„Ještě vyššího stádia lásky se dosahuje, když se zachovává život kvůli jediné mu ideálu lásky, když se považuje život za skvělý a hodný, aby byl žit, jen kvůli této lásce. Bez ní by takový život netrval ani chvíli. Život je sladký, poněvadž je celý nasáknut myšlenkou na Milovaného. Tadijáta - chtění Jemu náležeti, se uskutečňuje, když člověk se stane dokonalým v bhakti, když dosáhl blaženost Boha,“ - (Autoři nemluví o osobním Bohu, protože buddhismus nezná nic jako osobního Boha a otce. Hinduismus a buddhismus chápou boha jako neosobní božství, či snad univerzální mysl a kosmickou moudrost podobně jako v New Age!) - „když se zároveň dotkl nohou božích. Tehdy se celá jeho přirozenost očistí a úplně přemění. Pak dosáhl účelu svého života. Četní z těchto bhaktů pak žijí jen kvůli tomu , aby Jej zbožňovali. Je to blaženost, jediná životní radost, jíž se nechtějí vzdát. Ó, králi, to je blaživá vlastnost Hariho, že ti, kdo jsou již vším nasycení, jejichž všechna pouta srdce jsou přeťata“ - (buddhismus usiluje o odtržení smyslů od vnější reality a domnívá se že Boha lze zažít jen prostřednictvím takové meditace, kdy člověk se izoluje od okolního světa - tupě civí do prostoru a medituje - snaží se uklidnit svou mysl a vypnout rozum. Meditační praktiky hinduismu a buddhismu jsou podobné v tom, že se jak jogín tak meditující buddhista pohružují do sebe sama a uvnitř sebe hledají Boha – což nevyžaduje víru v osobního spasitele Krista.) -
„, zbožňují Pána kvůli zalíbení v lásce, tohoto Pána, kterého zbožňují všichni bohové, všichni, kdo hledají osvobození, kdo znají Bráhmana.“ - (hinduismus uctívá nekonečné množství Bohů a Brahmán má být pro ně ten Bůh který obsahuje všechno ve všem. Toho zde autoři nazývají Pánem, takže nemluví o Ježíši nebo o Bohu Otci!) -
„Zapomene-li člověk úplně na sebe a necítí, že by mu něco náleželo, dosáhl stavu tadijáta. Všechno je mu posvátné, neboť všechno náleží Milovanému. S tím se shledáváme i v pozemské lásce, neboť milujícímu je všechno posvátné a drahé, co náleží Milovanému.“ - (zde je nutno zdůraznit, že jogíni si lásku pouze představují - je to pouze produkt její mysli - jedná se o vykonstruovanou pomyslnou lásku – ne tak jako v křesťanství, kde láska není jen virtuální či pomyslný stav mysli nebo romantický pojem, nýbrž činy ) -
„Miluje dokonce i kus oděvu, jež náleží klenotu jeho srdce. A zrovna tak, když člověk miluje Pána, celý vesmír se mu stane dražší, neboť náleží Milovanému.“ - (křesťanství říká nemilujte svět a ty věci v něm – hinduismus se opravdu s křesťanstvím neslučuje) -
„Všeláska a jak vede k odevzdanosti“
„Jak můžeme milovat i jednotlivé - vjašti - aniž bychom napřed milovali - samašti - všechno dohromady - všeobecné. Bůh je samašti - všeobecný, vše obsahující celek. Vesmír, který vidíme, je vjašti , věc zvláštní, odloučená. Milovati celý vesmír je jen tehdy možné, když milujeme samašti - všeobecné, které je jistým způsobem jediná jednotka, v níž lze zříti miliony a miliony jednotek menších .
„Indičtí filosofové se nezastavují u jednotlivostí, věnují jim běžný pohled a hned spěchají dále a okamžitě hledají všeobecné formy, které obsahují všechny jednotlivosti. Všechna indická filosofie a náboženství je hledání všeobecného. Džňanin se snaží, aby poznal úhrnnost věcí, absolutní, vše obsahující bytí, které stačí znát, aby se znalo vše. Bhakta chce tuto všeobecnou a abstraktní bytost zkonkretisovat a tím, že miluje ji, miluje vše. Jógin si přeje vlastniti onu všeobsahující sílu, jejímž zvládnutím zvládne celý vesmír. Hinduistický duch během celých svých dějin byl přitahován k tomuto zvláštnímu hledání všeobecného ve všech věcech, ve vědě, v psychologii, lásce i ve filosofii.“ - (Podle mého názoru se nám autoři snaží říct, že si prostě hinduisté z každého oboru berou jen to co se jim hodí, bez ohledu na kontext a přesný výklad daného oboru) -
„Z toho činí bhakta závěr, že milujeme-li jednoho člověka po druhém, můžeme tak pokračovati v lásce po nekonečně dlouhou dobu, aniž se staneme dost málo schopni, abychom milovali svět jako celek. Nicméně, dojdeme-li nakonec k ústřední myšlence , že celkový souhrn veškeré lásky je Bůh, že souhrn tužeb všech duší vesmíru, ať už jsou svobodné nebo spoutané nebo bojující za osvobození, je Bůh, tehdy jedině se nám může podařiti, abychom projevili všelásku. Bůh je samašti a viditelný vesmír je diferencovaný a projevený Bůh. Milujeme- li takto souhrn všeho, milujeme zároveň vše. Milovati svět a činiti mu dobře je pak pro nás velmi snadné. Musíme však tuto schopnost získati především láskou k Bohu, jinak pro nás nebude snadné, abychom činili dobře svět“
Podle francouzského překladu vydaného roku 1937 Lizelle Reymondovou a Jeanem Herbertem v roce 1939 přeložil Karel Makoň
Žádné komentáře:
Okomentovat