Mezi traumaty - pocitem oběti (viktimizací), radikalizací a extremismem existuje propojení. Trauma (osobní, kolektivní nebo historické, může být např. zatčení nebo jiné ponížení) často funguje jako katalyzátor radikalizace, kde se pocit oběti stává ospravedlněním pro násilí (fyzické i psychické). Nejde jen o přímou kauzalitu, ale o interakci faktorů: trauma zesiluje dichotomické myšlení ("my vs. oni"), což vede k netoleranci, manipulaci a umlčování kritiků. Vysvětlím to krok za krokem, s odkazy na relevantní studie.1. Souvislosti mezi traumatem a radikalizacíTrauma – ať už osobní (např. ztráta zaměstnání, sociální izolace, diskriminace) nebo kolektivní (např. pocit, že stát nebo společnost "sebrala všechno") – často vede k tomu že se jedinec může vidět jako oběť, což je klíčovým faktorem radikalizace. Výzkumy ukazují, že traumatizovaní jedinci se mohou radikalizovat, protože viktimizace poskytuje "morální ospravedlnění" pro agresivní nebo netolerantní chování – vidí se jako oběti nespravedlnosti, což jim umožňuje ospravedlnit "nastolení spravedlnosti" skrz násilí nebo netoleranci. To není jen o fyzickém násilí (např. útoky), ale i o psychickém: manipulace, umlčování oponentů nebo obviňování z "temného vlivu", aby se vyhnuli odpovědnosti.
- Mechanismus viktimizace: Podle psychologických modelů (např. Altruismus zrozený z utrpení) může trauma vést k pozitivním reakcím (pomoc druhým), ale u některých k cyklu oběť-pachatel: Traumatizovaný se stane pachatelem, protože viktimizace zesiluje hněv a beznaděj. Například historické trauma (jako rasismus nebo ekonomická deprivace) může vytvářet kolektivní narativ viktimizace, které podporují extremismus (Introduction to the Special Issue: The Complexity of Terrorism—Victims, Perpetrators and Radicalization +Historical trauma and radicalisation). V náboženském kontextu to zesiluje pocit "vyvolení" (chosen trauma), kde se skupina vidí jako oběť "duchovní války", což vede k radikalizaci. Koncept duchovních válek je velmi dobře znám v pentekostálním prostředí jako jsou NAR kruhy nebo Hnutí víry, tzv. neocharismatické prostředí. Typické pro tato prostředí je duchovní přístup, kdy za každým nepohodlím je třeba vidět působení démonů za opačnými a nesouhlasnými názory nebo kritikou, je třeba vidět působení satana - tento duchovní vhled je od Boha a je zjevován prostřednictvím Ducha Svatého (Collective Victimhood and the Trauma of Political Violence + Historické trauma a radikalizace.pdf).
- Příklad z reálného života: Člověk, který se vidí jako oběť vidí ze své vlastní nechopnosti stát nebo společnost a nepříjemné události za které může stát mohou vést k radikalizaci. Studie o kolektivní viktimizaci ukazují, že to podporuje extremismus skrze pocit bezmocnosti, který se obrací v agresi – např. far-right radikalizace v Evropě nebo USA, kde se oběti cítí ospravedlněny k "obrannému" násilí (Proč extrémisti a nesnášenlivé skupiny často dělají oběť). To platí i pro psychické formy: Netolerance k "jiným" (např. LGBTQ) jako způsob "obrany" vlastní identity.
