2. Korinťanům 4:7 - Zajimavý překlad spojení ἡ ὑπερβολὴ τῆς δυνάμεως

2. Korinťanům 4:7

"Tento poklad však máme v hliněných nádobách, aby nesmírnost té moci byla Boží a ne z nás" (NBK)

Slovenský překlad

2.Korinťanom 4:7 "Ale tento poklad nosíme v hliněných nádobách, aby bolo jasné, že táto mimoriadna sila je z Boha, a nie z nás." (z Jeruzalemskej Biblie od Antona Boteka)

Můj překlad

Rozhodl jsem se nakonec pro vlastní překlad:

"Tento poklad však máme v hliněných nádobách, aby ten vydatný potenciál možností byl od Boha a ne od nás"

 

Zde jsou překlady slova "δύναμις" (dunamis) z biblické řečtiny do češtiny a angličtiny, a také překlad slovního spojení "ἡ ὑπερβολὴ τῆς δυνάμεως":

Druh překladu	Řecky	Česky	Anglicky	Slovní spojení (řecky)	Překlad slovního spojení (čeština)
Doslovný	δύναμις (dynamis)	moc, síla	power	ἡ ὑπερβολὴ τῆς δυνάμεως	přemíra moci
Méně doslovný	δύναμις (dynamis)	schopnost, síla	ability, strength	ἡ ὑπερβολὴ τῆς δυνάμεως	nadbytečná schopnost
Volnější	δύναμις (dynamis)	účinnost, moc	efficacy, might	ἡ ὑπερβολὴ τῆς δυνάμεως	nadměrná účinnost

Toto jsou překlady slova "δύναμις" a slovního spojení "ἡ ὑπερβολὴ τῆς δυνάμεως" podle druhu překladu.

Jsou možné ještě další alternativní překlady:

Druh překladu	ἡ ὑπερβολὴ	τῆς δυνάμεως	ἡ ὑπερβολὴ τῆς δυνάμεως
Doslovný	přemíra	moci	přemíra moci
Méně doslovný	nadbytečná schopnost	síla	nadbytečná schopnost síly
Volnější	výjimečná moc	účinnost	výjimečná moc účinnosti
Alternativní 1	nadměrný potenciál	energie	nadměrný potenciál energie
Alternativní 2	výrazná síla	možností	výrazná síla možností

Křesťané nejsou hříšníci, kdo si myslí že jo, není křesťan

Je smutné vidět jak každý den se překrucuje Písmo.
Křesťané jakoby nečtou nebo ignorují Starou smlouvu,
nebo ji prostě neumí číst. Kdo je hříšník a kdo je spravedlivý?

"A kdybyste se chovali dobře k těm, kteří se chovají dobře k vám, jaká je to zásluha? Vždyť i hříšníci dělají totéž." L 6:33

Copak jsou křesťané hříšníci? Proč se v tomto verši píše:

"Všichni celníci i hříšníci tedy přicházeli blíž k němu, aby ho slyšeli." L 15:1

Copak tady byli celníci (ti kdo se dávají podplácet) dány do jedné skupiny s křesťany a učedníky Ježíše? Jistě že ne!

Proč Pavel píše:
"Bůh však dokazuje svou lásku k nám, neboť když jsme ještě byli hříšníci, Kristus zemřel za nás." Římanům 5:8
Protože už hříšníci nejsme! Tedy pokud hledáte Boží království. Pokud však trváte na jiném výkladu tak opravdu jste hříšníci a ne křesťané.

Zcela do očí bijící je pak Pavlova identifikace s židovskou vírou kde dělá jasný rozdíl mezi narozením jako žid a jako hříšník, nespasený člověk."My, narození jako Židé a ne jako hříšníci z pohanů ..." Gal 2:15

Jsou přece ČTYŘI skupiny lidí.
1) Židé spravedliví jako Jób, král David, Támar
2) židovští hříšníci, kteří byli ve vzpouře proti Bohu jako král Koráchovci, Saul, Achab, Jezábel, atd.
3) pohanští hříšníci jako ten čaroděj co chtěl Ducha Svatého za peníze
4) ospravedlnění pohané, svatí skrze víru v Krista
 

Do které skupiny se tedy počítáte? Snad #2? Nebo #3?

Zdaleka ze všech nejkrásnějších popisů hříšníka v Nové smlouvě je tento Judův úryvek:

"Jako i Sodoma a Gomora a okolní města, která se oddala smilstvu podobným způsobem jako tito a pustila se za zvrhlou žádostí, jsou vystavena pro výstrahu, když nesou trest věčného ohně, tak podobně i tito jako pohroužení do snu poskvrňují tělo, odmítají vlády a tupí hodnostáře. Avšak ani archanděl Michael, když měl spor s ďáblem a přel se s ním o Mojžíšovo tělo, neodvážil se vynést potupný rozsudek, ale řekl: "Ztrestej tě Pán!" Tito se však rouhají tomu, co neznají, a kazí se tím, co znají přirozeně jako nerozumná zvířata. Běda jim, neboť se vydali Kainovou cestou a propadli svodu Balámovy mzdy a zahynuli odporováním Chóreho.
Ti jsou poskvrnami na vašich hodech lásky. Když s vámi hodují, bezostyšně pasou sami sebe; jsou to mračna bez vody unášená větry, podzimní stromy bez ovoce dvakrát zemřelé a vykořeněné, divoké mořské vlny vypěňující své vlastní hanebnosti, bludné hvězdy, jimž je na věčnost zachována černota tmy. A o nich také prorokoval sedmý od Adama, Enoch, když řekl: "Hle, Pán přichází s desetitisíci svých svatých, aby vykonal soud nade všemi lidmi a usvědčil všechny, kteří mezi nimi byli bezbožní, za všechny skutky jejich bezbožnosti, které bezbožně napáchali, i za všechny hrubosti, které proti němu vyslovili bezbožní hříšníci." To jsou ti, kteří reptají, stěžují si, chodí podle svých žádostí, jejichž ústa mluví honosně a kteří pochlebují lidem pro svůj užitek." Judův 1:7-16

Ano hříšník = bezbožníci nebo rouhači. Přesně tak to chápe Stará smlouva a chápali to tak i Ježíš a apoštolové v nové smlouvě a mohl bych takto pokračovat předčítáním veršů z nové i staré smlouvy do nekonečně. Jenže on je tu jiný problém. Problém je že moderní křesťané neumí číst bibli, odmítají zkoumat původní význam slov, jejich použití a správnou interpretaci
 veršů. Vždyť je tolik veršů v žalmech, které jasně popisují kdo je hřích a kdo spravedlivý. Vidíte jak žalmisté nebo autoři přísloví kladou do protikladu tyto slova a opakují se znovu a znovu, aby se ujistili, že čtenář bude správně rozumět jejich slovům. A přesto křesťané nerozumí základním slovům co je Tóra neboli Právo nebo-li soud. A co je hříšník neboli bezbožník neboli svévolník. Mixují si ty slovíčka jak chtějí a verše si vykládají po svém, podle jejich pocitů, jak se zrovna momentálně cítí. Stále nechápou, že například Jakubův list a list Korintským byl psán bezbožníkům a smilníkům. Ačkoliv je to tam jasně uvedeno, ale oni přesto až by jejich hříchy už dávno měly být odpuštěny vidí sebe jako bezbožníky, jako kdyby byl pro ně určen úděl v ohnivém jezeře navěky. A pak je ještě jiná skupina lidí, kteří tvrdí, že čemu věříme to budeme mít. Pozor! To už je esoterika, která podle víry tvrdí, že na smaragdové desce bylo napsáno "Jak nahoře, tak dole". Nebuďte esoterici, ale držte se slova a správného výkladu!

