Jeho ranami jsme byli uzdravení - dobový kontext a průkaznost evangelikálního spojení

 

"Jeho ranami jsme byli uzdraveni" Izajáš 53-54. 

 

Je to verš odkazující na uzdravení židovského národa prostřednictvím víry v Mesiáše. Jedná se o tzv. perfekt slovesa, minulou dokončenou činnost, jejíž důsledky mohou přetrvávat do současnosti, pokud národ uzná Mesiáše za spasitele.

 

Kdo je služebník v Izajáši 53?

 

V kapitole Izajáš 53, která tvoří část tzv. „čtvrté písně o trpícím služebníku“ (Iz 52:13–53:12), není explicitně uvedeno, kdo je postavou služebníka. Text popisuje jeho utrpení, oběť za hříchy druhých a následnou oslavu, ale neposkytuje konkrétní jméno ani jednoznačnou identifikaci. Tato nejednoznačnost umožňuje různé interpretace, z nichž dvě hlavní jsou:

 

Židovská tradice: Služebník je často chápán jako celý izraelský národ, který trpí kvůli hříchům jiných národů, případně jako konkrétní historická postava (např. prorok nebo král).
 

Křesťanská tradice: Služebník je identifikován s Ježíšem Kristem, jehož utrpení a smrt přináší spasení lidstvu.

Nicméně samotný text Izajáše 53 neobsahuje žádné jasné označení, které by jednoznačně určilo identitu služebníka. Například:V jiných částech knihy Izajáš (např. Iz 41:8-9, 44:1-2) je Izrael označen jako Boží služebník.

„(8) A ty, Izraeli, služebníku můj, Jákobe, tebe jsem vyvolil, potomku Abrahama, mého přítele, (9)  tebe jsem vychvátil z končin země, zavolal jsem tě z odlehlých míst, řekl jsem ti: ‚Ty jsi můj služebník, tebe jsem vyvolil, nezavrhl jsem tě.‘ 

 

10b ...  Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.  11  Hle, budou se stydět a hanbit všichni, kdo proti tobě planou hněvem, budou jak nic a zahynou odpůrci tvoji. V  (10b-11 Vytržením z kontextu bychom taktéž analogicky mohli dedukovat, že je řeč o Mesiáši, avšak není.)

 

V Izajáši 49:3 je služebník ztotožněn s Izraelem, ale v následujících verších (Iz 49:5-6) se zdá, že má misi vůči Izraeli, což by mohlo naznačovat jednotlivce.

 

(3)  Řekl mi: „Ty jsi můj služebník, Izrael, v tobě se oslavím.“ (4)  Já jsem však řekl: „Nadarmo jsem se namáhal, svou sílu jsem vydal pro nicotný přelud.“ A přece: U Hospodina je mé právo, můj výdělek u mého Boha. (5) A nyní praví Hospodin, který mě vytvořil jako svého služebníka už v životě matky, abych k němu přivedl Jákoba nazpět, byť i nebyl shromážděn Izrael. Stal jsem se váženým v Hospodinových očích, můj Bůh je záštita moje. (6) On dále řekl: „Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni; dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země.“

Tato ambivalence znamená, že v Izajáši 53 není jasně uvedeno, kdo služebník je, a identita zůstává otevřená interpretaci.

 

Nelze ignorovat části textu, které nepasují na evangelikální příběh

 

Nelze ignorovat části textu, které neodpovídají evangelikálnímu výkladu, je zcela oprávněná. Při analýze Izajáše 53 je nutné brát v úvahu celý text, nikoli jen vybírat pasáže, které podporují konkrétní teologický pohled. Některé verše mohou být pro evangelikální interpretaci, která spojuje služebníka s Ježíšem, problematické:Izajáš 53:10: „Bude mít potomstvo“ – Ježíš neměl biologické děti, což by mohlo být v rozporu s doslovným významem tohoto verše. Křesťané často vysvětlují tento verš duchovně, jako odkaz na „potomstvo věřících“, ale tato interpretace přesahuje původní textový kontext.

Izajáš 53:9: „Byl položen do hrobu se svévolníky, s boháčem smrt našel“ – ačkoli Ježíš byl pohřben v hrobce Josefa z Arimatie, což křesťané považují za shodu, fakticky zde shoda není, protože podle bible, měl Ježíš samostatný hrob. Jiný výklad (např. židovský) může tento verš chápat v širším kolektivním nebo historickém smyslu.

