Tento text vznikl jako reakce na konkrétní citaci z diplomové práce (
Níže uvádím podrobnější rozbor, kde shrnuji limity původní studie a relevantní poznatky z dalšího možného výzkumu na toto téma.
Kamila Janušková 2024, Masarykova univerzita, obor psychologie na fakultě sociálních studií), která odkazuje na americkou studii Bradshaw et al. (2019). Citace zní doslova takto:
„V americké studii s více než 1400 věřícími respondenty se ukázalo, že úzkostná i vyhýbavá citová vazba k Bohu predikuje nižší důvěru k neznámým lidem i nižší důvěru k sousedům a spolupracovníkům (Bradshaw et al., 2019).“
Autor textu tuto větu použil k podpoře širšího tvrzení, že citová vazba k Bohu významně ovlivňuje obecnou sociální důvěru, a to i po kontrole standardních náboženských ukazatelů, jako je frekvence modliteb, účast na bohoslužbách, obraz Boha či denominační příslušnost. Při bližším prozkoumání studie však vyvstává otázka, zda je toto shrnutí plně přesné a zda závěry studie lze takto jednoznačně interpretovat. Konkrétně mě zarazilo, že studie sice denominační příslušnost kontroluje, ale používá velmi hrubou kategorizaci (např. širokou skupinu „evangelikálních protestantů“), která zahrnuje jak tradiční konzervativní sbory, tak radikálnější charismatická a pentekostální hnutí (včetně Word of Faith nebo vlivů New Apostolic Reformation). Zmíněné fundamentalistické proudy mají často specifickou dynamiku – dichotomické myšlení („my věřící vs. svět“), silný důraz na evangelizaci, autoritářské struktury a často také toleranci k odlišným názorům, což se může projevovat více či méně v závislosti na konkrétní osobnosti. Toto může vést k nižší důvěře a častějším konfliktům se sousedy či spolupracovníky. Proto jsem se rozhodl kriticky zareagovat: i když studie samotná je kvalitní a přináší zajímavý pohled na citovou vazbu k Bohu, její závěry nelze bez dalšího rozlišování zobecňovat. Mnohem pravděpodobnější je, že nižší sociální důvěra u některých věřících není primárně způsobena „špatnou“ citovou vazbou k Bohu, ale spíše kombinací osobnostních rysů (např. dichotomické myšlení, historie traumat) a specifické náboženské kultury radikálnějších proudů, které tyto rysy ještě zesilují. Studie používá data z 2010 Baylor Religion Survey (národní reprezentativní vzorek dospělých v USA, celkem cca 1714 respondentů). Autoři explicitně kontrolují denominační příslušnost (denominational affiliation) jako kontrolní proměnnou, spolu s účastí na bohoslužbách, frekvencí modliteb a obrazem Boha – přesně jak je zmíněno ve vašem citátu. Vzorek je národní (zahrnuje věřící i nevěřící), ale analýzy se zaměřují především na ty, kteří mají vztah k Bohu (tj. převážně věřící). Typické složení v Baylor Religion Survey (z veřejných reportů a podobných vln):
- Evangelical Protestants: cca 30–35 %
- Mainline Protestants: cca 20–22 %
- Catholics: cca 20–22 %
- Black Protestants: cca 5 %
- Other religions (vč. Jewish): cca 5 %
- Unaffiliated (bez příslušnosti): cca 10–15 %
Níže uvádím podrobnější rozbor, kde shrnuji limity původní studie a relevantní poznatky z dalšího možného výzkumu na toto téma.
