Narcismus v křesťanském prostředí - absolutní dichotomie a popírání potřebnosti psychologie

Úvodní zpráva

Já nad tím přemýšlím, jestli to chování není třeba "patologické" nebo náznak nějakého problému v člověku. Takže když dotyčný napsal "mnohé absolutně odvádí ty příspěvky" tak je v tom náznak vlastní projekce. Asi to není popravdě tak, že by bylo "mnohých" ale myslel sám sebe. Přemýšlím tedy nad tím co člověka nutí se vyjadřovat a vyjadřovat. Tady v ten článek zrovna čtu   - je to o obraze - o tom co že někteří hledají dokonalost a mají potřebu to vyjadřovat - a já nevím jestli vám to mám poslat anglicky nebo česky. Rozumíte anglicky? "One of those defenses is to develop a “False Self”; which is a mask of behaviour that allows them to put on a show of being real in public.  However, this pretense leaves the narcissist constantly guarding themselves from being “found out”, making them overly sensitive to narcissistic injury.  Narcissistic injury is any perceived threat (real or imagined) to the narcissist’s self-esteem or self-worth. So in order to maintain their illusion and protect their false self from any fluctuations of a disappointed ego-ideal, the narcissist demands that they receive perfect mirroring, stroking, and responses from their victims..."  "What is Narcissistic Supply?
Narcissistic supply is anything in fact that shields the narcissist from feeling a sense of shame or abandonment, and this is an integral part of narcissism.  The narcissist needs narcissistic supply in order to preserve their fragile ego, and this can be provided by two distinct sources:-

    Primary Narcissistic Supply provides all of the attention that the narcissist addict craves.  The nature of the attention can be experienced in either a public form (such as fame, celebrity, notoriety, or infamy etc.), or in a private form (such as admiration, flattery, acclaim, fear, repulsion" ... http://Já nad tím přemýšlím, jestli to chování není třeba "patologické" nebo náznak nějakého problému v člověku. Takže když dotyčný napsal "mnohé absolutně odvádí ty příspěvky" tak je v tom náznak vlastní projekce. Asi to není popravdě tak, že by bylo "mnohých" ale myslel sám sebe. Přemýšlím tedy nad tím co člověka nutí se vyjadřovat a vyjadřovat. Tady v ten článek zrovna čtu   - je to o obraze - o tom co že někteří hledají dokonalost a mají potřebu to vyjadřovat - a já nevím jestli vám to mám poslat anglicky nebo česky. Rozumíte anglicky? "One of those defenses is to develop a “False Self”; which is a mask of behaviour that allows them to put on a show of being real in public.  However, this pretense leaves the narcissist constantly guarding themselves from being “found out”, making them overly sensitive to narcissistic injury.  Narcissistic injury is any perceived threat (real or imagined) to the narcissist’s self-esteem or self-worth. So in order to maintain their illusion and protect their false self from any fluctuations of a disappointed ego-ideal, the narcissist demands that they receive perfect mirroring, stroking, and responses from their victims..."  "What is Narcissistic Supply? Narcissistic supply is anything in fact that shields the narcissist from feeling a sense of shame or abandonment, and this is an integral part of narcissism.  The narcissist needs narcissistic supply in order to preserve their fragile ego, and this can be provided by two distinct sources:-      Primary Narcissistic Supply provides all of the attention that the narcissist addict craves.  The nature of the attention can be experienced in either a public form (such as fame, celebrity, notoriety, or infamy etc.), or in a private form (such as admiration, flattery, acclaim, fear, repulsion" narcissisticbehavior.net/narcissistic-victim-syndrome-what-the-heck-is-that/

* * *

Záznam z komunikace (anonymní)

Musím podotknout, že tento článek navazuje na dnešní článek, kde jsem psal ...

Toto je záznam z naší soukromé komunikace, ale některé osobnější detaily z jejího života jsem se rozhodl vypustit v tomto písemném záznamu.

