Uživatel považuje Wesleyho učení o posvěcení za herezi, protože se podle něj odchyluje od nauky apoštola Pavla, který zdůrazňoval postavení křesťanů jako „svatých“ již od okamžiku ospravedlnění, a tvrdí, že církev by se měla od takových učení distancovat. Pojďme se na to podívat a zjistit, zda je Wesleyho učení skutečně herezí, nebo zda lze tyto dva pohledy sladit.
### Proč to není hereze?
Vy označujete Wesleyho důraz na proces posvěcení za herezi, protože podle vás naznačuje, že křesťané nejsou plně „svatí“ při ospravedlnění, což odporuje Pavlově učení. Nicméně Wesleyho učení, pokud je správně pochopeno, není v rozporu s Biblí ani s Pavlem. Pavel skutečně učil, že křesťané jsou „svatí“ od počátku díky svému postavení v Kristu (např. **Římanům 1:7**: „Všem v Římě, kteří jsou milováni Bohem a povoláni být svatými“), ale zároveň uznával, že posvěcení je i proces, který pokračuje během křesťanského života (např. **1. Tesalonickým 5:23**: „Sám Bůh pokoje ať vás zcela posvětí“). Wesley tento proces rozpracoval, ale nikdy nepopřel, že křesťané jsou „svatí“ v postavení díky Kristu.
Wesleyho učení o posvěcení tvrdí, že:
- Při **ospravedlnění** je člověk očištěn od hříchu a přijat do Boží rodiny.
- Pak začíná **proces posvěcení**, kdy Duch svatý postupně mění věřícího, aby žil svatěji a plněji v souladu s Bohem.
Tedy Wesley neříká, že křesťané nejsou „svatí“ při ospravedlnění, ale že jejich svatost se má projevovat a rozvíjet v praktickém životě. To není v rozporu s Pavlem, ale spíše doplňuje jeho perspektivu.
### Biblický základ
Pavel ve svých listech kombinuje obě myšlenky – postavení i proces:
- **Postavení**: Křesťané jsou „svatí“ díky Kristově spravedlnosti, nikoli svým zásluhám. Například v **1. Korintským 1:2** píše: „Církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým.“
- **Proces**: Pavel zároveň vyzývá k růstu ve svatosti. V **1. Tesalonickým 4:3** říká: „Neboť to je vůle Boží, vaše posvěcení,“ a v **Filipským 3:12-14** přiznává: „Ne že bych už dosáhl nebo byl již dokonalý, ale usiluji o to.“
- "Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti;
běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši." (12-14)
Tyto verše ukazují, že Pavel viděl křesťany jako „svaté“ v postavení, ale zároveň očekával, že budou pokračovat v procesu posvěcení. Wesleyho učení tento proces zdůrazňuje, ale nepopírá Pavlovu nauku o postavení.
### Odpověď na obvinění z hereze
Tvrdíte, že Wesleyho učení je hereze a že Pavel by takové nauky odsoudil, protože varoval před šířením jiného evangelia (**Galatským 1:8-9**: „Ale i kdybychom my nebo anděl z nebe vám kázal jiné evangelium… ať je proklet!“). Wesley však neučí jiné evangelium. Stejně jako Pavel zdůrazňuje, že spása přichází z milosti skrze víru (**Efezským 2:8-9**: „Neboť milostí jste spaseni skrze víru, a to ne z vás – je to Boží dar“). Jeho důraz na posvěcení není podmínkou spásy, ale jejím praktickým důsledkem.
Pavel sám říká, že křesťané mají žít podle svého povolání (např. **Římanům 12:1-2**: „Obětujte svá těla jako živou, svatou, Bohu milou oběť“), což je v souladu s Wesleyho voláním po „křesťanské dokonalosti“ – tedy životě plně oddaném Bohu.
### Závěr
Kontroverze, kterou zmiňujete, není ve skutečnosti herezí. Wesleyho důraz na proces posvěcení neodporuje Pavlovu učení o postavení křesťanů jako „svatých“, ale tyto dvě perspektivy se doplňují:
- **Pavel**: Zdůrazňuje, že jsme „svatí“ v Kristu od počátku.
- **Wesley**: Učí, že tuto svatost máme rozvíjet v každodenním životě.
