Kritika tělesného pohledu na Tanach a evangelium

PŘEDMĚT: KRITIKA NEBIBLICKÉHO UČENÍ

ZDROJ: VEŘEJNÁ FACEBOOKOVÁ SKUPINA

KRITIZOVANÝ TEXT:

Jaroslav Konečný
DVA ROZDÍLNÉ BIBLICKÉ ZÁKONY (DVĚ ROZDÍLNÉ BIBLICKÉ SMLOUVY) ... PROČ je však někteří míchají dohromady ?
...
neboli :
PRVNÍ ZÁKON = Mojžíšův STARÝ zákon přikázání TĚLESNÉHO (viz Židům 7.16) s Tělesnou SOBOTOU jednou za týden je ROZDÍLNÝ od DRUHÉHO ZÁKONA = JEŽÍŠOVA NOVÉHO zákona DUCHA ŽIVOTA v Kristu Ježíši (viz Římanům 8.2) s Duchovním každodenním ODPOČINUTÍM SABATU VE VÍŘE
... PROČ je však někteří (zejména adventisté) míchají dohromady ?
...
neboli podrobněji :
--- STARÁ SMLOUVA SKUTKŮ TĚLA ( STARÝ Mojžíšův Zákon PŘIKÁZÁNÍ TĚLESNÝCH Židům 7.16) pro NEVĚŘÍCÍ tělesné potomky Jákoba a Abrahama ( =pro duchovního Izmaele - NEDĚDICE Galatským 4.22-24, Galatským 4.30), jejímž znakem posvěcení byla 1) OBŘÍZKA TĚLA a 2) TĚLESNÁ SOBOTA jednou za týden (viz Ezechiel 20.12)
tato STARÁ SMLOUVA už byla UKONČENA BOHEM (viz Židům 8.13, Židům 7.18, a viz : "a JÁ (posvětitel jejich), OPUSTIL JSEM JE" - viz Židům 8.9, Ezechiel 20.12), protože nikoho nedovedla k DOKONALOSTI - ke SVATOSTI (Nikdo z lidí ji není schopen naplnit, pouze ji KAŽDÝ člověk včetně adventistů (!) pouze přestupuje Galatským 3.19) - viz Židům 7.19
...
--- Na její místo = MÍSTO NÍ (viz Židům 7.19) nastoupila NOVÁ SMLOUVA MILOSTI z VÍRY (NOVÝ Ježíšův Zákon DUCHA ŽIVOTA v Kristu JEŽÍŠI Římanům 8.2) pro VĚŘÍCÍ duchovní potomky Jákoba a Abrahama (pro duchovního Izáka - DĚDICE ZASLÍBENÍ Galatským 4.26-31, Římanům 9.6-9), jejímž znakem posvěcení je 1) VÍROU OČIŠTĚNÉ - OBŘEZANÉ SRDCE (očištěné KRVÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA vylitou na kříži Golgoty) a 2) každodenní ODPOČINUTÍ SABATU (každodenní JEŽÍŠŮV POKOJ s BOHEM) - viz Židům 3.a4.kapitola, Jan 14.27, Matouš 11.28
...
Tak PROČ tyto dvě ROZDÍLNÉ SMLOUVY někteří (zejména adventisté) míchají dohromady ?
PROČ tedy adventisté míchají dohromady každodenní DUCHOVNÍ ODPOČINUTÍ SABATU NOVÉ SMLOUVY s TĚLESNÝMI SOBOTAMI (jednou za týden) už UKONČENÉ STARÉ SMLOUVY ??
(Tito adventisté přitom tyto SOBOTY vůbec nejsou schopni DOKONALE naplnit (!) a tím svou snahou naplnit Starozákonní SOBOTY každou takovou SOBOTU přestupují = každou sobotu HŘEŠÍ viz Galatským 3.19a22 ! )

REAKCE:

Mám na toto širší pohled a porovnávám zde dva odlišné pohledy. Svůj a Váš, pane Konečný. K analýze text používám moderních IT prostředků jako je GPT, nicméně vycházím primárně z racionálního kontextuálního čtení a chápání zejména z prostředí obrácených věřících křesťanů z židů, které jste nevědomě svým textem urazil.

Můj vhled do kontextu Tanachu a prorockých knih přesně vystihuje zásadní problém s výkladem, který v textu níže kritizuji. Autor zřejmě chápe „starou smlouvu“ zcela jednostranně, totiž pouze jako soubor „skutků těla“. S vědomím toho, že Ježíš Kristus byl Žid, ano, byl Žid z pokolení Juda! Dívám se na to z pohledu židovského křesťanství (nikoliv rabínského judaismu!) s vyváženým pochopením Tóry a proroků: Jde o značně zúžené vnímání Staré smlouvy, což má za následek zkreslený obraz Tanachu a Božích zaslíbení. Níže se podíváme na některé hlavní omyly a argumentační klamy.

1. Zúžení Staré smlouvy pouze na „skutky těla“

Autor neuznává, že Tanach obsahuje duchovní poselství a zaslíbení týkající se spásy, Mesiáše i Božího vztahu k člověku, a zjednodušuje Mojžíšův zákon na tělesné příkazy. To ale ignoruje hlubokou duchovní dimenzi textů proroků, například Izajáše, Jeremiáše a Ezechiela, kteří předpovídají obnovu srdce, vyvýšení Božího království a příchod Mesiáše. Texty, jako je Izajáš 53, zcela jasně vypovídají o Mesiáši a vykoupení, což přesahuje pouze „skutky těla“. Myšlenka, že by tedy „Starý zákon“ byl pouze o tělesných skutcích, neodpovídá ani celistvosti, ani podstatě hebrejských Písem.

2. Chybné ztotožnění celé Staré smlouvy s Mojžíšovým zákonem

Text zjevně nerozlišuje mezi Mojžíšovým zákonem jako takovým a zbytkem Staré smlouvy (Tanachu). Mojžíšův zákon je jen částí Tanachu, který zahrnuje i prorocké knihy a Písma, tedy části zaměřené na duchovní zaslíbení, pokání a záchranu Božího lidu. Proroci jako Izajáš, Jeremiáš a Zacharjáš mluvili o příchodu Mesiáše, obnově srdce a milosti. Zjednodušení Staré smlouvy na pouhý „tělesný“ zákon znamená ignorovat duchovní aspekty Tóry, které jsou podstatné nejen pro křesťany, ale i pro judaismus.

3. Argumentace proti Židům 7 a 8

Autor používá Židům 7:16 a Židům 8:13 k potvrzení, že „Stará smlouva“ byla ukončena a nahrazena Novou smlouvou v Kristu. Ano, Kristus je naplněním Staré smlouvy, ale to neznamená, že Tóra či Tanach jako celek jsou neplatné. Kristus sám potvrdil platnost Božího slova, když řekl, že nepřišel zákon zrušit, ale naplnit (Matouš 5:17-18). Kromě toho Židům 7 mluví o změně kněžství (tedy z levitského na Kristovo podle řádu Melchizedeka), což nelze považovat za celkové zavržení Tóry jako zdroje moudrosti a etického učení.