Nakonec bych vás chtěl varovat, vykládat Písmo způsobem,
že stíráte rozdíl mezi hříšníkem a spravedlivým, ze spravedlivého děláte hříšníka čili bezbožníka je hřích.
A Ježíš před takovými lidmi varoval. Nebuťte svůdci církve,
ale obraťte se, abyste nebyli zatraceni spolu s ostatnmi bludaři jak varuje apoštol Petr:

"Mezi lidem však bývali i falešní proroci, tak jako i mezi vámi budou falešní učitelé, kteří pokoutně zavedou zhoubné sekty. Budou zapírat dokonce i Panovníka, který je vykoupil, a tak na sebe přivádějí rychlou záhubu. Jejich zhoubné cesty budou následovat mnozí a cesta pravdy bude skrze ně vydávána potupě. Budou s vámi lakomě kupčit vymyšlenými řečmi; jejich odsouzení již dávno nezahálí a jejich záhuba nespí. Bůh přece neušetřil anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do nejhlubší propasti a vydal řetězům temnoty, aby byli střeženi k soudu. Neušetřil ani ten starý svět, ale jako jednoho z osmi zachoval Noéma, kazatele spravedlnosti, když uvedl potopu na svět bezbožných." 2 Petrův 2:1-5

Věřící v nové smlouvě ani apoštolští otcové se k Duchu Svatému nemodlili

Tento článek má za cíl zjistit kde v Nové smlouvě se věřící modlí k Duchu Svatému, nebo kde ho oslovují Duchu Svatý. Kolik takových výskytů je?

LLM navrhl tyto pasáže

Pokud jde o místa v Nové smlouvě, kde se věřící modlí k Duchu Svatému nebo ho oslovují, mohu uvést několik příkladů:

1. Ve Skutcích apoštolů 8:15 stojí: "Když přišli apoštolé, kteří byli v Jeruzalémě, modlili se za ně, aby přijali Ducha Svatého."

2. V listu apoštola Pavla Galatským 4:6 je napsáno: "A protože jste Boží děti, dal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, který volá: Abba, Otče!"

3. Také v listu Římanům 8:26-27 stojí: "A také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Neboť ani nevíme, jak se modlit, jak by se slušelo, ale sám Duch nás přimlouvá nevýslovnými vzdychy. A ten, který zkoumá srdce, ví, co je cílem myšlení Ducha."

4. V Janově evangeliu 14:16-17 Ježíš slibuje Ducha Svatého a říká: "A já prosit budu Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky - Ducha pravdy."

5. V listu apoštola Pavla Efezským 4:30 je varování: "Nerušte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni pro den vykoupení."

Vyvrácení argumentačních klamů LLM

Toto je argumentační klam: "Ve Skutcích apoštolů 8:15 stojí: Když přišli apoštolové, kteří byli v Jeruzalémě, modlili se za ně, aby přijali Ducha Svatého." Modlili se, ale nevíme ke komu. Nejspíš k Otci nebo k Ježíši.

 

Odpověď

 

Máte pravdu, až na tomto místě v Bibli není explicitně uvedeno, že se apoštolové modlili k Duchu Svatému. Omlouvám se za nepřesnost v mé předchozí odpovědi. Je možné, že se modlili k Otci nebo k Ježíši. Děkuji za upřesnění, a pokud máte další dotazy nebo potřebujete další informace, rád vám na ně odpovím.

Q:

Další argumentační klam: "V listu apoštola Pavla Galatským 4:6 je napsáno: "A protože jste Boží děti, dal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, který volá: Abba, Otče!"" Věta totiž popisuje co dělá Duch Svatý, neříká nic o tom, že by se věřící modlil k Duchu Svatému.

Odpověď

Máte pravdu, mé předchozí tvrzení nebylo přesné. Text z listu apoštola Pavla Galatským 4:6 neposkytuje přímý důkaz o modlitbách k Duchu Svatému. Popisuje, jak Duh Svatý působí věřícím a jak je jim blízký, ale neříká, že by se věřící modlili přímo k Duchu Svatému.

Omlouvám se za nepřesnost v mé odpovědi. Děkuji za upřesnění, a pokud máte další dotazy nebo potřebujete další informace, rád vám na ně odpovím.

Q:

Další argumentační klam: "Také v listu Římanům 8:26-27 stojí: "A také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Neboť ani nevíme, jak se modlit, jak by se slušelo, ale sám Duch nás přimlouvá nevýslovnými vzdychy. A ten, který zkoumá srdce, ví, co je cílem myšlení Ducha."" Verš nepopisuje, že by se věřící modlili k Duchu Svatému, ale že Duch svatý ve věřím člověku motivuje věřícího k tomu aby se modli. Duch Svatý nás zde nenabádá abychom se modlili k němu, spíš lze z jiných veršů vyvodit, že se máme modlit k Otci nebo Kristu.

Odpověď

Máte pravdu, mé předchozí tvrzení nebylo přesné. Verš z listu Římanům 8:26-27 popisuje, jak Duch Svatý pomáhá věřícím v jejich modlitbách, ale neříká přímo, že by se věřící modlili k Duchu Svatému. Modlitba je často adresována Otci nebo Kristu, a to je v Bibli zřejmé. Omlouvám se za nepřesnost v mé odpovědi.

Děkuji za upřesnění, a pokud máte další dotazy nebo potřebujete další informace, rád vám na ně odpovím.

Q:

Další argumentační klam: V Janově evangeliu 14:16-17 Ježíš slibuje Ducha Svatého a říká: "A já prosit budu Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky - Ducha pravdy." Ani zde není řečeno, že se máme modlit k Duchu Svatého, je to jen zaslíbení toho, že nám Otec dá Ducha Svatého, není zde nic o tom, že se k němu máme modlit. Spíše tedy verš ukazuje, že role Ducha Svatého je ukazovat věřícímu pravdu, ukazovat mu světlo, ale ne že bychom se měli k němu modlit.

Odpověď

Máte pravdu, i v tomto případě bylo mé tvrzení nepřesné. Verš z Janova evangelia 14:16-17, kde Ježíš slibuje Ducha Svatého, neříká přímo, že by se měli věřící modlit k Duchu Svatému. Spíše ukazuje na to, že Duch Svatý má být darován od Otce a má plnit určité funkce v životě věřících, jako je vedení v pravdě.

Omlouvám se za nepřesnosti v mé předchozí odpovědi. Děkuji za upřesnění, a pokud máte další otázky nebo potřebujete další informace, rád vám na ně odpovím.

Q:

Další argumentační klam: V listu apoštola Pavla Efezským 4:30 je varování: "Nerušte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni pro den vykoupení." V listu se nepíše, že se máme modlit k Duchu Svatému, jen že ho nemáme rušit.

