Základní pojmy
Psychologický kontext
Afirmace
je pozitivní prohlášení, které si člověk opakuje za účelem změny nebo
posílení svého vnitřního přesvědčení. Důležité je, že afirmace často
vycházejí ze záměru vytvořit nový mentální vzorec.
Náboženský kontext: hnutí víry
A. B. Simpson byl významným představitelem Keswického hnutí a hnutí svatosti, která kladla důraz na posvěcení, duchovní růst a božské uzdravení. Jeho teologické názory se však lišily od teologie Hnutí Víry, které vzniklo později a je spojováno s osobnostmi jako E. W. Kenyon a Kenneth E. Hagin. Simpsonovo učení se zaměřovalo na hlubší duchovní život a posvěcení, zatímco Hnutí Víry klade důraz na pozitivní vyznávání a materiální prosperitu.
Afirmace v náboženském kontextu
Uvedu
jednoduchý případ afirmace - "potvrzování" na základě víry v
náboženském kontextu. Asi všichni milujeme Žalm 1, pojďme si to tedy
ilustrovat na něm. Verš z Žalmu 1:3 by někdo mohl vytrhnutím z kontextu
vykládat tak, že ho můžeme použít k tomu, abychom vírou potvrzovali
"duchovní skutečnost", že jsem úspěšný, ačkoliv aktuálně tato realita
nemusí být v mém životě prokazatelně viditelná. Tato afirmace je ve
skutečnosti vázána na podmínky v Žalmu 1:1-2 a proto nelze takovou
afirmaci provést na základě víry bez toho, aniž bychom fakticky splnili
podmínky v žalmu 1:1-2. Ovšem za příklad dám naivního věřícího, řekněme
že tento věřící je neúspěšný podnikatel Pepa, navštěvuje Slovo života v
Brně, a tam od kazatele slyšel, že se to má dělat. Pepa tedy doma
prohlašuje tuto skutečnost nahlas, že je úspěšný na základě toho, že to
říká verš Žalm 1:3. Kontext ale říká, že musí dodržovat židovský Zákon -
Tóru, což on není schopen dodržet. Přestože vytrval ve víře, zbohatnout
a stát se úspěšným se mu nepodařilo, ale on je stále přesvědčen o tom,
že ano. Pepa nakonec zbankrotoval a jeho víra byla uhašena, na Boha
zanevřel a do Slova života už nechodí. Jeho bývalý spoluvěřící mu
naznačovali, že neměl dostatek víry nebo žil v hříchu. On sám ale ví, že
udělal maximum co mohl a víc nebylo v jeho silách. Toto byl
ilustrativní příklad o potvrzování na základě víry, včetně možných
negativních důsledků na život věřícího.
Afirmace podle E. W. Kenyona
Kenyon je známý svou teologií, která položila základy hnutí víry (Word of Faith). Podle Kenyona mají afirmace podobu vyznání víry založeného na Božím slově. Zásadní myšlenky zahrnují:
Slova tvoří realitu: Kenyon učí, že to, co mluvíme, má moc formovat naši budoucnost. Pokud afirmujeme Boží zaslíbení týkající se prosperity, zdraví nebo úspěchu a skutečně tomu věříme, můžeme je přivolat do svého života. To vychází z myšlenky, že Boží slovo je duchovní zákon.
Podmíněná afirmace: Kenyon zdůrazňuje, že afirmace musí být v souladu s Božím slovem a s tím, co Bůh zaslíbil. Není to pouhá pozitivní myšlenka nebo lidská vůle; musí být zakořeněná v pravdách Bible.
Příklad aplikace:
- Verše jako Žalm 1:3 mohou být interpretovány tak, že pokud člověk „medituje nad Božím slovem dnem i nocí“, může očekávat úspěch a prosperitu. Kenyon by ovšem varoval, že tato afirmace platí jen pro ty, kdo naplňují podmínky.
- Kenyon také kladl důraz na identitu v Kristu – pokud věřící pochopí, že je „nové stvoření“ (2. Korintským 5:17), může si afirmovat, že má právo na požehnání.
Kritika a omezení:
- Kenyon bývá kritizován za příliš mechanistické pojetí afirmací, kdy se někdy vytrácí otázka Boží vůle a osobní svatosti.
- Vytržené afirmace bez pochopení Božího plánu mohou vést ke zklamání.