4. Teologická chyba: "Zákon těla" vs. "zákon Ducha"

Autor v textu tvrdí, že Mojžíšův zákon je zákonem těla, zatímco Ježíšův zákon je zákonem Ducha. Tento pohled však nebere v úvahu, že i v Tóře byl kladen důraz na lásku k Bohu a bližnímu jako na nejvyšší přikázání (viz Deuteronomium 6:5 a Leviticus 19:18). Ježíš tyto pasáže citoval jako podstatu zákona a proroků (Matouš 22:36-40). Zákon tedy v sobě vždy nesl duchovní rozměr, který připravoval Izrael na příchod Mesiáše. Pokud by byl Mojžíšův zákon pouze tělesný, neukazoval by na Krista, což ale vidíme v mnoha prorockých předobrazech.

5. Argumentační klamy a mylné předpoklady

Autor používá časté argumentační klamy:

• Falešné dichotomie: Zjednodušuje pohled na Starý a Nový zákon na „tělo“ vs. „Duch“, a tedy vytváří dichotomii, která Tanachu neodpovídá.
• Mylné závěry: Například tvrzení, že adventisté „každou sobotu hřeší“, protože nejsou schopni „dokonale dodržet sabat“, vychází z mylné představy o „dokonalém dodržování“, což je argumentační klam „slaměného panáka“. Bible nikde nevyžaduje „dokonalost“ v sobotním odpočinku.
• Zamlčení důkazů: Autor ignoruje části Staré smlouvy, které vyžadují lásku a pokoru před Bohem a bližním, což je skutečně duchovní zákon.

Shrnutí a doporučená kritika

Z pohledu mesiánského křesťanství s vyváženým porozuměním Tanachu a Nového zákona jsou hlavní omyly tohoto textu následující:

1. Stará smlouva a Mojžíšův zákon obsahují hluboké duchovní hodnoty, které jsou nezbytné i pro Novou smlouvu.
2. Proroci předpověděli Mesiáše a odpuštění hříchů, což je duchovní podstata neslučitelná s názorem, že jde o „skutky těla“.
3. Přísně rozdělit Mojžíšův zákon na „tělesný“ a Ježíšův zákon na „duchovní“ je mylné a není v souladu s biblickým učením.

K pochopení Ježíšova učení je nutné mít na paměti jeho úlohu naplnění zákona a proroků, ne jeho zrušení. Právě tím se mesiánští Židé často odlišují od teologických proudů, které podobné zjednodušující interpretace používají.

Rozdíly mezi biblickou a moderní hebrejštinou (ivrit)

Protože na svém kanálu mám výukové lekce biblické hebrejštiny ve formě učení se bible (tanachu) nazpaměť, ale nemám stránku, kam bych dával poznámky, rozhodl jsem se dát sem tento krátký článek. 

Už je to delší doba, ale setkal jsem se s tvrzením mého známého z dřívější církve (je to tak 14 let co jsem ho neviděl), že židé dnes hebrejštinu nepoužívají a mluví ivrit, tedy tím moderním jazykem. To byla jeho reakce na to, že bych se chtěl více věnovat biblické hebrejštině (a chtěl bych bibli v hebrejštině, abych ji mohl číst). Později jsem se setkal s podobným názorem i na videích youtube, které zachycovalo různé rozhovory s lidmi z Izraele, kde například byla situace kde se o tomto mluvilo, a pak ještě na netu jsem našel diskusi, kde se o tom mluvilo. Takže jsem považoval za automatické, že hebrejština a ivrit jsou dvě různé jazyky jako sémanticky i významově. Posuny v termínech jsou i u jinak běžných významů jako třeba slovo betúlá, biblický význam: panna, ivrit: dívka. Hraje to někdy velmi zásadní význam při exegezi, protože rabíni z rabínského judaismu mohou někdy lhát a vytrhávat verše z kontextu s cílem pošpinit křesťanskou nauku nebo zesměšnit Ježíše Krista a jeho původ z panny Marie (z té lidské stránky).

Konečně jsem se tedy dostal k tomu, abych udělal na toto téma nějaký dotaz a srovnání pomocí GPT. Jedna věc se nabízí a je zcela zřejmá, že dnešní židé v ivrit nepoužívají tradiční přivlasťnovací koncovky ale místo nich používají slovíčko šel, zcela odděleně, které snad ani v biblické hebrejštině buď není nebo jsem ho nikdy neslyšel. 

Dnes jsem na internetu poslouchal rozhovor mezi novinářem a velitelem jednotky IDF. Video je celé v ivritu. Je tam jedna věta, která mě zaujala a já se hned rozhodl to srovnat. Biblické znění nějaké citace a překladu přímo z bible zatím nemám. 

V čase 2:50 - 2:55 zní tato věta:

lehachzir jošavím šel laGalil bebitachon labatim šela'im

Biblická hebrejština	Výslovnost (biblická)	Moderní hebrejština (ivrit)	Výslovnost (moderní)	Překlad
לְהָשִׁיב בְּטוּחָה אֶת יוֹשְׁבֵי הַגָּלִיל לְבָתֵּיהֶם	l'hashev b'tuḥah et yosh'vei ha-Galil l'vateihem	להחזיר בבטחה את יושבים של הגליל לבתים שלהם	lehachzir b'vitachon et yoshavim shel ha-Galil labatim shelahem	přivést obyvatele Galileje bezpečně domů

Navrátit (moderní hebrejština)

to return (transitive)

tabulka se skloňováním/časováním (konjugací):

https://www.pealim.com/dict/581-lehachazir/

Slovníček

Biblická hebrejština

Biblická hebrejština	Překlad
לְהָשִׁיב (l'hashev)	přivést zpět
בְּטוּחָה (b'tuḥah)	bezpečně
אֶת (et)	předmětová částice
יוֹשְׁבֵי (yosh'vei)	obyvatelé
הַגָּלִיל (ha-Galil)	Galilea
לְבָתֵּיהֶם (l'vateihem)	do jejich domovů

Moderní hebrejština (ivrit)

Moderní hebrejština	Překlad
להחזיר (lehachzir)	přivést zpět
בבטחה (b'vitachon)	bezpečně
את (et)	předmětová částice
יושבים (yoshavim)	obyvatelé
של (shel)	(předložka "od" nebo "ze")
הגליל (ha-Galil)	Galilea
לבתים (labatim)	do domů
שלהם (shelahem)	jejich

Rozdíl je tedy hlavně ve způsobu přivlastňování (kdy biblická hebrejština používá koncovky, zatímco moderní užívá slovo "של" - šel).

POZNÁMKA:

AI nesestavilo slovíčka z moderní hebrejštiny přesně v tom pořadí jak to znělo v tom dialogu. Také poslední slovíčko jsem slyšel šelaim, ne šelahem, takže nevím jestli to AI má správně nebo se jedná o rozdíl ve výslovnosti. Dodatečně mi GPT vysvětlil tyto existující varianty ivrit:

Přehled variant:

1. שֶׁלָּהֶם (shelahem) - jejich (mužský rod)
2. שֶׁלָּהֶן (shelahen) - jejich (ženský rod)
3. שֶׁלַיִם (šelaim) - neformální nebo hovorová varianta, nespisovná

Také mi připadá, že rozhovor nebo hebrejština velitele rozhodně nebyl formální. Vidím však odlišnosti v tom jak se kladou slova a jaká slova se používají.

Další dva příklady (vymyšlené věty)

Následující věty jsem si vymyslel a donutil jsem GPT aby opravil chyby, které udělal v moderní hebrejštině.

