čtvrtek 16. května 2024

Ježíš měl minimální nároky na jednotlivce a nevyhrožoval jednotlivcům peklem

TATO ANALÝZA SI KLADE ZA CÍL OVĚŘIT PRAVDIVOST VÝROKU:

"Uvěřit znamená přijmout dvě zprávy: Jsi hříšný a pokud to nebudeš řešit, přijdeš do pekla." (VD) Ale toto není evangelium Ježíše Krista. To je jiné evangelium. (já)

Výroky Ježíše Krista ve čtyřech evangeliích (Matouš, Marek, Lukáš a Jan) obsahují komplexní poselství o víře, pokání, Boží lásce a milosti. Vaše tvrzení, že "uvěřit znamená přijmout dvě zprávy: Jsi hříšný a pokud to nebudeš řešit, přijdeš do pekla," zjednodušuje a zkresluje celkový obsah evangelia.

1. Hřích a pokání: Ježíš v evangeliích často mluví o hříchu a potřebě pokání. Například:

  • Matouš 4:17: „Od té chvíle začal Ježíš kázat: ‘Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.’“
  • Marek 1:15: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží; čiňte pokání a věřte evangeliu.“

2. Milost a odpuštění: Ježíš také zdůrazňuje Boží lásku, milost a odpuštění:

  • Jan 3:16: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“
  • Lukáš 19:10: „Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“

3. Spása skrze víru: Ježíš často mluví o víře jako klíčovém prvku spásy:

  • Jan 6:47: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má věčný život.“
  • Jan 14:6: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

4. Varování před zatracením: Ježíš také varuje před zatracením pro ty, kteří nečiní pokání a nevěří:

  • Matouš 25:46: „A půjdou do věčného trápení, ale spravedliví do věčného života.“
  • Lukáš 13:3: „Ne, pravím vám; ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“

Shrnutí: Evangelium Ježíše Krista je komplexní poselství, které zahrnuje:

  • Uznání hříchu a potřeby pokání.
  • Víra v Ježíše Krista jako Spasitele.
  • Přijetí Boží lásky, milosti a odpuštění.
  • Varování před důsledky odmítnutí této víry.

Vaše tvrzení zjednodušuje tuto komplexní zprávu a neodráží plnost Ježíšova evangelia, které se zaměřuje nejen na varování před zatracením, ale hlavně na nabídku spásy skrze víru a Boží milost.

  • Je tedy správné říct, že Ježíš Kristus nikomu nevyhrožoval peklem a nezastrašoval? 
  • .
  • Protože bod pekla jsme zatím nezahrnuli. Pokud existují výjimky kterým osobám bylo peklem vyhrožováno v evangeliích?
Jak křtitel oznamoval Kristův příchod a jeho/Boží soud když mluvil o věječce, která vyčistí mlat (zřejmě se jednalo o odstranění plev nebo o odstranění zbytků které nejsou k jídlu po vymlácení pšenice).

Ježíš Kristus skutečně v evangeliích mluví o pekle a varuje před ním jako důsledkem odmítnutí Boží milosti a života v hříchu. Níže jsou uvedeny některé konkrétní příklady, kde Ježíš varuje před peklem a zatracením:

Varování před peklem

1. Matouš 5:22: „Ale já vám pravím, že každý, kdo se hněvá na svého bratra, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne pekelnému ohni.“

2. Matouš 10:28: „A nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se spíše toho, kdo může i duši i tělo zahubit v pekle.“

3. Matouš 25:41: „Potom řekne těm po levici: ‚Odejděte ode mne, zlořečení, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům.‘“

4. Marek 9:43-48: „Jestliže tě svádí tvá ruka, usekni ji; je pro tebe lepší, abys vešel do života zmrzačen, než abys s oběma rukama šel do pekla, do neuhasitelného ohně, kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.“

Jan Křtitel a jeho poselství

Jan Křtitel oznamoval Kristův příchod a Boží soud s použitím obrazů mlatu a věječky. Tyto obrazy symbolizovaly oddělení dobrého od špatného, což je spojeno s konečným soudem:

1. Matouš 3:11-12: „Já vás křtím vodou k pokání; ten, který přichází po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden zout sandály; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V jeho ruce je věječka a pročistí svůj mlat; pšenici shromáždí do své sýpky, ale plevy spálí ohněm neuhasitelným.“

Tímto způsobem Jan Křtitel předpovídal příchod Krista a jeho soud, kde spravedliví budou shromážděni a nespravedliví budou zničeni.

