Herry Fotr stál na pahorku nad Nilskou rovinou jako člověk, co si právě zapomněl klobouk — a zároveň jako muž, kterému dal Hospodin do ruky intenzivně laciný box s kouzly. V očích měl zápisník prorockých poznámek a v kapse amulet, který přišel s návodem „používat opatrně — může vést k nechtěným efektům“. Po jeho pravici kráčel Aron, vysoký, suchý jako kmín a věčně s pytlíkem objektivních výhrad. Mezi jejich prvními deseti učedníky se líně převalovala směsice nadšení, nedostatečných talentů a přehnané víry v vlastní intuici.
„Pamatujte,“ pravil Herry a jeho hlas zněl jako varování vydané rozhlednou v bouři, „síla světla je služba. A když se služba učiní efektně, lidé tomu říkají zázrak. Když se to udělá moc nahlas, lidi tomu říkají show.“
Aron si z kapsy vytáhl malý prsten, uvnitř nějž žil domácí duch, jménem Klep — duch, co uměl hlásit chyby v dějinách ještě dřív, než se staly. „Nepodceňuj ten poslední bod. Lidé považují za božské jen to, co je dobře zrežírované,“ zamumlal.
Faraón v údolí — muž, který sestavil armádu poskoků, vezdejších vykladačů tarotových karet a čarodějů schopných a nadaných zaříkávačů, jejichž kletby dokázaly lámat hradby a vysušit řeky. Byl to vznešený muž, který se svým vzezřením podobal Bohu. Měl vlastní školu temných praktik, ne však tak světoznalou jako tu co měl Herry Fotr. Fotr totiž měl od Hospodina za úkol činit učedníky, kteří budou následovat Hospodina a ovládat síly světla a všechny kouzla bílé magie, tak dobře, aby jen s pomocí Hospodinových rad a jeho bílé energie zvládli zvítězit nad Faraonem a jeho armádou čarodějů. Herry vyrostl na Faraonově dvoře a zařídil se podle toho co viděl. Svou školu zařídil podle tradičních egyptských praktik. Jeho pomocníci nosili ornamenty a nosili je s hrdostí, jako by to byly medaile za účast v soutěži 'Nejlepší záludnost'. Když se faraón usmál, říkal lidem, že štěstí závisí na tom, kdo má lepší kontrolu nad duchovními služebníky. Herry poblázněný touhou po kontrole duchovních sil, to chtěl taky. Co viděl u Faraona, to napodoboval. Rozdíl byl jen v tom, že na straně Herryho Fotra byl Hospodin.
Když Herry a Aron tu školu bílé magie založili, volali k sobě učedníky z periferií — chudé dívky, ztracené chlapce, unavené proroky, nadějné bylinkářky. Učili je znát světlo bílé energie od Hospodina a ovládat všechny ty síly, a duchovní bytostí, aby jen přikázali slovem svým a oni sloužili jak bylo třeba. Jejich úkolem bylo vzývat tyto éterické bytosti tak dlouho, dokud se jim neuráčilo přijít. Když bylo třeba ptali se nejprve jich na budoucnost a na to co mají dělat. K samotnému Hospodinu měl totiž přístup pouze Herry. Ti ostatní jen spoléhali na tyto světelné éterické bytosti. A jak byli oblečení tito tvorové, kteří se zjevovali v mlze za hlasitého mumlání proroků? Byli oblečeni jako bojovníci, ve zlaté zbroji, s helmou, štítem i kopí bylo zlaté, někteří měli měče, jiní válečné sekery, to vše, aby mohli rozsekat temné bytosti, služebníky faraona. Světlo v krajině ponuré je drahá surovina. Jak přinést světlo než vzýváním duchovních bytostí? Klanět se jim je nutno, do barev různých významů se odít, dle potřeby. Je třeba uzdravit raněného v boji? Postavíme zelený stan a všichni se oblečou do zeleného hávu, zapálíme světlo a budeme uctívat světlo.