První příklad je trochu krkolomný co se týče pořadí slov a já bych ho asi ještě modifikoval, ale vycházejme ze slovní zásoby:

1. Kéž smím být zachráněn Hospodinem

V biblické hebrejštině se často objevuje pasivita a to i ve formách kmenu jako je hofál a hifíl (možná i puál ?), jinak standardně nifál. V tomto příkladu ale použiju kohortativ k vyjádření zbožného přání.

Biblická hebrejština (s kohortativem): אֲצִילָה בְּיָד יְהוָה ('atcilá b'jád Adonaj)

• Zde kohortativní tvar אֲצִילָה ('atcilá) vyjadřuje přání: „Kéž smím být zachráněn Hospodinem.“

 Tento tvar v bibli asi ve skutečnosti nenajdeme, protože se jedná o nemororné zacházení se slovíčky, které vytvořila umělá inteligence. Spíš bych očekával něco jako "Kéž mě Hospodine zachráníš a tvá ruka mě vytrhne od mých nepřátel"

Biblická hebrejština: יְהוָה יַצִּילֵנִי מִיַּד צֹרְרָי
(Adonaj jatciléní mijád tsoréraj)
"Hospodine mě zachrání z rukou mých nepřátel."

Nicméně máme konkrétní příklad v knize:

2. Samuelova 22:49 (ČEP) "Ty mě z rukou mých nepřátel vytrhuješ, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš." (slovo z rukou jsem ale na biblehub nenašel)

Nicméně zde je ekvivalentní fráze v Nehemijáši 9:27 - tittén láhem móšíím wejóšíúm mijád tcaréhem ... takže tam je "z rukou jejich nepřátel," ale v případě, že mluvíme o ruce mých nepřátel tak by bylo "mijád tcaráj".

Takže nakonec se ukázalo, že to GPT to má správně, že použil singular "jád" nikoliv "jadé-tcoréráj" (plural jadé tam být nemá).

Slovníček k biblické hebrejštině

Hebrejsky	Přepis	Překlad
יְהוָה	Adonaj	Hospodin
יַצִּילֵנִי	jatciléní	zachrání mě
מִיַּד	mijád	z rukou
צֹרְרָי	tcoréraj	mých nepřátel (nepřátel)

Moderní hebrejština (náhrada za kohortativ): אני מקווה שה' יגונן אותי מפני אויביי (Ani meqawe še-Adonaj jegónen otí mipné ojevaj) Doufám, že Hospodin mě ochrání před mými nepřáteli.
Slovníček k moderní hebrejštině Hebrejsky Přepis Překlad אני aní já מקווה meqawe doufám שה' še-Adonaj že Hospodin יגונן jegonen ochrání אותי otí mě מפני mipné před (vzhledem k) אויביי ojevaj mými nepřáteli
Příklad 2 Biblická hebrejština (s kohortativem):  אֲצִילוּנוּ חַיָּלֵינוּ מִיַּד אֹיְבֵינוּ (‘atciléúnú chajálénu mijád ojvénú) Kéž nás naši vojáci úspěšně zachrání z rukou našich nepřátel. Moderní hebrejština: הלוואי שחיילי צה"ל יצליחו להגן עלינו מפני אויבינו  [halvaj še-chajaléi Tcahal jatclíchú lehagen aléinú mifné ojvéinú] Kéž naši vojáci IDF uspějí chránit nás před našimi nepřáteli. Slovníček k biblické hebrejštině Hebrejsky Přepis Překlad אֲצִילוּנוּ 'atcilúnú Kéž nás zachrání (kohortativ) חַיָּלֵינוּ chayaleinu naši vojáci מִיַּד miyad z rukou אֹיְבֵינוּ ojvéinú našich nepřátel Slovníček k moderní hebrejštině Hebrejsky Přepis Překlad הלוואי halvai kéž ש she že חיילי chajalé vojáci צה"ל Tcahal IDF יצליחו jatclichú uspějí להגן lehagen chránit עלינו aléinú nás מפני mifné před (vzhledem k) אויבינו ojvéinú našimi nepřáteli
Náhrada kohortativu (vyjádření přání "kéž")

Kohortativ se v moderní hebrejštině nepoužívá tak, jak byl běžný v biblické hebrejštině. V moderní hebrejštině, tedy ivritu, není kohortativ součástí aktivního systému slovesných tvarů a způsobů, což znamená, že přání a žádosti se vyjadřují jinými způsoby.

Místo kohortativu se v moderní hebrejštině často používají:

1. Fráze jako הלוואי (halwai) – což znamená „kéž“ nebo „doufejme“, které doprovází sloveso v běžném tvaru.
2. Konstrukce se slovesem v budoucím čase, například s vyjádřením přání, jako v příkladu:
   • אני מקווה (ani meqawe, "doufám") nebo אני רוצה (ani rotze, "chci").

Tato změna odráží celkovou tendenci ivritu zjednodušit gramatické struktury oproti biblické hebrejštině, která měla více tvarů a způsobů pro vyjádření nuancí.

Pád říše Sumerské, Akadské a období Post-akadské

 

Jak dlouho trval Summer?

Sumer, jedna z nejstarších známých civilizací, existoval přibližně od konce 4. tisíciletí př. n. l. (kolem 4500 př. n. l.) do přibližně 2000 př. n. l. Jeho období se obvykle dělí do několika fází:

1. Prehistorické období (před 4500 př. n. l.): Vznik prvních osídlení a zemědělství.
2. Raný Sumer (kolem 4500–2900 př. n. l.): Vznik prvních městských států, jako jsou Uruk a Ur, a rozvoj písma (klínové písmo).
3. Starý Sumer (kolem 2900–2334 př. n. l.): Další rozvoj městských států a kultury, včetně významných království.
4. Sumer jako součást Akkadské říše (kolem 2334–2154 př. n. l.): Sumer byl dobyt Akkadskou říší pod vládou Sargona Velikého.
5. Období po Sumeru (po 2000 př. n. l.): Sumer se stal součástí dalších civilizací, jako byla Babylonská říše.

Celkově tedy Sumer trval přibližně 2 500 let, i když jeho vliv a kulturní dědictví přetrvávaly i po jeho úpadku.

Období post-akadské

Biblický Abram, později známý jako Abraham, je postava, která se objevuje v knize Genesis v hebrejské Bibli (Starém zákoně). Podle biblického vyprávění pocházel Abram z města Ur, které se nacházelo v oblasti starověké Mezopotámie, v dnešním Iráku.

Co se týče období, Abram je tradičně datován do doby kolem 2000 př. n. l., i když přesné datování je předmětem diskuzí mezi historiky a biblisty. V Genesis se popisuje, jak Abram obdržel Boží povolání, aby opustil svou rodnou zemi a vydal se do země Kanaán, což je považováno za klíčový moment v historii izraelského národa a v rozvoji monoteismu.

Abram (Abraham) podle biblického vyprávění pocházel z Uru, což bylo město v oblasti starověké Mezopotámie. Sumer jako samostatná civilizace a kulturní entita zanikl přibližně kolem 2000 př. n. l., kdy byl absorbován do dalších říší, jako byla Akkadská a později Babylonská říše.

Abram je tradičně datován do období kolem 2000 př. n. l., což znamená, že jeho příběh se odehrává po zániku Sumeru jako dominantní civilizace. V té době byla oblast Mezopotámie již pod vlivem jiných kultur a říší, a Ur byl jedním z významných měst v této oblasti.