Odpověď

Máte pravdu, i v tomto případě bylo mé tvrzení nepřesné. Verš z listu apoštola Pavla Efezským 4:30 varuje proti rušení Ducha Svatého, ale neříká přímo, že by se měli věřící modlit k Duchu Svatému. Omlouvám se za nepřesnosti v mé předchozí odpovědi.

Děkuji za upřesnění, a pokud máte další otázky nebo potřebujete další informace, rád vám na ně odpovím.

Závěr

Takže Závěr zní: v nové smlouvě se nikde nepíše žádný příklad modlitby k Duchu Svatému. Role Ducha Svatého je povzbuzovat a ukazovat pravdu, nebo orodovat za nás/přimlouvat se u Boha. Ani Kristus se nemodlil k Duchu Svatému, ale k Otci.

 

Odpověď

Ano, váš závěr je správný. V Nové smlouvě není uveden příklad modlitby k Duchu Svatému, a role Ducha Svatého je často popsána jako povzbuzování, ukazování pravdy a přimlouvání se za nás u Boha. Je pravda, že i Ježíš se většinou modlil k Otci. Děkuji za upřesnění a objasnění této problematiky. Pokud máte další otázky nebo potřebujete další informace o jiných tématech, rád vám na ně odpovím.

A co apoštolští otcové, modlili se k Duchu Svatému?

Jak se jmenovali první církevní Otcové? Klement a další.

 

Odpověď

První církevní Otcové byli významní křesťanští teologové, učitelé a autoři, kteří hráli klíčovou roli v raném křesťanském učení a teologii. Mezi ně patří:

1. Svatý Klement Římský (Clement of Rome) - Byl biskupem v Římě na konci 1. století. Jeho List Římanům patří k raným křesťanským spisům a je považován za jednoho z prvních církevních Otců.

2. Svatý Ignác Antiochijský (Ignatius of Antioch) - Byl biskupem v Antiochii v 2. století. Jeho dopisy, které napsal během cesty do Říma, jsou důležitým pramenem pro studium raného křesťanství.

3. Svatý Justin Mučedník (Justin Martyr) - Byl křesťanským filosofem a teologem v 2. století. Jeho spisy se snaží bránit křesťanství před obviněními a argumenty odpůrců.

4. Svatý Irenej z Lyonu (Irenaeus of Lyons) - Žil v 2. století a byl biskupem v Lyonu. Je známý svým bojem proti herezím a za zachování jednoty křesťanské víry.

5. Svatý Augustin (Augustine of Hippo) - Žil v 4. století a je jedním z nejvýznamnějších církevních Otců. Jeho spisy, jako "Vyznání" a "O Boží obci," ovlivnily křesťanskou teologii a filosofii.

6. Svatý Jeroným (Jerome) - Byl biblickým učencem a překladatelem, který přeložil Bible do latiny (Vulgata). Žil v 4. století.

Tito a další raní církevní Otcové měli významný vliv na formování křesťanské doktríny, učení a teologie v průběhu prvních staletí křesťanské církve.

Q:

Přímí následovníci apoštolů byli kteří z nich?

 

Odpověď

Přímí následovníci apoštolů, kteří byli známí jako "apoštolští otcové" nebo "apoštolští učitelé," byli křesťané, kteří byli přímo spojeni s apoštoly a hráli důležitou roli v raném křesťanství. Mezi ně patří:

1. Svatý Klement Římský (Clement of Rome) - Byl zmiňován jako spolupracovník apoštolů Petra a Pavla. Jeho List Římanům je jedním z nejstarších křesťanských spisů.

2. Svatý Ignác Antiochijský (Ignatius of Antioch) - Byl biskupem v Antiochii a byl blízkým spolupracovníkem apoštola Jana. Jeho dopisy jsou cenným pramenem informací o raném křesťanství.

3. Svatý Polikarp Smyrnský (Polycarp of Smyrna) - Byl biskupem v Smyrně a měl spojení s apoštolem Janem. Jeho život a mučednictví jsou zaznamenány jako důležitá událost v raném křesťanství.

4. Svatý Papias z Hierapolis (Papias of Hierapolis) - Byl biskupem v Hierapolis a byl spojen s apoštem Janem. Jeho zápisky o Ježíšových učednících a evangeliích jsou historickým pramenem.

5. Svatý Kleofáš (Cleopas) - Je zmíněn v evangeliu Lukáše jako jeden z dvou učedníků, kteří potkali vzkříšeného Ježíše na cestě do Emaúz.

Tito a další křesťanští vůdci měli přímý vztah k apoštolům a hráli klíčovou roli ve šíření křesťanství a v zachování tradice předávané apoštoly. Jejich učení a zápisky jsou cenným pramenem pro studium raného křesťanství.

Q:

Máte přístup k tomu co řekli?

 

Odpověď

Ano, mám přístup k informacím, které jsou dostupné veřejnosti ohledně toho, co tito raní křesťanští vůdci řekli a napsali. Jejich učení a zápisky jsou zachovány v historických pramenech a spisech, které jsou součástí křesťanské tradice. Tyto spisy a zápisky jsou důležitým zdrojem pro studium raného křesťanství, a jsou k dispozici pro badatele a všechny, kdo mají zájem o tuto tématiku.

Mějte však na paměti, že přesnost a interpretace těchto pramenů mohou být předmětem diskuzí a studií, a existuje mnoho různých překladů a výkladů jejich textů. Pokud máte konkrétní otázky ohledně citací nebo nějakého konkrétního tématu spojeného s raným křesťanstvím, rád vám na ně odpovím na základě mého dostupného znalostního základu a zdrojů.

Q:

Najděte jestli se někteří z apoštolských otců modlili přímo k Duchu Svatému, tak jako k osobě. Podobně jako se Ježíš modlil k Otci. Nebo jako se moderní katolíci modlí k Panně Marii apod.

 

Odpověď

Apoštolští Otcové, tedy raní křesťanští vůdci, nezaznamenali modlitby k Duchu Svatému ve stejném smyslu, jako Ježíš se modlil k Otci. Ve starověkém křesťanství byl základní důraz kladen na modlitby k Otci a víru v Trojici, kde Otec, Syn (Ježíš Kristus) a Duch Svatý tvořili jediný božský entitet.

Modlitby k jednotlivým osobám Trojice nebyly běžnou praxí raného křesťanství, a pokud byly adresovány některé z osob Trojice, byly obvykle společnými modlitbami nebo vyznáními víry, která uznávala Trojici.

Moderní modlitby k Duchu Svatému, jako jsou modlitby katolíků k Panně Marii, jsou vývojem náboženské praxe v průběhu staletí a neměly by být zaměňovány s raným křesťanstvím. Raní křesťané se modlili k Bohu Otci skrze Ježíše Krista a měli víru v Ducha Svatého jako Boží dar a vliv, ale modlitby, které by byly adresovány Duchu Svatému jako samostatné osobě, nebyly běžnou praxí.