Prosím čtenáři, neodsuzuj hned kvůli textu níže celé křesťanské hnutí, tyto názory spíš odpovídají přesvědčení a názorům jedné radikální větve jako hnutí víry nebo pentekostalismus...

Žena píše:
"Já vám krátce zase zkusím odpovědět. Víte co, když je člověk v Kristu, tak je nové stvoření,"
(Citace z nové smlouvy)
"staré pominulo, je tady nové, a už nežije on, ale žije v něm Kristus."
To je citace z bible, ale použitá tak, že odmítá jakékoliv psychologické poučky a introspekci a dokonce i sebereflexi. Protože pokud člověk nemůže bádat v sobě po příčinách svého nesprávného jednání, protože je přesvědčen, že poté co si opravdu uvěřil a nechal ses znovuzrodit v Duchu a ve vodě, pak už si dokonalý a bezchybný, takže se to projeví na tvém charakteru. Tím pádem z toho lze snadno implikovat, že kdokoliv kdo nezapadá do dichotomického vidění světa Gábiny a hnutí víry (the Word of Faith movement), které to vidí stejně, a má nějaké charakterové nedostatky, zranění a problémy jako nízké sebevědomí, atd. tak je vlastně nespasený. A to vyplývá z toho následujícího textu a z kontextu že je křesťanka působící klidným dojmem:
Takže nějaká forma narcismu, to je všechno lidskost a tělesnost a nemá to nic společnýho s duchovním rozměrem.Takže nějak asi tím bych to ukončila." (ale pokračuje přitom dále - nechce o tom dál mluvit, ale přidává vlastní názor).
Člověk v Kristu nepotřebuje žádnou chválu od lidí, protože ví, že je v Kristu. Ví, že je milovaným, ví že s spolu s ním vítězí, ví že má obrovskou hodnotu, protože je prostě v něm. To se těžko vysvětluje člověku, který není duchovně narozený." Tím tedy o mně tvrdí, že nejsem duchovně narozen, aniž by věděla, že jsem byl pokřtěný ve vodě i v Duchu a jsem stále věřící.
"Takže člověk v Kristu nemá strach a jakýkoliv nějaký odpor bere s nadhledem,"

Tím mluví o sobě a o tom narcistickém odporu, který byl v komentáři. Je však zajimavé, že ona spojuje narcismus s tím, že ten člověk nemůže být spasen. Je přece úplně irelevantní zda je či není narcis, to by nemělo ve spasení hrát roli. Narcis si své spasení nemusí uvědomovat.
"protože ví že nebojujeme proti lidem, proti tělu, ale proti mocnostem tohoto světa. No a ten svět je celý pod zlým, takže kdo nepatří Kristu, no tak patří tomu zlému. Tak nevím, jak dalece se vám to příjemně poslouchá, ale takhle to prostě je. Bud člověk uvěří ve zmrtvýchvstalého a stane se novým stvořením a dostane darem život věčný anebo pořád něco hledá a sám sebe a pořád se zaobírá sám sebou a je soustředěn na sebe a narcismus a tak dále." To mluvila o mně - tvrdí, že nevěřím a tedy nejsem novým stvořením. Když někdo zkritizuje (viz předchozí článek, kde jeden člověk přidal poznámku o tom, že by příspěvek mohl být kratší, - tak to vnímá jako projev nepřátelství - je třeba to brát jako boj)

"Kdysi jsem před třiceti lety byla bez Boha, tak vím jaký to je, žít asi pro sebe, a vím jaký je to žít pro Boha a hledat jeho vůli a být v něm a radovat se, že mám život věčný. Takže mějte se hezky. Jsem vděčná, že nepotřebuju od lidí pochvalu, ale že se chci líbit Bohu. I když se mu ani nemusíme líbit, protože víme, že jsme v Kristu a v něm, v Kristu, se mu líbíme."