Afirmace podle A. B. Simpsona
A. B. Simpson, jako zakladatel Křesťanské a misijní aliance, přistupoval k afirmacím jinak. Pro něj měly afirmace více duchovní a praktický charakter, méně založený na proklamaci prosperity a více na životě ve víře a oddanosti Bohu:
Důraz na důvěru a odevzdání: Simpsonovy afirmace nejsou primárně o vyhlašování konkrétních požehnání, ale o důvěře, že Bůh je dostatečný zdroj pro jakoukoli potřebu. Prosperita a úspěch přicházejí skrze blízký vztah s Bohem, ne jen skrze samotné vyznání.
Podmínky Božích zaslíbení:
- Simpson věřil, že požehnání (včetně prosperity) jsou skutečná, ale podmíněná životem ve svatosti a poslušnosti Bohu. Afirmace, které ignorují podmínky zaslíbení, by považoval za prázdné a nevěrohodné.
- Například Žalm 1:3 by Simpson interpretoval jako volání k meditaci nad Božím zákonem, což je podmínka k úspěchu. Pouhé vyznání „Budu úspěšný“ bez poslušnosti by podle něj nebylo efektivní.
Osobní růst a proměna:
- Simpson kladl důraz na proměnu charakteru a odevzdání svého života Kristu. Afirmace, které povzbuzují věřícího k růstu v Kristu, mohou mít vliv na jeho budoucnost a úspěch, ale pouze jako výsledek hluboké víry a důvěry v Boží vedení.
Kritika mechanického přístupu:
- Simpson by pravděpodobně kritizoval moderní mechanistický přístup k afirmacím, kde se duchovní pravdy redukují na „zaručený recept na úspěch“.
Srovnání Kenyona a Simpsona
- Kenyon: Více zaměřený na moc slov a přivolávání prosperity skrze vyznání založené na Božím slově.
- Simpson: Důraz na hlubokou víru, duchovní růst a poslušnost Božímu vedení, méně na okamžité výsledky a afirmace prosperity.
Příklad s Žalmem 1:3
- Kenyon by možná řekl, že můžete afirmovat „Jsem úspěšný“ na základě tohoto verše, pokud zároveň věříte, meditujete nad Božím slovem a činíte Boží vůli.
- Simpson by vás vedl k tomu, abyste se soustředili na naplnění podmínek verše (život v Božím slově) a věřili, že úspěch je Boží odpovědí na vaši věrnost, spíše než aby šlo o něco, co si „přivlastníte“.
Víra v afirmace dnes
Existují
věřící mimo hnutí víry, kteří by řekli, že chcete-li, aby afirmace ve
vašem životě opravdu zabraly podle biblických principů, je důležité
zajistit, že jsou v souladu s Božími podmínkami, nejsou vytržené z
kontextu a že jsou zakořeněné ve vašem každodenním vztahu s Bohem.
Například ve hnutí za uzdravování existují lidé, kteří to zkoušeli, a
někteří vám řeknou, že to nefungovalo. Uzdraveni nebyli. Jelikož tento
příklad uvádím mimo kontext hnutí víry (případně mimo kontext nové
apoštolské reformace). Na to zase najdeme odpověď u křestanů jako Daniel
Long, který založil Youtube kanál LongForTruth1, nebo Justin Peters,
kteří více dbají na opatrný racionální a kontextuální výklad bible.
Řekli by vám něco v tom smyslu, že stárnutí a nemoci jsou přirozené,
někdy dědičné, a zkrátka žádná takováto duchovní afirmace vám vaše
fyzické zdraví nevrátí. I tito lidé, musí najít odpověď na své
neuzdravení, přestože Boha hledali upřímně. Také handicapovaní lidé mají
právo na to najít spasení a klid duše, což právě lidé, kteří propadli
bezbřehému a nesmiřitelnému fanatismu odmítají uznat.
Afirmace v psychologii
Příklad dialogu
Klient rozjímá nad svým vnitřním konfliktem: "Cítím se jako defect, jako bych nefungovala na všech úrovních. Některé části mě jsou sobecké a občas myslím na sebe dřív než na ostatní. Kdybych byla jiná, možná by mě lidé měli rádi víc, nebo vůbec. A teď, když se nad tím zamýšlím, si nejsem jistá, jestli jsem se někdy opravdu milovala. Proč je tak těžké mít se ráda? Proč se cítím tak nehodná lásky? Odpovídám si: protože nejsem dokonalá. A když se ptám, co mi chybí k tomu, abych byla dokonalá, cítím prázdnotu. Možná je to proto, že část mě se někdy nechce být sama, a to mě brzdí. Proč nejsem dokonalá? To je otázka, na kterou stále hledám odpověď."