Co všechno může křesťan (Satira na kalvinistickou definici Spásy)

Křesťan může:
"opustit Hospodina" - Jozua 24:20
"odvrátit se od Hospodina" - Jeremiáš 17:13
"odpadnout od milosti" - Galatským 5:4
"odpadnout od živého Boha!" - Židům 3:12
"v pokušení odpadnout" - Lukáš 8:13
"opustit Pána" - Jan 6:66
"odpadnout od víry" - 1. Timoteovi 4:1
"odpadnout" - Židům 10:38
"padnout ze svého postavení" - 2. Petrův 3:17

Křesťan může být:
"odloučen od Krista" - Galatským 5:4
"vyhozen ven do tmy" - Matouš 8:12
"vyhozen do vnější tmy" - Matouš 25:30
"vymazán zpod nebes" - 5. Mojžíšova 29:20
"vymazán z knihy života" - Žalm 69:29
"vymazán z knihy života" - 2. Mojžíšova 32:33
"vymazán z knihy života" - Zjevení 3:5
"pro nevěru vyťatý a odseknutý" - Římanům 11:20-22
"odevzdán mučitelům" - Matouš 18:34
"rozseknutý s pokrytci" - Matouš 24:51
"vyplivnut z Božích úst" - Zjevení 3:16
 

Rozhorli se tedy a kaj se!
Zjevení 3:19

Vysvětlení výše uvedených veršů

Drazí bratři a sestry,

Dnes se společně podíváme na biblické verše, které nás vyzývají k vážnému zamyšlení nad naším vztahem k Bohu a nebezpečím odvrácení od něj. Právě v této době, kdy čelíme různým pokušením a výzvám, je důležité, abychom si tato slova vzali k srdci.

1. Ztráta spojení s Bohem

Začneme veršem z Knihy Jozue 24:20, kde se píše, "opustit Hospodina." Tento verš nás upozorňuje na nebezpečí ztráty spojení s Bohem. Když opustíme Hospodina, ztrácíme nejen Jeho ochranu, ale i Jeho moudrost a vedení.

Jozue 24:19-20 (ČEP): "Tu řekl Jozue lidu: 'Nebudete moci sloužit Hospodinu, neboť on je Bůh svatý. Je to Bůh žárlivý, nepromine vám vaše nevěrnosti a hříchy. Jestliže opustíte Hospodina a budete sloužit cizím bohům a odvrátíte se, zle s vámi naloží a skoncuje s vámi, ač vám předtím učinil mnoho dobrého.' "

Tento verš byl vysloven Jozuem, když Izraelci stáli před volbou, zda budou sloužit Hospodinu, nebo se odvrátí k cizím bohům. Upozorňuje nás na nebezpečí, které spočívá v opuštění Boha a následném hříchu. Přestože se křesťané hlásí k nové smlouvě, nová smlouva navazuje na tu starou tím, že slibuje dědictví, které bylo slíbeno židům, kteří tu první smlouvu porušili. Nyní však tato smlouva, která slibuje dědictví se v mírnější podobě vztahuje na křesťany z pohanů. Zdá se, že židé, kteří by chtěli žít podle staré smlouvy, není možné splnit podmínky té staré smlouvy, protože nestojí chrám a není možné provádět oběti za hřích. Proto také pro ně je jediné východisko nová smlouva, která však zachovává tento základ smlouvy, který požaduje věrnost. Ti kdo se zcela odkloní od Hospodina, modlářstvím či smilstvem a celkovou ztrátou bázně a zájmu o Boha Izraele, zle dopadnou.

Zhodnocení tvrzení "Křesťan může opustit Hospodina." Je to sporné, protože křesťan by v Nové smlouvě neměl nikdy Hospodina opustit. Pokud byl opravdově obrácen k Bohu, neměl by tedy opouštět Hospodina. Pokud však odpadl, nebyl tedy opravdově obrácen a nepoznal to pravé učení Krista a první církve."

2. Odvrácení od milosti

Přejdeme nyní ke Galatským 5:4, který hovoří o "odpadnutí od milosti." Jak nás tento verš učí, pokus o dosažení spravedlnosti jiným způsobem než skrze Krista může vést ke ztrátě milosti Boží.

Galatským 5:3-8 (NBK): "Každému člověku, který se nechává obřezat, pak znovu dosvědčuji, že je povinen dodržovat celou Tóru. Zbavili jste se Krista, vy všichni, kdo se ospravedlňujete Tórou; odpadli jste od milosti!  My přece očekáváme naději spravedlnosti skrze Ducha na základě víry.  Vždyť v Kristu Ježíši nic nezmůže obřízka ani neobřízka, ale jen víra projevující se láskou. Běželi jste dobře. Kdo vám zabránil důvěřovat pravdě? To přesvědčování není z Toho, který vás povolává."

Apostol Pavel zde varuje Galatské věřící před tím, že lidé, kteří se snaží spoléhat na to, že budou ospravedlněni na základě dodržování Zákona, nikdy nedojdou cíle ospravedlnění. Podstata ospravedlnění nespočívá v puntičkářském dodržování svátků a oslavách novoluní, viz

Galatským 4:8-10 "Tehdy, když jste neznali Boha, otročili jste těm, kdo přirozeností nejsou bohové. Avšak nyní, když jste Boha poznali (spíše jste však byli poznáni Bohem), jak to, že se znovu obracíte k těm chabým a ubohým principům a chcete jim znovu začít otročit? Dbáte na dny, měsíce, časy a roky!"

Apoštol Pavel varoval Galatské, že podstata ospravedlnění nespočívá v obřízce, ale ve víře:

Galatským 4:21 "Povězte mi vy, kteří chcete být pod Zákonem, nenasloucháte snad Zákonu?"

A že se křesťané nemají nechat zotročit přehnaně přísnými (tzv. legalistickými) požadavky Zákona.

Galatským 5:2-3 "Hle, já Pavel vám říkám, že budete-li se obřezávat, Kristus vám nijak neprospěje. Každému člověku, který se nechává obřezat, pak znovu dosvědčuji, že je povinen dodržovat celý Zákon."

Tímto Pavel naráží na skutečnost, že není nikdo kdo by dokázal nehřešit, proto nikdo nedokáže naplnit nesmírně vysoký požadavek Zákona - Tóry.

Varuje tedy křesťany, aby nepodlehli svodu a nátlaku, aby se nechali obřezat. K tomu je sváděli židé, kteří nepoznali milost, ke které vyzývá samotná Tóra. Právě milost je cílem Tóry. Cílem je svobodná volba. Proto Pavel řekl, že křesťané nepotřebují obřízku, protože skrze víru v Krista, který se nechal obřezat za ně, dosáhli obřízky srdce.

Galatským 5:4 "Zbavili jste se Krista, vy všichni, kdo se ospravedlňujete Zákonem; odpadli jste od milosti! My přece očekáváme naději spravedlnosti skrze Ducha na základě víry. Vždyť v Kristu Ježíši nic nezmůže obřízka ani neobřízka, ale jen víra projevující se láskou."

Může křesťan odpadnout na základě toho, že se nechá obřezat? Ano, to by znamenalo, že ze sebe nechá udělat žida vracejícího se k legalismu a popře potřebu Krista.

Zhodnocení tvrzení: Může křesťan odpadnout od milosti? Může, pokud se nechá svést například legalismem a perfekcionismem jaký je u rabínského judaismu, v Hnutí svatosti a z něho odvozených pentekostálních hnutích. Také pokud se nechá svést modlářstvím nebo smilstvem či vraždou (pouze u velmi závažných hříchů). V ostatních případech, ne! Věřící člověk není žid, ani legalista, ani modlář či okultista, ani není svévolník. Kdyby byl, znamenalo by to, že odpadl od víry a není už křesťan.