Shrnutí

Ježíš Kristus skutečně varoval před peklem a zatracením v kontextu odmítnutí Boží milosti a pokračování v hříchu. Jan Křtitel použil obraz mlatu a věječky, aby ilustroval konečný Boží soud, kde budou nespravedliví (plevy) odděleni od spravedlivých (pšenice). Tato varování jsou součástí širšího poselství, které zahrnuje Boží lásku, milost a nabídku spásy pro ty, kteří činí pokání a věří v evangelium.

A co verše Z Janova evangelia o sekeře přiložené ke stromu, který nenese ovoce?

Verše, které zmiňují sekeru přiloženou ke stromu, který nenese ovoce, se ve skutečnosti nacházejí v evangeliích podle Matouše a Lukáše, a jsou spojeny s poselstvím Jana Křtitele. Jan Křtitel používá tento obraz, aby zdůraznil nutnost pokání a varoval před Božím soudem.

Matouš 3:10

„Sekera už je přiložena ke kořeni stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“

Lukáš 3:9

„Sekera už je přiložena ke kořeni stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“

Tato varování od Jana Křtitele jsou silnými obrazy, které zdůrazňují urgentnost a důležitost pokání. Strom, který nenese dobré ovoce, symbolizuje lidi, kteří nečiní pokání a nežijí podle Božích přikázání. Trest (oheň) představuje Boží soud a konečný osud těch, kteří nečiní pokání.

Kontext v Janově evangeliu

V Janově evangeliu není konkrétně zmíněna sekera přiložená ke stromu. Nicméně, Janovo evangelium obsahuje silná poselství o soudu a nutnosti víry v Ježíše Krista.

Další podobné obrazy u Ježíše

Ježíš také používá podobné obrazy ve svém učení. Například v Janově evangeliu:

Jan 15:1-6

„Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest ve mně, která nenese ovoce, odřezává; a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce. Vy jste již čistí pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li ve kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce, neboť beze mne nemůžete činit nic. Nezůstane-li kdo ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne. Pak je shromažďují, házejí do ohně a pálí.“

Tento obraz vinné révy a ratolestí od Ježíše v Janově evangeliu podobně varuje před důsledky neplodnosti (nenesení ovoce) a zdůrazňuje nutnost zůstávání v Kristu, aby člověk nesl ovoce.

Shrnutí

Výroky o sekeře přiložené ke stromu, který nenese ovoce, pocházejí z Matouše a Lukáše a jsou spojené s Janem Křtitelem, který varuje před Božím soudem a nutností pokání. Podobné obrazy používá i Ježíš, aby zdůraznil důležitost plodnosti ve víře a důsledky neplodnosti, což zahrnuje varování před Božím soudem a nutnost opravdového spojení s Bohem.

Lukáš 3:9 Nebylo to však řečeno židům v kontextu toho, že měli uzavřenou "smlouvu s Abrahamem"? 
Říkal: Neříkejte: Abrahama máme za otce! Protože oni spoléhali na krev tedy příbuzenství, nikoliv na to aby následovali cesty Pána a dodržovali smlouvu. V kontextu nového Zákona je však zřejmé, že požadavky na věřící z pohanů jsou daleko více mírnější viz apoštolský sněm asi 12. kapitola Skutků apoštolských, mají se jen zdržet modlářství, modlářské prostituce, modlářského obětování a cizoložství a modlářské nevěry Bohu. To znamená, že na pohany, kteří nejsou ze Zákona čili litery Zákona se vztahuje milost daleko více než na židy, kteří spoléhají na Zákon a smlouvu, ale neznají milost a v Mesiáše neuvěřili. Farizejové ho navíc chtěli zabít, protože je Jan i Kristus odsoudil a naznačil že podlehnou Božímu soudu a ohni.