Terapeut se afirmacemi snaží navést klientku ke správnému nahlížení na sebe samu (na své vnitřní já, vnitřnímu dítěti):
"Jsi nejvýjimečnější člověk, nejsi nudná, nejsi hloupá. Jsi úžasná a vyžaduje to hodně odvahy, abys sem přišla. Přestaň se snažit být jako ostatní. Přestaň se s ostatními lidmi srovnávat. Máš jedinečnou duši, něco, co tě dělá tebou, a přitom to odmítáš a hodnotíš, jako by to nebylo dost dobré. Není tvým cílem být jako ostatní."
Terapeut pomůže klientku vyvést z jejího vlastního zmatku pomocí vyřešení kognitivních omylů. Ona sama dále používá afirmace sama k sobě, aby si připomínala kdo vlastně je a potlačovala omyly a cyklus nezdravých myšlenek pomocí těchto pozitivních afirmací.
Afirmace, jak jsou použity v dialogu mezi terapeutem a ženou, mají určité psychologické základy, které lze vztáhnout k různým psychologickým směrům mimo náboženský kontext. Zde je analýza tohoto přístupu ve vztahu k psychologii:
1. Afirmace v psychologii obecně
Afirmace jsou pozitivní výroky, které mají za cíl podpořit sebevědomí, vlastní hodnotu a sebe-přijetí. V psychologii jsou afirmace používány v těchto směrech:
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT):
- Afirmace jsou zde součástí přerámování negativních myšlenkových vzorců.
- Například myšlenku „Jsem nedostatečná“ lze nahradit pozitivním tvrzením „Jsem schopná a dostatečná“.
- Dialog ukazuje, jak terapeut pracuje na nahrazení negativních přesvědčení ženy (např. „Nejsem milovaná“) afirmacemi o její hodnotě.
Dynamická psychologie a terapie zaměřená na vztahy:
- Dynamická psychologie zdůrazňuje vliv raných zkušeností a vztahů na aktuální sebehodnocení.
- Terapeut zde reaguje na ženské přesvědčení, že „nejsem milovaná“, a přesměrovává ji k přijetí sebe samé, což může souviset s nevědomými vzorci z minulosti.
- Přístup také zahrnuje vnitřní dítě, což je běžný koncept dynamické terapie.
Systémová terapie:
- Zaměřuje se na vztahy v systému (např. rodina, společnost) a jak ovlivňují jednotlivce.
- Terapeut pomáhá ženě reflektovat její očekávání od druhých a ukazuje jí, že se nemůže spoléhat pouze na externí potvrzení (např. „rodiče nebo okolí by mě měli milovat“).
2. Afirmace v konkrétním dialogu
Dialog ilustruje několik psychologických technik, které mají rysy afirmací:
Přesměrování pozornosti:
- Zaměřuje se na hodnoty a sílu ženy místo jejích slabostí („Máš tuto jedinečnou duši, to co máš v sobě je jedinečné.“).
- Učí ji, že milovat sebe je základ, nikoli slabost („Láska, to schválení, po kterém tak toužíš, je tvá vlastní.“).
Sebereflexe a introspekce:
- Terapeut klade otázky, které klientovi umožňují pochopit vlastní negativní přesvědčení („Kdy jste se přestala milovat?“).
- Podněcuje ji, aby sama identifikovala, co jí chybí („Co se vám vybavuje?“)
3. Příklady použití afirmací v psychologii
a) Afirmace v KBT:
- „Jsem schopen/a zvládnout své výzvy.“
- „Zasloužím si být milován/a a přijímán/a.“
b) Dynamická psychologie:
- Zaměřuje se na odstranění pocitů viny a hanby spojených s minulými zkušenostmi.
- Afirmace: „Má hodnota nezávisí na tom, co si o mně myslí druzí.“
c) Systémová psychologie:
- Pracuje s rodinnými vzorci a tím, jak ovlivňují jedincovo chování.