Pak reaguji vzkazem:

"Děkuji za vysvětlení. Je to zajímavé jak prožíváte svou víru a jakou máte sílu odolávat negativním vlivům. Takže jste přesvědčena, že člověk který je narcista - bud má narcistický akcent nebo má diagnostikovánou narcistickou poruchu osobnosti - nebo to o sobě neví, že je narcista - nemůže být spasen? A nemyslíte si že prostě tyhle věci jsou určeny osobností, že zkrátka během dětství se člověk vyvíjí podle vzoru svých rodičů, přebírá od nich nějaké vzorce chování a myšlení, a že to potom napodobuje? Že tenhle vývoj osobnosti se v podstatě dokončil v dospělosti a pak se to s lidmi vleče bez ohledu na to jestli uvěří nebo neuvěří, jestli se nechají pokřtít ve vodě, v Duchu Svatém, že to nehraje roli? Protože podle toho co v článku píše ta psychoterapeutka tak narcis na sebe bere pohled falešné identity, kdy má o sobě představu, že je dokonalý a bezchybný. Tedy váš pohled by logicky bránil sebereflexi a schopnosti podívat se na svůj pravdivý obraz v zrcadle. To je jen můj logický postřeh. Takže podle vašeho názoru teda psychologie a to jak se vyvíjí osobnost to je jako irelevantní, protože se obrátíte a najednou jste změněná jako vaše osobnosti je kompletně jiná a bezchybná takže se už nemusíte dál vyvíjet?"

Odpověděla:
"Ne že se dál po obrácení nemůžeme vyvíjet. Po obrácení, když člověk přijme Krista, tak je napsáno, že se proměňujeme obnovou svoji mysli." (důraz na slovo mysli.)
"Průšvih je v naší mysli. Duch je zachráněn. Tělo je ve svý podstatě potvora, která má sklony hřešit." (toto vypadá na dichotomii - nehřeším už tedy já, ale moje tělo.)
"No a protože Bůh člověka stvořil k obrazu svému, tak se máme po ten život co tady jsme proměňovat k Božímu obrazu, ale to jaksi nejde bez Božího ducha. A kdo přijal Ducha Kristova, ten je jeho. Ten potom jediný může tu mysl proměňovat k Božímu obrazu. Takže zachránění jsme, ten duch je zachráněn, tělo je průšvih, to dostaneme ale proměněný, protože Kristus po svém vzkříšení dostal taky tělo, no a průšvih je v naší mysli. Takže čím víc člověk čte Boží slovo a nechává se proměňovat, tím víc je mu podoben. A my vstupujeme do skutků předem připravených. Bůh pro každýho připravil skutky. A člověk z Ducha narozený vstupuje do těch skutků."
"No tak tolik asi v krátkosti. Jinak znám narcisty obrácený, ale samozřejmě, jak říkám, bud jsou nechat si proměnovat svou mysl anebo zůstávají ve svém narcismu."

- dlouho hledala lásku (ne pravdu, ale lásku) (snadno se nechávala zmanipulovat)
- říká "Bůh je ten kdo přijmá, prostě příjmá, úplně bez podmínek, zbavuje veškerého strachu"
pokračuje: "teprve potom co jsem ho přijala jsem začala být vnitřně uzdravovaná. Pro mě to největší uzdravení co se stalo, tak je v mém nitru. No, takže Kristus je opravdu můj pokoj. Moje radost, moje láska. A je nádherný, že si to nedokážeme vůbec představit. Takže není to o tom, že by stačilo se modlit. Já nemám ráda takový ty katolický fráze. Prostě je to o osobním vztahu. A je to jako že když člověk bere Boha vážně, že se opravdu je, že se na něj dívá s takovou láskou... s takovou, že si to nedokážeme představit. To jako vůbec není o nás. No a já dneska, všechno co dělám tak dělám, protože mě zachránil a sloužím mu s vděčností a každý den žiju v radosti a vděčnosti, protože mě uzdravil, zachránil. A jista toho, že jste zachráněn, že máte život věčný, že jste Boží dítě milovaný, ať je vám 5 nebo 50, prostě jsme milovaný. To prostě vám nikdo na světě nedá. To je to vnitřní vědomí toho přijetí. No tak nevím jestli jsem vám pomohla/odpověděla, ale je pravda že ta pravda osvobozuje. Tak přeju uzdravení a osvobození."