Wesleyho učení tedy není odchylkou od Pavlovy nauky, která by vyžadovala distancování církve. Naopak, je to biblicky podložený pohled, který pomáhá křesťanům žít v souladu s jejich postavením v Kristu. Není to „jiné evangelium“, ale rozpracování toho, co Pavel sám naznačuje – že spása je darem, který má vést k proměně života.
* * *
Napsal jsem:
"(např. 1. Tesalonickým 5:23: „Sám Bůh pokoje ať vás zcela posvětí“). " To je jen jeden verš vytržený z kontextu, není to teologie o dokonalém posvěcení, myslím že ap. Pavel nic takového neučil. To že to takhle jednou použil, neznamená, že to vyučoval. Navíc si od Wesleyho nečetl jediné kázání, já jo, takže vím, že ten legalismus u něj existoval.
* * *
(AI)
Ohledně 1. Tesalonickým 5:23 – konkrétně ohledně toho, zda tento verš podporuje teologii dokonalého posvěcení, zda apoštol Pavel něco takového učil, a na vaši zmínku o legalismu u Johna Wesleyho. Pojďme na to postupně.
---
### **1. Tesalonickým 5:23 v kontextu**
Verš, který citujete, zní: *„Sám Bůh pokoje ať vás zcela posvětí, a celý váš duch i duše i tělo ať je bez úhony zachováno při příchodu našeho Pána Ježíše Krista.“* Tvrdíte, že je to jen jeden verš vytržený z kontextu a že neukazuje na teologii dokonalého posvěcení. Máte pravdu, že jeden verš sám o sobě teologii nedefinuje, ale podívejme se na širší kontext Pavlových spisů a na to, jak tento verš zapadá do jeho učení.
- **Kontext dopisu Tesalonickým:** Pavel v tomto dopise povzbuzuje věřící, aby žili svatě a připravovali se na Kristův návrat. Těsně před veršem 5:23 píše: *„Ducha neuhášejte, proroctví nezavrhujte, všechno zkoumejte, dobrého se držte, varujte se všeho, co má jen zdání zla“* (1. Tes 5:19-22). Tento důraz na svatost a očištění od zla přirozeně přechází do modlitby ve verši 23, kde žádá Boha, aby věřící byli „zcela posvěceni“ a „bez úhony“. Slovo „zcela“ (řecky *holoteleis*) naznačuje úplnost, což může implikovat hluboký proces posvěcení.
- **Pavel a posvěcení:** Pavel jinde zdůrazňuje, že křesťané mají žít život osvobozený od nadvlády hříchu. Například v Římanům 6:14 říká: *„Hřích už nebude vládnout nad vámi, neboť nejste pod zákonem, ale pod milostí.“* Také vyzývá k dokonalosti, například v 2. Korintským 13:11: *„Usilujte o dokonalost.“* I když Pavel explicitně neučil o „druhém díle milosti“ jako Wesley, jeho spisy naznačují, že posvěcení je Boží dílo, které má vést k životu v souladu s Boží vůlí.
Zatímco 1. Tesalonickým 5:23 není systematickou teologií dokonalého posvěcení, Pavel zde vyjadřuje přání, aby Bůh provedl hlubokou proměnu věřících – což je myšlenka, kterou Wesley rozvinul. Verš tedy sám o sobě nevyučuje dokonalost, ale je v souladu s biblickou výzvou k svatosti (např. Matouš 5:48: *„Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“*).
---
### **Wesleyho učení o křesťanské dokonalosti**
Rozumím tomu, že jste četl Wesleyho kázání a vnímáte v nich legalismus. John Wesley skutečně učil o křesťanské dokonalosti, ale je důležité pochopit, co tím myslel, abychom mohli posoudit, zda to bylo v rozporu s Biblí nebo zda to sklouzlo k legalismu.
- **Co Wesley učil:** Podle jeho spisů, například v *A Plain Account of Christian Perfection*, křesťanská dokonalost není absolutní bezhřešnost (tj. absence všech chyb nebo slabostí), ale stav, kdy věřící žije v dokonalé lásce k Bohu a bližnímu a hřích nad ním nedominuje. Wesley sám říkal, že tato dokonalost neznamená osvobození od nevědomosti, pokušení nebo lidských slabostí. Interpretoval verše jako 1. Jan 3:9 (*„Každý, kdo se narodil z Boha, nehřeší“*) jako důkaz, že znovuzrození může vést k životu, kde hřích není vládnoucí silou.