* * *
Studie Bradshaw et al. (2019) sice poskytuje cenný vhled do vztahu mezi citovou vazbou k Bohu a sociální důvěrou, ale její široké kategorizace denominací (bez rozlišení podskupin jako charismatické, pentekostální nebo fundamentalistické směry) může omezovat objektivitu závěrů. To může vést k příliš generalizovaným tvrzením, která neberou v úvahu specifické sociálně-psychologické dynamiky v radikálnějších náboženských proudech, jako je Word of Faith (WoF) nebo New Apostolic Reformation (NAR). Tyto skupiny často zdůrazňují teologii prosperity, autoritářské vedení a intenzivní evangelizaci, což může interagovat s osobnostními rysy jako dichotomické myšlení (černobílé vidění světa), trauma nebo snížená tolerance, a tím ovlivňovat interpersonální vztahy a důvěru. Z psychologického hlediska opačný směr kauzality (tj. že osobnostní faktory nebo trauma formují jak náboženskou vazbu, tak sociální důvěru) je často podceněn. Například dichotomické myšlení, které je časté ve fundamentalistických a charismatických skupinách, může podporovat konflikty v okolí tím, že vidí svět jako "my vs. oni" (věřící vs. nevěřící), což snižuje toleranci a důvěru k sousedům nebo spolupracovníkům. To není jen teoretické – existují studie, které toto propojují:
- V fundamentalistických náboženských skupinách (včetně pentekostálních a charismatických) je často nižší míra sociální důvěry k lidem mimo skupinu, což souvisí s důrazem na striktní doktríny a obavy o spasení (Trust in Others: Does Religion Matter?). Tato dynamika může být zesílena traumatickými zkušenostmi, které přitahují lidi do takových skupin a zároveň zhoršují interpersonální vztahy. (Lurking in the Shadows: Harmful Interpersonal Patterns in Spiritual Communities, The Science of Spiritual Narcissism - časopis Scientific American)
- Charismatické evangelikální skupiny jsou negativně spojeny s generalizovanou důvěrou, což podporuje vaši hypotézu o vlivu dichotomického myšlení na sociální interakce – například v kontextu charismatického leadershipu, kde se konflikt vidí jako duchovní boj, což vede k dichotomickému vidění vztahů (další hledání můžete udělat na Researchgate, nebo si přečíst pdf The myth of charismatic leadership and fantasy rhetoric of
crypto-charismatic membershipscrypto-charismatic memberships, 2024. - V
hnutích jako WoF a NAR se důvěra často přesouvá z širších sociálních
sítí k individuálním autoritám (apoštolům nebo prorokům), což může
erodovat vztahy s rodinou, sousedy nebo spolupracovníky – následovníci
jsou učeni důvěřovat "apoštolskému" slovu nad osobními vazbami, což
zvyšuje izolaci a konflikty. (článek s definicí hnutí NAR, taky zde: The Framing of a Movement: Defining the New Apostolic Reformation. Také to vysvětluje Michelle Lesley 2017) Tato hnutí navíc propagují, že nemoci nebo sociální problémy jsou důsledkem nedostatku víry, což může zesílit úzkostnou vazbu k Bohu a snížit toleranci k "nevěřícím" v okolí.
Pro plnější objektivitu by budoucí výzkumy měly zahrnovat detailnější měření – např. specifické škály pro fundamentalismus, dichotomické myšlení nebo historii traumat – a porovnávat podskupiny uvnitř evangelikálů. Studie jako tyto ukazují, že náboženský fundamentalismus obecně koreluje s nižší sociální důvěrou (Trust in God and Trust in man - Dvojznačná role náboženství ve formování sociální důvěry - práce má čtyři autory, Journal for the Scientific study of Religion, 43:3 2004, 317-343). A Religious Fundamentalism, but Not Centrality of Religiosity, is Related to Online Conformity: A Study Based on Asch’s Paradigm
Závěry o citové vazbě k Bohu mohou být zprostředkovány těmito osobnostními a skupinovými faktory spíše než přímo kauzální. Pokud hledáte konkrétní studie pro další čtení, doporučuji prozkoumat výzkumy o "exitech" z fundamentalistických skupin, které popisují rekonstrukci identity po odchodu a vliv na sociální vazby.
Shrnutí citovaných zdrojů a jejich přínos k tématuAbych čtenářům usnadnil orientace ve zdrojích a motivoval je k dalšímu čtení, níže uvádím více informací o nich včetně případných vědectví ex-členů. Závěr: Nižší důvěra k lidem nemusí být jen o citové vazbě k Bohu, ale brát v úvahu také komplexní vliv fundamentalistické kultury, osobní traumata a jiné osobnostní faktory.
- Trust in Others: Does Religion Matter? (Trahan & Welch, 2010)
Cíle: Cílem bylo prozkoumat vztah mezi náboženskou příslušností, účastí na náboženských aktivitách a úrovní důvěry k druhým, s důrazem na to, zda náboženství ovlivňuje sociální důvěru.
Co zkoumal: Studie analyzovala data z General Social Survey (GSS, 1975–2000) pomocí probitových modelů, rozlišujících protestantské denominace (včetně fundamentalistických a pentekostálních) a zahrnujících efekt účasti na bohoslužbách.
Klíčové zjištění: Černí protestanté, Pentecostals, fundamentalističtí protestanté a katolíci mají nižší důvěru k druhým než lidé bez specifické denominační preference. To podporuje naši hypotézu, že fundamentalistické skupiny snižují sociální důvěru kvůli striktním doktrínám a obavám o spasení, což přesahuje pouhou citovou vazbu k Bohu. Pozn. - pro konzervativní skupiny (včetně černých protestantů) je efekt na důvěru především skrz příslušnost (affiliation), ne skrz účast na bohoslužbách. To znamená, že samotná identifikace s touto skupinou koreluje s nižší důvěrou, zatímco u liberálních protestantů důvěru zvyšuje i aktivní účast. Pro konzervativní skupiny (včetně černých protestantů) je efekt na důvěru především skrz příslušnost (affiliation), ne skrz účast na bohoslužbách. To znamená, že samotná identifikace s touto skupinou koreluje s nižší důvěrou, zatímco u liberálních protestantů důvěru zvyšuje i aktivní účast. - Lurking in the Shadows: Harmful Interpersonal Patterns in Spiritual Communities (Maija Haavisto, Medium, 2023)
Cíle: Cílem je popsat škodlivé interpersonální vzorce v duchovních komunitách a upozornit na rizika, která mohou zhoršit mentální zdraví.
