V biblické hebrejštině se výraz "todá rabá" nevyskytuje. V biblickém textu se pro vyjádření vděčnosti a poděkování používají jiné termíny, jako například "hoda'ah" (הוֹדָאָה) nebo "toda" (תּוֹדָה), což znamená "vděčnost" nebo "poděkování". Výraz "rabá" (רַבָּה) znamená "velký" nebo "mnoh o", takže "todá rabá" by se dal přeložit jako "velké poděkování", ale tento konkrétní spojení se v biblických textech nevyskytuje.
Původ slova Tódá
V Tanachu (antické hebrejské Bibli) se poděkování a vděčnost vyjadřují několika způsoby, přičemž nejčastěji se používá slovo "תּוֹדָה" (todá), což znamená "dík" nebo "poděkování". Toto slovo pochází z kořene י-ד-ה (y-d-h), který označuje uznání nebo vděčnost. Některé pasáže využívají tento kořen pro vyjádření vděku Bohu, a to například ve formě chval či díků.
V několika příkladech z Tanachu:
Leviticus 7:12-15: V této části se nabízí "זֶבַח תּוֹדָה" (zevach todá), což znamená "oběť vděčnosti" nebo "děkovná oběť", jako součást obětního systému. Hebrejský text zde obsahuje výraz "תּוֹדָה" (todá) pro poděkování:
- Hebrejsky: "זֶבַח תּוֹדָה שְׁלָמִים" (zevach todá šelamím)
- Česky: "děkovná oběť pokojná"
Žalmy (Tehilim): Žalmy obsahují četné příklady vděčnosti a díků vůči Bohu, například v Žalmu 136, který se často nazývá "chvalozpěv díků" a kde je opakovaně uváděno "הוֹדוּ לַיהוָה כִּי־טוֹב" (hodu la-Adonaj ki tov), což znamená "Chválu vzdejte Hospodinu, neboť je dobrý".
Daniel 2:23: Daniel v tomto verši vyjadřuje vděčnost Bohu za moudrost a sílu, kde používá formu "אוֹדָה" (odá), která je odvozena z kořene י-ד-ה:
- Hebrejsky: "לְךָ אֱלֹהֵי אֲבוֹתַי אוֹדָה וּמְהַלֵּל" (Lecha Elohei avotai odá u-mehalel)
- Česky: "Tobě, Bože mých otců, děkuji a chválím tě."
V běžné komunikaci
V biblické hebrejštině běžně chybí moderní formy zdvořilostního oslovení či přímo vyjádření „děkuji“ mezi lidmi, jak je běžné dnes. Místo toho lidé prokazovali vděčnost a úctu pomocí gest, činů a formálnějších prohlášení. Zde jsou některé způsoby, jak si lidé mohli prokazovat úctu a vděčnost:
Gesta a projevy úcty: Mezi běžnými způsoby projevu úcty byly gesta, jako je sklonění hlavy, pokleknutí nebo padnutí na tvář, což symbolizovalo respekt a často vděčnost vůči druhé osobě. Příkladem je Abrahám, který se v Genezi 23:7 uklonil před Chetejci, když s nimi jednal o koupi hrobky pro Sáru.
Pozdravy a požehnání: Namísto slova „děkuji“ používali lidé požehnání nebo formální pozdravy. V Rút 2:4 Boaz zdraví své žence slovy „Hospodin s vámi!“ (יהוה עִמָּכֶם, Adonaj immachem) a oni odpovídají „Hospodin tě požehnej“ (יְבָרֶכְךָ יְהוָה, yevaréchecha Adonaj). Tento druh požehnání byl způsobem, jak vyjádřit respekt a přání dobra.
Projevení oddanosti a slibu pomoci: Namísto pouhých slov často lidé projevovali vděčnost činy a sliby věrnosti. Například v příběhu Davida a Jonatana (1. Samuelova 18:3) uzavírají přátelství skrze smlouvu, což symbolizovalo oddanost a věrnost. Jonatan pomáhal Davidovi navzdory nebezpečí, čímž vyjadřoval loajalitu a úctu.