- **Souvislost s 1. Jan 1:8:** Wesley adresoval i verš, který často zmiňují kritici (*„Kdo tvrdí, že nehřeší, lže“*), a vysvětloval, že se týká tvrzení o naprosté bezhřešnosti nebo popírání potřeby odpuštění za minulé hříchy – nikoli popření možnosti žít bez vědomého hříchu jako životního stylu.
Wesleyho učení tedy není o tom, že by člověk dosáhl stavu, kdy nikdy neudělá chybu (např. Petrovo pokrytectví v Galatským 2:11-14 považoval za ojedinělé selhání, ne dominanci hříchu), ale o tom, že Boží milost může věřícího přivést k životu vedenému láskou. To je v souladu s biblickými výzvami k svatosti, i když způsob, jakým to Wesley formuloval, mohl být pro některé kontroverzní.
---
### **Legalismus u Wesleyho?**
Tvrdíte, že u Wesleyho vidíte legalismus, a to je legitimní obava, protože jeho důraz na poslušnost a spolupráci s Boží milostí může znít jako podmínka spásy. Pojďme to prozkoumat:
- **Wesleyho pohled na spásu:** Wesley pevně věřil v *sola fide* – spásu z milosti skrze víru. V jeho kázáních a spisech zdůrazňoval, že spása není založena na skutcích, ale na víře v Krista. Skutky a poslušnost považoval za ovoce víry, nikoli její podmínku. Například v souladu s Jakubem 2:17 (*„Víra bez skutků je mrtvá“*) učil, že pravá víra se projevuje v životě.
- **Rozdíl od legalismu:** Legalismus by znamenal, že spása závisí na dodržování pravidel nebo na lidském úsilí. Wesley však učil, že posvěcení je Boží dílo – člověk s ním spolupracuje, ale iniciativa a síla pochází od Ducha svatého. Pokud vnímáte legalismus v jeho kázáních, mohl by to být důsledek jeho silného důrazu na praktickou zbožnost a kázeň, což někteří mohou chápat jako přílišné zaměření na skutky.
Pokud máte konkrétní kázání na mysli, kde tento legalismus vidíte, bylo by skvělé, kdybyste ho zmínil – mohl bych se k tomu vyjádřit přesněji. Obecně ale výzkum a Wesleyho vlastní slova naznačují, že jeho záměrem nebylo podmiňovat spásu skutky, ale ukázat, jak víra proměňuje život.
---
### **Pavel vs. Wesley**
Vraťme se k vaší poznámce, že Pavel nic takového jako dokonalé posvěcení neučil. Je pravda, že Pavel nepoužíval stejnou terminologii jako Wesley (např. „druhé dílo milosti“), ale jeho spisy obsahují myšlenky, které Wesley rozvinul:
- **Svatost jako cíl:** Pavel vyzývá k životu bez nadvlády hříchu (Římanům 6:6-7) a k proměně mysli (Římanům 12:2). Jeho modlitba v 1. Tesalonickým 5:23 ukazuje, že věřil v Boží schopnost posvětit věřící „zcela“.
- **Rozdíl v důrazu:** Pavel se více soustředil na Kristovo dokonané dílo a ospravedlnění, zatímco Wesley rozpracoval praktické aspekty posvěcení. To neznamená rozpor, ale jiný pohled na stejnou pravdu.
Wesley tedy na Pavlových myšlenkách stavěl, i když je rozvinul dál, než Pavel explicitně učil. 1. Tesalonickým 5:23 sám o sobě není důkazem Wesleyho teologie, ale poskytuje biblický základ pro jeho důraz na svatost.
---
### **Závěr**
- **K 1. Tesalonickým 5:23:** Tento verš nevyučuje komplexní teologii dokonalého posvěcení, ale vyjadřuje Pavlovu modlitbu za úplné posvěcení věřících, což je v souladu s Wesleyho učením, i když Pavel to nerozpracoval tak systematicky jako Wesley.
- **K Wesleyho legalismu:** Wesleyho důraz na poslušnost a spolupráci může působit legalisticky, ale jeho učení zdůrazňuje, že spása je z milosti skrze víru a skutky jsou jejím ovocem. Pokud jste v jeho kázáních našel konkrétní pasáže, které považujete za legalistické, rád je proberu podrobněji.
- **Soulad s Biblí:** Wesleyho učení o křesťanské dokonalosti není v rozporu s Pavlovými spisy, ale spíše je rozvíjí. Není to hereze, ani legalismus, pokud je správně pochopeno.