Apokalyptické vize v některých náboženských proudech říkají, že Bůh jednoho dne přijde a nastolí dokonalou spravedlnost. To znamená, že provede velký soud – apokalypsu. Při tom zatočí se všemi hříšníky a zlými lidmi. Pro mnoho věřících v těchto kruzích to znamená především jedno: Bůh potrestá ty, kdo jim ubližují. Ti „hříšníci“ jsou často právě jejich oponenti – lidé, kteří je pronásledují, kritizují nebo jim podle nich působí zlo. Když člověk prožil trauma nebo se cítí pronásledovaný, tyto apokalyptické představy mu dávají naději. Zároveň ale mohou zesílit radikální chování. Pocit, že Bůh brzy přijde a „vyřídí si to“ s nepřáteli, může vést k tomu, že člověk sám začne jednat netolerantně nebo agresivně už teď – protože věří, že bojuje na „správné straně“. To co radikál vnímá jako stále normální chování, jiní vnímají jako průnik do soukromí a provokaci. Vzniká konflikt, ke kterému je přivolána policie a nepřizpůsobivý občan má problém. V té chvíli to ale nevidí jako vlastní selhání a vinu, ale jako netoleranci svého prostředí, mučednictví, službu Bohu, měřítko své víry a věrnosti Bohu. Takovéto události slouží jen k posílení jeho víry, přesvědčení a prohloubení černobílého vidění světa. Je to právě trauma, které činí dotyčného immunního vůči naslouchání potřebám druhé strany. Biblické téma apokalipsi tak slouží jako nástroj pomsty a ventilace hněvu. Takto se trauma propojuje s extremismem - bolest, pocit studu či křivdy se promění v přesvědčení, že konečné vítězství je blízko, a že proti „zlým“ je dovoleno tvrdě vystupovat.
Ve fundamentalistických proudech (jako NAR nebo Hnutí víry) se trauma interpretuje jako součást "konce časů" – oběti se vidí jako bojovníci v duchovní válce, kde násilné řešení je ospravedlněno jako "Boží spravedlnost". To zesiluje dichotomické myšlení, že kritici jsou "hříšníci" a nerozumí tomu co říkají. Vzdělaní jsou "pod vlivem temných sil" a Bůh opovrhuje moudrostí tohoto světa (citace z bible). Tím kazatel či pastor ospravedlní umlčení těch, kdo chtěj diskutovat o nejasnostech a rozporech v učení. Kazatel tím nepřímo dává najevo, že má nějaké trauma či komplex méněcennosti, kterým si kompenzuje svou neschopnost naslouchat, ale díky přesvědčivému, sebevědomému a charismatickému vystupování a svědectvím ve kterém figurují nadpřirozené Boží zásahy, získává pozornost a zájem. Kazatelé tak dokážou z běžné dopravní nehody udělat příběh o vymítání démonů, o tom jak v temné noci bojovali s útokem satana a všichni posluchači, jim to baští i s navijákem. Není náhoda, že tito lidé často v minulosti měli vztah k nekřesťanské formě mysticismu jako byli například esoterické duchovní praktiky. Jsou to totiž hledači zážitků a výborní řečníci. Dělá jim dobře pozornost, a v kruzích kde je zájem o mysticismus se jim to daří. Mysticismus je velmi populární. Studie o legitimizaci písmem (scriptural legitimation) ukazují, že citáty z Bible (např. o apokalypse) zvyšují podporu násilí u fundamentalistů (Victimhood, racial identity, and conspiracism interact with Christian nationalism to lead to support for violence + ). V křesťanském nacionalismu to vede k podpoře politického násilí, kde se viktimizace mísí s představou "Božího království" na zemi (Christian Nationalism and Political Violence: Victimhood, Racial Identity, Conspiracy, and Support for the Capitol Attacks ). 3. Kanadský případ: David Lynn a psychické formy extremismuVzpomněl jsem si na video pouličního kazatele. Jedná se o incident z června 2019 v Torontu. Černý kazatel David Lynn (příslušící ke sboru Christ's Forgiveness Ministries) byl zatčen v Church-Wellesley Village (čtvrť LGBT) za "disturbing the peace" po tom, co kázal proti homosexualitě a LGBTQ tématům. Byl držen v cele asi 24 hodin (overnight), obviněn z projevů nenávisti (hate speech), ale propuštěn na kauci. Tvrdil, že kázal o "lásce Ježíše" a byl obětí útoku davu, zatímco LGBTQ komunita ho viděla jako netolerantního a vyvolávajícího konflikt. Policie (včetně homosexuálního policisty) ho zatkla po stížnostech na hlasité kázání s amplionem. - Extrémismus bez fyzického násilí: netolerance, kde kázání (i když o "lásce") vyvolává konflikt tím, že označuje LGBTQ za "hříšníky". Lynn se viděl jako oběť, což zesílilo jeho radikalizaci. Později plánoval turné po Kanadě, kde podobné incidenty vedly k dalším zatčením (např. v Vancouveru v 2020, kde došlo k fyzickému konfliktu). Pocit oběti (zatčení) ospravedlňuje další konfrontace, což vede k radikálním směrům.