Co zkoumal: Článek zkoumá jevy jako spiritual bypassing (používání spirituality k vyhnutí se emocím), toxická pozitivita, hierarchie, kontrola a dark triad chování (narcismus atd.), s důrazem na to, jak trauma přitahuje lidi do takových skupin.Klíčové zjištění: Duchovní komunity často přitahují traumatizované jedince, což vede k dysfunkčním vztahům, victim blaming a toleranci k narcismu. To zesiluje sociální konflikty a snižuje důvěru, což vysvětluje, proč fundamentalistické skupiny mohou zhoršovat interpersonální vztahy nad rámec citové vazby k Bohu. Pozn.Termín "spiritual bypassing" (duchovní obcházení) je zde definován jako používání duchovních praktik k vyhnutí se normálním emocím a lidským zkušenostem – místo konfrontace s problémy se jedinec skrývá za spiritualitou, což brání psychologickému růstu.Vyhýbání se emocím podle autorky jde o mechanismus, kdy se duchovní ideje používají k potlačení nebo ignorování emocí, jako je smutek, hněv nebo bolest. Termín vymyslel psychoterapeut John Welwood v roce 1984, který ho popsal jako způsob, jak obejít běžné emoce skrz duchovní prostředky. Autorka cituje Welwooda: „Vyhnutí se typům mají tendenci být odmítavé vůči potřebám druhých lidí, protože, hádejte co, jsou odmítavé vůči svým vlastním potřebám. Výsledkem je, že lidé se cítí oprávněni nerespektovat pocity a potřeby druhých. Není překvapivé, že 'potřeba' se stává špinavým slovem v mnoha duchovních komunitách.“ (Přeloženo z originálu; citováno v sekci o avoidantních vzorcích.) To vede k soudění druhých a používání "dharmové logiky" k tomu, aby se druhý člověk ukázal jako špatný nebo méněcenný. - The Science of Spiritual Narcissism (Scott Barry Kaufman, Scientific American, 2016)
Cíle: Cílem je vysvětlit, jak duchovní praktiky mohou být zneužity k posílení ega místo jeho transcendence.
Co zkoumal: Studie zkoumá empirické důkazy o tom, jak jóga, meditace a duchovní tréninky zvyšují self-enhancement a narcismus, zejména v energetických praktikách.
Klíčové zjištění: Duchovní narcismus koreluje s komunálním narcismem a vede k pseudo-transcendenci, což může zesílit trauma a snížit empatii v náboženských skupinách. To podporuje mou myšlenku, že radikální proudy jako charismatické hnutí přitahují a zesilují dichotomické myšlení. - What Is the New Apostolic Reformation? (Brandianne K, Medium, 2021)
Cíle: Cílem je definovat New Apostolic Reformation (NAR), vysvětlit jeho charakteristiky a podpořit kritický výzkum pro ty, kteří zvažují odchod.
Co zkoumal: Článek zkoumá původ NAR (od C. Petera Wagnera v 90. letech), roli apoštolů, jejich znaky (jako neobvyklé zkušenosti s Ježíšem, hyper-duchovní vliv) a důraz na podřízenost autoritám.
Klíčové zjištění: NAR zdůrazňuje dominionismus (ovládnutí společnosti) a přesun důvěry k apoštolům, což eroduje osobní vztahy a zvyšuje izolaci. To vede k konfliktům s rodinou nebo sousedy a podporuje naši hypotézu o vlivu fundamentalistické kultury na nižší důvěru.
Svědectví nebo osobní příběhy: Ano, autorka Brandianne K sdílí svůj vlastní příběh jako bývalá "NAR-ly Christian" a ex-charismatička (v sekci "My Story" článku na Medium). Citace přeložená do češtiny: "Dlouho jsem byla 'NAR-ly Christian', přestala jsem se zúčastňovat bohoslužeb, abych mohla sledovat, co se děje zvenčí. Přečetla jsem si teologii, kterou jsem nikdy předtím nečetla, a začala jsem číst i kritiky. Modlila jsem se za uzdravení z bolesti a zklamání a za sílu najít pravdivé vedení. Po letech 'života v oblacích' jsem si uvědomila, že potřebuji být ukotvena v Písmu." Důvody odchodu: Pocit nepohodlí v komunitě, touha po kritickém výzkumu a strach z kritiků, který překonala; následky: Bolest, zklamání, ale nakonec uzdravení a nová síla k hledání autentické víry. - The Framing of a Movement: Defining the New Apostolic Reformation (Michael S. Horton, Modern Reformation, 2022)
Cíle: Cílem je poskytnout komplexní definici NAR skrz teologický, historický, sociologický a organizační rámec.