 

Analýza sdělení

• Citační autorita Písma

  • Co říká Písmo:

    „Když je člověk v Kristu, tak je nové stvoření… staré pominulo… žije v něm Kristus.“

  • Jak to použila:
    – Vložila úryvek jako nezpochybnitelný důkaz, že křesťan okamžitě vstupuje do zcela nové identity.
    – Citaci vyslovila v odpovědi na sebereflexní otázky, aby potvrdila, že po znovuzrození není místo pro introspekci či vnitřní hledání.

  • Co z toho vyplývá:
    – Implicitně naznačila, že každý, kdo nepociťuje nebo neprojevuje „nové stvoření“, není skutečně v Kristu. (S tímto názorem jsem se setkal hned po obrácení ve hnutí víry Slově života a zmátl mě…)
    – Vytvořila silný tlak na okamžitou proměnu, čímž zpochybnila legitimitu postupného duchovního růstu nebo psychologické sebereflexe.

• Absolutní dichotomie „v Kristu × mimo Krista“

  • Co tvrdí Gábina:

    „Takže nějaká forma narcismu, to je všechno lidskost a tělesnost a nemá to nic společnýho s duchovním rozměrem.“
    „Kdo nepatří Kristu, patří zlému.“

  • Jak to říká:
    – Citací vlastních radikálních výkladů nad rámec Písma.
    – Spojuje psychologii, introspekci či sebereflexi s „tělesností“, tedy protikřesťansky.

  • Dopad na konverzaci a čtenáře:
    – Zavírá diskusi: odmítá psychologické nástroje, zůstává pouze víra.
    – Vytváří neprostupnou hranici mezi „věřícími“ a „nevěřícími“ či „duchovně narozenými“.

• Implicitní obvinění z „neospravedlněnosti“

  • Co tvrdí žena směrem k vám:

    „…bud člověk uvěří ve zmrtvýchvstalého a stane se novým stvořením a dostane darem život věčný, anebo pořád něco hledá a sám sebe a narcismus…“

  • Jak to říká:
    – Bez znalosti mé víry či křtu mě označila za „nespaseného narcistu“.
    – Vytváří napětí: „Vy jste stále v sobě, já jsem v Kristu“ – a mé pochybnosti považuje za důkaz, že nejsem „novým stvořením“.

  • Dopad na konverzaci:
    – Emocionální tlak: implicitní vzkaz „pokud se tím nezaobíráte, nepatříte k nám“.
    – Zpochybnění identity: Mé dosavadní duchovní zkušenosti a můj křest ignoruje a znehodnocuje.
    – Nástroj „narcistického odporu“: nesouhlas je devalvován jako „tělesná“ fixace na sebe. Záměr: doložit tvrzenou nespásu.

• Odmítnutí psychologické práce na sobě

  • Co tvrdí:

    „Člověk v Kristu nepotřebuje žádné psychologické poučky… Duch je zachráněn, tělo je potvora.“

  • Jak to říká:
    – Jedním dechem skloubí spásu s absolutní bezchybností, vylučuje vnitřní práci či terapii.
    – věta dokládá silnou dichotomii mezi duchovnem a tělem, např. emoce vs neurologické procesy v mozku; je ignorován vliv neurotransmiterů a hormonů na psychickou náladu -> je těžké uvěřit tomu, že by tělo a duch či duše byly odděleny. A myslím, že ani bible to takhle nemá a vnímá člověka jako jednu celistvou bytost, která by měla být pokud je zdravá integrována a ne vnitřně rozštěpena na protiklady.

  • Dopad na téma traumatu a uzdravení:
    – Trauma a nízká sebeúcta jsou redukovány na „tělesnost“. Existenci reálných psychických jizev ignoruje.
    – Lidé se zraněními jsou označováni za ty, kdo „se ještě nedali proměnit Duchem“.