Kontext a interpretace těchto biblických pasáží jsou správné a hluboké. 

Pojďme se podívat podrobněji na tyto body:

Lukáš 3:9 a Kontext Smlouvy s Abrahamem

Lukáš 3:9: „Sekera už je přiložena ke kořeni stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“

Jan Křtitel toto varování adresoval židům, kteří se spoléhali na svůj původ od Abrahama jako záruku svého postavení před Bohem:

  • Lukáš 3:8: „Nespoléhejte na to, že můžete říkat: ‚Abrahama máme za otce.‘ Neboť vám pravím, že Bůh může Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů.“

Jan Křtitel tak kritizoval myšlení, že pouhá biologická příslušnost k Abrahamovi je dostačující k dosažení Boží přízně. Zdůrazňoval, že skutečná víra a pokání jsou nezbytné. Tímto Jan připravoval cestu pro Ježíše, který přináší nové pojetí vztahu s Bohem založené na víře a milosti, nikoli na původu.

Apoštolský sněm a Požadavky na Pohany

Apoštolský sněm v Jeruzalémě, popsaný ve Skutcích apoštolských 15. kapitole, rozhodl, že pohané, kteří se obracejí k víře v Krista, nejsou vázáni celým Mojžíšovým zákonem. Místo toho se od nich vyžaduje:

  • Zdržet se pokrmů obětovaných modlám.
  • Zdržet se krve a masa zvířat, která byla udušena.
  • Zdržet se smilstva.

Rozdíl mezi Židy a Pohany v Kontextu Nového Zákona

  1. Židé:

    • Měli smlouvu s Bohem skrze Abrahama a Mojžíšův zákon.
    • Byli voláni k dodržování Zákona, ale často se spoléhali na svůj původ a obřady.
    • Ježíš a Jan Křtitel kritizovali farizeje a náboženské vůdce za jejich pokrytectví a nedostatek skutečné spravedlnosti.
  2. Pohané:

    • Byli přijímáni do Božího království skrze víru v Ježíše Krista, ne skrze dodržování Mojžíšova zákona.
    • Apoštolský sněm stanovil pouze základní požadavky, aby se vyhnuli modlářství a mravním neřestem.

Kritika Farizejů a Varování před Božím Soudem

Ježíš často kritizoval farizeje a náboženské vůdce za jejich pokrytectví:

  • Matouš 23:27-28: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které se navenek zdají být krásné, ale uvnitř jsou plné mrtvých kostí a veškeré nečistoty. Tak i vy se navenek jevíte lidem jako spravedliví, ale uvnitř jste plní pokrytectví a nepravosti.“

Tato kritika je spojena s varováním před Božím soudem, kde budou ti, kteří nečiní pokání a neuvěří v Mesiáše, odsouzeni.

Shrnutí

V evangeliích jsou varování před peklem a Božím soudem často adresována těm, kteří spoléhají na svůj původ a náboženské rituály, ale chybí jim skutečná víra a pokání. Apoštolský sněm ukázal, že pro pohany, kteří se obrátí k víře v Krista, jsou požadavky na dodržování Mojžíšova zákona zmírněny, což zdůrazňuje univerzální milost, kterou Ježíš přinesl. Všechna tato varování a učení jsou zaměřena na volání k opravdové víře, pokání a následování Boží cesty.