Co zkoumal: Esej analyzuje strukturu NAR, jeho víry (jako open theism, dominionismus, obnovení pěti rolí – apoštolů, proroků atd.) a vliv na evangelikální církve.
Klíčové zjištění: NAR ohrožuje ortodoxní křesťanství důrazem na extra-biblické zjevení a apoštolskou autoritu, což vede k sociální izolaci a konfliktům. To zesiluje naši kritiku, že takové hnutí přesouvá důvěru z širších vztahů k autoritám. - The Mailbag: What is the New Apostolic Reformation? (Michelle Lesley, 2017)
Cíle: Cílem je vysvětlit NAR, upozornit na jeho heretické aspekty a varovat před vlivy v církvích.
Co zkoumal: Článek zkoumá doktríny NAR (obnovení apoštolů/profetů, dominionismus, duchovní válka), praktiky (prosperity theology, falešné uzdravení, grave sucking) a klíčové postavy (jako Bill Johnson, Cindy Jacobs).
Klíčové zjištění: NAR propaguje falešné doktríny, které vedou k duchovnímu zneužití, finančnímu zničení a sociálním konfliktům (např. žena málem zavražděna kvůli falešnému proroctví). To ukazuje, jak charismatické proudy zesilují trauma a snižují důvěru k okolí. - Exiters of Religious Fundamentalism: Reconstruction of Identity, Social Relationships and Support, and Meaning Related to Well-Being (Andreea Nica, disertační práce, 2018)
Cíle: Cílem je prozkoumat, jak odcházející z fundamentalistických náboženství rekonstruují svůj život pro lepší well-being.
Co zkoumal: Kvalitativní studie na 24 hloubkových interviewech s exitery z křesťanských fundamentalistických skupin, zaměřená na rekonstrukci identity, sociálních vztahů, supportu a smyslu.
Klíčové zjištění: Na začátku je proces náročný (ztráta vztahů, identity), ale časem vede k větší životní spokojenosti díky novým ne-náboženským sítím a smyslu. To podporuje naši myšlenku, že trauma z fundamentalistických proudů (jako dichotomické myšlení, evangelizace ze strachu) přitahuje konflikty, ale odchod může vést k uzdravení.
Bypasing ... z článku Luring In The Shadows
- Příklady z článku:
- Toxická pozitivita: Obviňování druhých z "negativní energie/vibrací" nebo "manifestování negativních věcí", aby se umlčela kritika. Autorka to popisuje jako formu, kdy se validní obavy bagatelizují, což vede k victim blaming (obviňování oběti).
- Představa benevolentního vesmíru: Věra, že všechno se děje "jako součást většího plánu", což je podle autorky patologické magické myšlení spojené s narcismem nebo psychózou. To umožňuje vyhnout se řešení reálných problémů, protože "na absolutní úrovni je všechno perfektní".
- Citát od Roberta Masterse (z jeho definice bypassing): „Aspekty spiritual bypassing zahrnují přehnanou odtažitost, emoční otupělost a potlačení, přílišný důraz na pozitivní, fóbii z hněvu, slepou nebo příliš tolerantní soucit, slabé nebo příliš propustné hranice, nevyvážený vývoj (kognitivní inteligence často daleko před emoční a morální inteligencí), debilitující soudění o své negativitě nebo stinných prvcích, devalvaci osobního oproti duchovnímu a iluze, že jste dosáhli vyšší úrovně bytí.“ (Přeloženo; citováno v sekci o spiritual bypassing.)
- Širší souvislosti s traumaty a interpersonálními vzorci: Autorka vysvětluje, že duchovní komunity přitahují traumatizované lidi, kde bypassing zhoršuje problémy – např. disociaci nebo psychózu. Příklad: Někteří tvrdí, že "hluboké pocítění nepříjemné emoce ji uzdraví", ale to ignoruje disociaci u lidí s těžkým dětským traumaty (týká se skoro 10 % populace, více v duchovních kruzích). Meditace může být nevhodná pro disociující jedince (odkaz na knihu Trauma-Sensitive Mindfulness od Davida Treleavena), ale komunity to bagatelizují jako "temnou noc duše". To vede k gaslightingu (popírání reality oběti) a snižuje sociální důvěru, protože se priorizuje duchovní fasáda před autentickými emocemi. Následky: Emoční otupělost, narcismus, závislost na spiritualitě, vysoká tolerance k nevhodnému chování a abdikace osobní odpovědnosti, což eroduje vztahy a zvyšuje izolaci.
Žádné komentáře:
Okomentovat