Fotr si sebou přinesl knihu, kterou ukradl z Faraonovi knihovny. Byla to kniha zaříkadel a strategií na ovládnutí duchovních mocností a lidské mysli. Byly to opakované zaříkávadla, které bylo nutné opakovat co nejčastěji, klidně i během mytí nádobí. Harry měl za cíl vytvořit mocné modlitební hnutí, které se bude modlit 24 hodin celý týden a furt. Tím si postaví na svou stranu hodně bytostí světla. Nesmí však zapomenout vyzdobit příbytek modlitby zlatým a stříbrným hedvábím. Uprostřed místnosti budou rozprostřeny světle modré prapory symbolizující věčnou vodu od Hospodina. Tak se kterýkoliv učedník smí přijít napít aby se posílil ve chvíli vyčerpání.
Aron úkoloval učedníky a ten co byl zaúkolovaný vedením ostatních k tomu řekl:
„Uděláme z modlitby, střídání na směny, obložíme oltář zlatem a budeme vzývat světlo tak dlouho až budou všichni v rauši. V tom správném rozpoložení, kam budeme chodit pro občerstvující vodu. To nám dodá sílu. Když použijeme Faraónovy techniky na ovládání duší, budeme lepší než on, protože k tomu přidáme světlo. Stačí imitovat obrazy, ale stíny nahradíme světlem. To nám dá vítězství. Budeme zvedat ruce k poslům světla tak dlouho, dokud nezměníme tenhle temný svět a světlo z něj neovládne Egypt. To je plán. Boží plán. Naučme je řvát tak dlouho až nebudou schopni přemýšlet a žádná myšlenka, ani trápení už nebudou existovat, protože všichni padnou vyčerpáním a prostě nebudou mít sílu. Tak hlavně, že armáda světla a skřeti od Hospodina budou bojovat za nás.“
Aron dále plánoval svůj Boží plán.
„Dobře — takhle bych to rozestavil:
Kruh zálohy: trojice stojících v pozadí jako rezerva (rotace každou hodinu).
Přední linie: čtyři modlitební ‚štíty‘ — ti, co první přijmou ‚šepot‘ a stabilizují dav.
Léčebný stan: dvojice léčitelů a jeden nosič amuletů (rychlá evakuace).
Hlídači brány: dva, co sledují nebeské průrazy a hlasují signál ‚ticho/útočit‘.
Systém signálů: trubka = mobilizace; bílý prapor = stáhni se; modrý = doplnit vodu.
Školení: rotační cvičení po třech hodinách, simulace ztráty vedoucího a okamžité nasazení zálohy. Učedníci musí znát nejen místo, ale proč tam stojí — jinak je plán jen dekorace.
A vedoucí, ti budou znát všechny ty detaily, jak jsme si tu řekli, to ostatní znát nemusí. “
„Deset ran,“ zašeptal jeden z učedníků, když se Harry Fotr připravoval na bitvu s faraonem, „to zní jako skvělý plán na vítězství.“
A pak — jak to už v dobrých příbězích bývá — někdo otevřel špatné dveře ve špatný čas. Z brány vylétly věci, které Herry neměl v učebnici přesněji popsané. Herry neměl tu správnou knihu. Tu se objevila delegace se špičatými klobouky, s diplomy na krku a očima, které si uměly stáhnout tvář přes půlku obličeje jako zatahovací rolety. Tvořily akreditační řády, kteří dávali svolení těm kdo byli dost vzorní a morální, aby mohli nastoupit do bitevní řady jako první: Šeptáci, kteří uměli proměnit slova v sliz, který by zalepil stránky testamentů nalezených v celém Egyptu; Krotilelé, kteří svým hlasem dokázali uzemnit kdejakého chudáka nemravného, nečistého a všechny kdo nebyli faraonova dvora hodny; a Nejvyšší Bezdůvodník, který dovozoval pochybnost zřejmě hlubším hlasem než samotný Nil. Co to má znamenat? To je omyl? Což tito svedou umlčet Faraonovu temnou armádu? Ach, co čekat od faraonovy knihovny...