3. Odloučení od Krista

Následuje verš z téže knihy, Galatským 5:4, kde se mluví o "odloučení od Krista." To je varování, abychom se neodvrátili od Kristova učení a Jeho cesty.

Galatským 5:4 (NBK): "Zbavili jste se Krista, vy všichni, kdo se ospravedlňujete Zákonem; odpadli jste od milosti!"

Odloučení od Krista zde znamená, že se odchylujeme od Božího díla spásy, který nám byl dán skrze Ježíše Krista. Ježíš byl dán jako řešení zdánlivě nevyřešitelného problému pro ty, kdo nebyli schopni dojít spásy na základě vlastních skutků. A tak se minimalizuje obtížnost cesty spasení na způsoby chování a požadavky, které jsou minimalistické. Neznamená to, že neexistují žádné požadavky, nebo žádné podmínky smlouvy. Ta hlavní podmínka přece spočívá v tomto požadavku:

Galatským 5:12-14 "Kéž by se ti, kdo vás znepokojují, rovnou vyřezali ("vyklestí", ČSP p.p.; "odřezáni byli" KR)! Vy jste přece povoláni do svobody, bratři; jenom tu svobodu nemějte za záminku pro tělo (hříšné jednání), ale v lásce služte jedni druhým. Vždyť celý Zákon se naplňuje v jednom slově, totiž v tomto: 'Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.'" 

Zhodnocení tvrzení: Křesťan může být odloučen od Krista. Není to pravda. Ten kdo se ospravedlňuje Zákonem, tedy vírou v úplné dodržování Zákona ve smyslu litery, není křesťan a propadl falešnému učení. Místo toho máme usilovat o nelegalistickou formu křesťanského učení, spočívající v lásce, usilující o spravedlnost a pravdu, po které stále platí ukazatel Tóry i proroků. Tóra tedy má sloužit jako poučení k vymezení hranic a Boží vůle, nelegalistickou formou.

Matouš 7:12  "A proto všechno, co chcete, aby lidé dělali vám, stejně i vy dělejte jim, neboť v tom spočívá Zákon i Proroci."

4. Vymazání z knihy života

Pokračujeme s verši, které hovoří o "vymazání z knihy života." Jsou to Žalm 69:29 a Zjevení 3:5. To nám připomíná, že naše jméno v Boží knize závisí na našem vztahu k Němu. Pokud se odvrátíme, naše jméno může být vymazáno.

Žalm 69:20-22,25-29 (ČEP): "Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky. Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili - nenašel se nikdo. Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet. ... Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je. Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo. Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál. Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví. Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé."

Žalm 69 pojednává jak "bratři" podle těla (vzdálení pokrevní příbuzní, čili potomci Abrahama) nemají soucit s utištěným, jak pomlouvají. Tito nepřátelé či svévolníci záměrně dělají zlo z nenávisti a výsměchu. Mají zálibu v ponížení a bolesti ponížených. Ačkoliv by se mohlo jednat o židy nebo křesťany, bible toto chování popisuje jako svévolnictví, nepravost (hebr. awon) které je s cestou biblického židovství či biblického křesťanství neslučitelné. Může se tedy stát, že někdo je vyznavačem daného náboženského směru, ale s tímto jednáním je počítán mezi odpadlíky víry a je vymazán z knihy živých. V případě, že někdo patří do této kategoriie, jedná se jen o židovství nebo křesťanství podle vnější formy jejích obsah je prázdný. Srovnejte Pavlovy slova o "prázdném náboženství":

Koloským 2:18 "Ať vás nikdo, kdo si libuje ve falešné pokoře a v andělském náboženství, nepřipraví o vítěznou odměnu. Takový se vydává do věcí, jež neviděl, prázdně se nadýmá svou tělesnou myslí"
1 Ti 1:6 "od čehož někteří zbloudili, když se uchýlili k prázdnému tlachání."
1 Ti 6:20 "Ó, Timoteji! Zachovávej to, co ti bylo svěřeno a vyhýbej se světským prázdným řečem a rozporům toho falešně nazývaného "poznání","
2 Timoteovi 2:16 "Světským prázdným řečem se pak vyhýbej, neboť ti, kdo je mluví, budou postupovat k ještě větší bezbožnosti"
Titovi 1:10-11  "Je totiž mnoho nepoddaných, prázdných mluvků a svůdců mysli, zvláště těch z obřízky, jimž musí být zacpána ústa. Ti rozvracejí celé domy, když pro hanebný zisk vyučují tomu, co se nesmí."

Hlavní problém v takovém prázdném náboženství je velký hřích, který se maskuje, skrývá nebo obkecává falešnými filosofiemi, které nemají nic společného s biblickým učením.

Zjevení Janovo 3:16-19 (ČEP): "A tak, že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst. Říkáš totiž: Jsem bohatý, zbohatl jsem a nic nepotřebuji; a nevíš, že jsi ubohý a politováníhodný, chudý, slepý a nahý. Radím ti, aby sis ode mne koupil zlato přetavené v ohni, abys byl bohatý, a bílé roucho, abys byl oblečen a neukazovala se hanba tvé nahoty; a své oči pomaž mastí, abys viděl. Já všechny, které miluji, kárám a vychovávám. Rozhorli se tedy a čiň pokání."

Tito verše zdůrazňují důležitost zachování našeho vztahu s Bohem a zachování víry a poslušnosti vůči Němu. Je to obraz andělského náboženství, kdy se za vnější formou skrývá hřích. Tento popis se týká lidí, kteří zatajují svůj hřích a usilují o to, aby navenek před lidmi působili dobře. Podobně jako Ježíš mluvil o farizejích, kteří sice na oko předstírali, že jsou vážní a znají a dodržují Tóru, ve skutečnosti však plánovali jak zabít Ježíše, aby přestal vyučovat a kritizovat hříšné náboženské vůdce.

Zhodnocení tvrzení: Tvrzení, že "Křesťan může být vyvržen z Knihy života není tak docela pravdivé," protože pravý křesťan není křesťan, který nese pouze vnější náboženskou formu, za kterou se skrývá svévolnictví a odpadnutí od Boha. Ačkoliv je v křesťanské společnosti uznáván jako vážený křesťan nebo jako bratr, ve skutečnosti usiluje o ponižování, zrazení a vyhlazení jiných bratrů. Jedná se o aktivní postoj nepřátelství proti lidem stejné víry. Nejlépe je to vidět na příkladu Krista, v kterého farizeové a Jidáš nevěřili a rozhodli se ho zničit a zabít, ačkoliv věděli, že mluví pravdu, ale báli se ho, protože ohrožoval jejich mocenské postavení. Záleží tedy koho nazýváme křesťanem a zda vůbec jsme schopni odhalit pokrytecké náboženství na mocenské úrovni.

5. Vydání nepokořených

Ježíš nás varuje ve verši Matouš 18:34 před tím, že budeme "odevzdáni mučitelům," pokud neodpustíme svým bratrům. To nám připomíná, že odpuštění a láska k našim bližním jsou klíčovými aspekty našeho křesťanského života. Ovšem podívejme se nejprve na kontext, ať víme o čem bylo kázání.