Adresujte tedy ke komu Ježíš mluvil jestli k židůmů, farizejům a zákoníkům či modlářům, cizoložníkům kteří Boha nehledají a nečiní pokání.... nebo k věřícím z pohanů... Ohledně textu který jste napsal dříve, když jste se vyjadřoval kde Ježíš mluvil o pekle: Ježíš Kristus skutečně v evangeliích mluví o pekle a varuje před ním jako důsledkem odmítnutí Boží milosti a života v hříchu. Níže jsou uvedeny některé konkrétní příklady, kde Ježíš varuje před peklem a zatracením... 1. Mt 5:22: „Ale já vám pravím, že každý, kdo se hněvá na svého bratra, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne pekelnému ohni.“ 2. Mt 10:28: „A nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se spíše toho, kdo může i duši i tělo zahubit v pekle.“ 3. Mt 25:41: „Potom řekne těm po levici: ‚Odejděte ode mne, zlořečení, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům.‘“ 4. Mk 9:43-48: „Jestliže tě svádí tvá ruka, usekni ji; je pro tebe lepší, abys vešel do života zmrzačen, než abys s oběma rukama šel do pekla, do neuhasitelného ohně, kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.“ Jan Křtitel a jeho poselství Jan Křtitel oznamoval Kristův příchod a Boží soud s použitím obrazů mlatu a věječky. Tyto obrazy symbolizovaly oddělení dobrého od špatného, což je spojeno s konečným soudem: 1. Mt 3:11-12: „Já vás křtím vodou k pokání; ten, který přichází po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden zout sandály; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V jeho ruce je věječka a pročistí svůj mlat; pšenici shromáždí do své sýpky, ale plevy spálí ohněm neuhasitelným.“ Mt 3:10 „Sekera už je přiložena ke kořeni stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ L 3:9 „Sekera už je přiložena ke kořeni stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ J 15:1-6 „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest ve mně, která nenese ovoce, odřezává; a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce. Vy jste již čistí pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li ve kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce, neboť beze mne nemůžete činit nic. Nezůstane-li kdo ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne. Pak je shromažďují, házejí do ohně a pálí.“ Tento obraz vinné révy a ratolestí od Ježíše v Janově evangeliu podobně varuje před důsledky neplodnosti (nenesení ovoce) a zdůrazňuje nutnost zůstávání v Kristu, aby člověk nesl ovoce.

Adresáti Ježíšových Varování o Pekle

Ježíš Kristus ve svých kázáních a podobenstvích varoval před peklem a Božím soudem. Tato varování byla adresována různým skupinám lidí, včetně židů, farizejů, zákoníků a někdy i širšího publika. Podívejme se na konkrétní příklady a adresáty těchto varování:

  1. Židé a Farizeové:

    • Matouš 5:22: Varování před hněvem a jeho důsledky bylo adresováno obecně všem posluchačům během kázání na hoře, což zahrnovalo jak židy, tak farizeje a zákoníky.
    • Matouš 23:15: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci, protože obcházíte moře i zemi, abyste jednoho člověka obrátili k vaší víře, a když se stane, uděláte z něho syna pekla dvakrát horšího, než jste sami.“ Toto varování bylo specificky adresováno farizeům a zákoníkům.
  2. Širší Publikum, včetně Pohanských Věřících:

    • Matouš 10:28: „A nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se spíše toho, kdo může i duši i tělo zahubit v pekle.“ Toto varování bylo součástí instrukcí, které Ježíš dával svým učedníkům, ale mělo širší aplikaci na všechny věřící. (POZN. UŽ JSME ŘEKLI, ŽE SE NEJEDNALO O VÝHRUŽKU PEKLEM - A LZE JI VZDÁHNOUT NA VŠECHNY VĚŘÍCÍ, přestože Ježíš nepřišel kázat evangelium pohanům, ale židům - ti ho paradoxně většinově odmítli.)
    • Matouš 25:41: „Potom řekne těm po levici: ‚Odejděte ode mne, zlořečení, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům.‘“ Tento verš je součástí podobenství o posledním soudu a je adresován všem národům, což zahrnuje jak židy, tak pohany.
    • (POZN.Ti odmítnutí jsou ale ti, kdo zcela odmítli Krista, mohou tam být židé jako "potomci" farizejů, ne Abrahama, ale ďáblova semene - dle toho jak to řekl Kristus... není se co divit, že ten text je trnem v oku rabínům a vůbec stoupencům rabínského judaismu, proto museli Krista Mesijáše ignorovat a pomluvit všemi možnýma způsoby.) 