- Afirmace: „Vážím si své individuality v rámci rodinných a společenských vztahů.“ (pro systémovou psychologii nemám vhodný příklad)
4. Afirmace jako součást terapie
Terapeut v příkladu používá afirmace nejen jako nástroj pro přepsání negativních přesvědčení, ale i k posílení ženy, aby přijala své emoce a hodnoty. Jeho metoda má psychologické kořeny, i když příklad není přímo terapie:
- „Nejsi nudná, nejsi hloupá. Jsi skvělá.“
- „Jsi dostatečně dobrá, a jsi milována.“
- „Je v pořádku cítit, to co cítíš.“
Tyto afirmace kombinují validaci, posílení a povzbuzování k přijetí sebe sama. Terapeut v příkladu staví na základním psychologickém principu, že přijetí sebe sama je klíčem k vnitřní spokojenosti.
Afirmace, jak jsem je uvedl v rámci příkladu s terapeutem, mají jasné základy v psychologii – od KBT přes dynamickou terapii až po systémovou psychologii. Základní myšlenka je, že změna sebevnímání a posílení sebevědomí jsou možné skrze pozitivní sebepotvrzení, introspekci a práci na přijetí vlastních emocí a potřeb.
Rozdíl mezi afirmacemi v psychologii a afirmacemi hnutí víry
Rozdíl mezi afirmacemi, které používá psychologie a afirmacemi, jak je prezentovali EW Kenyon, AB Simpson a jejich následovníci v hnutí víry, spočívá především v kontextu, cíli a základu, na kterém jsou tyto afirmace postaveny. Pojďme to rozdělit do několika bodů:
1. Kontext a účel afirmací
Psychologie:
- Afirmace v psychologii mají za cíl posílení zdravého vztahu k sobě samému, práci s negativními přesvědčeními o sobě a rozvoj sebepřijetí. Jsou zaměřeny na zlepšení duševního zdraví, zvládání stresu, budování odolnosti a změnu myšlenkových vzorců.
- Například afirmace typu: „Jsem dostatečně dobrý takový, jaký jsem,“ nebo „Mám právo dělat chyby,“ se používají k překonání negativního sebehodnocení, které může být výsledkem traumatu, společenských tlaků nebo nezdravého myšlení.
- Tyto afirmace jsou obvykle založeny na psychologickém výzkumu a jsou nástrojem pro vnitřní růst, nikoliv pro dosažení vnějších výsledků.
Hnutí víry (Kenyon, Simpson):
- Afirmace v tomto kontextu často zahrnují proklamace prosperity, zdraví nebo úspěchu. Jsou založeny na myšlence, že víra má moc „přitáhnout“ požadovaný výsledek nebo že slova mají tvůrčí moc, která přímo ovlivňuje realitu.
- Například afirmace typu: „Jsem zdravý, protože jsem to prohlásil,“ nebo „Jsem bohatý, protože jsem dítě krále,“ jsou založeny na víře, že Bůh je povinen naplnit prohlášení člověka, pokud jsou vyslovena s dostatečnou vírou.
2. Filozofický základ
Psychologie:
- Afirmace v psychologii jsou postaveny na vědecky ověřených principech, jako je self-compassion (sebesoucit), kognitivní restrukturalizace a pozitivní psychologie.
- Cílem není „přitáhnout“ realitu, ale změnit vnitřní vnímání a postoj jedince k sobě samému a ke světu.
- Psychologie se vyhýbá nadpřirozeným interpretacím afirmací a soustředí se na jejich praktickou funkci ve zlepšování kvality života.
Hnutí víry:
- Afirmace v hnutí víry jsou zakořeněny ve směsi biblických principů a esoterických zákonů přitažlivosti, které tvrdí, že myšlenky, slova a víra tvoří realitu. Tento přístup vychází z Kenyonovy syntézy křesťanství a novoplatonské filozofie, obohacené o principy amerického hnutí „New Thought.“
- Základní myšlenkou je, že víra člověka určuje jeho realitu a že slova mají duchovní moc tvořit nebo ničit.
3. Prvky víry a jejich rozdíly
Psychologie:
- Afirmace v psychologii nevyžadují náboženskou víru ani přesvědčení o vyšší moci. Jsou nástrojem sebe-rozvoje a práce na sobě.