- Kritici a policie: Když kritici (např. LGBTQ aktivisté) vymezí prostor proti netolerantním kazatelům, může to být viděno jako útok na svobodu slova. Ale z druhé strany je to obrana proti psychickému násilí (projev nenávisti). V Kanadě to souvisí s multikulturalismem, kde se netolerance trestá, ale fundamentalisté to vidí jako perzekuci, což zesiluje jejich extremism.
- Odmítání diskuse a psychologie: Ano, tyto hnutí často odmítají "nekřesťanskou" literaturu (jako psychologie), protože by to podkopalo jejich autoritu. Např. v apoštolských církvích (jako v ČR) by knihy o manipulaci byly viděny jako "duch kritika", což chrání před uznáním selhání (nevzdělanost, absence kontroly). To vede k psychickému násilí: Odmítání debaty o nejasnostech v Bibli, obviňování oponentů z démonického vlivu, aby se vyhnuli odpovědnosti. Studie o spiritual bypassing v duchovních komunitách ukazují, že to zhoršuje mentální zdraví traumatizovaných.
* * *
USA: Existují důkazy o tom, že extremistické skupiny křesťanských nacionalistů využívají necírkevní organizace a aktivity k verbování a indoktrinaci, přičemž tyto snahy často šíří myšlenku dominionismu, včetně konceptu "Seven Mountains Mandate" (Sedmi hor dominionismu). Tento koncept, popularizovaný v rámci Nové Apoštolské Reformace (NAR) a podobných hnutí, vyzývá křesťany k ovládnutí sedmi klíčových oblastí společnosti (náboženství, rodina, vzdělání, vláda, média, zábava a byznys), aby tak "nastolili Boží království" na zemi.
Tyto aktivity probíhají mimo tradiční církevní struktury, často skrz politické, vzdělávací nebo kulturní organizace, kde se myšlenky prezentují jako konzervativní hodnoty nebo národní patriotismus, což usnadňuje rekrutování mladých lidí, konzervativců nebo frustrovaných voličů.
Příklady necírkevních organizací a aktivit
- Turning Point USA (TPUSA) a Charlie Kirk: Tato necírkevní konzervativní organizace, zaměřená na univerzitní kampusy, aktivně šíří prvky christian nationalismu a dominionismu skrz politické kampaně, konference a sociální média. Kirk, který je spojován s NAR, rekrutuje mladé lidi do "kulturní války" proti liberálním vlivům, což zahrnuje ovládnutí sedmi sfér společnosti. Například TPUSA pořádá akce jako "Culture War Tour", kde se dominionismus prezentuje jako boj za americké hodnoty, což vede k indoktrinaci mimo církevní prostředí. Organizace cílí na studenty skrz necírkevní aktivity, jako jsou politické debaty nebo aktivismus proti "woke" kulturě, a tak verbuje do širšího hnutí christian nationalismu.
- Knihovny, konference a business semináře Lance Wallnaua a dalších: Wallnau, klíčová figura v Seven Mountains Mandate, šíří tyto myšlenky skrz necírkevní knihy (např. "God's Chaos Candidate"), online kurzy a business workshopy, které prezentují dominionismus jako strategii pro úspěch v byznysu nebo politice. Tyto aktivity rekrutují podnikatele a profesionály mimo církev, kde se dominionismus maskuje jako "křesťanská inspirace" pro ovládnutí sfér jako média nebo vláda. Například Wallnauova "7M Underground" je online platforma, která indoktrinuje účastníky skrz necírkevní obsah, zaměřený na "kulturní transformaci".
- Politické a kulturní think-tanky a kampaně: Organizace jako Family Research Council nebo Heritage Foundation (necírkevní konzervativní think-tanky) šíří dominionismus skrz politické lobbing a vzdělávací programy, které rekrutují do christian nationalismu. Tyto aktivity cílí na vládní a mediální sféry, kde se verbuje skrz necírkevní konference nebo online kampaně proti sekulární společnosti.
Existují u nás podobně nebezpečné vlivy?