Jan Křtitel a Ježíšovy Metafory o soudu

Jan Křtitel a Ježíš používali silné obrazy a metafory, aby ilustrovali Boží soud a důsledky nepokání.

  1. Jan Křtitel:

    • Matouš 3:10 a Lukáš 3:9: „Sekera už je přiložena ke kořeni stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ Jan Křtitel toto varování adresoval všem, kteří ho poslouchali, což zahrnovalo židy spoléhající na svůj původ od Abrahama.
  2. Ježíš:

    • Jan 15:1-6: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař... Nezůstane-li kdo ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne. Pak je shromažďují, házejí do ohně a pálí.“ Tento obraz vinné révy a ratolestí zdůrazňuje nutnost zůstávání v Kristu a nese varování před Božím soudem těm, kdo neplodí duchovní ovoce.

Kontext Janova Evangelia

V Janově evangeliu nejsou přímé odkazy na sekeru přiloženou ke stromu, ale obraz vinné révy a ratolestí (Jan 15) přináší podobné poselství.

Závěr

Ježíšova varování o pekle a soudu byla adresována různým skupinám lidí, včetně židů, farizejů, zákoníků, a širšímu publiku včetně pohanských věřících. Jan Křtitel i Ježíš používali silné obrazy, aby zdůraznili nutnost pokání a víry. Tato varování byla součástí širšího poselství, které zahrnovalo Boží lásku, milost a nabídku spásy pro ty, kteří činí pokání a věří v evangelium.

Ano, pohané měli jiný přístup k víře, kde milost byla více zdůrazňována, na rozdíl od židů, kteří byli často napomínáni za spoléhání se na svůj původ a zákon. Toto rozlišení ukazuje, jak Ježíš přinášel nové pojetí vztahu s Bohem založené na víře a milosti, přístupné všem lidem bez ohledu na jejich původ.

Bůh nechce hříšníky zatratit
Když jsme napsali, „A nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se spíše toho, kdo může i duši i tělo zahubit v pekle.“ Toto varování bylo součástí instrukcí, které Ježíš dával svým učedníkům, ale mělo širší aplikaci na všechny věřící. ... Z toho automaticky nevyplývá že chce. To že použil slovo MŮŽE naznačuje, že NECHCE a tedy že vztah s Bohem je založen na lásce, nikoliv na strachu. Taky jde o to, že Ježíš sám řekl: Nepřišel jsem kázat evangelium pohanům, ale židům. Nebo tak nějak byla ta citace. To protože, že židé měli s Bohem uzavřenou smlouvu, byli pro Boha na prvním místě, přišel nejprve zachránit je, ale mnozí to nechtěli. Když tedy mluvil k těm, kdo měli dodržovat Zákon, měl vyšší požadavky od nich, a nikdy jsem ho neviděl nebo neslyšel říct směrem k pohanovi - jako ke konkrétní osobě, že příjde do pekla (!). Toto je taky velmi důležitý bod, protože Ježíš nikdy nikomu neřekl: Obrať se od hříchu, nebo půjdeš do pekla! Mohl to říct k davu, ale nikdy ne osobně. Mohl to říct farizejům nebo těm učedníkům, co byli s ním kvůli tomu že jim dal najíst, ale když mluvil s jednotlivci jako se Samařskou ženou, kterou usvědčil z hříchu nebo s jinými lidmi: nikdy neřekl: vem si ho, jinak přijdeš do pekla. Apod. Nenutil a nemanipuloval, ani nevydíral nikoho. Když mluvil s pohanem osobně nebyla tam pohrůžka.