- Nevytvářejí žádné neadekvátní očekávání ohledně zázračného vyřešení problémů. Například pokud se člověk cítí nehodnotný, afirmace ho nenutí věřit, že se automaticky stane „milovaným všemi lidmi,“ ale pomáhá mu uznat, že jeho hodnota není definována vnějšími okolnostmi.
Hnutí víry:
- Afirmace jsou často spojovány s vírou v nadpřirozené zásahy, přičemž člověk má prohlášením své víry „aktivovat“ Boží moc, která pak zajistí požadovaný výsledek. Víra zde funguje jako jakýsi „mechanismus“ nebo „klíč,“ který spouští Boží akci.
- Tento přístup často ignoruje Boží vůli, jak je prezentována v Bibli, a místo toho zdůrazňuje lidská přání a jejich naplnění. Často se odvolává na verše z Bible vytržené z kontextu, například „Proste, a bude vám dáno“ (Matouš 7:7).
4. Nebezpečí hnutí víry a jeho esoterických prvků
- Učení Hnutí víry se často prolíná s vírou v zákon přitažlivosti,
což je esoterický koncept. Zákon přitažlivosti je víra, že podobné
přitahuje podobné, a že člověk si může „přitáhnout“ bohatství, zdraví
nebo úspěch tím, že na ně bude myslet a bude je proklamovat. "Zákon přitažlivosti má umožňovat to, že můžete vědomě vyslat pozitivní zprávu do vesmíru a díky tomu získáte pozitivní výsledky. " (esoterická) "Spiritualita také věří v emocionální pohodu a postup vpřed s nadějí a optimismem. Proto se oba koncepty (zákon přitažlivosti a spiritualita) zaměřují na pozitivní pohled na život." (autor definice: Gurudev Sri Sri Ravi Shankar)
- Křesťanství však učí opak: Bohu záleží více na vztahu s člověkem než na naplňování jeho materiálních přání. Bible klade důraz na pokoru, odevzdání se Boží vůli a důvěru v Jeho plán, a nikoliv na lidskou kontrolu reality.
- Hnutí víry může vést k tomu, že lidé, kteří nevidí výsledky svých proklamací, začnou pociťovat vinu nebo ztrácí víru, protože si myslí, že neměli dostatečnou víru. To je v rozporu s biblickým poselstvím, které učí, že Boží milost je zdarma a není podmíněna lidskou vírou (Efezským 2:8-9).
5. Shrnutí rozdílů mezi psychologickými afirmacemi a afirmacemi hnutí víry
| Psychologie | Hnutí víry |
|---|---|
| Zaměřeno na vnitřní změnu a sebepřijetí. | Zaměřeno na ovlivnění vnější reality. |
| Nepotřebuje náboženskou víru. | Vyžaduje víru v duchovní zákony. |
| Vědecky podložené. | Směs biblických a esoterických principů. |
| Cílí na práci se sebou a na rozvoj psychické odolnosti. | Cílí na dosažení materiální prosperity nebo zázraků. |
| Nezávisí na nadpřirozených očekáváních. | Závisí na přesvědčení o moci víry a slov. |
Pokud chcete věřící varovat před afirmacemi hnutí víry, je klíčové zdůraznit, že jejich přístup je v rozporu s biblickým učením o důvěře v Boží vůli. Bible nás nevyzývá, abychom „proklamovali“ naši realitu, ale abychom v pokoře hledali Boží království a Jeho spravedlnost (Matouš 6:33). Důvěra v Boha není o tom, že si přitáhneme to, co chceme, ale o tom, že jsme ochotni následovat Jeho plán, i když tomu nerozumíme.
Rozdíly mezi přerámováním, afirmací, sugescí a přeprogramováním podvědomí
1. Rozdíl mezi přerámováním a přeprogramováním:
Přerámování
Přerámování
je kognitivní proces, při kterém člověk přehodnocuje své myšlenkové
vzorce a mění interpretaci určité situace, myšlenky nebo přesvědčení.
Tento proces je vědomý, založený na logice, důkazech a aktivní práci
klienta s terapeutem. Přerámování neignoruje realitu, ale staví ji do
nového, konstruktivnějšího světla.
Například:
- Původní myšlenka: „Neuspěl jsem, jsem k ničemu.“
- Přerámování: „Z této zkušenosti jsem se hodně naučil, což mě posune dál.“
Přerámování je bezpečné, protože vychází z kritického myšlení a respektuje kauzalitu.