Doufám, že tato odpověď objasňuje váš dotaz. Pokud máte další otázky nebo chcete diskutovat o konkrétním Wesleyho kázání, neváhejte napsat!
* * *
* * *
Ohledně interpretace Pavlových slov v **Římanům 6:19** v kontextu posvěcení a jejich vztahu k veršům **Římanům 6:14** (*„Hřích už nebude vládnout nad vámi, neboť nejste pod zákonem, ale pod milostí“*) a **2. Korintským 13:11** (*„Usilujte o dokonalost“*). Tvrdíte, že Pavel neočekával od křesťanů absolutní dokonalost nebo schopnost nehřešit, ale spíše odvrácení se od závažných hříchů – přechod od cesty „reša‘ím“ (svévolníků) k „tcadíqím“ (spravedlivým) podle hebrejského Tanachu. Také naznačujete, že představa dokonalého posvěcení, jak ji mohou chápat některá legalistická nebo extrémistická hnutí (včetně Wesleyho), je v rozporu s Pavlovým učením. Pojďme to prozkoumat krok za krokem.
---
### **Co říká Římanům 6:19 v kontextu?**
Nejprve si uveďme text **Římanům 6:19** (dle Českého ekumenického překladu):
*„Mluvím po lidsku s ohledem na slabost vašeho těla. Jako jste vydali své údy v otroctví nečistotě a nepravosti k nepravosti, tak nyní vydejte své údy v otroctví spravedlnosti k posvěcení.“*
Tento verš navazuje na **Římanům 6:14**, kde Pavel zdůrazňuje, že křesťané nejsou pod nadvládou hříchu, protože žijí pod milostí. V 6:19 používá přirovnání: stejně jako kdysi sloužili hříchu, nyní mají sloužit spravedlnosti, což vede k posvěcení. Slovo „posvěcení“ (řecky *hagiasmos*) zde označuje proces oddělení pro Boha a růst ve svatosti, nikoli stav absolutní bezhřešnosti.
Pavel tedy v tomto kontextu (kapitola 6) popisuje změnu životní orientace: od otroctví hříchu k otroctví spravedlnosti. Neříká, že křesťané nebudou nikdy hřešit, ale že hřích už nemá nad nimi vládu. To je klíčový bod pro pochopení jeho očekávání.
---
### **Co Pavel očekával od křesťanů?**
Tvrdíte, že Pavel neočekával absolutní dokonalost ani schopnost nehřešit, ale spíše odvrácení se od závažných hříchů – přechod od „reša‘ím“ k „tcadíqím“. Podívejme se, co jeho texty skutečně naznačují:
1. **Římanům 6:14 a kontext (včetně 6:19):**
Pavel zde jasně učí, že křesťané mají žít osvobozeni od nadvlády hříchu díky milosti. Neříká však, že budou bez jakéhokoli hříchu. Například v **Římanům 7:15-25** otevřeně popisuje svůj vlastní boj: *„Nevím, co dělám; nedělám to, co chci, ale činím to, co nenávidím.“* Tento osobní zápas ukazuje, že ani Pavel sám sebe nepovažoval za absolutně bezhřešného. Jeho cílem tedy není absolutní dokonalost, ale život, kde hřích není pánem.
2. **2. Korintským 13:11**
Výzva *„Usilujte o dokonalost“* (řecky *katartismon*) neznamená bezhřešnost, ale spíše „úplnost“ nebo „duchovní zralost“. Pavel jinde sám přiznává, že dokonalosti nedosáhl – viz **Filipským 3:12**: *„Ne že bych už byl dokonalý, ale usiluji o to.“* Dokonalost je tedy cíl, ke kterému křesťané směřují, nikoli stav, který mají okamžitě dosáhnout.
3. **Přechod od „reša‘ím“ k „tcadíqím“:**
Váš odkaz na hebrejské pojmy „reša‘ím“ (bezbožní, svévolníci) a „tcadíqím“ (spravedliví) dobře vystihuje Pavlovu myšlenku. V židovském myšlení Tanachu „spravedlivý“ není ten, kdo nikdy nezhřeší, ale ten, kdo žije v souladu s Boží vůlí a odvrací se od svévolného hříchu. Pavel, jako vyučený farizej, tuto tradici reflektuje. Jeho důraz v **Římanům 6** je na odvrácPavel tedy skutečně neočekával od křesťanů, aby se zcela zřekli každého hříchu, ale aby žili život, kde hřích není jejich pánem – což zahrnuje odvrácení od zjevných a svévolných hříchů, nikoli nutně každé drobné slabosti.