Matouš 18:1-10  V tu dobu přišli k Ježíši učedníci a říkali: "Kdo je tedy v nebeském království největší? Ježíš k sobě zavolal malé dítě, postavil je uprostřed nich a řekl: "Amen, říkám vám, že jestli se neobrátíte a nebudete jako malé děti, vůbec do nebeského království nevejdete. A proto kdokoli se poníží a bude jako toto malé dítě, ten je v nebeském království největší. A kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mne. Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině. Běda světu kvůli pohoršením! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází. Svádí-li tě tedy tvá ruka nebo noha, usekni ji a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší, abys chromý nebo zmrzačený vstoupil do života, než mít obě ruce nebo obě nohy a být uvržen do věčného ohně. A jestliže tě svádí tvé oko, vyloupni je a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší vejít do věčného života jednooký, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně. Dejte si pozor, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých. Říkám vám totiž, že jejich andělé v nebesích neustále hledí na tvář mého nebeského Otce."

Jedná se o pasáž, která je náročná k výkladu, protože neznáme bliží okolnosti. Ovšem Ježíš zde naráží na skutečnost, která by mohla odpovídat Jidášově zradě Syna člověka, stejně tak jako jakémukoliv udavači, který zrazuje církev (bratry téže víry) pro výhody. Na začátku Ježíš mluví o obrácení (řecky στραφῆτε - aorist subjunktive pasivní!). Sloveso lze přibližně přeložit takto: Jestliže se nezměníte... Jelikož je ale použit pasivní tvar, musíme přesněji přeložit takto: Jestliže nebudete obráceni. Nebo: Jestliže nebudete proměněni. Člověk sám sebe nemůže změnit, ale může vyhledat Ježíše (bibli, jeho slovo, instrukce apoštolů, apod.) a s jeho/jejich pomocí může pomalu následovat Cestu kterou nám Bůh vytyčil. Je to však cesta na delší trať. V kontextu z toho co víme: Ježíš byl zrazen Farizei a hlavně před Farizei varoval. Proroci varovali před povrchním náboženstvím bohatých, úctyhodných mužů, kteří chtějí navenek mít úctu, ale nechtějí následovat Boží cestu. Nechtějí se zříci svého přepychu.

Kázání však pokračuje a Ježíš ještě upřesňuje co myslel oním obrácením. Zde nemusí být pouze abstraktní Božská síla, která by měla člověka změnit, zde je ten pasivní význam slovesa obrátit, změnit: Nechat se obrátit moudrými členy vaší církve, kteří vás vyzývají k nápravě a konání spravedlnosti. Současně však opět připomínám, že Ježíš varoval před farizeji. Je tedy nutné zvážit kompetence církevních starších:

Matouš 18:14-17 "Právě tak není vůle vašeho Otce v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých. Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, jdi a napomeň ho mezi čtyřma očima. Jestliže tě poslechne, získal jsi svého bratra. Pokud tě neposlechne, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva bratry, aby každé slovo obstálo v ústech dvou nebo tří svědků. Nechce-li však poslechnout ani je, řekni to církvi. A pokud odmítne poslechnout i církev, ať je tedy pro tebe cizí jako pohan a celník."

Troufnu si říct, že tento text poskytuje výklad onoho záhadného metaforického textu: "Svádí-li tě tedy tvá ruka nebo noha, usekni ji a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší, abys chromý nebo zmrzačený vstoupil do života, než mít obě ruce nebo obě nohy a být uvržen do věčného ohně. A jestliže tě svádí tvé oko, vyloupni je a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší vejít do věčného života jednooký, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně."

Ježíš totiž ani zdaleka nemluvil o částech fyzického těla, ale o částech církve jakožto těla, kde každý člověk, ať už pravice nebo levice pastora, hraje svou významnou roli ve vedení stáda. Oko je vidoucí, prorok nebo ten kdo má rozumět Písmu: teolog, náboženský vůdce, farizej. Ruka je ten kdo má výkonnou moc, kdo může rozhodovat o majetku církve, o řádu, apod. Ve výkladu metaforického textu tedy vidíme jak to konkrétně Ježíš myslel to obrácení a změnu. On nám vlastně říká: Vy musíte jít a říct mu o chybě, kterou dělá. Vy musíte být ti aktivní, aby on mohl té změny. Písmo pak v souladu s biblickým jazykem hebrejským i řeckým správně chápe toto obrácení jako pasivní činnost. Takový člověk byl obrácen díky tomu, že se ponížil, připustil svůj hřích jako král David, roztrhl své srdce a přijal nápravný trest. Odvrátil se od svého hříchu, když změnil svůj způsob života. Teprve poté když vše v jeho životě je tak jak má, je možné mluvit o obrácení. Obrácení tedy není abstraktní pojem myšlený v srdci nebo jako pouhá emoce vyjádřená pláčem či modlitbou.

Po tomto kázání o obrácení následuje poučení o odpuštění:

Matouš 18:32-35 (ČEP): "Tehdy ho jeho pán zavolal a řekl mu: `Ty zlý služebníku! Odpustil jsem ti celý ten dluh, protože jsi mě prosil.
33  Neměl ses i ty slitovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se slitoval já nad tebou?´ A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud nezaplatí všechno, co mu dlužil. Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru jeho prohřešky."

Zde lze srovnat to, že odpuštění potřebuje ten, kdo potřebuje nápravu a má být o této nápravě poučen, ale i ten, kdo už byl napraven a je tedy ospravedlněn. Člověk, který přestal cizoložit, smilnit nebo zahýbat s jinými bohy (okultismem) musí najít odpuštění u svých spolubratrů té dané církve v níž žije, aby byl přijat jako Boží dítě s Láskou. Neplatí to, že cizoložník nebo smilník smí zůstat v církvi, pokud není obrácen od svého zlého jednání, ani to, že nesmí zůstat v církvi, pokud své jednání změnil a upustil od něj. Poučka však zní, že máme odpouštět až 77x! Ano, člověk může opětovně selhat. Je tedy pak záležitost jestli daný člen církve bude či nebude vyhozen... A to už záleží na staršovstvu.

6. Rozhodnutí pro víru

Jak jsem si již vysvětlili, verš Zjevení 3:19 oslovuje povrchní věřící, kteří jsou spokojeni sami se sebou, žijí si svůj konzumní život v relativním bohatství a náboženské přetvářce, zdají se být úctyhodní, zdá se, že dosáhli dobrého postavení v církvi a ve světě. Mají tedy úctu světa, ale v Očích Pána Ježíše Krista nemají váhu (cenu). Jsou pro něj bezcenní.

Syn člověka vyzývá tyto věřící, aby se odvrátili od vnějškovitého náboženství plného přetvářky. Ježíš je vyzývá, aby se rozhořeli a káli tím, že svými skutky dokáží svůj návrat k Bohu.