Oslovování tituly a zdůrazňování role druhého: Uctivé oslovení druhého jako „můj pane“ nebo „tvůj služebník“ bylo častým způsobem, jak projevit respekt. Například v příběhu Abigail a Davida (1. Samuelova 25:24) se Abigail opakovaně oslovuje jako „tvůj služebník“ (עַבְדֶּךָ, avdecha) a Davida nazývá „můj pane“ (אֲדֹנִי, adoni), aby mu projevila respekt.
Dary a pohostinnost: Přinášení darů bylo jedním z hlavních způsobů, jak projevit vděčnost či úctu. V 1. Samuelově 25:18 Abigail přináší Davidovi dary, aby zmírnila jeho hněv a prokázala mu úctu. Dary a pohostinnost symbolizovaly vážnost úmyslů a vděčnost.
V biblické kultuře existovalo několik dalších specifických způsobů a symbolických příkladů, kterými si lidé projevovali vděčnost, úctu či respekt. Zde jsou některé další způsoby, jak to mezi sebou dělali:
1. Obětování specifických darů a zvířat
Přinášení darů, zejména z vlastního majetku, bylo jedním z nejváženějších způsobů projevení respektu a vděku. Příkladem je Jákob, který posílá svému bratrovi Ezauovi velký dar stád jako gesto smíření a úcty, čímž si chtěl znovu získat jeho přízeň (Genesis 32:14-16).
2. Vyzdvihování ctností nebo kvality druhé osoby
Bylo běžné, že lidé při projevu vděku zmínili ctnosti či kvality osoby, které si vážili. Příkladem je, jak Rút a její švagr Boaz navzájem vyjadřují úctu a uznání pro své oběti a loajalitu (Rút 2:11-12). Boaz oceňuje její obětavost vůči tchýni, a v odpovědi přeje Rút hojnost požehnání od Boha.
3. Sliby a závazky loajality
Sliby a přísahy byly důležité nejen v obchodních, ale i mezilidských vztazích, a závazek loajality byl významným způsobem, jak vyjádřit vděčnost a respekt. Příkladem je závazek Rut k Noemi: „Kamkoli půjdeš, půjdu; kde budeš bydlet, tam budu bydlet. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem“ (Rút 1:16). Tím vyjadřuje nejen vděčnost, ale i svou bezpodmínečnou oddanost.
4. Akt pokory – oblékání prostých oděvů nebo sezení v prachu
Pokora byla projevována i v gestu, kdy člověk oblékal prostý oděv nebo si sedl do prachu. Když lidé potřebovali ukázat pokání, vděčnost nebo litovali způsobenou škodu, oblékali si pytlovinu nebo se posadili do prachu. V příběhu Joba například Job usedá do popela, což symbolizuje pokoru vůči Bohu a zároveň i jistý druh vděčnosti za prožitou zkušenost (Job 42:6).
5. Poděkování veršem nebo zpěvem chvály
V bibli je několik případů, kdy lidé skládají písně jako vyjádření vděku a oslavy. Miriam, Mojžíšova sestra, vede ženy zpěvem chvály Bohu po přechodu Rudého moře (Exodus 15:20-21), což je součást rituálu, ale také osobního projevu vděčnosti. Zpěv byl běžnou formou vděčnosti vůči Bohu i komunitě.
6. Přímá podpora v čase potřeby
Být v čase nouze na blízku byl důležitý způsob projevu vděčnosti či úcty. Když Jitro (Mojžíšův tchán) navštíví Mojžíše a zjistí, jak těžkou má Mojžíš práci, pomůže mu uspořádat systém vedení pro izraelský lid, aby Mojžíš nebyl přetížen (Exodus 18:13-24). Tento čin nejen pomohl Mojžíšovi, ale také projevil Jitrovu úctu a starostlivost.
7. Projev milosrdenství a odpuštění
Někdy lidé projevovali úctu tím, že druhým odpustili. Josef odpouští svým bratrům za to, že ho prodali do otroctví, a říká jim, že vše bylo součástí Božího plánu pro dobro (Genesis 50:20). Tento čin je výrazem vděčnosti za život a za to, že mohl prospět své rodině, přestože s ním nakládali nespravedlivě.