Kdy skončilo období Akkadské

Akkadská říše, která byla jednou z prvních známých říší v historii, skončila přibližně kolem 2154 př. n. l. Toto období je často označováno jako konec Akkadské říše.

Akkadská říše byla založena Sargonem Velikým kolem 2334 př. n. l. a dosáhla svého vrcholu v 24. a 23. století př. n. l. Po smrti Sargona a jeho následovníků však říše čelila vnitřním problémům, jako byly vzpoury a ekonomické potíže, a také vnějším hrozbám, včetně invazí ze strany nomádských kmenů.

Kolem 2154 př. n. l. došlo k pádu Akkadské říše, což vedlo k období chaosu a fragmentace, které následovalo, a k vzestupu nových městských států a kultur v Mezopotámii, včetně obnovení moci Sumeru a později Babylonské říše.

Mezi lety 2154 př. n. l. a 2000 př. n. l. se v Mezopotámii nacházelo období, které je často označováno jako "postakkadské období" nebo "období chaosu". Toto období bylo charakterizováno politickou fragmentací a oslabením centrální moci, což vedlo k vzniku mnoha menších městských států a regionálních království.

1. Období chaosu: Po pádu Akkadské říše došlo k rozpadnutí politické struktury a vzniku různých lokálních vlád. Města jako Ur, Uruk a Lagash znovu získala na významu, ale byla často v konfliktu mezi sebou.

2. Období třetího Uru: Kolem 2100 př. n. l. se v oblasti Mezopotámie objevila tzv. Třetí Urská dynastie, která se snažila obnovit centralizovanou moc a stabilitu. Toto období trvalo přibližně do 2000 př. n. l. a bylo charakterizováno rozvojem administrativy, zemědělství a kultury.

3. Migrace a interakce: V tomto období také došlo k migracím různých skupin lidí, což mohlo zahrnovat i Abramovu rodinu. Vzhledem k politické a ekonomické nestabilitě v regionu se lidé často stěhovali za lepšími podmínkami.

Celkově tedy mezi lety 2154 př. n. l. a 2000 př. n. l. bylo období politické fragmentace a regionálních změn, které vedly k dalšímu vývoji v Mezopotámii a okolních oblastech, včetně migrace a interakce různých kultur. Abramův odchod do země Kanaán se tedy odehrával v kontextu těchto historických událostí.

Zachariáš 12:10 a konsekutivní wav (přepíná "minulý" čas na čas budoucí)

 

Porovnej hebrejský text Zachariáš 12:10 o probodnutí... s anglickým překladem NASB a NIV, zjisti který překlad z nich je nejvěruhodnější co do přesnosti a výstižnosti, a potom až dokončíš tuto analýzu porovnej překlad Ekumenický a B21 s výše uvedenou studií. Zjistíš nakolik se odklonily České překlady... Ještě dodatečně porovnej překlad YLT

7/10

Jasně, pojďme se podívat na Zachariáše 12,10 v různých překladech a analyzovat je.

Hebrejský text (BHS):
וְשָׁפַכְתִּי עַל־בֵּית דָּוִיד וְעַל יֹושֵׁב יְרוּשָׁלִַם רוּחַ חֵן וְתַחֲנוּנִים וְהִבִּיטוּ אֵלַי אֵת אֲשֶׁר־דָּקָרוּ וְסָפְדוּ עָלָיו כְּמִסְפֵּד עַל הַיָּחִיד וְהָמֵר עָלָיו כְּהָמֵר עַל הַבְּכוֹר׃

New American Standard Bible (NASB):
"I will pour out on the house of David and on the inhabitants of Jerusalem, the Spirit of grace and of supplication, so that they will look on Me whom they have pierced; and they will mourn for Him, as one mourns for an only son, and they will weep bitterly over Him like the bitter weeping over a firstborn."

New International Version (NIV):
"And I will pour out on the house of David and the inhabitants of Jerusalem a spirit of grace and supplication. They will look on me, the one they have pierced, and they will mourn for him as one mourns for an only child, and grieve bitterly for him as one grieves for a firstborn son."

Young's Literal Translation (YLT):
"And I have poured on the house of David, and on the inhabitants of Jerusalem, a spirit of grace and supplications, and they have looked unto Me whom they pierced, and they have mourned for Him like the mourning for an only one, and they have been in bitterness for Him like the bitterness for the first-born."

Český ekumenický překlad (CEP):
"Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyleji ducha milosti a úpěnlivých proseb. Budou hledět na toho, kterého probodli, a budou nad ním naříkat, jako se naříká nad jedináčkem, a budou hořce plakat, jako se pláče nad prvorozeným."

Bible 21 (B21):
"Na Davidův dům a na obyvatele Jeruzaléma vyleji ducha milosti a proseb. Budou hledět na mě, kterého probodli, a budou nad ním naříkat, jako se naříká nad jediným synem, a budou nad ním hořce plakat, jako se pláče nad prvorozeným."

Analýza:

1. Hebrejský text:

   • "וְהִבִּיטוּ אֵלַי אֵת אֲשֶׁר־דָּקָרוּ" – "a budou hledět na mě, kterého probodli"

2. NASB:

   • Překládá "look on Me whom they have pierced" – přesně odpovídá hebrejskému textu "אֵלַי" (na mě).

3. NIV:

   • Překládá "look on me, the one they have pierced" – také přesně odpovídá hebrejskému textu "אֵלַי" (na mě).

4. YLT:

   • Překládá "looked unto Me whom they pierced" – doslovný překlad, odpovídá hebrejskému textu.

5. Český ekumenický překlad (CEP):

   • Překládá "Budou hledět na toho, kterého probodli" – zde je mírný odklon, protože hebrejský text říká "na mě" (אֵלַי), ale CEP překládá "na toho".

6. Bible 21 (B21):

   • Překládá "Budou hledět na mě, kterého probodli" – přesně odpovídá hebrejskému textu "אֵלַי" (na mě).

Závěr:

• NASB, NIV a YLT jsou velmi přesné a věrné hebrejskému textu.
• Bible...

Ještě by mě zajímalo - kontext použití konsekutivního wav u těchto veršů, protože vidím že tam je ... přepíná se tam čas? V angl. překladech je přítomný nebo budoucí čas? Čeština ale použila čas budoucí. Který překlad je přesnější z hlediska tohoto kons. wav?

8/10

Výborná otázka! Konsekutivní waw (nebo waw-consecutive) je gramatická konstrukce v biblické hebrejštině, která často mění čas sloves. Pojďme se podívat na konkrétní příklad v Zachariáši 12,10 a analyzovat, jak je konsekutivní waw použit a jak to ovlivňuje čas sloves v různých překladech.

Hebrejský text (BHS):
וְשָׁפַכְתִּי עַל־בֵּית דָּוִיד וְעַל יֹושֵׁב יְרוּשָׁלִַם רוּחַ חֵן וְתַחֲנוּנִים וְהִבִּיטוּ אֵלַי אֵת אֲשֶׁר־דָּקָרוּ וְסָפְדוּ עָלָיו כְּמִסְפֵּד עַל הַיָּחִיד וְהָמֵר עָלָיו כְּהָמֵר עַל הַבְּכוֹר׃

Analýza konsekutivního waw:

1. וְשָׁפַכְתִּי (we-šafaxtí): "a vyleji" – waw + perfektum, což v tomto kontextu znamená budoucí čas.
2. וְהִבִּיטוּ (we-hibitú): "a budou hledět" – waw + perfektum, což v tomto kontextu znamená budoucí čas.
3. וְסָפְדוּ (we-safdú): "a budou naříkat" – waw + perfektum, což v tomto kontextu znamená budoucí čas.
4. וְהָמֵר (we-hamér): "a budou hořce plakat" – waw + perfektum, což v tomto kontextu znamená budoucí čas.