Zjevení 3:17-20 (ČEP): "Zjevení Janovo 3:17  Říkáš totiž: Jsem bohatý, zbohatl jsem a nic nepotřebuji; a nevíš, že jsi ubohý a politováníhodný, chudý, slepý a nahý. Radím ti, aby sis ode mne koupil zlato přetavené v ohni, abys byl bohatý, a bílé roucho, abys byl oblečen a neukazovala se hanba tvé nahoty; a své oči pomaž mastí, abys viděl. (19) Já všechny, které miluji, kárám a vychovávám. Rozhorli se tedy a čiň pokání. (20) Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou."

Poslední verš bývá často mylně interpretován tak, že by měl být určen neobráceným křesťanům. Ti však v tomto kontextu vůbec nefigurují. Kristus kárá církev, nikoliv nekřesťany. Kniha oslovuje křesťany: Zdaleka ne každý křesťan ale bude spasen. Pokud se obrátí pokrytec od svého pokryteckého náboženství bude spasen. Proto například Apoštol Pavel vyzývá křesťany, aby se obrátili od hříchu a varuje (1 Kor 6:9), že smilní křesťané nebudou spaseni.

7. Odvrácení od Hospodina

Připomeňme si verš z Jeremiáše 17:13, který nás varuje před, "odvrátit se od Hospodina." Toto varování se týká odchýlení se od cesty Boha a následných důsledků, které mohou přijít.

Jeremiáš 17:12-13 (ČEP): "Trůne slávy, od počátku vyvýšený, místo naší svatyně, naděje Izraele, Hospodine, všichni, kdo tě opouštějí, propadnou hanbě. Ti, kdo se ode mne odvracejí, jsou zapsáni v zemi stínů, protože opustili zdroj živých vod, Hospodina."

Tento verš nám připomíná, že hlavní role proroka spočívá v tom upozorňovat Boží lid na hřích a vyzývat k nápravě. Hospodin je pramenem vody živé, a odvrácení se od Něj nás může vést ke ztrátě duchovního života. Ti kdo pohrdají Božím slovem nápravy a výzvou k pokání od kompetentní osoby mohou být zavrženi Bohem, odvrženi mimo Boží království.

8. V pokušení odpadnout

Lukáš 8:13 (NBK): "Ti na skále jsou ti, kteří když slyší Slovo, s radostí je přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří na čas, ale v době pokušení odpadají."

Tento verš mluví o křesťanech, kteří uvěřili falešnému učení nebo se jim nedostalo řádné a kvalitní výuky na počátku, když se seznamovali s křesťanstvím. Nepřijali celou pravdu, byli svedeni. Bylo jim slíbeno mnoho výhod (pentekostální křesťanství, hnutí víry apod.) a mnoho proospěchu, ale nebyla jim sdělena pravda o tom, že je třeba se odvrátit od hříchu, že křesťanská víra je běh na dlouhou vzdálenost a je také o studiu bible a sebezapření; člověk se musí vzdát věcí, ke kterým mám vztah. Proto Pavel říká: Hle vše je nové.

9. Odpadnout od víry

Následuje 1. Timoteovi 4:1, který hovoří o "odpadnutí od víry." Tento verš nás varuje před falešnými učeními a zkouškami víry.

1. Timoteovi 4:1-3 (ČEP): "Duch však výslovně říká, že v posledních časech někteří odstoupí od víry, naslouchajíce bludným duchům a učením démonů. Pokrytecky mluví lež, mají cejchované svědomí, brání ..."

Obtížný verš, jehož kontext přesně neznám. Zřejmě je řeč o křesťanech, kteří odpadli k židovství a legalismu nebo jiné extrémistické formě, která bránila lidem, aby se mohli najíst (možná jako forma trestu za hřích či neposlušnost?). Zajímavý je Pavlův názor: 1 Ti 4:4-5 "Vždyť veškeré Boží stvoření je dobré a nic, co se přijímá s díkůčiněním, se nemá odmítat neboť se to posvěcuje Božím slovem a modlitbou."

Tento verš nás povzbuzuje, abychom zůstali pevní ve víře a nepoddali se klamavým naukám.

10. Odpadnout

Židům 10:38 nás vyzývá k tomu, abychom neodpadli. Tento verš nám připomíná důležitost vytrvalosti v našem křesťanském životě.

Židům 10:38 (ČEP): "Spravedlivý pak bude žít z víry; kdyby však couvl, má duše v něm nenajde zalíbení."

Tento verš nás povzbuzuje, abychom neztráceli víru, ale byli vytrvalí.

Kontext. Na tomto místě si Abakuk stěžuje, že nikdo neprosazuje Právo, spravedlnost, Tóru, což jsou všechno synonyma pro vyjádření téže myšlenky, která je dále blíže vysvětlována, že opakem Práva je násilí a ničemnost.

Ab 1:2-4 "Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ. Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostli se spory a sváry. Proto je tak ochromena Tóra/Zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno."

('ad-'áná Adonaj šiwwa'tí wəló tišmá - ez'aq éléxá chámás weló tóší'a׃ - lámmá tar'éní áwen .. we'ámál tabít wešód wechámás lənegdí wajəhí rív úmádón jissá'׃ - 'al-kén táfúg tórá .. weló'-jétcé lánetcach mišpát .. kí rášá maxtír et-hatcaddíq 'al-kén jétcé mišpát me'uqqál)

Hebrejské slovo	Překlad
חָטָא (chátá)	hřích
פֶּשַׁע (pešá)	bezzákonnost
מִשְׁפָּט (mišpát)	právo
צֶדֶק (tcedek)	spravedlnost
רַשָׁע (rašá)	zločinec
זְלוֹעָה (zelu'á)	zhouba
חָמָס (chámás)	násilí
רִיב (rív)	spory
עָמָל ('ámál)	práce, úsilí, potíže
עָווֹן (awon)	provinění, vina, zvrácenost, nepravost
שׁוֹד (šód)	zvrácenost, ničemnost
מַדּוֹן (madón)	sváry
צַדִּיק (hatcaddíq)	spravedlivý
מְאֻקָּל (mə'uqqál)	odsouzený

Abakuk naprosto jasně vysvětluje jak žid chápe spravedlnost, právo a Zákon. Tyto pojmy jsou prakticky synonymní a jsou úzce propojeny s opaky, které popisuje. Málokdy je vidět tak přesný a podrobný popis toho co je to zlo, co je to nepravost, opak práva, opak Tóry. Takže na jednom krátkém místě máme spoustu základní slovní zásoby pro ty kdo se chtějí učit hebrejsky.

Abakukova definice hříchu a zla je dobrá, protože nám umožňuje odvodit opak: spravedlivý člověk. Kdo je spravedlivý? O kom to ten Pavel píše? Pochopíme, když si prostudujeme úryvek z Abakuka. Spravedlivý je ten, kdo se vyhýbá věcem o kterých psal Abakuk v 1:2-4. Bůh tedy nemá zalíbení v hříšníkovi/svévolníkovi ale ve spravedlivém člověku, který žije z víry. Víra se projevuje skutky. Nikde ale není psáno, že tato víra je běh na krátkou vzdálenost. Ne, víra je zdlouhavý a pomalý proces, který vyžaduje mnoho úsilí a pomalého studování bible, abychom věděli jak se zařídit. Abychom pochopili a znali a věděli jak se ssprávně chovat vyžaduje mnoho měsíců a let našeho života.