Mezi lidmi v biblické době existovaly konkrétní projevy vděčnosti, které se obešly bez přímého poděkování nebo vyjadřování úcty a věrnosti Bohu. Zde je několik způsobů, jak si lidé navzájem projevovali vděk a uznání:
1. Významné dary a obětiny mezi lidmi
Mezi nejčastější způsoby, jak projevit vděčnost či respekt, bylo přinášení darů. Když například Jákob požádal svého syna Josefa o pomoc, poslal faraonovi dary – vzácné balzámy, med, pryskyřici a mandlové ořechy – jako projev úcty a vděku (Genesis 43:11). Tento zvyk dávání darů mezi lidmi byl symbolickým aktem, který upevňoval vztahy a projevoval vděčnost.
2. Podpora a pomoc v těžkých časech
Vděk se často projevoval tím, že člověk zůstal s druhým ve chvílích potřeby. Příkladem je vztah mezi Davidem a Jonatanem, synem krále Saula. Jonatan riskoval svůj život, aby Davida varoval před nebezpečím, a tím projevil hlubokou loajalitu a vděk (1. Samuelova 20:30-42). Na oplátku David slíbil, že bude chránit Jonatanovu rodinu, což udělal i po Jonatanově smrti, když se postaral o jeho syna Mefibošeta (2. Samuelova 9:7).
3. Přátelské přivítání a pohoštění
V kultuře Blízkého východu bylo běžné projevovat vděčnost a přátelství prostřednictvím pohostinnosti. Hostit přítele nebo i cizince s bohatým jídlem a místem k přespání bylo nejen kulturní povinností, ale také způsobem, jak projevit vděčnost za přátelství a vzájemnou pomoc. Abrahám hostil tři cizince a projevil jim tak úctu i vděk za jejich přítomnost (Genesis 18:1-8).
4. Sliby a dohody na znamení přátelství
Vděčnost a respekt se často projevovaly formou smluv nebo slibů. Takové dohody měly váhu záruky a byly výrazem vzájemného uznání a vděčnosti. Příkladem je smlouva mezi Jákobem a jeho strýcem Lábanem, kdy oba na znamení smíru a vděčnosti za roky spolupráce postavili památník a uzavřeli dohodu o vzájemném respektu a míru (Genesis 31:44-54).
5. Ocenění druhého slovem
Přímý způsob, jak projevit vděčnost, byl ocenit druhého slovem nebo chválou za jeho činy. Lidé často vyjadřovali úctu druhým přímo – tím, že ocenili jejich odvahu, loajalitu nebo pomoc. Například Rút oceňuje Noemiinu podporu a na oplátku ji nazývá „matkou“ a projevuje jí oddanost slibem, že zůstane po jejím boku navzdory těžkostem (Rút 1:16-17). Takové ocenění bylo projevem hluboké vděčnosti.
6. Závazek k podpoře potomků nebo rodiny druhé osoby
Lidé v biblických dobách si často vyjadřovali vděčnost závazkem podporovat potomky druhé osoby. Tento čin, známý jako „vykupitelství“ (goel), zajišťoval, že rodina měla podporu i po smrti člena. Například Boaz se zavázal k podpoře Rút, čímž projevil nejen úctu, ale i vděčnost za její věrnost Noemi (Rút 4:9-10).
7. Fyzická gesta a formy oslovování
V hebrejské kultuře byla běžná úctivá oslovení jako „můj pane“ či „tvůj služebník“. Tato oslovování mohla mít často i symbolický význam vděčnosti. Když Abigail uviděla Davida, poklonila se k zemi, aby mu vyjádřila respekt a uznání za to, že jí dal možnost promluvit a neublížil jejímu domu (1. Samuelova 25:23-24).
8. Sdílení důvěrných informací nebo pomoci
Když lidé sdíleli důvěrné informace nebo tajemství, byl to také způsob, jak vyjádřit respekt a důvěru. Sdílení takových informací ukazovalo, že si jeden druhého vážili a důvěřovali si, a tím si vyjadřovali vzájemnou vděčnost a respekt.
Žádné komentáře:
Okomentovat