Přeprogramování
Přeprogramování
se obvykle zaměřuje na podvědomí a využívá technik, jako je hypnóza,
sugestivní opakování nebo práce s mozkovými vlnami (alfa, theta). Tento
přístup může být problematický, protože obchází racionální mysl a může v
klientovi upevňovat nepodložená přesvědčení. Pokud není správně veden,
může vyústit v posílení iluzí nebo dokonce škodlivých vzorců.
Riziko: Přeprogramování může ignorovat osobní odpovědnost, racionální uvažování a vést k závislosti na vnější autoritě.
2. Rozdíl mezi afirmací a sugescí:
Afirmace
Afirmace
je vědomé, pozitivní prohlášení, které má sloužit k posílení zdravého
vnitřního postoje. Klíčem je, že afirmace vychází z pravdy a je založená
na reálném základu.
Například:
- Afirmace: „Jsem cenný a zasloužím si lásku.“
Tato afirmace je založena na objektivní pravdě – každá lidská bytost má hodnotu. Afirmace nejsou magickým řešením, ale nástrojem k překonání negativních myšlenkových vzorců.
Sugesce
Sugesce
je podávání myšlenek nebo přesvědčení takovým způsobem, že člověk je
přijme, aniž by je kriticky posoudil. K sugesci dochází zejména ve stavu
snížené bdělosti (např. v hypnóze).
Například:
- Sugesce: „Cítíte, jak se všechno ve vašem životě zázračně zlepšuje.“
Toto tvrzení nemusí být založeno na realitě a klient ho může přijmout jako „pravdu“, i když není podloženo fakty.
Riziko sugesce spočívá v tom, že může posilovat falešné naděje nebo nesprávné interpretace a vytvářet závislost na terapeutech či „guru“.
3. Rizika spojená s podvědomím a sugescí:
Práce s podvědomím (např. interpretace snů, vizí, hypnóza) má své limity. Podvědomí často pracuje s symboly, které nejsou vždy doslovné. Pokud terapeut nebo klient nejsou schopni tyto symboly správně interpretovat, může dojít ke klamným závěrům. Například:
- Sen o pádu z výšky může být interpretován jako „strach z neúspěchu“, ale také jako „ztráta kontroly“, případně něco úplně jiného.
Bez důkladného porozumění kontextu hrozí riziko, že interpretace podvědomí bude chybná a zavádějící.
4. Bezpečná cesta v psychologii:
Nejbezpečnější cestou je kombinace vědomé práce s myšlenkovými vzorci, kritického myšlení a respektu k realitě.
- Kognitivně-behaviorální terapie (CBT): Tato metoda pomáhá identifikovat a měnit iracionální myšlenky a nahrazovat je zdravými, realistickými přesvědčeními.
- Sebepoznání a reflexe: Kladení otázek typu „Je to pravda?“, „Jaký je důkaz?“ nebo „Pomáhá mi tato myšlenka?“ pomáhá eliminovat kognitivní omyly.
- Spiritualita v rovnováze: Pokud je člověk věřící, je důležité, aby jeho víra byla zakotvena v pravdě a nezávisela na manipulativních technikách (např. „evangelium prosperity“). Víra má být důvěrou v Boží vůli, nikoli slepou vírou ve splnění každé osobní touhy.
5. Jak nepodlehnout klamu vlastní mysli:
- Prověřovat fakta: Nezůstávat u pocitů nebo předpokladů, ale hledat důkazy.
- Otevřenost kritice: Sdílet své myšlenky s důvěryhodnými lidmi, kteří mohou nabídnout objektivní pohled.
- Vzdělávání: Pochopit principy, jako jsou kognitivní omyly (např. černobílé myšlení, katastrofizace), aby bylo možné se jim vyhnout.
- Duchovní opora: Pokud člověk věří v Boha, hledat vedení v modlitbě a v Písmu, které poskytuje pevný rámec pro posuzování pravdy.
Shrnutí
Afirmace založené na pravdě a kritickém myšlení jsou bezpečné a užitečné. Naopak sugesce a přeprogramování podvědomí mohou vést k manipulaci, klamům a závislosti na vnějších technikách. Bezpečná cesta spočívá v kombinaci vědomé kognice, pravdy a duchovní integrity.
Žádné komentáře:
Okomentovat