Anglické překlady:

• NASB: "I will pour out... they will look... they will mourn... they will weep bitterly" – používá budoucí čas, což odpovídá hebrejskému konsekutivnímu waw.
• NIV: "I will pour out... they will look... they will mourn... they will grieve bitterly" – také používá budoucí čas, což odpovídá hebrejskému konsekutivnímu waw.
• YLT: "I have poured... they have looked... they have mourned... they have been in bitterness" – používá minulý čas, což je doslovný překlad, ale méně odpovídá kontextu konsekutivního waw.

České překlady:

• Český ekumenický překlad (CEP): "vyleji... budou hledět... budou naříkat... budou hořce plakat" – používá budoucí čas, což odpovídá hebrejskému konsekutivnímu waw.
• Bible 21 (B21): "vyleji... budou hledět... budou naříkat... budou hořce plakat" – také používá budoucí čas, což odpovídá hebrejskému konsekutivnímu waw.

Závěr:

• NASB, NIV, CEP a B21 správně používají budoucí čas, což odpovídá použití konsekutivního waw v hebrejském textu.
• YLT používá minulý čas, což je doslovný překlad, ale méně odpovídá kontextu konsekutivního waw.

Z hlediska přesnosti a výstižnosti v kontextu konsekutivního waw jsou tedy NASB, NIV, CEP a B21 přesnější než YLT.

Vyjadřování vděčnosti ve starém zákoně

V biblické hebrejštině se výraz "todá rabá" nevyskytuje. V biblickém textu se pro vyjádření vděčnosti a poděkování používají jiné termíny, jako například "hoda'ah" (הוֹדָאָה) nebo "toda" (תּוֹדָה), což znamená "vděčnost" nebo "poděkování". Výraz "rabá" (רַבָּה) znamená "velký" nebo "mnoh o", takže "todá rabá" by se dal přeložit jako "velké poděkování", ale tento konkrétní spojení se v biblických textech nevyskytuje.

Původ slova Tódá

V Tanachu (antické hebrejské Bibli) se poděkování a vděčnost vyjadřují několika způsoby, přičemž nejčastěji se používá slovo "תּוֹדָה" (todá), což znamená "dík" nebo "poděkování". Toto slovo pochází z kořene י-ד-ה (y-d-h), který označuje uznání nebo vděčnost. Některé pasáže využívají tento kořen pro vyjádření vděku Bohu, a to například ve formě chval či díků.

V několika příkladech z Tanachu:

1. Leviticus 7:12-15: V této části se nabízí "זֶבַח תּוֹדָה" (zevach todá), což znamená "oběť vděčnosti" nebo "děkovná oběť", jako součást obětního systému. Hebrejský text zde obsahuje výraz "תּוֹדָה" (todá) pro poděkování:

   • Hebrejsky: "זֶבַח תּוֹדָה שְׁלָמִים" (zevach todá šelamím)
   • Česky: "děkovná oběť pokojná"

2. Žalmy (Tehilim): Žalmy obsahují četné příklady vděčnosti a díků vůči Bohu, například v Žalmu 136, který se často nazývá "chvalozpěv díků" a kde je opakovaně uváděno "הוֹדוּ לַיהוָה כִּי־טוֹב" (hodu la-Adonaj ki tov), což znamená "Chválu vzdejte Hospodinu, neboť je dobrý".

3. Daniel 2:23: Daniel v tomto verši vyjadřuje vděčnost Bohu za moudrost a sílu, kde používá formu "אוֹדָה" (odá), která je odvozena z kořene י-ד-ה:

   • Hebrejsky: "לְךָ אֱלֹהֵי אֲבוֹתַי אוֹדָה וּמְהַלֵּל" (Lecha Elohei avotai odá u-mehalel)
   • Česky: "Tobě, Bože mých otců, děkuji a chválím tě."

V běžné komunikaci

V biblické hebrejštině běžně chybí moderní formy zdvořilostního oslovení či přímo vyjádření „děkuji“ mezi lidmi, jak je běžné dnes. Místo toho lidé prokazovali vděčnost a úctu pomocí gest, činů a formálnějších prohlášení. Zde jsou některé způsoby, jak si lidé mohli prokazovat úctu a vděčnost:

1. Gesta a projevy úcty: Mezi běžnými způsoby projevu úcty byly gesta, jako je sklonění hlavy, pokleknutí nebo padnutí na tvář, což symbolizovalo respekt a často vděčnost vůči druhé osobě. Příkladem je Abrahám, který se v Genezi 23:7 uklonil před Chetejci, když s nimi jednal o koupi hrobky pro Sáru.

2. Pozdravy a požehnání: Namísto slova „děkuji“ používali lidé požehnání nebo formální pozdravy. V Rút 2:4 Boaz zdraví své žence slovy „Hospodin s vámi!“ (יהוה עִמָּכֶם, Adonaj immachem) a oni odpovídají „Hospodin tě požehnej“ (יְבָרֶכְךָ יְהוָה, yevaréchecha Adonaj). Tento druh požehnání byl způsobem, jak vyjádřit respekt a přání dobra.

3. Projevení oddanosti a slibu pomoci: Namísto pouhých slov často lidé projevovali vděčnost činy a sliby věrnosti. Například v příběhu Davida a Jonatana (1. Samuelova 18:3) uzavírají přátelství skrze smlouvu, což symbolizovalo oddanost a věrnost. Jonatan pomáhal Davidovi navzdory nebezpečí, čímž vyjadřoval loajalitu a úctu.

4. Oslovování tituly a zdůrazňování role druhého: Uctivé oslovení druhého jako „můj pane“ nebo „tvůj služebník“ bylo častým způsobem, jak projevit respekt. Například v příběhu Abigail a Davida (1. Samuelova 25:24) se Abigail opakovaně oslovuje jako „tvůj služebník“ (עַבְדֶּךָ, avdecha) a Davida nazývá „můj pane“ (אֲדֹנִי, adoni), aby mu projevila respekt.

5. Dary a pohostinnost: Přinášení darů bylo jedním z hlavních způsobů, jak projevit vděčnost či úctu. V 1. Samuelově 25:18 Abigail přináší Davidovi dary, aby zmírnila jeho hněv a prokázala mu úctu. Dary a pohostinnost symbolizovaly vážnost úmyslů a vděčnost.

 

V biblické kultuře existovalo několik dalších specifických způsobů a symbolických příkladů, kterými si lidé projevovali vděčnost, úctu či respekt. Zde jsou některé další způsoby, jak to mezi sebou dělali:

1. Obětování specifických darů a zvířat

Přinášení darů, zejména z vlastního majetku, bylo jedním z nejváženějších způsobů projevení respektu a vděku. Příkladem je Jákob, který posílá svému bratrovi Ezauovi velký dar stád jako gesto smíření a úcty, čímž si chtěl znovu získat jeho přízeň (Genesis 32:14-16).