Tyto příklady ukazují, že některé části textu nejsou plně v souladu s evangelikálním příběhem, pokud je čteme doslovně a v původním kontextu. Ignorování těchto pasáží nebo jejich přílišná alegorizace by znamenalo nedostatečně respektovat celistvost textu. 

 

Kontextuální a historický pohled

 

Pokud se zaměříme na původní historický a kulturní kontext, Izajáš 53 byl pravděpodobně napsán v období babylonského exilu (6. století př. n. l.) a odrážel tehdejší naději na obnovu Izraele skrze utrpení a oběť. Služebník mohl být chápán jako symbol izraelského národa nebo jako konkrétní postava z té doby (např. prorok). V tomto smyslu text neobsahuje explicitní odkazy na Ježíše Krista, jak ho známe z novozákonní perspektivy. Křesťanský výklad, který v Izajáši 53 vidí proroctví o Ježíši, vychází z typologického a alegorického čtení, podporovaného novozákonními citacemi (např. Sk 8:32-35, Mt 8:17). Tento přístup však není přímo podložen jasným vyjádřením v samotném textu Izajáše 53.

 

Závěr

 

Shrnuto, v Izajáši 53 není jasně uvedeno, kdo je postavou služebníka, a identita zůstává nejednoznačná. Text sám o sobě neobsahuje explicitní zmínky o Ježíši Kristu ani o žádné konkrétní historické postavě. Nelze ignorovat části textu, které nepasují na evangelikální příběh – tyto pasáže (např. o potomstvu v Iz 53:10) zůstávají výzvou pro jakoukoli interpretaci a vyžadují pečlivé zvážení v souladu s celým textem.

Kontext nové smlouvy

 

Apoštol Pavel cituje Izajáše 53, ale jen první verš - "kdo uvěří naší zprávě" Ř 10:16. Není tam žádné vyučování z Izajáše 53. Žádná další citace. Já bych spíš citoval  odkaz na tu dobrou zprávu viz níže Iz 52, jak jsou blažené nohy těch kdo po horách ohlašují pokoj. Nic víc! Tento verš slouží jako odkaz na to, jak lidé reagují na evangelium a jak je důležité, aby bylo hlásáno.

Správně Iz 53 začíná takto:

"(2) Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. (3) Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili."

Ať už ap. Pavel měl jakýkoliv důvod pro uvedení této citace, je jasné, že Ježíš nebyl muž zkroušený nemocemi. Ježíš byl po celou dobu svého života, tedy vlastně spíš až během své služby, vážený a respektovaný učitel; strach z něj měli dokonce i farizeové, tedy spíš se báli davu, atp. Nicméně nebyl nemocný, avšak z evangelia víme, že se mu během jeho posledních chvil vysmívali: Druhé uzdravoval, ať uzdraví sám sebe... I přesto Izajáš mluví poměrně jasně o tom, že se jednalo o nemocného člověka - v minulém čase. Slovo když se v bibli mluví o zkoušce prostřednictvím nemocí, vybaví se mi spíš Jákob a jeho utrpení. Celkově to tedy nedává smysl, proč Pavel citoval zrovna odsud. Jsou jiná hezčí místa jako citace o poslovi s dobrými zprávami jdoucí po horách.

"(7) Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž poselství nese a ohlašuje pokoj, jenž nese dobré poselství a ohlašuje spásu, jenž Sijónu hlásá: „Tvůj Bůh kraluje!“ (8) Slyš! Tvoji strážní pozvedají hlas, plesají společně, protože na vlastní oči vidí, že Hospodin se vrací na Sijón. (9) Zvučně spolu plesejte, jeruzalémské trosky, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. (10) Hospodin obnažil svou svatou paži před zraky všech pronárodů. I spatří všechny dálavy země spásu našeho Boha." Iz 52:7

Za mě tedy tato citace mluví o Bohu na Sijonu a evangeliu - víc než Iz 53, protože je tam konkrétní lokace dění a odkaz na vykupitele, přestože není jasně popsána postava, máme alespoň - místo - Sijon.