Boží odpověd Abakukovi zněla:

Abakuk 2:4-6 "Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá. Spravedlivý bude žít pro svou věrnost. Jako víno oklame, tak neobstojí troufalý muž. Rozevírá chřtán jako podsvětí, zůstane jako smrt nenasytný, i kdyby pro sebe zabral všechny pronárody a všechny národy shromáždil k sobě. Což ti všichni neužijí proti němu pořekadel, posměšných popěvků a narážek na něj? Bude se říkat: Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří. Jak dlouho? I tomu, kdo zástavou zatěžuje."

Celkově je za nevěrnost označována i nepoctivost, troufalost, atd. Víra tedy není jen abstraktní pojem v krásného virtualizovaného Ježíše, ale také věrnost Boží smlouvě.

11. Padnout ze svého postavení

Nakonec máme 2. Petrův 3:17, který mluví o "padnutí ze svého postavení." Tento verš nás upozorňuje na nebezpečí, že můžeme ztratit svou pevnou pozici ve víře.

2. Petrův 3:17 (ČEP): "Vy tedy, milovaní, poněvadž toto předvídáte, dbejte, abyste nebyli zvedeni v bludu těch neopatrných, abyste nepadli ze svého postavení."

Tento verš nás vyzývá, abychom si byli vědomi nebezpečí a pečlivě chránili svou víru.

Bratři a sestry, tyto verše nás všechny vyzývají k vážnému zamyšlení nad naším vztahem k Bohu a k zachovávání naší víry. Odvrácení od Boha může mít vážné důsledky, ale skrze naši víru v Ježíše Krista a Jeho milost můžeme zůstat pevně spojeni s naším nebeským Otcem.

Drazí bratři a sestry, mějme tyto verše stále na paměti a pečlivě dbáme na náš vztah s Bohem. Když se budeme držet Jeho slova a Jeho cesty, budeme moci zůstat v Jeho milosti a blíže k Němu. Amen.

Kdo byli Milleristé a kdo byl William Miller? (Adventisté) (AI)

Milleristé byli členové hnutí vedeného baptistickým kazatelem Williamem Millerem v 19. století. Jejich učení se stalo známým jako millerismus. Milleristé byli známí svým přesvědčením, že Ježíš Kristus se vrátí na Zemi v konkrétním roce, konkrétně v roce 1844. Toto datum bylo spojeno s interpretací biblických proroctví a bylo nazýváno Velkým Zjevením.

Jak jste zmínil, v roce 1844 očekávali návrat Ježíše, ale k tomu nedošlo. Toto období se nazývá Velké zklamání. Po této události někteří z milleristů, včetně Ellen G. Whiteové, začali vyvíjet nové teologické interpretace a vytvořili různé denominace, včetně Adventistické církve sedmého dne. Ellen G. Whiteová byla jednou z významných postav v této tradici a měla vliv na formování adventistické víry.

Takže milleristé byli ti, kteří následovali Williamem Millera a očekávali návrat Ježíše v roce 1844, ale když se to nestalo, někteří z nich se stali zakladateli pozdějších adventistických denominací.

William Miller byl významnou postavou v americkém náboženském prostředí 19. století. Narodil se 15. února 1782 v Pittsfieldu, Massachusetts, USA, a zemřel 20. prosince 1849. Jeho církevní kariéra a učení byly spojeny s millerismem, který se stal základem pro pozdější adventistické hnutí.

Zde jsou významné události v životě a kariéře Williama Millera:

1. Začátek kariéry: Millerova církevní kariéra začala ve 20. letech 19. století, kdy se stal baptistickým kazatelem.

2. Biblické studium a proroctví: Miller začal studovat Bibli intenzivně a provádět detailní analýzy biblických proroctví. Významným datem byl rok 1818, kdy dospěl k závěru, že druhý příchod Ježíše Krista se blíží.

3. Vydání knihy: V roce 1833 vydal Miller knihu nazvanou "Evidence from Scripture and History of the Second Coming of Christ about the Year 1843-4" (Důkazy ze Svatého písma a historie o druhém příchodu Krista kolem roku 1843-4). Tato kniha obsahovala jeho učení o nadcházejícím návratu Krista.

4. Kázání a cestování: Miller cestoval po Spojených státech, kde kázal a šířil svou nauku. Jeho kázání byla velmi populární a přitahovala mnoho následovníků. Kázal v různých městech, včetně Low Hamptona v New Yorku a v Bostonu.

5. Růst následovníků: Během 30. let 19. století získal Miller tisíce následovníků, kteří věřili v jeho předpovědi druhého příchodu Krista.

6. Velké zklamání: Klíčovou událostí bylo 22. října 1844, kdy očekávali, že Ježíš Kristus přijde, ale k tomu nedošlo. Toto období bylo nazváno Velkým zklamáním, a následně někteří z milleristů přehodnotili své věroučné postoje.

William Miller byl známý svým učením o blížícím se druhém příchodu Krista a jeho kniha a kázání měly významný vliv na mnoho náboženských hnutí, včetně adventismu. Jeho život a učení jsou důležitými kapitolami v dějinách amerického náboženství.

Millerova Technika interpretace proroctví a výklad biblického kontextu

William Miller se zaměřoval na interpretaci proroctví z Bible, zejména na knihy jako Daniel a Ozeáš, aby podpořil své učení o nadcházejícím druhém příchodu Krista. Jeho technika interpretace proroctví byla specifická a často se soustředila na určení konkrétních dat a událostí. Zde je několik klíčových prvků jeho techniky interpretace:

1. Datumování: Miller se snažil určit konkrétní datum druhého příchodu Krista na základě biblických proroctví. Zejména se zaměřil na knihu Daniel, kde interpretoval časové rámce, jako například 2300 dnů a 70 týdnů, a snažil se tyto časové údaje propojit s historickými událostmi.

2. Symbolika a čísla: Miller často interpretoval symbolické prvky v proroctvích, jako jsou zvířata, čísla a obrazy, jakož i časové údaje. Například, v knize Daniel viděl symboliku čtyř světových říší, které měly být spojeny s koncem světa.

3. Ignorování kontextu: Jedním z kritických aspektů Millerovy interpretace bylo to, že často vytrhoval jednotlivé verše z jejich kontextu a soustředil se na jejich časové rámce a symboliku, aniž by bral v úvahu širší kontext celé knihy nebo původní smysl veršů. Millerova interpretace byla značně úzkoprsá a zaměřená na dosažení určitého data.

4. Konkrétní předpovědi: Miller často předpovídal konkrétní data pro druhý příchod Krista, což bylo charakteristické pro jeho učení. Jeho nejznámější předpovědí bylo roku 1843 nebo 1844 jako možná data druhého příchodu.

5. Nesprávná předpověď: Millerova interpretace proroctví vedla k Velkému zklamání v roce 1844, když očekávali návrat Krista a k tomu nedošlo. Toto zklamání způsobilo, že někteří z jeho následovníků přehodnotili své věroučné postoje.

Celkově lze říci, že Millerova technika interpretace proroctví byla založena na snaze nalézt konkrétní data a časové rámce v Bibli, často na úkor širšího kontextu a původního smyslu textu. Tato úzkoprsá interpretace proroctví byla charakteristická pro millerismus a vedla k jeho významným předpovědím a následně k Velkému zklamání.