Faraón stál na svém balkoně jako ředitel, taktéž mírně zaskočen nečekaně velkou silou, která mu přišla na pomoc proti Harrymu a Aronovi. Tvářil se jako by zrovna jeho sponzoři rozhodli udělat změnu v marketingu. "Nepřišli jsme kvůli tobě, to na Harryho a Aronovi nám moc záleží. Proto jsme přišli."
* * *
První střet nebyl ani tak o rituálech, jako o PR. Faraón přikázal svým čarodějům, aby vyvolali „stínoborce“ — stíny, které dokážou kopírovat chování davu. Herry poslal své zlaté bojovníky, kteří se leskli jako nové právě vyražené zlaté mince a při pohybu vyvolávali pozitivní hashtagy všude kudy prošli. Učedníci se rozdělili: někteří stáli v první linii a recitovali modlitby, které zněly jako smluvní podmínky pojištovací agentury, jiní zase zněli jako by se zasekla gramofonová páska.
Bitva se změnila v kabaret, kde se andělé a démoni přetahovali o to, kdo umí lépe imitovat lidský strach. Jeden z temných říká: „My děláme špatné sny, ale kvalitně!“ A zlatý válečník odpovídá: „My děláme překvapení s prodlouženou zárukou!“
Klep v prstenu uštědřil poznámku: „Upozornění: amulet si stěžuje že je přepracovaný a chtěl by si zdřímnout.“
Mezitím se temní šamani naučili
skládat smlouvy se sebou samými — smlouvy, které fungovaly jako mosty
pro ostatní temné bytosti. „Kupujte a jezte naše proroctví, kupujte a
jezte naše věštby.“ a proroci světla? Ti se postupně nenápadně vytratili
do okolních domů, kde za úplatu požehnali, a přespali, aby mohli snít a
přinést nějaké kvalitní božské sny.
Přivedli s sebou komando „Nedůvěřáků“ — malinké bytosti, co žvýkaly laskavost, aby vytvořily zuby pro další invazi. Jejich způsob boje byl prostý: šepot, který rozséval pochybnost; malá představa, která rostla jako plísen chlebu.
Herry odpověděl tím, co uměl nejlépe: rituály, které se naučil z Faraonovy knihy. Vyzval své učedníky, aby vytvořili „kruh světla“ — šest vrstev švitořících frází, dvě vrstvy symbolů a jednu vrstvu svíček. Byl to velkolepý úkol, k recitacím proroků světla se přidával hlas který vzešel z prázdnoty. Jakoby svíčky zpívaly sami od sebe.
Faraón mezitím vytáhl z rukávu svou nejhorší zbraň: „Papyrus kontradikcí“ — svitek, který při přečtení mění realitu na alternativní nabídku. Když byl svitek unesen větrem mezi lidi, pletl jim myšlení tak šikovně, že si každá rodina myslela, že je galantnější odvádět daně dvakrát: jednou Herrymu fotrovy a té jeho škole, a podruhé Faraonovi, protože žijí v zemi Egyptské. Chaos rostl; kouzelníci z obou stran si začali vyměňovat poznámky o tom, jak moc je potřeba, aby publikum zůstalo emocionálně konzistentní.
Učedníci Herryho narazili na temné
bytosti tváří v tvář — a zjistili, že boj se nevede jen meči a
zaklínadly, ale i trapností. Jeden z vůdčích učedníků, co měl jméno
Ambar, při pokusu o explozivní jiskru špatně přečetl zaklínadlo. Místo
démonů světla vyvolal tak hejno destiček, které začalo létat z faraónovy
účetní knihy. Na nich byly napsány hlášky jako mene tekel upersin.
Neboli: Dlužíš mi svou duši a já z tebou skoncuji. Faraón propadl
rozhořčení, kdo to použil jeho nejoblíbenější kouzlo a kde ho vzal? Čí
duši kouzlo vezme ted? Faraonovu, Ambarovu nebo jejich služebníků?
Jak den přecházel v noc, obě armády — ta světlá i ta temná — už nebyly schopny jasně rozlišit, proč vlastně bojují a za co.