• Nástroj nadhledu a „narcistického odporu“

  • Co tvrdí: „Člověk v Kristu nemá strach a jakýkoli odpor bere s nadhledem.“

  • Dopad na konverzaci:
    – Kritiku ostatních devalvuje jako „strach těla“.
    – Vzniká tlak konformity: „Buď nesmrtelně v klidu, anebo nejsi v Kristu.“

• Vysvětlení proměny mysli vs. setrvalost charakteru

  • Co tvrdí:

    „Po obrácení se proměňujeme obnovou mysli… čím víc čteme Slovo, tím víc jsme mu podobní.“

  • Jak to říká:
    – Proces popisuje duchovně-literárně (čtení Bible → proměna), bez zmínky o terapii.

  • Kontrast s psychologií:
    – Psychologie by hledala kořeny v traumatech, Gábina vidí klíč „jen v Božím Duchu“.
    – Vylučuje odbornou intervenci („programy péče o duševní zdraví“).

• Co z toho vyplývá o autorce

  • Silné osobní přesvědčení podložené náboženskou autoritou.

  • Odolnost vůči kritice: každé zpochybnění „Bůh to spraví“.

  • Skryté prvky „falešného já“: vystupuje jako bezchybně věřící a bezvadný model.

  • Potenciální „narcistický odpor“: odmítání všeho, co by mohlo ohrozit její pevně danou identitu „věřící“.

Závěrečné hodnocení sdělení

Žena nakonec sdílela silný životní příběh, který obsahuje:

• Těžké dětství (bití, absence lásky, náznaky zneužívání).

• Silný pocit viny, který si nesla do dospělosti.

• Zásadní změnu po konverzi – odpuštění, přijetí, radost.

Tato zkušenost ji přivedla ke křesťanské víře, která jí poskytla:

• Osobní smysl a pocit očištění skrze Krista.

• Novou identitu, postavenou na biblickém poselství ("není žádného odsouzení...").

Tím se zcela přirozeně vymezuje proti institucionální církvi, která podle ní selhává v empatii a praktické pomoci.

Její svědectví je pro mě cenné. Nicméně z výše uvedené analýzy lze vyčíst problém s určitým dichotomickým a unáhleným vyjadřováním.

Další pozorování:

• Silně personalizovaná víra – vychází primárně z prožitého uzdravení a méně z teologické systematiky

Žena, se kterou jsem byl v kontaktu, se na začátku unáhlila, tvrdila silné dichotomické výrazy a názory, že kdo není znovuzrozený, není spasený a musí prožívat a žít tuto proměnu. Podle toho, jak jsem se ji představil a co jsem psal, mě považovala za nespaseného. Po čase, ale na základě konfrontace, otočila. Sdělil jsem jí, že i věřící člověk, obrácený křesťan, může prožívat psychické problémy jako deprese či strach. Na základě těchto informací náhle zavedla nové argumenty, aby zmírnila dopad svých předchozích slov, aniž by se přitom omluvila.

Tvrdila, že tedy ano, jsem spasený, ale že to bylo špatným učením, že tam není či nebyla ta změna v prožívání. Nicméně to nebylo její původní tvrzení. Na začátku rezolutně a jasně řekla, že tam musí být ten vítězný život v Kristu, a pak v novější diskusi říkala, že člověk to musí vnitřně cítit, že je Boží dítě. A tak dál. A taky psala, že (každý den) ten člověk čte bibli – sice neříkala doslova každý den, ale dá se to vyvodit z toho, že na začátku jasně mě označila za nespaseného narcise a zamítla psychologii i introspekci jako „tělesné“. Takže to je ten problém. Řekla přece rezolutně (parafrázuji): kdo je v Kristu, je nové stvoření – a to vy nejste – protože jste narcis zaměřený na sebe a rýpete – jak jste o sobě odhalil, když jste mi poslal odkaz na článek o narcistickém Self, falešném self a narcistické munici.

