatel Indie a dokonce i jazyk afrických divochů. Očekávám, že to bude to nejdůležitější shromáždění ode dne Letnic.“
Je jasné, že Parham i jeho studenti byli na základě studia Nového zákona přesvědčeni, že dar jazyků spočíval v zázračné schopnosti hovořit cizími jazyky, které se nikdy předtím neučili. Ale mělo to jeden háček. Brzy se ukázalo, že jazyky, kterými Parham a jeho studenti mluvili, nebyly žádné skutečné cizí řeči.
Žádné komentáře:
Okomentovat