Nastalo ráno, bitva byla u konce a Herry stál u řeky. V ruce svíral amulet a přemýšlel, že možná moc není jen problém věcí, které přicházejí z vrchu, ale taky věcí, které si lidé sami vytvářejí — a že často bývá těžší umlčet touhu být první, než brigádu temných bytostí.
Bitva skončila nikoli prohrou, nýbrž přeřazením: jakmile se v tom všem ztratí smysl, zůstane pouze humorná relikvie, která se vypráví u ohňů a u které se každý občas zasměje — zejména když si uvědomí, kdo vlastně tahal za nitky.
*
Faraón zvedl ruku — prostý obřadní pohyb, jako když ředitel podniku slavnostně přestřihne pásku nově otevřeného obchodního centra — s mystickým zasyčením se zjevil magický kotouč, který rotoval a dělal vír kolem sebe tak dlouho až se brána kníže pekla otevřela. Dvě sféry se roztrhly jako papyrus přeříznutý nožem; Na obzoru se vynořila jízda — jejich stíny sebou přinášeli chlad a úděs, místo prachu vířili tmu, zimu a studený pot se rozlíval po čele všem, kdo přihlíželi té podívané.
První jízda byl temně zahalení jezdci jejichž oči ve tmě svítily jako uhlíky v rozžhavených helmách. Koně byli vraní a byli tak silní mohutní, že by se jim žádný tažný kůn svou silou nevyrovnal. Když ty koně hřaly střechy městkých budov se chvěly děsem. Jezdci nesly prapory na kterých byly vyryty jména těch, pro které si přišli jako první. Byly to jména proroků a kouzelníků Harryho Fotra a bylo jich nespočet. Znám vaše jména i vaše skutky a přišel jsem si pro vás, zaznělo hlasem prvního jezdce.
Harryho ochranný amulet svítil a tak Fotr byl ve spojení s neviditelnými duchovními vůdci, kteří ho zevnitř povzbuzovali jako jeden muž... "Neboj se, jsem tu s tebou." . Aronův hlas se třásl úzkostí a šeptal Harrymu u jeho ucha zašeptal: „Toto nejsou jen velvyslanci toto je pekelná invaze.“ Za těmi jezdci totiž pěšky kráčela celá armáda. Klep v Harryho prstenu pronikl drobným, suchým hláskem: „Poznámka: tento druh tleskání má špatné recenze.“
Faraónův výpad byl rázem orchestrací: zbarvení světla se změnilo, kněží rozvinuli svitky a z nich vykřikovaly seřvané formule. Z prastarých hrobek v údolí se vyvalila masa temných bojovníků — postavy s pevným, železným smyslem pro destrukci, s rukama ozdobenýma háky, které chytaly vzduch jako sítě. V jejich ksichtu se lesklo něco jako důvěra, co vyrostla z mnoha inventur moci.
První šok udeřil v podobě hudby: trubky faraónových šamanů foukaly tóny, které štípaly raději duši než ucho. Účetní knihy se náhle staly těžkými, listy samy sebou se stáčely a padající papyrusy vytvořily vítr, který roztrhal jednotlivé hlavy idejí. Učedníci Herryho padali — ne všichni tělesně, ale uvnitř se jim zapalovaly malé ohýnky pochybností, které temní šepotavci přetavovali v bolestné hudební fráze.
Herry sám neutekl. Vztyčil ruku a vykřikl první zaříkávání z Faraonovy ukradené knihy: „Luxen, veleó světla, obracej se!“ Z jeho dlaně vystřelila zář jako nově ražená mince — lesk tak intenzivní, že učedníci na chvíli zapomněli dýchat. Světelné figury se vynořily z praporů, postavy ve zlatých zbrojích, kopí jejich byly jako sluneční paprsky, a rozběhly se proti jezdectvu stínů.
Ale temné bytosti nebyly jenom stíny; byly to taktické kousky nočního marketingu. Jeden z nich — velitel s helmou ozdobenou razítky starého porušení smlouvy — pozvedl ruku a z jeho ramen se vyval mrak šepotů, který pronikl do prsou bojovníků světla. Zářící kopí se zablokovala jako světelné zrcadla; jeden po druhém se zlatí žoldnéři zachvěli a začali se ptát, zda stojí na správné straně veřejného mínění. Učedníci Herryho si uvědomili, že někde mezi opakováním zaříkadel a recitací trikových sloganů zůstala mezera — lidské pochybnosti.