2. Vyzdvihování ctností nebo kvality druhé osoby

Bylo běžné, že lidé při projevu vděku zmínili ctnosti či kvality osoby, které si vážili. Příkladem je, jak Rút a její švagr Boaz navzájem vyjadřují úctu a uznání pro své oběti a loajalitu (Rút 2:11-12). Boaz oceňuje její obětavost vůči tchýni, a v odpovědi přeje Rút hojnost požehnání od Boha.

3. Sliby a závazky loajality

Sliby a přísahy byly důležité nejen v obchodních, ale i mezilidských vztazích, a závazek loajality byl významným způsobem, jak vyjádřit vděčnost a respekt. Příkladem je závazek Rut k Noemi: „Kamkoli půjdeš, půjdu; kde budeš bydlet, tam budu bydlet. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem“ (Rút 1:16). Tím vyjadřuje nejen vděčnost, ale i svou bezpodmínečnou oddanost.

4. Akt pokory – oblékání prostých oděvů nebo sezení v prachu

Pokora byla projevována i v gestu, kdy člověk oblékal prostý oděv nebo si sedl do prachu. Když lidé potřebovali ukázat pokání, vděčnost nebo litovali způsobenou škodu, oblékali si pytlovinu nebo se posadili do prachu. V příběhu Joba například Job usedá do popela, což symbolizuje pokoru vůči Bohu a zároveň i jistý druh vděčnosti za prožitou zkušenost (Job 42:6).

5. Poděkování veršem nebo zpěvem chvály

V bibli je několik případů, kdy lidé skládají písně jako vyjádření vděku a oslavy. Miriam, Mojžíšova sestra, vede ženy zpěvem chvály Bohu po přechodu Rudého moře (Exodus 15:20-21), což je součást rituálu, ale také osobního projevu vděčnosti. Zpěv byl běžnou formou vděčnosti vůči Bohu i komunitě.

6. Přímá podpora v čase potřeby

Být v čase nouze na blízku byl důležitý způsob projevu vděčnosti či úcty. Když Jitro (Mojžíšův tchán) navštíví Mojžíše a zjistí, jak těžkou má Mojžíš práci, pomůže mu uspořádat systém vedení pro izraelský lid, aby Mojžíš nebyl přetížen (Exodus 18:13-24). Tento čin nejen pomohl Mojžíšovi, ale také projevil Jitrovu úctu a starostlivost.

7. Projev milosrdenství a odpuštění

Někdy lidé projevovali úctu tím, že druhým odpustili. Josef odpouští svým bratrům za to, že ho prodali do otroctví, a říká jim, že vše bylo součástí Božího plánu pro dobro (Genesis 50:20). Tento čin je výrazem vděčnosti za život a za to, že mohl prospět své rodině, přestože s ním nakládali nespravedlivě.

Mezi lidmi v biblické době existovaly konkrétní projevy vděčnosti, které se obešly bez přímého poděkování nebo vyjadřování úcty a věrnosti Bohu. Zde je několik způsobů, jak si lidé navzájem projevovali vděk a uznání:

1. Významné dary a obětiny mezi lidmi

Mezi nejčastější způsoby, jak projevit vděčnost či respekt, bylo přinášení darů. Když například Jákob požádal svého syna Josefa o pomoc, poslal faraonovi dary – vzácné balzámy, med, pryskyřici a mandlové ořechy – jako projev úcty a vděku (Genesis 43:11). Tento zvyk dávání darů mezi lidmi byl symbolickým aktem, který upevňoval vztahy a projevoval vděčnost.

2. Podpora a pomoc v těžkých časech

Vděk se často projevoval tím, že člověk zůstal s druhým ve chvílích potřeby. Příkladem je vztah mezi Davidem a Jonatanem, synem krále Saula. Jonatan riskoval svůj život, aby Davida varoval před nebezpečím, a tím projevil hlubokou loajalitu a vděk (1. Samuelova 20:30-42). Na oplátku David slíbil, že bude chránit Jonatanovu rodinu, což udělal i po Jonatanově smrti, když se postaral o jeho syna Mefibošeta (2. Samuelova 9:7).

3. Přátelské přivítání a pohoštění

V kultuře Blízkého východu bylo běžné projevovat vděčnost a přátelství prostřednictvím pohostinnosti. Hostit přítele nebo i cizince s bohatým jídlem a místem k přespání bylo nejen kulturní povinností, ale také způsobem, jak projevit vděčnost za přátelství a vzájemnou pomoc. Abrahám hostil tři cizince a projevil jim tak úctu i vděk za jejich přítomnost (Genesis 18:1-8).

4. Sliby a dohody na znamení přátelství

Vděčnost a respekt se často projevovaly formou smluv nebo slibů. Takové dohody měly váhu záruky a byly výrazem vzájemného uznání a vděčnosti. Příkladem je smlouva mezi Jákobem a jeho strýcem Lábanem, kdy oba na znamení smíru a vděčnosti za roky spolupráce postavili památník a uzavřeli dohodu o vzájemném respektu a míru (Genesis 31:44-54).

5. Ocenění druhého slovem

Přímý způsob, jak projevit vděčnost, byl ocenit druhého slovem nebo chválou za jeho činy. Lidé často vyjadřovali úctu druhým přímo – tím, že ocenili jejich odvahu, loajalitu nebo pomoc. Například Rút oceňuje Noemiinu podporu a na oplátku ji nazývá „matkou“ a projevuje jí oddanost slibem, že zůstane po jejím boku navzdory těžkostem (Rút 1:16-17). Takové ocenění bylo projevem hluboké vděčnosti.

6. Závazek k podpoře potomků nebo rodiny druhé osoby

Lidé v biblických dobách si často vyjadřovali vděčnost závazkem podporovat potomky druhé osoby. Tento čin, známý jako „vykupitelství“ (goel), zajišťoval, že rodina měla podporu i po smrti člena. Například Boaz se zavázal k podpoře Rút, čímž projevil nejen úctu, ale i vděčnost za její věrnost Noemi (Rút 4:9-10).

7. Fyzická gesta a formy oslovování

V hebrejské kultuře byla běžná úctivá oslovení jako „můj pane“ či „tvůj služebník“. Tato oslovování mohla mít často i symbolický význam vděčnosti. Když Abigail uviděla Davida, poklonila se k zemi, aby mu vyjádřila respekt a uznání za to, že jí dal možnost promluvit a neublížil jejímu domu (1. Samuelova 25:23-24).

8. Sdílení důvěrných informací nebo pomoci

Když lidé sdíleli důvěrné informace nebo tajemství, byl to také způsob, jak vyjádřit respekt a důvěru. Sdílení takových informací ukazovalo, že si jeden druhého vážili a důvěřovali si, a tím si vyjadřovali vzájemnou vděčnost a respekt.

 

Hospodinovy skutky, Boží dílo ... v překladu se často nahrazuje za nepřesné "Boží plán"

K vyjádření "Boží dílo" v biblické hebrejštině se používá tzv. status constructus, což je způsob, jak v hebrejštině spojit dvě podstatná jména tak, aby jedno přivlastňovalo druhému.

• Jednotné číslo (dílo Boha): מעשה אלוהים (ma'ase Elohim) nebo מעשה יהוה (ma'ase YHWH).
• Množné číslo (díla Boha): מעשי אלוהים (ma'asei Elohim) nebo מעשי יהוה (ma'asei YHWH).