Ježíšův přístup k jednotlivcům a skupinám lidí, jak židům, tak pohanům, skutečně ukazuje na jeho důraz na milost, lásku a dobrovolné přijetí víry spíše než na zastrašování a pohrůžky. Pojďme se blíže podívat na některé z těchto bodů:

Ježíšova Varování o Pekle

  1. Matouš 10:28:
    • Verš „A nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se spíše toho, kdo může i duši i tělo zahubit v pekle.“ je součástí širšího kontextu, kde Ježíš povzbuzuje své učedníky, aby se nebáli pronásledování a zůstali věrní Bohu. Slovo „může“ naznačuje Boží moc, ne nutně Boží vůli. Ježíš zde zdůrazňuje důležitost duchovního života nad tělesným strachem, ale nezakládá vztah s Bohem na strachu, nýbrž na důvěře a víře.

Zaměření Ježíšovy Mise

  1. Zaměření na Židy:
    • Ježíš řekl, že přišel nejprve ke ztraceným ovcím domu Izraelského (Matouš 15:24). Jeho poslání bylo primárně zaměřeno na židy, kteří měli s Bohem uzavřenou smlouvu a od kterých se očekávalo, že dodržují Zákon. Proto byly jeho požadavky na ně vyšší a jeho kritika ostřejší.

Individuální Přístup Ježíše k Pohanům a Hříšníkům

  1. Příklady Bez Pohrůžky Peklem:
    • Samařská žena (Jan 4:1-26): Ježíš se Samařskou ženou mluvil o živé vodě, která vede k věčnému životu. Přestože ji usvědčil z hříchu, nenabídl jí pohrůžku peklem, ale možnost spásy.
    • Cizoložná žena (Jan 8:1-11): Když přivedli před Ježíše ženu přistiženou při cizoložství, neodsoudil ji k peklu, ale řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a nehřeš více.“ (POZNÁMKA: TUTO VĚTU JE NUTNÉ CHÁPAT PŘÍSNĚ V TOMTO KONTEXTU CO DĚLALA: CIZOLOŽSTVÍ. TJ. MINIMÁLNÍ NÁROK.)
    • Setník a další pohané (Matouš 8:5-13): Když se setník obrátil na Ježíše o pomoc, Ježíš ocenil jeho víru a nevyhrožoval mu peklem, ale uzdravil jeho služebníka.

Láska a Milost v Ježíšově Poselství

  1. Základ Vztahu s Bohem:
    • Ježíšova kázání často zdůrazňovala Boží lásku, milost a odpuštění. Například v podobenství o marnotratném synu (Lukáš 15:11-32) ukazuje Boží lásku a přijetí hříšníků, kteří se vrací.
    • Ježíšovy výroky o soudu a pekle byly často zaměřeny na varování před následky nevíry a hříchu, ale jeho základní poselství bylo vždy o nabídce spásy a láskyplného vztahu s Bohem.

Shrnutí

Ježíš ve svém učení a kázání varoval před peklem a důsledky hříchu, ale jeho hlavní důraz byl na Boží lásku, milost a nabídku spásy. Přestože mluvil o soudu a pekle, tyto výroky byly často směřovány k farizeům a židům, kteří měli s Bohem zvláštní smlouvu. Jeho individuální přístup k pohanům a hříšníkům ukazuje, že spíše než zastrašování používal povzbuzení a pozvání k přijetí Boží lásky a milosti. Tento přístup potvrzuje, že vztah s Bohem, jak jej Ježíš učil, je založen na lásce, nikoli na strachu.

Když mluvil k jednotlivcům většinou neměl nároky.
Však proti bohatým nároky měl, když řekl je je malá pravděpodobnost, že by mohli být spaseni a jednomu řekl, aby rozdal vše co má aby mohl být spasen.
 

