Rigidní dogmatismus vs autoritářství

Rigidní dogmatismus - subjekt může být podřízen autoritářské autoritě aniž by sám měl autoritu (viz níže Milgramův experiment). Autoritář je autoritou pro skupinu lidí vlastnící znaky rigidního dogmatismu.

Popis poměrně přesně vystihuje vztah mezi rigidním dogmatismem a autoritářstvím. Zde je, jak se tyto pojmy vzájemně doplňují a co to znamená v praxi:

Vztah mezi rigidním dogmatismem a autoritarismem

1. Role autority

• Autoritář: Ovládá a kontroluje skupinu lidí, přičemž využívá svou moc a vliv k prosazení určitých názorů či pravidel.
• Rigidní dogmatismus: V této skupině se normy a víry stávají neotřesitelnými a vyžadují se bezpodmínečné akceptace bez kritického zkoumání.

2. Dynamika moci

• Subjekt podřízený autoritě: Jednotlivci mohou přijmout dogmatické názory bez toho, aby měli vlastní autoritu. Často se cítí povinni dodržovat nařízení nebo přesvědčení vyžadovaná autoritářem.
• Toto podřízení může vést k potlačení vlastních názorů a self-kritiky, čímž se upevňuje dominantní postavení autoritáře.

3. Psychologie skupiny

• V rámci rigidně dogmatických skupin se může rozvinout silný pocit sounáležitosti a kolektivní identity, což dále posiluje autoritu. To vytváří "my vs. oni" mentality, kde jsou odlišné názory považovány za ohrožující.

Autoritáři udržují moc a kontrolu skrze dogmatická přesvědčení, což může vést k psychologickému podřízení jednotlivců. Je to dynamika, která se často projevuje v různých ideologických a politických kontextech.

* * *

Milgramův experiment

Experiment, který zkoumal poslušnost lidí autoritám, je známý jako Milgramův experiment. Tento výzkum byl proveden psychologem Stanleym Milgramem v 60. letech 20. století a jeho cílem bylo prozkoumat, jak daleko jsou lidé ochotni zajít při vykonávání příkazů autority, i když tyto příkazy mohou způsobit utrpení jiným. Pokus probíhal následovně.

Účastníci byli požádáni, aby dávali elektrické šoky (fiktivní) jiným lidem, pokud neodpovídali správně na otázky. Zkoušení sice byli herci, to ale vykonavatelé trestu nevěděli. I když vykonavatelé zkoušek znalostního testu byli varováni, že šoky mohou být bolestivé, většina z nich pokračovala, když jim to nařídil experimentátor.

Zhruba 65 % účastníků byli ochotni jít až do maximálních úrovní "šoků", i když vyjadřovali obavy. Tento výsledek ukázal, že silná autorita může vést k neetickému chování, což byl alarmující objev o lidské psychologii.

Malý zlomek účastníků se aktivně postavil proti příkazům autority a odmítl pokračovat, i když čelili tlaku. Tento postoj odráží tendenci k fundamentalistickému myšlení a schopnost se vzepřít systému.