Poznámky:

• "Adonaj" (אדני) znamená "Pán" a je často používáno jako náhrada za nevyslovované Boží jméno "YHWH" (יהוה). V psané formě se však často zachovává "YHWH", zatímco při čtení se vyslovuje "Adonaj".
• "Adonaj ma'asim" (אדני מעשים) by nebyl standardní způsob, jak vyjádřit "Boží dílo" nebo "díla Pána". Správnější je použít status constructus, tedy "ma'ase Adonaj" (מעשה אדני) pro jednotné číslo nebo "ma'asei Adonaj" (מעשי אדני) pro množné číslo.

Shrnutí:

• "Boží dílo" (jednotné číslo): מעשה אלוהים (ma'ase Elohim) nebo מעשה אדני (ma'ase Adonaj).
• "Boží díla" (množné číslo): מעשי אלוהים (ma'asei Elohim) nebo מעשי אדני (ma'asei Adonaj).

Tímto způsobem je v biblické hebrejštině správně vyjádřen vztah přivlastňování mezi "dílem" a "Bohem".

Rozbor tvarů kmenů z hlediska respektování Boží vůle

Rozbor tvarů kmenů z hlediska respektování Boží vůle ... 

bible hub uvádí tabulku: Isaiah 53:5 ►

 Text Analysis Go to Parallel Hebrew Strong's Hebrew English Morphology 1931 [e] וְהוּא֙ wə-hū But He Conj-w | Pro-3ms 2490 [e] מְחֹלָ֣ל mə-ḥō-lāl [was] wounded V-Pual-Prtcpl-ms 6588 [e] מִפְּשָׁעֵ֔נוּ mip-pə-šā-‘ê-nū, for our transgressions Prep-m | N-mpc | 1cp 1792 [e] מְדֻכָּ֖א mə-ḏuk-kā [He was] bruised V-Pual-Prtcpl-ms 5771 [e] מֵעֲוֺנֹתֵ֑ינוּ mê-‘ă-wō-nō-ṯê-nū; for our iniquities Prep-m | N-cpc | 1cp 4148 [e] מוּסַ֤ר mū-sar the chastisement for N-msc 7965 [e] שְׁלוֹמֵ֙נוּ֙ šə-lō-w-mê-nū our peace N-msc | 1cp 5921 [e] עָלָ֔יו ‘ā-lāw, [was] upon Him Prep | 3ms 2250 [e] וּבַחֲבֻרָת֖וֹ ū-ḇa-ḥă-ḇu-rā-ṯōw and by His stripes Conj-w, Prep-b | N-fsc | 3ms 7495 [e] נִרְפָּא־ nir-pā- are healed V-Nifal-Perf-3ms לָֽנוּ׃ lā-nū. we Prep | 1cp ... k tomu mám názor: Kdyby člověk probodl Ježíše z vlastní vůle, pak by nemohl Ježíš vzít na sebe naše hříchy z důvodu, že by to bylo ze skutků lidských, nikoliv Boží skutek milosti a Boží trest za hřích.... Zde: Izajáš 53:5 "Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni." Všude je tam používán trpný rod, ale nutno vnímat jemné tvary sloves tzv. stemů čili kmenů, které mění v hebrejštině význam. Je to typický způsob jakým se vyjadřovali židé v době antické a dávali tím najevo, respektování Boží vůle. ... doplňte můj komentář o biblický rozbor slovesných tvarů tedy tvarů kmenů u sloves ... ještě poskytnu tabulku verše za: Strong's Hebrew English Morphology 3605 [e] כֻּלָּ֙נוּ֙ kul-lā-nū All we N-msc | 1cp 6629 [e] כַּצֹּ֣אן kaṣ-ṣōn like sheep Prep-k, Art | N-cs 8582 [e] תָּעִ֔ינוּ tā-‘î-nū, have gone astray V-Qal-Perf-1cp 376 [e] אִ֥ישׁ ’îš every one N-ms 1870 [e] לְדַרְכּ֖וֹ lə-ḏar-kōw to his own way Prep-l | N-csc | 3ms 6437 [e] פָּנִ֑ינוּ pā-nî-nū; we have turned V-Qal-Perf-1cp 3068 [e] וַֽיהוָה֙ Yah-weh and Yahweh Conj-w | N-proper-ms 6293 [e] הִפְגִּ֣יעַ hip̄-gî-a‘ has laid V-Hifil-Perf-3ms בּ֔וֹ bōw, on Him Prep | 3ms 853 [e] אֵ֖ת ’êṯ - DirObjM 5771 [e] עֲוֺ֥ן ‘ă-wōn the iniquity N-csc 3605 [e] כֻּלָּֽנוּ׃ kul-lā-nū. of us all N-msc | 1cp a tabulku verše před: Je nutné taky správně všímat si konsekutivních waw které mohou přepínat čas nebo dokonavost slovesa při překladu do češtiny:Strong's Hebrew English Morphology 403 [e] אָכֵ֤ן ’ā-ḵên Surely Adv 2483 [e] חֳלָיֵ֙נוּ֙ ḥo-lā-yê-nū our griefs N-mpc | 1cp 1931 [e] ה֣וּא hū He Pro-3ms 5375 [e] נָשָׂ֔א nā-śā, has borne V-Qal-Perf-3ms 4341 [e] וּמַכְאֹבֵ֖ינוּ ū-maḵ-’ō-ḇê-nū and our sorrows Conj-w | N-mpc | 1cp 5445 [e] סְבָלָ֑ם sə-ḇā-lām; carried V-Qal-Perf-3ms | 3mp 587 [e] וַאֲנַ֣חְנוּ wa-’ă-naḥ-nū and yet we Conj-w | Pro-1cp 2803 [e] חֲשַׁבְנֻ֔הוּ ḥă-šaḇ-nu-hū, esteemed Him V-Qal-Perf-1cp | 3ms 5060 [e] נָג֛וּעַ nā-ḡū-a‘ stricken V-Qal-QalPassPrtcpl-ms 5221 [e] מֻכֵּ֥ה muk-kêh Smitten by V-Hofal-Prtcpl-msc 430 [e] אֱלֹהִ֖ים ’ĕ-lō-hîm God N-mp 6031 [e] וּמְעֻנֶּֽה׃ ū-mə-‘un-neh. and afflicted Conj-w | V-Pual-Prtcpl-ms

V textu Izajáše 53:5 jsou slovesné tvary velmi významné pro pochopení jemností Božího zásahu a jeho vůle. Hebrejské slovesné systémy obsahují různé kmeny (stemy), které mění význam slovesa podle toho, zda jde o činné, trpné či kauzativní sloveso, a jakým způsobem je akce prováděna.

Zaměřme se na klíčové kmeny použitých sloves:

1. מְחֹלָ֣ל (məḥōlāl) – z Pual kmene (trpný tvar odpovídající kmenu Piel), znamená "byl zraněn". Tento kmen zdůrazňuje, že Ježíš byl pasivním objektem, tedy že byl raněn, ale čin byl vykonán někým jiným. Tím se zdůrazňuje, že akt probodení či zranění byl součástí Božího plánu, nikoli autonomním lidským činem.