V České republice (ČR) a na Slovensku (SK) existují vlivy a organizace, které lze považovat za podobné radikálním paracírkevním (necírkevním, ale nábožensky motivovaným) strukturám z USA, jako jsou ty spojené s New Apostolic Reformation (NAR), Hnutím víry (Word of Faith) nebo křesťanským nacionalismem s prvky dominionismu (touha po ovládnutí společenských sfér v Božím jménu). Tyto vlivy jsou však menší, méně centralizované a často omezené na charismatické nebo konzervativní křesťanské kruhy, bez takového politického dosahu jako v USA. Nejsou spojeny s otevřeným extremismem (např. násilím), ale projevují se autoritářstvím, duchovní válkou proti "temnotě" nebo netolerancí k liberálním názorům. Na základě dostupných zdrojů (včetně akademických prací a reportů) zde shrnuji klíčové příklady – zaměřím se na ČR a SK odděleně.V České republiceV ČR je vliv NAR a podobných hnutí patrný především v protestantských a charismatických denominacích, kde se projevuje skrz paracírkevní sítě, konference a vzdělávací aktivity. Tyto skupiny šíří myšlenky dominionismu (např. ovládnutí společnosti skrze "sedm hor" – rodina, vzdělání, vláda atd.), duchovní válku proti "teritoriálním duchům" a autoritářské struktury s apoštoly a proroky. Podle analýz ovlivnila NAR směřování značné části protestantských denominací v ČR, ale nejsou to samostatné radikální organizace – spíš vlivy v existujících strukturách. .
- Česká evangelikální aliance (ČEA): Paracírkevní organizace, která pořádá konference a programy s prvky NAR (např. s hosty jako Jim Goll nebo Alan Vincent). Šíří dominionismus skrz vzdělávání o "kulturní transformaci" a jednotě mimo denominace, včetně modlitebních hnutí jako AD 2000. Rekrutují skrz necírkevní akce jako semináře o leadershipu (např. John Maxwell) nebo mládežnické programy.
- Křesťanská misijní společnost (KMS): Necírkevní síť, která se snažila sjednotit evangelikály pod "národními apoštoly". Pořádá modlitební setkání a prorocké konference (např. v 90. letech s Derekem Princem), šíří dominionismus skrz boj proti "duchovním pevnostem" a regionální transformaci. Vládne autoritářství – např. schizma kvůli apoštolským rolím – a rekrutují skrz domácí skupinky mimo tradiční církve.
- Křesťanská akademie mladých/managementu (KAM): Zaměřená na mládež a leadership, pořádá týmové dny, modlitby a koncerty s prvky Joelovy armády (militantní "Boží vojsko"). Šíří dominionismus skrz vzdělávání o "historickém změně" společnosti, rekrutuje skrz necírkevní aktivity jako workshopy pro mladé.
- Hnutí víry (Word of Faith): Přítomné skrz církve jako Církev Slovo života, Církev víry nebo Církev Nový život. Šíří prosperity theology a dominionismus (vláda křesťanů nad světem skrz víru), s vlivy z USA (např. Kenneth Hagin). Paracírkevní aspekty: Nezávislé konference, online materiály a domácí skupiny. V ČR je to menší, ale ovlivňuje charismatické komunity, s kritikou za heterodoxní prvky (např. božství člověka).
- Lefebvristé (Společnost sv. Pia X): Radikální tradiční katolíci, paracírkevní skupina s vazbami na nacionalismus a antisemitismus. Šíří anti-modernismus (odmítání II. vatikánského koncilu), s prvky dominionismu v touze po katolickém státu. Rekrutují skrz domácí vzdělávání a konference, s radikálními prvky jako popírání holocaustu (např. biskup Williamson). Mají asi 500–800 členů v Praze, Brně a Frýdku-Místku.
- Politické vazby: Strany jako Svoboda a přímá demokracie (SPD) používají křesťanskou rétoriku proti islamu a LGBTQ, ale nejsou přímo paracírkevní. Vazby na náboženství jsou rétorické, ne organizační.
Na SlovenskuNa Slovensku je vliv podobný, ale silnější v katolickém kontextu a neocharismatických hnutích. Dominionismus je méně výrazný, ale objevuje se v charismatických skupinách s prvky prosperity theology a duchovní války.