Ježíš měl specifické nároky a očekávání od různých skupin lidí, včetně bohatých. V jeho učení lze najít různé přístupy podle situace a osoby, se kterou mluvil. Zde jsou některé klíčové body:

Ježíšovy Nároky na Bohaté

  1. Bohatý mladík (Matouš 19:16-22, Marek 10:17-22, Lukáš 18:18-23):

    • Když se bohatý mladík ptal Ježíše, co má dělat, aby získal věčný život, Ježíš mu nejprve řekl, aby dodržoval přikázání. Když mladík odpověděl, že všechna přikázání dodržuje, Ježíš mu řekl: „Jdi, prodej, co máš, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; a pojď, následuj mne.“ Mladík odešel smutný, protože měl mnoho majetku. Ježíš poté poznamenal, jak těžké je pro bohaté vejít do Božího království.
  2. Varování před nebezpečím bohatství:

    • Ježíš často varoval před nebezpečím, které představuje bohatství, a jeho schopností odvádět lidi od Boha. Například v Matoušovi 6:24 řekl: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům; neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, nebo se přidržovat jednoho a druhým pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

Přístup k Jednotlivcům

  1. Samařská žena (Jan 4:1-26):

    • Jak již bylo zmíněno, Ježíš nenutil Samařskou ženu, ale nabídl jí živou vodu, což symbolizovalo věčný život.
  2. Cizoložná žena (Jan 8:1-11):

    • Ježíš ji neodsoudil, ale řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a nehřeš více.“ Tento přístup ukazuje na jeho milost a odpuštění.
  3. Setník (Matouš 8:5-13):

    • Ježíš ocenil setníkovu víru a uzdravil jeho služebníka, aniž by měl nároky na jeho majetek nebo další skutky.

Ježíšova Kritika a Nároky

  1. Kritika bohatých a náboženských vůdců:

    • Ježíš kritizoval farizeje a zákoníky za jejich pokrytectví a nespravedlnost (Matouš 23). Bohatství a moc zde byly často spojeny s nepravostí a nespravedlností.
  2. Podobenství o bohatém muži a Lazarovi (Lukáš 16:19-31):

    • Toto podobenství ukazuje, jak bohatý muž ignoroval chudého Lazara a skončil v pekle, zatímco Lazar byl vzat do Abrahamova náručí. To zdůrazňuje důležitost soucitu a spravedlnosti.

Shrnutí

Ježíš měl různé přístupy k jednotlivcům a různým skupinám lidí. K bohatým často přistupoval s nároky, které měly zdůraznit nebezpečí bohatství a jeho schopnost odvádět lidi od pravé víry a spravedlnosti. Naopak, k chudým, hříšníkům a pohanům přistupoval s milostí a nabídkou odpuštění, aniž by měl přísné nároky. Jeho učení bylo vždy zaměřeno na skutečné pokání, milost a lásku k Bohu, které jsou základem pro věčný život.

* * *

SOUHRNNÝ ZÁVĚR PRO TUTO ANALÝZU

* * *

Ověření Pravdivosti Výroku: "Uvěřit znamená přijmout dvě zprávy: Jsi hříšný a pokud to nebudeš řešit, přijdeš do pekla."

Výchozí Výrok

Výrok: "Uvěřit znamená přijmout dvě zprávy: Jsi hříšný a pokud to nebudeš řešit, přijdeš do pekla."

Vaše tvrzení: "Toto není evangelium Ježíše Krista. To je jiné evangelium."

Analýza Výroků Ježíše Krista ve Čtyřech Evangeliích

Výroky Ježíše Krista ve čtyřech evangeliích (Matouš, Marek, Lukáš a Jan) obsahují komplexní poselství o víře, pokání, Boží lásce a milosti. Vaše tvrzení, že "uvěřit znamená přijmout dvě zprávy: Jsi hříšný a pokud to nebudeš řešit, přijdeš do pekla," zjednodušuje a zkresluje celkový obsah evangelia.