2. מְדֻכָּ֖א (məḏukkā) – opět z Pual kmene, "byl rozdrcen". Tento pasivní tvar naznačuje, že utrpení, které Ježíš snášel, bylo z Boží vůle a on se sám nebránil, čímž naplňoval Boží záměr.

3. נִרְפָּא־ (nirpā) – z Nifal kmene, což je trpný tvar odpovídající činnému kmenu Qal. Význam je "jsme uzdraveni". Tento tvar opět ukazuje, že uzdravení je aktem, který je udělen (nikoli vyvolán naším vlastním jednáním), a že původcem tohoto uzdravení je Bůh.

Tyto slovesné tvary, spolu s jinými jazykovými prostředky, jako jsou konsekutivní waw a časové přepínače, vytvářejí jasný obraz: Izajáš 53:5 je o aktech, které jsou zcela v souladu s Boží vůlí. Všechna pasivní slovesa poukazují na to, že činy, které postihly Ježíše, jsou výsledkem Božího plánu a rozhodnutí, nikoliv nahodilými lidskými činy. To je klíčové pro pochopení, že Ježíšův život a smrt nejsou pouze výsledkem lidského násilí, ale především vyjádřením Boží milosti.

Další tvary v sousedních verších:

• נָשָׂ֔א (nāśā) – z kmene Qal, což je základní činný tvar, znamená "nesl". V tomto kontextu Ježíš aktivně nesl naše hříchy. Toto sloveso zdůrazňuje jeho roli v tom, že na sebe vzal naši tíži a bolest.

• וּמַכְאֹבֵ֖ינוּ (ūmaḵ’ōḇênū) – „a naše bolesti“ – sloveso נָשָׂא předchází této frázi a naznačuje, že nejen nesl naše hříchy, ale také bolesti, což je významné pro chápání Ježíšova utrpení jako součásti většího duchovního úkolu.

• וּמְעֻנֶּֽה (ūmə‘unnêh) – z Pual kmene, "byl trýzněn". Tento trpný tvar opět ukazuje, že Ježíšovo utrpení nebylo způsobeno jeho vlastní vinou, ale bylo součástí Božího soudu nad hříchy lidstva.

Pasivní tvary a specifické kmeny hebrejských sloves, především z Pualu a Nifalu, dodávají textu výraznou teologickou hloubku, protože ukazují na to, že akt záchrany a vykoupení vychází z Boží iniciativy, nikoli z lidské.

Všimněme si také významu konsekutivních waw (např. וַיהוָה - "a Hospodin"), které v hebrejštině často spojují myšlenky a přepínají mezi časy. Tento způsob vyjádření ukazuje kontinuitu Božích skutků a zdůrazňuje, že dění, popsané v Izajáši 53, bylo předem určeno Božím záměrem.

ROLE KONSEKUTIVNÍHO WAW

 

Konsekutivní waw (známý také jako vav ha-hippukh nebo waw conversive) je gramatický prvek v biblické hebrejštině, který hraje důležitou roli při změně časování sloves. Tento waw může "přepínat" sloveso z budoucího do minulého času (a naopak) nebo z dokonavého na nedokonavý aspekt. To dává hebrejskému textu výraznou dynamiku v narativních pasážích, což může mít vliv na překlad i teologické interpretace.

Příklad použití konsekutivního waw v pasážích z Izajáše 53:

1. וַיהוָה (waYahweh) v Izajáši 53:6

„A Hospodin na něj vložil vinu nás všech.“

Zde je použit waw v kombinaci se jménem Hospodina, čímž se příběh rozvíjí tak, že ukazuje Boží aktivní zásah. Hospodin přebírá iniciativu a waw tu spojuje předchozí dění s Božím činem. Waw také propojuje myšlenky o tom, jak všichni lidé zbloudili (tvar תָּעִ֔ינוּ – tāʿî-nū – "zabloudili jsme") a následně Hospodin klade jejich vinu na Ježíše, čímž je časově a kauzálně propojeno lidské selhání a Boží milost skrze zástupnou oběť.

Tento waw "přepíná" děj do přítomného děje (dokonavý čas – Boží akt vložení viny), i když předchozí věty byly v minulém čase (např. "zabloudili jsme" – minulost). Waw tak zde vytváří plynulý přechod a zároveň ukazuje na kontinuální Boží působení.

2. וַאֲנַ֣חְנוּ (wa-’ănaḥnū) v Izajáši 53:4

„A my jsme se domnívali, že byl zasažen.“

Zde waw slouží ke spojení dvou myšlenek – předchozí prohlášení o tom, že Ježíš nesl naše nemoci, je v dokonavém čase (נָשָׂא – nāśāʾ, "nesl"), zatímco lidské reakce, jak se domnívali, že je zasažen (tvar חֲשַׁבְנֻ֔הוּ – ḥăšaḇnū-hū – "považovali jsme ho"), jsou také vyjádřeny v dokonavém čase, ale waw zde propojuje Boží čin a lidské nepochopení. Tento waw tedy spojuje jak Boží jednání, tak lidskou reakci, ale v rámci jednoho plynulého příběhu.

3. וּמַכְאֹבֵ֖ינוּ (ūmaḵʾōvênū) v Izajáši 53:4

„A naše bolesti nesl.“

Tady waw spojuje „naše bolesti“ s akcí „nesl“, opět v dokonavém čase. Věta je propojena s předchozí větou, která říká, že Ježíš nesl naše hříchy. Waw zde hraje roli spojovacího článku, který zároveň udržuje tok vyprávění. Vzhledem k tomu, že obě věty jsou v dokonavém čase, waw v tomto případě neslouží k „přepnutí“ času, ale k prostému propojení myšlenek.

4. וּמְעֻנֶּֽה (ūməʿunneh) v Izajáši 53:4

„A byl trýzněn.“

Zde waw připojuje další pasivní popis toho, co Ježíš snášel, k předchozímu seznamu utrpení. Tento waw je důležitý v tom, že dále rozšiřuje pasivní roli Ježíše v Božím plánu – trpěl z Boží vůle a tento waw spojuje jednotlivé prvky jeho utrpení do logického celku. Waw zde nemění čas, ale slouží k udržení narativního toku, přičemž je stále v pasivním dokonavém tvaru, který je charakteristický pro pasáže popisující utrpení Služebníka.

Shrnutí role konsekutivního waw ve verších Izajáše 53

Konsekutivní waw v těchto verších plní různé úlohy:

1. Spojení myšlenek – waw propojuje jednotlivé věty a myšlenky do jednoho plynulého vyprávění. Například to, jak jsou hříchy lidstva převedeny na Ježíše, je propojeno s tím, jak lidé vnímali jeho utrpení.

2. Přepínání času – v určitých případech může waw měnit časování sloves (z budoucího na minulý, z nedokonavého na dokonavý). To však v těchto konkrétních verších nehraje zásadní roli, protože většina sloves je již v minulém nebo dokonavém čase.

3. Zdůraznění Boží vůle – použití waw v těchto verších slouží také k ukázání, že vše, co se děje, je součástí většího Božího plánu. Tím, že spojuje pasivní slovesa, která popisují, co se Ježíši stalo, waw ukazuje, že všechny tyto činy jsou součástí předurčeného Božího záměru.

V kontextu Izajáše 53 waw nepůsobí izolovaně, ale je součástí širší struktury, která zdůrazňuje pasivní roli Služebníka a aktivní Boží zásah.