Největší slabina Gábininy víry: Selhání pochopení konceptu jednotné bytosti

Moderní psychologie i psychiatrie staví na biopsychosociálním modelu, podle něhož se naše emoce a chování vytvářejí vzájemnou interakcí:

• neurotransmitery a hormony (biologická dimenze)
• životní zkušenosti a sociální prostředí (psychologická a sociální dimenze)
• a často i duchovní nebo existenciální hledání

Oddělovat „duchovní“ a „tělesné“ jako zcela neslučitelné protiklady je v odborné praxi neudržitelné – emoce jsou totiž zároveň neurologickými procesy a tělesná onemocnění často nesou psychické stopy.

Z hlediska tradiční protestantské teologie (reformovaná, luteránská, anglikánská většina) je člověk stvořený k Božímu obrazu jako celek: duše, duch a tělo jsou nerozlučně spojeny (Gn 1,27). Kalvín, Luther ani další reformační myslitelé nerozdělili lidskou povahu na dvě neslučitelné poloviny. Uzdravení i spasení tak zasahuje celou osobu – mysl i tělo.

Jakým učením může být Gábina ovlivněna?

Setkal jsem se s učením Curryho Blaka, které je hodně populární na internetu a sociálních sítích a šíří se mezi církvemi i mimo ně. Blake tuto dichotomii používá a myslím, že jsem o něm v jednom ze svých kázání mluvil, nebo jsem ho dal na svůj blog. Blake ale není mým hlavním bodem zájmu, jen uvádím tuto poznámku, abychom chápali jaké učení postihlo mnoho nezávislých věřících, kteří nejsou nikam zařazeni. Mnoho z nich mělo zkušenost s pentekostálním křesťanstvím.

Kdo je Curry Blake a proč je jeho učení problematické?

Curry Blake je současný generální ředitel „John G. Lake Ministries“ a pokračovatel linie Kennetha Hagina a Johna G. Lakea v rámci hnutí Word of Faith (tzv. „hnutí víry“). V jeho pojetí existuje přísný dualismus:

• Duševní mysl (ang. soulish mind) vs. Duchovní mysl (angl. spirit mind): duševně–emoční (soulish) část mysli na jedné straně a duchovní (spirit) část mysli na straně druhé.
• Na základě Římanům 8:6–7 („nastavením mysli na tělo je smrt, nastavením na ducha je život a pokoj“) učí, že jakákoli psychická či fyzická nemoc pramení z chybně nastavené duševní mysli. Uzdravení podle něj přichází výhradně „přepnutím“ mysli do duchovní roviny.
• Tento přístup popírá jakýkoli vliv neurochemie, traumatu či psychologické práce a staví člověka do pasti černobílé dichotomie: buď je v duchovní mysli a vládne mu Boží pokoj, nebo v duševní mysli a vládne mu nemoc, úzkost či hřích.

Gábinin dualismus jako obranný mechanismus

Gábinina radikální konstrukce „duch vs. tělo“ pravděpodobně slouží jako psychologická kotva identity – její nové „já v Kristu“ funguje jako maska i stabilní zdroj citu vlastní výjimečnosti. Přiznání, že psychika i tělo nadále nesou důsledky ran či neurochemických vlivů, by rozbilo tuto masku.

Zároveň se tak vyhýbá kognitivní disonanci: hluboce věří, že „jsem nové stvoření, už ve mně není nic tělesného“, ale může někdy pociťovat úzkost, pochybnosti nebo smutek. Pokud by přiznala, že to „staré tělesné já“ se stále ozývá, nastal by bolestný vnitřní rozpor.

Když by uvolnila svou potřebu bezchybné identity, riskovala by ztrátu sebejistoty, návrat pocitů viny, existenciální otázku „Kdo vlastně jsem, když nejsem to nové stvoření?“ a potenciálně depresi či úzkost obdobné těm před konverzí. Navíc její online i offline komunita sdílí tento dualistický pohled, což jí zajišťuje pozornost, uznání a pocit sounáležitosti. Odklon od něj by ji izoloval od hlavního zdroje „narcistické zásoby“.