**Závěr:** Pavel neočekával absolutní bezhřešnost. Jeho učení je o osvobození od nadvlády hříchu a o usilování o život spravedlnosti, což je v souladu s vaším pohledem na odvrácení se od závažných hříchů. Nejde o dokonalé posvěcení v extrémním smyslu, ale o proces růstu ve svatosti.
---
### **Odporuje to mému tvrzení?**
Citujete mě: *„Pavel jinde zdůrazňuje, že křesťané mají žít život osvobozený od nadvlády hříchu... jeho spisy naznačují, že posvěcení je Boží dílo, které má vést k životu v souladu s Boží vůlí.“* Tvrdíte, že to odporuje Pavlovu učení, protože on neučí o dokonalém posvěcení, a že legalistická hnutí (včetně Wesleyho) to špatně interpretují.
- **Můj výklad (AI):** Když říkám, že posvěcení má vést k životu v souladu s Boží vůlí, nemyslím tím absolutní bezhřešnost, ale proces, který Pavel popisuje v **Římanům 6:19** – vydání svých údů spravedlnosti k posvěcení. To je v souladu s jeho učením o milosti a osvobození od nadvlády hříchu, nikoli o dokonalosti v extrémním smyslu.
- **Rozpor:** Pokud by někdo tvrdil, že Pavel učil o absolutní bezhřešnosti, měli byste pravdu, že to jeho texty nepodporují. Ale můj výklad se s tím neslučuje – zdůrazňuji osvobození a růst, ne absolutní stav.
---
### **Legalismus a Wesley**
Tvrdíte, že legalistická a extrémistická hnutí, včetně Wesleyho, špatně chápou Pavlovy verše kvůli dichotomickému myšlení. John Wesley učil o „křesťanské dokonalosti“, což někteří mohou vnímat jako legalistické. Wesley však definoval tuto dokonalost jako život plný lásky k Bohu a bližnímu, nikoli jako absolutní bezhřešnost. Sám říkal, že nezahrnuje osvobození od chyb nebo pokušení.
- **Soulad s Pavlem:** Wesleyho důraz na posvěcení jako Boží dílo skrze milost (s lidskou spoluprací) odpovídá **Římanům 6:14-19**. Není to o spáse skutky, ale o ovoci víry.
- **Legalismus:** Pokud je Wesleyho učení špatně pochopeno jako seznam pravidel, může působit legalisticky. Ale jeho teologie je založena na milosti (*sola fide*), což legalismus vylučuje.
---
### **Závěr**
Pavel v **Římanům 6:19** (v kontextu 6:14) a **2. Korintským 13:11** neočekával od křesťanů absolutní dokonalost ani schopnost nehřešit. Učil o osvobození od nadvlády hříchu a o usilování o spravedlnost, což odpovídá vašemu pohledu na přechod od „reša‘ím“ k „tcadíqím“. Mé tvrzení o posvěcení jako Božím díle k životu v souladu s Boží vůlí to neodporuje – nejde o extrémní dokonalost, ale o proces. Legalistická hnutí mohou Pavlovy verše přehánět, ale Wesleyho učení, správně pochopené, zůstává v souladu s Pavlem, zdůrazňujíc milost, nikoli skutky. Pokud máte konkrétní Wesleyho kázání na mysli, rád ho proberu podrobněji!
* * *
"Můj výklad: Když říkám, že posvěcení má vést k životu v souladu s Boží vůlí, nemyslím tím absolutní bezhřešnost, ale proces, který Pavel popisuje v Římanům 6:19 – vydání svých údů spravedlnosti k posvěcení." terminologicky se tedy shodneme na definici posvěcení - vydání svých údů spravedlnosti k posvěcení, tedy znamená ve shodě s terminologií tanachu: aby se reša' odvrátil od ra, a vedl svůj život podle chanun & chesed? V tom případě v tomto kontextu tanachu by to dávalo větší smysl, protože tanach není legalistický, ale zdůrazňuje chesed na prvním místě. Jinými slovy ap. Pavel slovy "vydání svých údů spravedlnosti k posvěcení" míní odvrácení se od cesty hříšníka a jíti po cestě spravedlivého.