Herry, dojatý tím, co viděl, sáhl po dalším hesle z knihy — ne tak mnohem moudřejším, ale rychlým a efektním. „Chvění! Chvění naděje!“ vykřikl. A z jeho hlasu se zrodil prastarý řetěz ohnivých bran — jedna z nich se otevřela níže nad Nilskou hladinou: nebyla to brána made-in-Faraón; byla to brána, která voněla po železe a ranním plameni, a přes ni připlula armáda, co zela světlem jako výklad v úsvitu. Z ohnivé brány vystoupaly bytosti, jež nebyly jen vojáky, ale sochami z roje jisker — andělští rytíři, kteří místo štítů nosili prastaré verze odpuštění.
Ten okamžik byl jako srážka dvou divadel: Faraónův tým přinesl scénografii strachu, Herry přinesl efekty, ale ta ohnivá brána přinesla bezprostřední důsledek — něco, co nebylo vystavením, ale zasláním. Zářící rytíři běželi mezi oběmi zkázy a kousky noci se začaly odlamovat jako staré loupané kůry. Kopyta temnoty jiskřila, když narazila do světla, a z temnoty vyletěly jiskry, které prskaly jako rozbitá fontána.
Vřava byla totální. Zaklínadla praskala jako praskající noty; kouzla se mísila v barvách, které neměly jméno, a zem se roztřásla pod patami. Jeden z Herryho učedníků — Ambar, co s oblibou vždy přešlapoval mezi odvaze a trapností — stál uprostřed a recitoval rituál „Očistné Kroužení“. Místo aby z něj vyšla uklidňující záře, vyskočila z něj hejna drobných světlušek, které se zachytily v kopytech a začaly jim pískat do uší jako muchy. Jezdci temnoty zasmáli a jejich smích se změnil na komerční slogan: „Kupte si strach!“
Aron křičel velení: „Rotujte zálohy! Léčebný stan doprava! Hlídači — hlídejte průraky!“ Jeho hlas byl čistý, tvrdý, jako ten, kdo zná taktiku. Klep v prstenu přidal suchý komentář: „Poznámka: instrukce fungují lépe, když je někdo poslouchá.“
Herry se snažil udržet ta dvě protikladná pole — stránku s předpisy z knihy i bránu, co vzedmula z ohně — v jedné ruce; jeho amulet v kapse začal pískat a z kapsy vytryskl malý, plamenný motýl, který proletěl přes bojiště a přistál na hlavě Pharaóna. Pharaónův výraz se zkroutil; motýl mu zacvakl knoflík přilby a na okamžik se celý svět zastavil. Ten moment trval jako záznam na papyru: i zkrvavené tváře se zastavily a hleděly.
Pak nastal výbuch smíšeného zvuku — bubny. Slova se proměnila v pohyb; armády se srazily a svět se pod nimi zavlnil. Když prach trochu opadl, bylo jasné, že zkáza byla oboustranná: pole byla vykrajováno jiskrami pravdy i kousky falešných reklam; vesnice se rozsvítily a zhasly; někteří lidé plácli dlaněmi, jakoby je to celé bavilo a zároveň jim to lámalo srdce.
A Herry? Stál se zápisníkem v ruce, z něhož mu vypadl jeden list s poznámkou: „Poznámka 43 — když kopíruješ moc, musíš ji složit účet.“ Aron se k němu přisunul, krev a prach na rouše, a řekl: „Buď jsme se naučili něco, co má cenu, nebo jsme právě podepsali smlouvu s tím, co označujeme za úspěch.“ Herry jen přikývl — protože věděl, že vítězství, které přichází přes bránu ohně, nese v sobě cenu, kterou neznají ti, kdo nechtějí porozumět tomu co bylo v ostatních faraonových knihách.
Žádné komentáře:
Okomentovat