Klíčové Body Ježíšova Učení

1. Hřích a Pokání

Ježíš také varuje před zatracením pro ty, kteří nečiní pokání a nevěří:

  • Matouš 25:41-46: Tato pasáž mluví o konečném soudu, kde Ježíš odděluje ovce (spravedlivé) od kozlů (nespravedlivé). Verš 46 shrnuje výsledek tohoto soudu: „A tito půjdou do věčného trápení, ale spravedliví do věčného života.“ Ježíš zde varuje, že odmítnutí pomoci potřebným (jedno z měřítek spravedlnosti v této pasáži) povede k věčnému trápení.
  • Lukáš 13:3-5: se vztahuje k události pádu věže v Siloe a k diskusi o tom, zda byli ti, kdo byli pod věží, hříšníci a zasloužili si svou smrt. Ježíš reagoval na tuto situaci tím, že zdůraznil, že tato událost nebyla trestem za jejich hříchy, ale že každý musí činit pokání, jinak čelí nebezpečí ztráty života. Tímto způsobem Ježíš poukázal na důležitost pokání a naléhavost uznání Božího království. „Ne, pravím vám; ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ Ježíš zde mluví k lidem, kteří se ho ptají na hříchy jiných. Zdůrazňuje, že bez pokání všichni zahynou, což je univerzální varování pro všechny.

2. Milost a Odpuštění

Ježíš zdůrazňuje Boží lásku, milost a odpuštění:

  • Jan 3:16: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“
  • Lukáš 19:10: „Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“

3. Spása skrze Víru

Ježíš často mluví o víře jako klíčovém prvku spásy:

  • Jan 6:47: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má věčný život.“
  • Jan 14:6: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

4. Varování před Zatracením

Ježíš také varuje před zatracením pro ty, kteří nečiní pokání a nevěří:

  • Matouš 25:46: „A půjdou do věčného trápení, ale spravedliví do věčného života.“
  • Lukáš 13:3: „Ne, pravím vám; ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“

Přístup k Jednotlivcům

Ježíš často mluvil k jednotlivcům s milostí a nabídkou spásy, spíše než s výhrůžkami:

  • Samařská žena (Jan 4:1-26): Ježíš nabídl Samařské ženě živou vodu (věčný život) a nenutil ji k obrácení výhrůžkami.
  • Cizoložná žena (Jan 8:1-11): Ježíš ji neodsoudil, ale řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a nehřeš více.“
  • Setník (Matouš 8:5-13): Ježíš ocenil setníkovu víru a uzdravil jeho služebníka bez dalších nároků.

Kontrastní Přístup k Bohatým

Ježíš měl specifické nároky na bohaté, aby zdůraznil nebezpečí bohatství a jeho schopnost odvádět lidi od Boha:

  • Bohatý mladík (Matouš 19:16-22): Ježíš požádal mladíka, aby prodal vše, co má, a následoval ho, což mladíka zarmoutilo kvůli jeho majetku.
  • Podobenství o bohatém muži a Lazarovi (Lukáš 16:19-31): Toto podobenství ukazuje důsledky ignorování chudých a sobeckého života.

Jan Křtitel a Varování před Soudem

Jan Křtitel předpovídal příchod Krista a jeho soud pomocí obrazů mlatu a věječky:

  • Matouš 3:11-12: „V jeho ruce je věječka a pročistí svůj mlat; pšenici shromáždí do své sýpky, ale plevy spálí ohněm neuhasitelným.“

Shrnutí

Evangelium Ježíše Krista je komplexní poselství, které zahrnuje:

  • Uznání hříchu a potřeby pokání.
  • Víru v Ježíše Krista jako Spasitele.
  • Přijetí Boží lásky, milosti a odpuštění.
  • Varování před důsledky odmítnutí této víry.

Ježíšovo poselství zahrnovalo varování před zatracením, ale také bohatou nabídku milosti a lásky. Výrok „Uvěřit znamená přijmout dvě zprávy: Jsi hříšný a pokud to nebudeš řešit, přijdeš do pekla,“ zjednodušuje a zkresluje komplexní a bohaté učení Ježíše Krista, které se soustředí na Boží lásku, odpuštění a spásu skrze víru.

Žádné komentáře:

Okomentovat