- Církev křesťanská společenství Slovenska (CKSS): Neocharismatická skupina, inspirovaná Hnutím víry a NAR. Zamítnutá registrace po 17 letech (2023) kvůli kontroverzím. Šíří dominionismus skrz "nové zjevení" a apoštolské role, s radikálními prvky jako odmítání tradičních denominací. Paracírkevní: Nezávislé komunity, konference a evangelizace mimo církev.
- Lidová strana Naše Slovensko (LSNS): Politická strana s křesťanskou rétorikou (obrana "tradičních křesťanských hodnot" proti EU, LGBTQ a migrantům). Ne přímo paracírkevní, ale má vazby na konzervativní křesťany. Používá náboženství k nacionalismu, podobně jako christian nationalism v USA.
- Hnutí víry na Slovensku: Ovliňuje skupiny jako Bratská jednota baptistů nebo Církev bratrská, s prvky prosperity a duchovní války. Paracírkevní aktivity: Semináře, online materiály a nezávislé komunity, inspirované USA postavami jako Kenneth Copeland.
- Kresťanskodemokratické hnutie (KDH): Konzervativní křesťanská strana, ale ne radikální – zaměřená na tradiční hodnoty. Má paracírkevní prvky skrz mládežnické organizace a konference.
Tyto organizace jsou v ČR a SK méně radikální než v USA – žádné otevřené násilí, ale autoritářství, netolerance a vliv dominionismu skrz charismatické sítě. Rekrutace probíhá často skrz konference, online a mládežnické programy mimo tradiční církve. Pro více detailů doporučuji sledovat vývoj, protože tyto vlivy rostou s globálním trendem křesťanského nacionalismu.
Doporučené „bezpečné“ církve v ČR a SK (2025)Tyto denominace jsou tradiční, registrované, historické a veřejně se distancují od charismatických radikálů, prosperity theology, dominionismu i autoritářských apoštolských struktur. Klade důraz na komunitu, pastorační péči a často i spolupráci s psychology. Nejsou fundamentalistické v tom smyslu, že by vnucovaly striktní dichotomii nebo apokalyptický boj.Česká republika
- Římskokatolická církev
Největší a nejstabilnější. V mnoha farnostech je pastorační péče citlivá k traumatu (spověď, duchovní doprovázení, spolupráce s psychology). Žádný dominionismus ani prosperity vliv. Vhodné, pokud hledáte strukturu a tradici bez tlaku na „zázraky“. (Pozor na jednotlivé kněze – vybírejte sbory s otevřeným přístupem.) - Českobratrská církev evangelická (ČCE)
Reformovaná/luterská tradice (husitské kořeny). Velmi otevřená dialogu, sociální práci a psychologické podpoře. Distancuje se od charismatických hnutí i Hnutí víry. Žádné dichotomické „my jsme jediní správní“. Mnoho sborů má pastorační psychology nebo spolupracuje s Diakonií. - Církev československá husitská (CČSH)
Národní husitská tradice, liberálnější než katolíci. Zaměřená na komunitu, toleranci a sociální témata. Žádné radikální vlivy, žádný dominionismus. Podporuje uzdravení traumat bez stigmatizace. - Evangelická církev metodistická
Malá, ale stabilní. Klade důraz na osobní růst, sociální spravedlnost a pastorační péči. Distancuje se od prosperity a charismatických extrémů. - Starokatolická církev
Velmi malá, liberální katolická alternativa. Otevřená, tolerantní, bez autoritářství.
- Římskokatolická církev
Dominantní, tradiční. Mnoho farností nabízí kvalitní pastorační péči a spolupráci s psychology (např. přes charity). Žádný prosperity nebo NAR vliv. - Evangelická církev augsburského vyznání (luterská)
Tradiční luteráni. Zaměření na milost, Bibli a komunitu. Distancují se od charismatických hnutí i Hnutí víry. Podporují diakonii a psychologickou pomoc. - Reformovaná křesťanská církev (kalvínská)
Tradiční reformovaná teologie. Klidné, intelektuální prostředí, žádné apokalyptické tlaky nebo prosperity. - Pravoslavná církev
Liturgická, mystická tradice. Velmi klidná, bez západních radikálních vlivů. Podporuje uzdravení skrze modlitbu a společenství, bez dichotomie.