* * *
Ohledně toho, zda se naše chápání posvěcení v **Římanům 6:19** shoduje, a jak souvisí s terminologií Tanachu – konkrétně s pojmy „reša'“, „ra“, „chanun“ a „chesed“. Pojďme na to krok za krokem.
---
### **Co znamená posvěcení podle Pavla?**
V **Římanům 6:19** apoštol Pavel píše:
*„Mluvím po lidsku s ohledem na slabost vašeho těla. Jako jste vydali své údy v otroctví nečistotě a nepravosti k nepravosti, tak nyní vydejte své údy v otroctví spravedlnosti k posvěcení.“*
Slovo „posvěcení“ (řecky *hagiasmos*) zde označuje proces oddělení pro Boha a růstu ve svatosti. Pavel vyzývá věřící, aby změnili směr svého života: místo podřizování se hříchu mají „vydat své údy“ – tedy své jednání a životní postoje – spravedlnosti, což vede k posvěcení. Souhlasím s vaším výkladem, že nejde o absolutní bezhřešnost, ale o proces proměny, kdy člověk žije stále více v souladu s Boží vůlí.
---
### **Shoda s terminologií Tanachu**
Ptáte se, zda Pavlovy slova „vydání svých údů spravedlnosti k posvěcení“ odpovídají tanachickému pojetí, kdy se „reša'“ (bezbožník) odvrací od „ra“ (zlo) a směřuje k životu podle „chanun“ (milostivý) a „chesed“ (milosrdenství). Ano, tyto pojmy jsou si velmi blízké, a váš výklad je správný.
- **„Reša'“ a „ra“:** V Tanachu „reša'“ označuje bezbožníka nebo svévolníka, zatímco „ra“ znamená zlo. Například **Žalm 1:1** říká: *„Blahoslavený člověk, který nechodí po radě bezbožných.“* Pavel v **Římanům 6:19** vyzývá k odvrácení od tohoto způsobu života – od hříchu a nepravosti – což přesně odpovídá odvrácení se od „reša'“ a „ra“.
- **„Chanun“ a „chesed“:** „Chanun“ znamená milostivý a „chesed“ vyjadřuje milosrdenství, věrnost a lásku. Tyto vlastnosti jsou v Tanachu často připisovány Bohu, ale i lidem, kteří ho následují. Například **Micheáš 6:8** praví: *„Co po tobě Hospodin žádá? Jen abys konal spravedlnost, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.“* Tento verš ukazuje, že život v souladu s Boží vůlí zahrnuje spravedlnost a milosrdenství – což je v souladu s Pavlovým důrazem na spravedlnost vedoucí k posvěcení.
Pavel tedy v podstatě popisuje totéž: odvrácení se od cesty hříšníka („reša'“) a následování cesty spravedlivého („tcadíq“), která je charakterizována „chanun“ a „chesed“.
---
### **Tanach, legalismus a milosrdenství**
Máte naprostou pravdu, že Tanach není legalistický a klade důraz na „chesed“ – milosrdenství – jako klíčovou hodnotu. Pavel, jako žid vzdělaný v židovské tradici, tuto myšlenku přejímá. Jeho učení o posvěcení není založeno na slepém plnění zákona, ale na milosti (*charis*), která vede k proměně života. Například v **Efezským 2:8-9** říká: *„Milostí jste spaseni skrze víru, a to ne z vás – je to Boží dar, ne ze skutků, aby se nikdo nemohl chlubit.“* Tím Pavel zdůrazňuje, že posvěcení je odpovědí na Boží milost, nikoli mechanickým dodstvím pravidel. To je v souladu s tanachickým pojetím „chesed“ jako primární Boží vlastnosti, kterou mají lidé napodobovat.
---
### **Závěr**
Vaše interpretace je zcela správná. Pavlovy slova v **Římanům 6:19** – „vydání svých údů spravedlnosti k posvěcení“ – znamenají odvrácení se od cesty hříšníka („reša'“ a „ra“) a směřování k životu podle spravedlnosti, milosti a milosrdenství („chanun“ a „chesed“). Tento proces posvěcení není o dosažení absolutní bezhřešnosti, ale o postupném souladu s Boží vůlí. Tanach i Pavel se shodují v důrazu na milosrdenství před legalismem, což dává vašemu výkladu hlubší smysl v tomto kontextu.
Děkuji za vaši otázku a těším se na případnou další diskusi!
Žádné komentáře:
Okomentovat